Knižnípauza komentáře u knih
Tohle bylo tak krásné čtení. Spisovatelka píše lehce a příběh vás zcela pohltí.
Hlavní hrdinka Anna je jemná ale zároveň velmi silná postava, které od začátku fandíte a držíte pěsti.
Za mě super a od spisovatelky si určitě přečtu další knihu :)
Zuzanin dech je kniha, která zpracovává období holokaustu. Nahlédneme do období před válkou kdy je hlavní hrdinka beztarostné dítě. Poté sledujeme začátek války kdy Zuzana dospívá a vše se v jejím životě tvrdě a rychle mění.
Změna ve společnosti je donutí se s otcem odstěhovat, uskromnit se a pracovat spoustu hodin. Pro Zuzanu a jejího otce nastanou těžké časy. I tak ale od ní přátelé neutíkají a tráví tak všichni spolu volné chvíle. Dokonce i přátelství s Janem přeroste v lásku.
Když jsem se pak dostala k části kdy je Zuzana s otcem transportována do koncentračního tábora, bylo to pro mě velmi emotivní čtení. Autorka se se čtenářem nepáře, vše skládá syrově, narovinu tak jak to bylo.
Styl psaní mi sedl. Krátké a jasně dané věty. Žádné okolky.
Zuzanin dech bylo pro mě neskutečně silné a emotivní čtení při kterém jsem několikrát tajila dech. A ten konec? Uff... to byla síla!
Jsem moc ráda, že jsem si tuhle knihu přečetla. Dlouho mi příběh zůstane v hlavě
Tohle bylo tak těžké, silné ale zároveň tak citlivé čtení po kterém mi zůstalo jen zlomené srdce.
Autorka do knihy vložila úplně všechno. Krutost, nespravedlnost, strach, beznaděj, přátelství, rodinu a lásku. Tohle všechno tu najdeme.
Já se od knihy nedokázala vůbec odtrhnout.
Lina byla za mě tak krásná a silná postava, jako patnáctiletá se snažila vyrovnat se situací která ji převrátila život vzhůru nohama. Někdy se jí to dařilo lépe a někdy hůř, to ale bohužel v tomto věku tak je.
Nedokážu si představit sebe na jejím místě.
Mladší bratr Jonas byl pro mě neuvěřitelně statečný kluk, který se dokázal rychle zorientovat a přijmout situaci a musel tak rychle dospět.
No a postava jejich maminky Jeleny? Bože Žena se srdcem na pravém místě a s obrovskou odvahou. Postava, kterou jsem si velmi zamilovala.
Podtrženo, sečteno tahle kniha je neuvěřitelná a přála bych si, aby se dostala do školní povinné četby. Tuhle část historie by měl znát každý a nikdy na ní nesmíme zapomenout!
Tahle kniha je prostě nádherná!
Jazyk je nádherný a sedí k prostředí příběhu.
Postavy jsou dobře napsané a to jak ty záporné tak ty kladné. Popisy přírody bažin, ptactva.....ty neměly chybu, člověk tam najednou byl společně s Kyou. ️
Kya jako hlavní postava je za mě opravdu neskutečně silná hrdinka, její soběstačnost a nezávislost vám nejednou vezmou dech. Dalším velkým tématem knihy je samota a předsudky. Kyinu samotu při čtení cítíte všude okolo sebe a máte chuť ji vytáhnout z knihy a pořádně ji obejmout.
Detektivní prvky byly taky moc fajn.
Doporučuji!
Autorka nám v příběhu servíruje bolestivé a těžké téma, které ale výborně zpracovala a podala čtenáři.
Sára pro mě byla bojovnice, hrdinka, která se snažila seč mohla se s minulostí poprat. Bohužel nebyl okolo ní nikdo, kdo by jí pomohl a zajímal se, takže to byl pro ní opravdový boj.
Při čtení mi nejednou naskočila husí kůže a zatajil dech. Dokonce jsem i vztekle nádavala.
Její Otec? Uf.. No to bych tu napsala spoustu sprostých slov. A matka? Jo... to by bylo to samé (chtěla bych se rozepsat o tolik víc ale už by to byl velký spoiler).
Závěr knihy byl pro mě takový... nedostačující. Chtěla jsem vědět víc a donutilo mě to hodně nad tím přemýšlet a uvažovat ( záměr autorky?).
