Knižníblázen komentáře u knih
(SPOILER) Příběh dospívající Liesel,kterou si adoptují dva lidé. Měla ještě bratra,ale ten zemřel při cestě. Její adoptivní matka je zpočátku na ni nepříjemná,ale nakonec si ji oblíbí. Její adoptivní otec je na ní od začátku milý,naučí ji číst. Liesel se spřátelí s Rudim,se kterým chodí krást jídlo,protože jsou chudí a mají hlad. Název titulu je odvozen od toho,že Liesel chodí k jedné sousedce krást knihy,jednou ji paní načapá,ale dovolí jí si pro knihy chodit a půjčovat si je. Liesel a její rodina také schovávají žida Maxe. Jejich město bude bombardováno a naštěstí naši hrdinové to přežijí.
Rozhodně doporučuji dívkám,které chtějí začíst se čtením romantických příběhů. Přišlo mi to jako novodobá Pýcha a předsudek plus bonus odehrává se to v knihovně,takže pro knihomolky jako stvořené.
Pěkná novela odehrávající se během 1.světové války,krátká přečteno za dva dny. Rozhodně doporučuji nejen pro ty,kteří se zajímají o téma 1.světové války,ale i studentům v rámci maturitní četby.
(SPOILER) Kniha,která ukazuje dějiny z druhé strany,ze strany německého obyvatelstva. Hlavní hrdinka je poznamenaná svým osudem a měla smůlu,že se narodila do špatné rodiny. Ona za nic osobně nemohla,ale protože její otec a bratr podlehli ideologii,musela trpět i ona. Nikdo se vůbec nedívá na to,že ona byla dcerou české matky. O znásilnění vlastním otcem nemluvila,což je podle mě škoda. Je to mrazivé a nehorázné,ale alespoň její dcera by se mohla dozvědět,kdo byl vlastně její otec. Asi by to mělo mrazivé dopady,a proto o tom Gerta mlčela. Sama se totiž musela vyrovnat se sebou a vlastní minulostí a utrpením.
(SPOILER) Krásný příběh,který se odehrává během 2.světové války. Škoda,že nakonec Ester nepřežila a rozhodla se tak sama,aby ostatní neohrozila,což bylo od ní hezké. Samozřejmě jako židovka neměla moc šanci přežít,ale zase lepší nechat se zabít pistolí,než kdyby se trápila v koncentračním táboře,kam na transport nenastoupila. Během knihy můžeme vidět,jak si budují Ester a Pavel vztah. Pavel ji schová v dílně svého táty,kde je starý pokoj. Nápadité,ale nebezpečné,ale zase není to tolik ohrožující jako kdyby jí vzal k sobě domů.
Klasika,která nikdy nestárne,stejně jako Pýcha a předsudek. Ze začátku mi bylo Jany líto,když na ní byli všichni zlí. Poté,co začala navštěvovat školu se její situace zlepšila,jenže začaly řádit nemoci a její nejlepší kamarádka Helena jí umřela. Líbilo se mi,jak učila malou Adélku a takové napětí mezi ní a panem Rochesterem. Samozřejmě předvídatelný konec,ale cesta plná útrap,než konečně jim nebude nic bránit v jejich štěstí a lásce.
Příběh několika generací,kde se vždy někdo nešťastně zamiluje. Bažiny, severský vzduch,láska,pomsta,krutost. Na začátku jsem si toho malého cikánského chlapce oblíbila,ale čím více byl starší,tím byl horší. Jenom,proto že on si nemohl vzít Kateřinu,neznamená,že musel ublížit tolika lidem. Ale zase to by potom nebyl zajímavý příběh,takže chápu záměr autorky. Jen škoda,že několika postavám dala stejná jména
Vlastně moje první přečtená kniha zabývající se tématikou 2.světové války a koncentračních táborů. Velmi dojemný příběh,který musím číst znovu a znovu. Opravdu mrazivé,že stačí málo a člověk přijde o život. Lale už málem několikrát přišel o život. Nakonec svou milovanou Gitu najde a to je dobře,jenže ne každý měl takové štěstí jako Lale a Gita a v tomhle je tato kniha jedinečná,ukazuje naději.
Přesně tohle jsem potřebovala,škoda,že kniha nevyšla dřív.
Netradiční příběh,který mě bavil,což jsem nečekala,knihu jsem četla spíše že zvědavosti a opravdu si mě získala.
Hodně napínavé a zajímavé. Nedokázala jsem ji odložit,vždycky mě štvalo,že je pozdě večer a musím jít spát. Rozhodně doporučuji.
Miloučké čtení,které tentokrát jde více do hloubky a seznamuje mladé čtenáře s poruchami příjmu potravy zábavnou formou. Celá tato série je rozhodně skvělá. Pro dospívající,kteří řeší tuto problematiku přímo dělaná.
Nejdříve sledujeme mládí hlavní hrdinky Violy,jenže postupně se stupňují nařízení vůči Židům,až nakonec skončí v koncentračním táboře. Violu si v táboře vybere pro své nelidské pokusy Dr. Mengele. Opravdu mrazivý příběh,naštěstí se šťastným koncem.
