Knihontýnka komentáře u knih
Trochu schizofrenie nikdy neuškodí, že? Autorem je manželský pár. Možná proto jsem se v tom trochu ztrácela. Hodně mě baví Pán šelem, přestože taky evidentně trpí schizofrenií, takže dám šanci ještě druhému dílu, uvidíme.
První třetinu knihy u mě panovalo nadšení a údiv nad nepříliš vysokým hodnocením. Údiv později vystřídalo pochopení a mírné zklamání.
Trochu naivní dílko. Ambice rozkrýt a naučit způsoby manipulování druhých úplně neplní, ale přináší zajímavé postřehy.
Už u Oceánu na konci uličky jsem získala dojem, že se jeden z mých spisovatelských bohů trochu zkazil. U čtení této knihy tento dojem ještě zesílil. Někdy je lepší prostě příběh prožít a nesnažit se ho za každou cenu poctivě převyprávět co nejpřesněji. Chápu, že to byl úmysl, ale právě to mě vlastně trochu zamrzelo. Na Gaimanovi jsem si vždycky cenila právě jeho schopnosti svléknout uniformu spisovatele a obléct si originální oblek vypravěče. V poslední době už se mu to moc nedaří.
Klasická severská deprese, slušně provedená. Hlavní hrdinové docela sympatičtí, děj mírně na hraně a trochu uspěchaný konec.
Není to vrchol literatury, ani vrchol literatury pro náctileté holky, ale má to švih a dobře se to čte. Je zajímavé sledovat tentýž příběh různýma očima a z jiné perspektivy.
Jízda slušná, i když ne stoprocentní. Alex-Juliana-Oleandr je zajímavá osoba, kterou stojí za to sledovat. A i když se člověku může zdát, že takhle by přeci postava nikdy v reálu nemohla reagovat (a už vůbec ne se během chvíle takhle změnit a přizpůsobit novým okolnostem), stejně si nemůže pomoci a tuhle knihu zhltne.
Terry! Terry! Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších. Představení mladého Karotky, který dosud sledoval svět jen z důlní šachty s nízkým stropem; rodící se hrdina a zatím stále těžký alkoholik Elánius; šlechtična se železným srdcem ze zlata Sibyla; skoro člověk Noby Nóblhóch; Vetinari, který se nikdy nestane obětí; a samozřejmě jeden malý a bezbranný a jeden veliký a zlý drak, tedy ehm...
Jde o sociálně laděný detektivní román, který až neuvěřitelně zapadá do dnešní doby. Hodně otevřeně se zabývá tématem, které rezonuje i českou společností, a to jsou sociální dávky. Jejich zneužívání, neschopnost rozlišit dobro a zlo. Netrvá dlouho, kdy to někoho v mezní situaci začne štvát natolik, že sám není schopen rozlišit, co je správné a co ne, a zblázní se. Další dějovou linkou je psychiatrické onemocnění Rose, za které může její otec... A dech beroucí příběh je na světě. Jen je to pořád příliš ujeté na to, abych mohla s klidným svědomím dát pět hvězd...
Už jsem četla celou řadu mnohem lepších knih, přesto bude mít Winter (a vůbec celá série a všichni hrdinové) místo v mém srdci. Možná to bylo příliš zmatené, neuvěřitelné a dokonce to postrádalo logiku, přesto to stálo za to.
Jako jízda na horské dráze. Trochu pomalejší rozjezd, ale jak se člověk na tom prvním kopci nahoru pomalu začíná nudit, přijde rychlý spád následovaný euforickou jízdou. Cress a Thorn se rázem stali mými favority. Cress je naivka, která celý život strávila ve "zlaté kleci", která nebyla až tak zlatá, ale překvapivě to funguje. Po seznámení s Winter nemůžu jinak než běžet na pokladnu a koupit žeton na další jízdu.
Karkulka, jak ji neznáte. No dobře, tak ne docela Karkulka, ale Scarlet inspirovaná Karkulkou. Zlý Vlk není zas tak zlý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Teď můžeme už jenom doufat, že jim to nakonec všechno klapne, Cinder usedne na trůn a všichni budou žít šťastně na věky věků.
Můj dojem z této knihy je ... no vlastně moc žádný. Nerozvíjí žádnou z nastolených myšlenek, nedává jasné a logické odpovědi na otázky týkající se motivů jednotlivých postav (a ty, které přináší, nedávají smysl). Hrdinové nejednají realisticky. Neurazilo, nezaujalo. Obrovský potenciál skřípnutý v provedení.
Tak nějak z logiky věci bych předpokládala, že když někdo “pracuje” pro temnou stranu, bude chtít svést dobré na scestí a nebude se snažit potopit ty, kteří svými činy (rasismem, zdánlivou vírou a čistotou, která v reálu napáchá víc zla než zlo neskrývané) temno podporují. Navíc ještě příběh s takovým “nečekaným” rozuzlením. Kdo by to byl všechno čekal, že? To je hlavní důvod, proč jsem to skoro nemohla číst. A bylo jich víc. Další díl už ne-e.
RM je mistr tesař, který se sem tam utne, a tohle je ten případ. Vše začíná už příběhem samotným, použiji takovou paralelu: palác v bažině nepostavíte.
Ani mi nevadila vykradená Popelka a další pohádky. Zajímavý námět i příběh, zábavně sepsané. Jen několik logických lapsů, které mírně kazí dojem.
Nevím, co to je za módu, cpát všude sexuální scény. Takový skvělý příběh, bohužel devalvovaný neustálými pokusy spárovat všechno, co chodí i leze.
Zajímavé paralely se současnou ČR. Tvarismus (rasismus) a strach z neznáma silnější než rozum, svoboda tisku, pravda a lež. Vlastně už to ani nebylo tak odpočinkové čtení jako dřív, ale opět to ukazuje, jak velký znalec lidí Pratchett byl.
Ano, každý příběh má svoje kouzlo, bez ohledu na to, co se v něm odehraje (v tomto případě tedy spíš neodehraje). Jenže v tomhle případě mi chyběl nejen ten příběh, ale i detailnější rozpracování postav. A záhada samotná mi prostě, navzdory mistrovu záměru, nestačila.
Vlahoš se už krátce po vydání knihy stal mým oblíbencem a ráda se k němu a slečně Srdénkové vracím :). Paralely příběhu s Českou nebo jinou poštou čistě náhodné.