Musím samozřejmě také vyzdvihnout autorčino popisování přírody. To bylo užasné! Po celou dobu jsem se Sárou chodila po lese a cítila tu vůni hub, jehličí a slyšela šum stromů.
Houbařka je silná a zároveň krásná kniha, kterou budu mít opravdu dlouho v hlavě.
Tohle si přečtěte! DOPORUČUJI!
Od knihy nesmíte očekávat typickou romantickou linku, ale krásnou pomalou romanci jako z doby Jane Austenové.
Romantická linka zde krásně plyne, skvěle vykreslené postavy se pozvolna rozvíjí.
Animant si nejde nezamilovat. Její vtip, ostrý jazýček a tvrdohlavost si prostě zamilujete po prvních deseti stranách příběhu. No a co dodávat k našemu knihovníkovi panu Reedovi? Typický mrzout, který je ale ve výsledku velmi zajímavý a milý člověk, ale jen málo komu tuto svou stránku ukáže.
Nebudete se nudit, budete se smát, budete se rozplývat nad romantickými chvilkami. Pokud opravdu máte rádi pomalou romanci a romány typu Pýcha a předsudek a Jana Eyrová mohu vám knihu jen a jen doporučit! :)
Tahle kniha se mi tak strašně moc líbila!
Poslední dopis od tvé lásky je kniha plná zvratů, omylů, hledání, milování ale hlavně je plná lásky. Hlavní hrdinové mezi sebou měli velkou chemii a čtení mi tak krásně utíkalo. Moc tuto knihu doporučuji všem romantickým duším!
Británie a královská rodina je pro mě takovým "koníčkem" snad odjakživa. Cokoliv britského mě zajímá a ráda si o tom zjišťuji informace. Britská královská rodina je jedním z témat, které mě dlouhodobě hodně zajímá, tudíž mě tahle kniha nemohla minout.
Jedná se taky o můj první přečtený životopis a jsem ráda, že hned na poprvé jsem očividně sáhla po kvalitně napsané knize. Dejme si ruku na srdce : silně pochybuji, že Harry něco z knihy sám napsal, na to má své lidi. Tudíž opravdu smekám před spisovatelem, který jeho vypravování přenesl na papír. Tohle bylo za mě neuvěřitelně čtivě napsané. Nejvíce jsem čtivost knihy ocenila v části, kdy se hodně vyprávělo o válce. Není to něco co by mě všeobecně zajímalo, ale chápu že člověk co tohle v moderním světě zažije, má potřebu se o to podělit.
Nejvíce se mi líbí asi první třetina knihy, kde se Harry zaměřil hodně na to, co bylo po smrti jeho matky, jeho školní léta a celkově je v této části knihy za mě nejzajímavější náhled do královské rodiny. Smutek co Harry zažíval v tomto období mě neuvěřitelně dojal. Z vyprávění bylo cítit úplně všechno a je smutné, že tohle nějaké dítě muselo prožívat osamoceně.
Samozřejmě co člověk to názor a vím, že hodně lidí bude mít na knihu velké výtky. Pro mě ovšem velké překvapení a doporučení, pro všechny kdo se o tématiku trochu zajímá.
V životě každého čtenáře přijde chvíle, kdy si řekne: to je to, co jsem vždycky hledal.
U mě tahle chvíle přišla právě při čtení této knihy.
O této knize byla napsána už spousta pozitivních recenzí a ani tato nebude jiná.
Každý má asi nějakou svojí srdcovou knihu, knihu která se dotkne úplně všeho, co je ve vás. Kniha, která je tak úžasná, že nevědomky prodlužujete její čtení a nezajímá vás že je to jediná kniha, kterou v měsíci přečtete. Kniha, díky ní se cítíte prostě dobře. Tak jako by jste seděli v zasněžených horách v chatě u krbu s teplým nápojem a nemuseli nikam spěchat, nic řešit, být zase jen bezstarostným člověkem.
Zní to přehnaně? Nevím, možná jo, ale přesně takhle jsem se cítila já při čtení tohoto zkvostu. Nechci nikoho přesvědčovat ke čtení této knihy, na to si člověk musí přijít sám, zda je to jeho styl nebo ne. Jen bych opravdu chtěla, aby se tak jako jsem se citila já, cítil jednou každý čtenář.
