knihyKeMne
komentáře u knih
Atlas štěstí
Helen Russell
Plně se ztotožňuji s komentářem Jana_Hlus. (Pokusy o napsání prakticky téhož svými slovy nějak nedopadly.)
A ano, během celé četby se stále vkrádala ta myšlenka: A co náš národ? Proč tam taky není? A to neustálé přemýšlení, co máme my. Nebudu opakovat již řečené, protože ano, i Češi mají své recepty na štěstí. Nezbývá než věřit, že prostě jen se žádný náš krajan nevyskytl ve správném čase v blízkosti autorky, ani jako "kamarád kamaráda". Nebo je to záměr. Abychom měli pocit, že tu knížku opravdu potřebujeme :-)
Hodnotím vysoko. Protože se dobře četlo. Protože nenudilo. Protože poučilo. I naučilo, vždyť kdo čekal, že se v této knize dozví o vyjmenovaných státech i jejich geografii se zaměřením na počasí a teploty, historii, gastronomii, a ekonomickou či politickou situaci? A navíc si zrovna nevzpomenu na nic, co bych vytkla.
Les / Je těžké být bohem
Arkadij Strugackij
Koho napadlo vydat tato dvě díla společně? Naprosto nesmyslné. Na druhou stranu byla jsem tak donucena přečíst i to druhé, i když s velkým sebezapřením.
Obdivuju Strugackých hru s jazykem, čtení je pak zážitek už sám o sobě, děj už je pak jen takový bonus navíc. Za styl bych dala plný počet bodů. Jistá slovní spojení se tak zažerou, že je ani po týdnech nedostanete z hlavy (čumáka chlupatýho, že)!
Les je zážitek skutečně neobvyklý. Moc mě bavila linie odehrávající se ve vesnici, charaktery jednotlivých obyvatel, autoři jim vymysleli zcela odlišný styl mluvy, tleskám. Druhá linie, ústav, je tak nějak reálnější, a o to víc absurdněji se zamotává. Nakonec se ale ztratíte úplně a v tom přijde konec. Wau.
Je těžké být bohem. Tohle se nedá číst bez přípravy, po dvou kapitolách jsem se stále nechytala, cože středověk, cože Toška a Paška, cože don Rumata, cože vrtulník? A tak jsem si šla přečíst anotaci a vaše názory. Aha, tak takhle je to. Začala jsem znova od začátku a najednou to už číst šlo. Stále jsem ale měla pocit, že tohle číst nechci. Šlo vlastně o psychologické dílo než o scifi. Navíc prodchnuté beznadějí, no podobně jsem viděla možnost, že to někdy dočtu. Ale stalo se, sice s velkýma prodlevama, a já se tak můžu připojit k názorům, že zde byly předneseny vážné otázky ohledně psychologie a směřování lidského druhu.
Knihu jako celek hodnotím níže proto, že v obou dílkách bylo obtížné se zorientovat. Náročné čtení.
Falešné dějiny - 101 věcí, které se nikdy nestaly
Jo Hedwig Teeuwisse
Tahle knížka si zaslouží pozornost už jen kvůli aktuálnosti tématu, zvláště v dnešní době, kdy lidé bezmyšlenkovitě sdílejí vše co se jim líbí a nenapadne je zamyslet se nad tím, že se možná nechali oklamat. Nejhodnotnější je tím pádem poslední kapitola, kde nám autorka ukazuje, jak můžeme sami zapátrat, zda je informace, citát nebo fotka pravdivá.
Autorka má zajímavý styl psaní, velice neformální, takže se to dobře čte a knížka pobaví, místy je toho humoru ale až moc. Oceňuji práci překladatele, který její fráze velmi dobře převedl na české ekvivalenty. Bohužel se v knize vyskytuje přehršle překlepů, achjo :-(
Královna děsu aneb Panická porucha
Aleš Cibulka
Kniha byla psaná za účelem, aby ti, kdož touto poruchou trpí a odmítají si přiznat, že potřebují psychiatrickou pomoc, pochopili, co jim vlastně ve skutečnosti je a že to potřebuje adekvátní léčbu jako každá jiná nemoc. Bohužel se obávám, že se k nim tato knížka nemusí dostat, neboť jak je v ní často omíláno, tito lidé se snaží hledat především fyzický problém, a navštěvují tak různá lékařská pracoviště, s výjimkou psychiatrie. Nebyla jsem svého času jiná :-D Pokud by tedy ještě vymysleli, jak tuto knížku dostat k cílové skupině, považovala bych ji za velmi užitečnou. Pro nás ostatní, "co už víme", skutečně už užitek nemá.