Kniha mě velmi bavila od začátku do konce,čekala jsem,ale více milostných eskapád mezi Němcovou a Borovským. Nebeský se tam ani neobjevil,jen byl zmíněn. Zajímalo by mě,zda doopravdy Borovský byl nepřítelem Tyla. A zda Neruda doopravdy vyváděl takové hlouposti. Chybu to nemělo,musela jsem se opravdu smát. Jen teda Borovský záletař,to mi bylo trochu proti srsti,ale asi to k němu patří,projevil se,ale jako dobrý kamarád a novinář,co se nebojí prosadit si svou. Konec záhady mě teda dostal,to jsem opravdu nečekala.V podstatě bez žádných informací bychom se moc z této knihy nedozvěděli,co je realita,ale autorka umí zaujmout.
Tahle kniha ukazuje zvěrstva,jaká se děla v Osvětimi a naději vězňů,ukazuje nám i osud jedné ženy,která pomáhá těhotným matkám. Není to moc pro slabé povahy.
(SPOILER) Kniha se odehrávala na neobvyklém místě,ale to jí neubralo na kouzlu. Hlavní dějová linie byla zajímavá. Každopádně jsem nečekala,že Rosemary nakonec Amélii podlehne. I když po spoustě neúspěšných vztazích(je bisexuálka) a její posedlostí prací se není čemu divit. Nemá totiž plnohodnotný život. Navíc taková krásná,mladá a čerstvě dospělá dívka jako Amélie musí být pokušení. Ale i tak jsem si myslela,že si zachová profesionální odstup. Ale zase by potom nebylo,o čem psát. Původně,když jsem si četla anotaci,jsem si myslela,že bude kniha pojednávat o vztahu Amélie a učitelky,která ji učí. Bylo by to, ale asi neetické,a tak autorka vymyslela postava učitelky,která učí na základní škole. Amélie se s ní seznámí na venkově,kde trénuje na závody se svým koňem. Do knihy je na začátku zakomponováno i téma šikany. Na venkově,kam Amélie přijíždí,Rosemary má starost čtvrťáčky,která má vzdělávat v oblasti zemědělství,což podle mě není špatný nápad. Rozhodně bych zavedla na školách něco podobného,sice existují různé edukační programy a v rámci předmětu Svět práce žáci okopávají pozemky,ale není to podle mě dostačující. Neříkám,že všichni nutně budou zemědělci,ale třeba by to někoho bavilo. Co se týče toho,jak se Amélie seznámí s Rosemary,je víc než zajímavé. Už na začátku má Rosemary nad Amélií zvláštní moc. Vůně jejího parfému je velmi omamná a její vystupování je také povzbuzující. Co se týče hádky,mohla Rosemary Amélii alespoň říct,že jí věří a ne až o pár dní později. Zajímavé je,že Amélii upoutá na první pohled. Zajímavé jsou i hádky s Améliiným kamarádem,který se do ní zamiloval a nedokáže přijmout fakt,že Amélie nejspíš nebude heterosexuální. Amélie se často zraní,zejména v přítomnosti Rosemary. Bojí se vyznat Rosemary,která se o tom dozví,když se jednou Amélii udělá špatně a usně,jenže mluví že spánku. A tak není složité si dát jedna a jedna dohromady. Amélie se jí na konci soustředění vyzná,jenže Rosemary ji odmítne. Nechce jí zkazit život,přece jen je jí 40. Jenže to Amélii neodradí. Odjede smutná domů,ale i nadále se pokouší získat srdce Rosemary. Přijde na dětský den převlečená za mrkev,přijde si trapně,ale jiný kostým nemohla sehnat a podmínkou účasti na dětském dnu je mít kostým nebo dělat doprovod dítěti. Vypadá velmi trapně a směšně. Hodně se stydí. Zase se zraní. Rosemary jí to ošetří a vysouká z ní,že šla na akci kvůli ní. Velmi striktně Amélii odpálkuje. To bylo pro Amélii útlum. Když Amélie závodí,nevšimne si překážky úplně na konci,protože se podívá do publika,kde je Rosemary,ale Amélie tomu nedokáže uvěřit. Pak je několik týdnů v nemocnici,kde ji navštěvuje rodina a Rosemary jednou také přijde. Rosemary něco zvláštního k Amélii táhne a nedokáže se tomu bránit. Přijde na její školní večírek,jdou spolu na kuželky,do divadla a projdou si dlouhou cestu,než se spolu více sblíží. Jejich vztah je opravdu krásný. Legrace byla erotická scéna,kdy Rosemary dává Amélii příklady,kdo četl pochopí. Ale život není Sluncem zalitej. Kromě toho,že ředitelka obviní Rosemary z pedofílie,přitom Amélie není žačkou základní školy,což se nakonec ředitelka dozví. Musí ještě Amélie s Rosemary čelit přijmutí jejich vztahu od rodičů Amélie. Matka Amélie se chová typicky jako většina rodičů,nedokáže to přijmout. Co se týče otce,ten je protipól matky a velmi tolerantní. Na konci se dozvídáme,že Rosemary a Amélie mají spolu dítě. Není však zmíněno,zda si ho adoptovaly, nebo došlo k umělému oplodnění. Ale je zmíněno,že jejich známá se nechala uměle oplodnit. Pozornější čtenáři si mohou všimnout detailů,že Rosemary nejdříve nosila náhrdelník s písmenem K(Kate),ale pak jí Amélie koupila náhrdelník s písmenem A. Je to jen malý detail,ale celkem podstatný. V knize rozhodně najdete mnohem víc,co si zaslouží vaši pozornost. Rozhodně doporučuji těm,kteří se zajímají o problematiku lgbt a nemusíte být rozhodně součástí menšiny,může si ji přečíst i heterosexuál,ale musí se vyrovnat s tématem. Mně třeba osobně kniha nevadila a taky nejsem součástí komunity.