Knihu mám přečtenou už dlouho, ale v myšlenkách se k ní stále vracím. Pořád myslím na určitě věty, části příběhu, postavy...
Prostředí samo o sobě bylo okouzlující.
Kombinace Harryho Pottera a slečny Peregrinnové... To je magické samo o sobě, a když se k tomu přidal naprosto úžasný styl autora...dokonalé!
Dejme si ruku na srdce : autorka píše naprosto skvěle - tudíž se kniha čte tak strašně lehce, že i kdyby měla tisíc stran, tak mi to nevadí. Svět je vystavěný skvěle i když si myslím, že tento díl byl opravdu postavený čistě na romantické slow burn lince, než na řešení čehokoliv jiného (válka, historie, získávání spojenců, vycviku), ale komu to opravdu vadí že.
Tamlin je pořád meeh a Rhysand a Feyre spolu funguji tak dobře, že všechno od samého začátku jen hltáte a chcete víc a víc.
Vedlejší postavy z Nočního dvora jsem si zamilovala tak snadno jak jen to šlo a čtenář z nich cítí opravdové kouzlo rodiny, což oproti scénám z Jarního dvora byla příjemná změna.
Jediné co mě po celou dobu čtení rozčiluje, je počet gramatických chyb v textu. Vím a chápu, že se to může stát, ale tady už je toho na mě moc :(
Bylo to milé, vtipné, romantické a našlo se tu i vážnější téma jako třeba postavení žen ve společnosti. Hodně děje se motá okolo sufražetek a toto téma bylo velmi příjemně a nenásilně začleněno do celého romantického příběhu.
Vše bylo čtenáři podáno lehce, nenásilně a čtenář jen otáčel stránky dál a dál aniž by vnímal čas.
Autorka píše velmi čtivě, a délka knihy byla také velmi příjemná. Nic nebylo uspěchané a děj hezky plynul.
Postavy byly velmi sympatické, ať už hlavní, či vedlejší. Chemie a elektrizující napětí mezi hlavními hrdiny bylo naprosto skvělé a všechno jsem jim věřila.
Bylo to pro mě něco jako mix Pýchy a předsudku a Bridgertonů. Za mě prostě ideální oddechové a romanticke čtení. Moc se těším na další díly série.
Tohle bylo tak skvělé čtení!
Wow!
Styl jakým je kniha napsaná se čte výborně a vás to tak vtáhne do děje, že máte pocit že sedíte vedle postav. Už chápu ty hodnocení a ohlasy :) Tahle kniha si ji po právu zaslouží a neměla by vás minout :)
Já si další knihy od autorky určitě přečtu. :)
Tak..
Musím říct, že jsem nečekala tak zajímavou sbírku básní.
Dokonce mám v knize několik oblíbených úryvků, které jsem si četla pořád dokola.
Autorovi předtím vyšla kniha Druhá šance, která je žánrově scify - fantasy a řekla bych že je to jeho oblíbený žánr. Jde to poznat totiž i v této knize.
Bohužel narazila jsem ale i na několik veršů které jsem nepochopila a některé básně mi tak nesedli vůbec. Hlavně teda ty ze sekce budoucnost (tady je to scify cítit nejvíc).
Tam jsem byla více méně zmatená.
Minulost je za mně nejlepší. Tam jsem narazila na spoustu krásných myšlenek.
Držet břitvu na tepu doby stojí za přečtení a každý z nás si z knihy vezme něco jiného. To je totiž na poezii to co se mi líbí. :)
Doporučuji!
Tajemství sídla Craven Manor mě docela mile překvapilo. Kniha se dobře čte, příběh pěkně plyne a vykreslení místa a sídla je krásné.
Musím říct, že si mě získala a určitě si pořídím od autorky další příběhy děsivých domů.
Za mě super.
Pravda, nebo lež je má třetí kniha od autorky co jsem četla. Moc se mi od ní líbí kniha Námi to končí a když jsem zjistila že napsala i triller byla jsem hodně zvědavá a do knihy se pustila.
A jako WOW!!
Tohle byla slušná jízda!