Deníček psychiatričky
Anna Moricová
Drobnější knížka mapující formou blogových příspěvků 6 let života nejprve promující studentky medicíny, poté mladé lékařky pracující na odvykačkách, až po zkušenou lékařku. Dozvíte se stinné stránky studia medicíny, introvertní osobnosti i práce čerstvé absolventky. Záznamy odrážejí hlavně niterné pocity autorky, postupně stále více s přibývajícím počtem followerů se snažící promlouvat do duše těm, kteří snad můžou bojovat se stejnými vnitřními bubáky jako ona. Ty rady ohledně seberozvoje jsou fajn, jen nevím, zda si tuto knížku najde právě cílová skupina. Člověk by čekal totiž že půjde spíš o oddechovku s vtipnými historkami z ordinace. No tak o tom knížka není.
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Možná patří mezi klasiku, ale... Knihu jsem četla poté, co jsem si z kdysi shlédnutého zfilmování pamatovala jen mlhavě, co stálo nakonec za tou záhadou. Rozhodně ne ale to, kdo a proč to způsobil. Kniha je napsaná skutečně hodně čtivě, bohužel mi bylo hned jasné, kdo to udělal, a tápání Watsona mě tak dost štvalo a všechno mi připadalo hrozně průhledné. A tak je prostě škoda, že to pro mě není příběh k opakovanému čtení. A já jinak čtu ráda knížky opakovaně, vždycky když už si je moc nepamatuju.
Klíč k času
Natalja Ščerba
Vybráno v rámci čtenářské výzvy a jsem překvapena, že i na Ukrajině se píše pěkná fantasy. Jako každý fantasy svět je příběh zprvu nepochopitelný, jsme zmateni spolu s hlavní hrdinkou, hned od začátku jsou jasní nepřátelé, kterých stále přibývá, a nakonec i nezbytní spojenci tam, kde by to člověk nečekal. Příběh je relativně jednoduchý a předvídatelný, jen s velmi málo překvapeními, ale o to nejde, hlavní je si to prožít a užít, i když hlavní hrdinka zas extra sympatická nebyla.
Příběh mi vzdáleně připomněl i ostatní podobné - první díly Pottera, Alenku s jejím Nádherňajsem, Nádherné bytosti nebo Hex Hall. Prostě příjemně strávený den.
Mé nepálské lásky
Michaela Gautam
Je pravda, že autorka byla velmi naivní a život ji za to pěkně profackoval. Je pravda, že její osobní život za moc nestál a neustále o sobě pochybovala. A nakonec to jakž takž vyšlo, i když nastiňuje, že další kniha nebude vůbec růžovější. Taková dramata se mi špatně čtou, přebírám jejich nálady a čtení pak není moc příjemné. Je to ale osobní zpověď člověka, co cítí své poslání, a přes všechny těžkosti vytrvá. To je obdivuhodné. A motivační, ať už nám autorka byla sympatická nebo ne.
Ďáblova čísla
Vlastimil Vondruška
Překvapilo mě, jak čtivě je kniha napsána. A jak se četla jedním dechem, přestože mám za sebou dva případy s Oldřichem, které mě úplně nenadchly. Možná je to tou změnou století, ve kterém se děj odehrává.
V knížce jsem si našla pár sympatických postav i nějaké ty nesympatické, autorovi se povedlo, že postavy tak či tak zaujaly a každá měla svou jedinečnou povahu. Ačkoli nejsem v odhadování viníků nijak bystrá, tentokrát to bylo zbytečně brzy jasné.
2010: Druhá vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
Hrozně mi vadilo, že knížka navazuje na film a ne na předchozí knížku, i když pro další děj bylo nezbytně nutné, aby se děj točil kolem Jupitera místo Saturnu. Stejně tak divně působily určité detaily, které knížka z dřívějšího děje připomíná a opět byly v předchozím díle jinak. No co už. Děj mě taky moc nezaujal, protože řešil v podstatě něco mimo lidské chápání. Takže začínám přehodnocovat, co jsem na Clarkovi dřív vlastně viděla...
Bude dobrej...: Poznala jsem psí drama z blízka
E.M. Baco (p)
Po pravdě, první víc než polovina knihy se čte špatně, protože autorka barvitě líčí své pocity beznaděje, které prožívala, a čtenář je chtě nechtě prožívá v plné síle s ní. Ale stálo to za to. Potřebujeme slyšet, že to nakonec jde. Komentáře níže jsou důkazem.
Četla jsem již druhé vydání. Skutečně by se měli poohlédnout po jiné korektorce, pravopisné chyby byly děs. Tohle se už na hovorový styl vyprávění svést nedá.
Bretaňské speciality
Jean-Luc Bannalec (p)
Přesně jak píše SBH. Taky jsem při čtení měla stejné pocity. Toto bylo pro mě druhé setkání s Dupinem, a jak se mi u prvního líbily pečlivé popisy prostředí, až ho člověk mohl nahmatat, tak tady mi to vadilo, protože se k tomu přidaly stejně pečlivé popisy jídel, zato děj většinou žádný. Takže se nemělo co vyvažovat. Stejně jako Dupin jsem cítila po většinu knihy frustraci z nepostupujícího vyšetřování. Konečné rozuzlení mě taky nenadchlo. Knihu posílám dál.
