Knižnípauza komentáře u knih
Kniha má spoustu pozitivních ohlasů, bohužel já mám po přečtení spíše smíšené pocity.
Příběh je nám vyprávěn z pohledu Matta. Sledujeme jeho proplouvání životem. Pak ve škole narazí na nováčka Erika a čtenáři je hned jasné, že tohle bude láska.
Jenže to seznámení proběhlo tak rychle, že mi to zrovna tady přišlo na škodu. No a po rychlém seznámení a oťukávání přišla autorkou vymyšlená nemoc, která pro mě neměla ani hlavu ani patu.
Navíc příběh je zasazen do amerického prostředí. A já si říkám proč? Vážně proč? Vždyť těch knih je tolik, v českém prostředí to mohlo být o tolik zajímavější. Protože tady to prostředí stejně nějak necítíte, nedokážete se tam přenést.
Škoda.
Musím ale pochválit jak autorka píše barvitě a s citem. I přes všechny mé výtky je tento příběh jemný a citlivý a věřím, že spoustě čtenářům sedne o něco víc.
První díl byl úžasný, a já popravdě moc nepředpokládala, že nasazenou laťku další díl překoná. No....překonal a pomyslnou laťku povznesl ještě o mnoho výš.
Tady fungovalo opravdu všechno. Chemie, humor, prostředí....
No prostě všechno.
Obě hlavní postavy vás budou bavit a jejich konfrontace si budete nad míru užívat. Politické pozadí, které autorka postavila na skutečném základě, je další třešnička na dortu!
Toto by prostě mělo být zfilmované! :)
Je to opravdu něco mezi Pýchou a předsudkem a Bridgertonovými, a ještě něco navíc! Tahle série je prostě super a nechápu, že jsem ji nečetla uz dávno. Stala se mojí novou láskou a doporučuji jí všude, kde můžu.
Na cca třista stranách najdeme velmi rozsáhlý, komplikovaný, zajímavý a propletený příběh šesti kamarádů, který se táhne po několik let.
S hrdiny sdílíte jejich život od 70.let. Sledujeme nejen drama z jejich života, ale i ze světa. Kniha nabízí pohled do života lidí v tehdejším Československu a přibližuje také jeden sport.
V příběhu se dozvíme jak všechno co se hrdinům stalo souvisí se vším. No a tady musím nakonec přiznat, že jsem své hodnocení trochu stáhla.
Nápad je super, provedení je ale tak bohaté a komplikované, že při čtení musíte dávat velký pozor a opravdu se plně soustředit.
Často se střídají pohledy postav i časové úseky. Stačí malá nepozornost a jste ztraceni. Je mi líto,že třeba autor nezvolil kapitoly s názvem postav a roku. Pro čtenáře by to bylo pak snazší.
Přes to všechno se mi ale kniha líbila a dávám kladné hodnocení.
Jelikož jsem obří fanoušek knihy Nádech od autorky a re-reading si dávám každý rok minimálně 2x, na tuhle knihu jsem se velmi, opravdu velmi těšila. A jak už to tak bývá, s velkým očekáváním přichází občas ještě větší zklamání...
Postavy mi byly ve směs opravdu dost nesympatické, ploché, naivní a asi i trošku hloupé.
Námět věkového rozdílu je přitom tak dobrý, ale tady to pro mě moc nefungovalo. Dělala se tu, s prominutím, z prdu kulička a vytvářel se problém, který nemusel ani existovat.
Jordan mi přišla jen ufňukaná, naivní mladá holka a Pike zase, jako ufňukaný dospělý chlap, kterému zamrzl mozek někde X let zpátky. Chemie mi ze začátku přišla dobrá, ale postupem času mi to nepřišlo úplně opravdové a autorčin popis sexuálního napětí a scén mi přišel spíš až lascivní a tak nějak mi čtení začalo být nepříjemné.
Vím, že to autorka umí líp, o hodně líp. Opravdu nevím čím to je, ale tahle kniha mě hodila do obří čtecí krize. :(
Tady pro mě nefungovalo vůbec nic.
Škoda :((
Tohle bylo super. Napětí, emoce, intriky, romantické jiskření...prostě všechno. A opět, jak je u autorky obvyklé, posledních 100 stran prostě nejde knihu odložit a vy vystřídáte velmi pestrou paletu emocí.
Jak se dostávám hlouběji do série, tím víc to miluju a zároveň to chci míň a míň dočíst. Vím totiž, že to bude bolet, a budu nad tím ještě dlouho po dočtení přemýšlet.
Nicméně se mi opět potvrdilo, že Chaol nebude nikdy můj šálek kávy. Prostě ne.
Další nové postavy jsou zatím sympatické. Dokonce už si začínám i užívat kapitoly z pohledu Manon, a začínám si její postavu víc a víc zamilovávat. No a Dorian? Ten prostě zraje jak víno !
Po přečtení knihy se pořád nedokážu rozhodnout jestli se mi to líbilo nebo ne.