Styl psaní jak už bývá u Colleen mě hned vtáhl do děje a hlavní hrdinka mi sedla. V příběhu bylo několik momentů u kterých se mi tajil dech a konec? No jako mazec. Čas od času si na knihu vzpomenu a pořád přemýšlím nad tím koncem.
Doporučuji!!
Tahle kniha mě velmi mile překvapila.
Celkově příběh pořád pěkně jede, během čtení nepřišla žádná krize a hlavni postavy si mě získali.
určitě stojí za přečtení :)
Neděle odpoledne je mé druhé knižní setkání s autorkou. No a já jsem opět velmi ohromená jaký příběh nám v této knize paní Hanišová naservírovala.
Neděle odpoledne je kniha o traumatech z dětství, o neschopnosti komunikovat se svými blízkými, o tragédii, která postihla jednu rodinu a tajemství, které jí už dlouho tíží.
Na každého člena tohle všechno dopadlo a každý s tím bojuje po svém.
Při čtení mě mnohokrát napadlo, že celá rodina by potřebovala psychologa (matka mnohem víc léčbu na psychiatrii).
Kdyby vyhledali odbornou pomoc a komunikovali spolu určitě by vše zvládali lépe.
Malého Teodora mi bylo velmi líto. V dospělosti se pak jeho chování dalo zčásti očekávat. Možná i pochopit?
Trochu mě mrzí, že v půlce knihy se příběh začne trochu natahovat. Z pohledu matky pak tak nějak ztratí náboj.
I tak ale hodnotím velmi pozitivně.
S autorkou jsem se už jednou setkala a to při čtení knihy No a já, která se mi velmi líbila. Věděla jsem,že to nebude mé poslední setkání s autorkou.
Teď jsem sáhla po její další knize a opět jsem více než spokojená. Vlastně jsem spíš unešená a v šoku co jsem dostala na cca stočtyřiceti stranách.
Neskutečné !
V knize máme čtyři postavy, každá je jiná ale během čtení nám dojde, že jsou na tom vlastně všichni úplně stejně.
Každý z nich něco zažívá nebo zažil a to něco ho neustále ovlivňuje v jeho životě.
Pouta jsou syrová, silná , intenzivní a depresivní ale stále při čtení cítíte nějaké to světýlko naděje. Doufáte, že se co nevidět rozsvítí.
Každá z postav si mě získala a každé z nich jsem držela palce.
V knize jsem nenašla žádná hluchá místa a přečetla ji jedním dechem.
Za mě ji mohu jen a jen doporučit.
Tak..další kniha od Colleen přečtená.
A já jsem teda velmi spokojená.
V příběhu najdeme vše. Od těžkého tématu až po touhu a lásku, tak typické pro knihy od Colleen.
Postavy si mě získali hned. Miles o dost víc. Jeho příběh mě dostal a jeho chování pak hned chápete a vlastně mu i rozumíte.
S Tate jsem měla trochu problém, myslí tohle ale hned udělá tamto. Postupem příběhu jsem ale tak nějak začala chápat i jí.
Celkově mě kniha zcela pohltila a já jen četla a četla.
Takže i Odvracená tvář lásky se tak řadí mezi mé oblíbené knihy od Colleen Hoover.
Za mě tedy jo. Doporučuji:)
No.. tak s touhle knihou to bylo dcl těžké.
Začátek byl totiž hodně pomalý, ale jakože fakt hodně. Po nějaké padesáté stránce jsem si říkala, že to nebyl šťastný výběr a nebudu pokračovat ve čtení. Autorka si dala největší práci s popisem krajiny, dlouhého svitu slunce a otravných, uštipaných komárů. Neustále se opakující děj.
Ale..
Ale díky bohu přišel v druhé polovině knihy zvrat a příběh začal být opravou napínavý a o dost temnější. Stránky jsem najednou začala hltat a chtěla vědět kdo, jak, proč.
Charaktery postav jsou za mě dobře napsané a Lelleho bezmoc a depresi cítíte na každé straně.
Meja je za mě velmi silná hrdinka, kterou jsem si oblíbila a držela jí po celou dobu pěsti.
Atmosféra románu je syrová, temná a tak nějak pořád nevíte co čekat.
Nakonec musím říct, že i přes pomalý začátek se mi kniha líbila.
Takže jo, tohle doporučuji.