Nejste bezmocní
Kelly A. Turner
Tahle kniha mě nadchla. Vím, že to zní jako rouhání, ale po jejím přečtení bych si skoro přála dostat tuhle nemoc, jen proto, abych zjistila, co bude fungovat u mě, protože samozřejmě by něco zafungovalo. Je to napsané tak optimisticky. A bodejť by ne, když autorka sdílí zkušenosti lidí, kteří k rakovině takto přistupovali a zvítězili. Nadšení, pevná vůle a optimismus samozřejmě neznamenají jisté uzdravení, ale za pokus to stojí. Zkrátka knížku doporučuju, určitě může být velmi užitečná.
Na konci října
Lawrence Wright
Zpočátku mě to ani moc nechytlo, protože to dost připomínalo to, co se v téhle době běžně děje s covidem. Akorát že tak docela nešlo o popis pandemie, jako spíš že se autor zaměřoval jen na určité úseky života několika konkrétních lidí v Americe. Pak se konečně začly dít věci. Nic příjemného. Běžně se o politiku nezajímám a tak mi tady dost vadilo, že je ta knížka v podstatě o politice. Zato se mi dost líbila poslední kapitola. Aspoň že tak :-)
Entomologův odkaz
Peter May
Mé první setkání se sérií případů Enza. Jako obvykle - vybrala jsem si díl, který mi z anotace přišel nejpřitažlivější. V prvních kapitolách jsem byla poněkud zmatená, pak jsem do půlky knihy čekala, kdy se vůbec začne něco dít. Následně mě překvapila sexuální scéna, jako chápu že každý detektiv má i svůj soukromý život, ale tohle mi v knize prostě nesedělo. No akorát ten konec byl překvapivý, naštěstí tím autor knihu zachránil. Nicméně, hlavní hrdina mi k srdci zrovna moc nepřirostl.
Pět jazyků lásky
Gary Chapman
Před lety jsem se s tímto konceptem seznámila na nějaké přednášce. Po knize jsem nyní sáhla, abych se do toho víc dostala, jelikož toto téma začalo být pro mě jaksi aktuálnější :-) A jsem nadšená. Tohle zní opravdu jako lék na všechny manželské problémy. Doporučuji.
Dům u jezera
Kate Morton
Achjo, proč mě čtenářská výzva nutí číst o nešťastné lásce? Nevyžívám se ve smutných příbězích. A tento je smutný dvojnásob, neboť ho vypráví v důchoďáku poslední svědek oněch událostí a neustále zdůrazňuje, jak už dávno nikdo jiný nežije...
Když pominu tu nostalgii a smutek, co celou dobu čtení útočí na city, a trochu těžší začátek, než si člověk zvykne na tu hromadu jmen, jde o mistrné zachycení měnícího se ducha doby v Anglii během prakticky celého dvacátého století, se zaměřením na dobu po první světové. No nechtěla bych být onou vypravěčkou...
Saeculum
Ursula Poznanski
Čteno podruhé a nyní to bylo snad ještě lepší, když jsem si jen matně vybavovala hrubé obrysy děje. Líbila se mi ta proměna hlavní postavy i ambivalentnost některých dalších, člověk neví, kdo mu vlastně je nebo není sympatický. Vyvrcholení děje možná trošku přeplácané a při prvním čtení opravdu značně překvapivé, celkově se mi knížka stále líbí. Téma larpů mi vyvolává jistou nostalgii...
Fantastické a magické z hlediska psychiatrie
Vladimír Vondráček
"Duše neexistuje." Tak zní první věta této pozoruhodné publikace, a v tomto duchu přidává autor místy své komentáře. Kniha je stále znovu vydávána, ale nijak modernizována. Z textů dýchá duch doby prvního vydání.
V knize nenajdete to, co by její název mohl slibovat. Spíše jde o obšírné a velmi podrobné vyprávění různých mýtů, bájí a všeho, co souvisí s magií (například se dozvíte, jak si představovali peklo Kambodžané, obsahy několika literárních děl i jakou barvu milují trpaslíci), velmi volně spojené s učebnicí psychiatrie a s několika kazuistikami. Velmi zvláštní je poslední kapitola, která shrnuje téma knihy a volně přejde k podrobnému převyprávění dějin všech náboženství, filozofie i psychologie. Doporučuji jako studijní materiál.
Kniha má velkou hodnotu, co se týče faktů souvisejících se světem bájí a magického myšlení lidí z dob velmi dávných. Celkové propojení s vědou je ale dost mizerné a ty dějiny společenských věd jsou jako z jiného světa.
Na plný plyn
Joe Hill (p)
Tak na tohle jsem připravená nebyla. Řekne se - sbírka 13 povídek, jenže mi nikdo neřek, že v téměř každé se budou kuchat lidské vnitřnosti. S kingovskou barvitostí.