Kniha je napsaná čtivě. Začátek mě pěkně vtáhl do děje a já byla velmi spokojená. Hlavní hrdinku poznáváme pozvolna, vracíme se do její minulosti a snažíme se poskládat její charakter a také se snažíme odhadnout co se té osudné noci vlastně stalo. Během čtení mě napadlo několik verzí, jenže autorka v půlce příběhu otočila tak, že jsem jen nechápavě zírala na stránky.
Najednou bylo vše jinak a když pak zbývalo cca 20 stran do konce, tak už jsem si jen říkala "cože??".
No tohle mě tedy nenapadlo...
Jako celek to do sebe moc nepasovalo a po dočtení mi přišlo, že jsem četla dva různé příběhy.
Škoda, potenciál tam byl.
Kniha Nadia je tak pro mě spíše slabší průměr.
Tuto knihu jistě mnozí z vás znají, jako filmovou adaptaci s názvem Dlouhá cesta. Ten film miluju. Ale velmi mě překvapilo jak moc je kniha odlišná od filmu. Vlastně po přečtení knihy se tomu asi ani nedivim, protože autor se snažil napsat hluboký, vážný a krásný romantický příběh na 192 stranách. To je za mě sakra málo na příběh, kde se setkáváme s mladou láskou, nemocí, zármutkem a smrtí.
Ta jiskra kterou znám z filmu a to co miluju na filmu z knihy cítím, jakoby v pozadí. Celkově na mě kniha působila strašně ploše, nešlo to do takové hloubky jak by mělo a tak mě to vlastně ani moc nezasáhlo. Pokud ale budeme mluvit o filmu, tak tam je to jiné kafe, film mě úplně zničil a i po letech to dokáže zas a znova.
Kniha byla za mě spíš pro film inspirací, ale jsou to dvě naprosto odlišná díla.
Super oddechové čtení s trochou té erotiky, které slupnete za dva večery!
Máme tu dva hlavní hrdiny. Nera a Lisu. Oba dva jsou potomci mafiánských rodin avšak Lisa se s tou svojí nevídá.
Mezi oběma je už od začátku neskutečná chemie a ta se drží až do samotného konce. Tešilo mě, že autorka nezvolila taktiku 'nenávidím tě ale hned se s tebou vyspím'. :D
Nero s Lisou se dlouho poznávají a fyzický kontakt mezi nimi vzniká pomalým tempem. Což mě bavilo a tomuto příběhu neskutečne sedlo. :)
Postava Nera je typický představil mafiánského synka. Tohle už prostě čtenáři znají a četli mnohokrát.
Lisa mi sedla o dost víc i když si neodpustím trošku postežovat, že jí toho autorka nasolila moc.
Střídání pohledů v knize je super a našlo se i pár vtipných okamžiků.
Také se tu ale objevilo pár nejasností.
No a konec? No.. mm...z toho jsem v rozpacích. Já potřebuji odpovědi.
Konflikt i tak hodnotím velmi pozitivně a je to momentálně za mě nejlepší příběh z mafiánského prostředí. :)
Za mě ano!
Tak , na úvod musím napsat, že Obránce mimo hru je lehké, oddechové čtení k vodě, na cestu či na jeden večer se sklenkou vína. Knihu totiž slupnete jak malinu.
No a tady pro mě vznikla taková menší potíž. Ehm..
Příběh totiž jede a jede, nikam se nerozvíjí, nejde do hloubky a je i dost předvídatelný. Tak nějak prostě klouže po povrchu i po problémech hlavních hrdinů,
což mi tady přijde dcl na škodu.
Myslím si, že autorka klidně mohla více postavy rozvíjet a nechat nás nahlédnout hlouběji do problémů i do jejich minulosti.
Mitch pro mě byl zajímavější postava než Andie (blondýna). Jejich seznámení bylo vtipné ale postrádalo to trochu víc jiskry.
Obránce mimo hru je tedy pro mě kniha, která neurazí a vytáhne i ze čtecí krize. Jestli ale po dočtení ve čtenáři něco zanechá, to si už tak moc jistá nejsem.
Já tuhle knihu hodnotím jako takový lepší průměr.
- Audiokniha -
Moje první audiokniha a hned jsem se trefila do černého. Forma audioknih mi u životopisů hodně vyhovuje. Kniha je naprosto skvěle namluvená (čte Aleš Procházka) a do děje vás velmi rychle vtáhne.
Příběh byl silný, syrový, plný beznaděje a vzteku a také velmi dojemný. Vzhledem k událostem co se Mattymu staly, budete při poslouchání/čtení knihy jen nevěřícně kroutit hlavou. Závislost je jednou z nejhorších věci, co vás může v životě potkat a ta nevyčerpatelná naděje co herce provázela a vedla ho znovu a znovu k uzdravení byla neuvěřitelná.
To kolikrát se dokázal znovu postavit na nohy a zabojovat, bylo neuvěřitelné a o to víc smutné, vzhledem k tomu jak celý jeho příběh skončil.
Kniha je silná a emočně vás dokáže hodně zasáhnout.
Věřím, že hodně lidem tohle nemusí sednout. Obzvláště lidem, kteří se závislostí nemají žádnou zkušenost, může tato kniha připadat nepochopitelná a úplně se neztotožní s tím, co herec líčí.
Příběh mi dala hodně, a pravděpodobně už nikdy herce neuvidím stejně a seriál Přátelé, už bude mít navždy takovou hořkou pachuť, ale nelituji.
Po přečtení anotace, která mě dost zaujala jsem si knihu koupila. Neonacista a slečna z židovské rodiny? Láska? Hm, no to bude zajímavé...
No bohužel ten potenciál po cca 50 stranách zcela vyprchal.
Dialogy obou hlavních hrdinů působily občas dětinsky a dost často se opakovaly. To samé se dělo i u vnitřních dialogů. Pořád to samé dokola. :(
Příběh pak bohužel dost brzy ztratil dech a nepříjemně se natahoval.
Postava Alekse mi přišla lépe vykreslená a dotažená než postava Amelie. U ní mi přišlo, že autorka chtěla moc věcí (dramatu) najednou, což společně prostě nefungovalo.
Chování hlavních hrdinů postrádalo občas smysl. Navíc vzhledem k jejich věku mi jejich jednání nepřišlo vůbec v pohodě.
No a závěr knihy? Za mě takový strašně překombinovaný a nebyl moc uvěřitelný.
Možná jsem na tuhle knihu už moc stará a mladší čtenáři by ji ocenili více. Těžko říct. Pro mě trochu zklamání. :(
V knize máme rodinku. Otec, nová manželka a dospívající dcera. Otec zmizí a nechá podivný vzkaz nové manželce. Ta má následně více otázek než odpovědí. Rozjíždí pátrání na vlastní pěst s nevlastní dcerou a snaží se rozluštit dávná tajemství.
Říkala jsem si jo to je dobrý nápad to se pěkně rozjede.. No nerozjelo.
Bohužel to bylo velmi zdlouhavé a v druhé polovině pro mě i dost nudné.
Hannah s Bailey najdou stopu, která ale není správná nikam je nezavede a oni znovu hledají. To se v příběhu opakuje tolikrát, že už jsem prostě pak neměla chuť to celé číst a začala jsem trochu přeskakovat.
Navíc postava Hannah mi úplně neseděla.
No a samozřejmě jak je to tak už zvykem před koncem se to rozjede, šup, bum, prásk a je to. Navíc teda za mě ten konec byl takový no... přehnaný až nereálný.
Jeho poslední slova je spíše takové rodinné drama s větším zaměřením na vztah nevlastní matky a dospívající dcery.
Za mě tedy spíš takový průměr.
Bylo to milé, vtipné, romantické a našlo se tu i vážnější téma jako třeba postavení žen ve společnosti. Hodně děje se motá okolo sufražetek a toto téma bylo velmi příjemně a nenásilně začleněno do celého romantického příběhu.
Vše bylo čtenáři podáno lehce, nenásilně a čtenář jen otáčel stránky dál a dál aniž by vnímal čas.
Autorka píše velmi čtivě, a délka knihy byla také velmi příjemná. Nic nebylo uspěchané a děj hezky plynul.
Postavy byly velmi sympatické, ať už hlavní, či vedlejší. Chemie a elektrizující napětí mezi hlavními hrdiny bylo naprosto skvělé a všechno jsem jim věřila.
Bylo to pro mě něco jako mix Pýchy a předsudku a Bridgertonů. Za mě prostě ideální oddechové a romanticke čtení. Moc se těším na další díly série.
No ... Tak já půjdu s hodnocením asi hodně proti proudu.
Bohužel mé nadšení z prvního dílu této série tady neplatí. Tady je totiž krásná kniha jen na povrchu a uvnitř jde o jednu velkou pohromu. :(
Začátek vypadal slibně a pojetí knihy bylo zajímavé a mělo i potenciál. Asi do sté stránky to ještě šlo překousnout, ale to co přišlo potom jsem nějak nedokázala strávit.
Troufám si říct, že víc stupidní a toxickou erotickou knihu jsem snad nečetla. :(
To jak se choval hlavní hrdina ( ale to se dalo asi očekávat vzhledem k předloze) a jak přemýšlel na mě bylo moc. Opravdu jsem se hodně nutila do čtení. Hlavní hrdinka byla hodně špatně vykreslená ženská postava, která si hodně protiřečí a já jen kroutila hlavou. Sexuální scény za mě prostě neklapaly. Bylo to přehnané, divné a zbytečně explicitní - nevím, jinde mi to nevadí, ale v této knize mi to absolutně nesedlo. Myslím, že z erotické literatury mám načteno docela hodně, a je mi jasné že toxicita a explicitní scény tam patří. Nicméně, tohle za mě nefungovalo a v sérii pravděpodobně nebudu pokračovat.
I tak ale věřím, že kniha má a najde své čtenáře , kterým příběh sedne více než mě. :)
Neděle odpoledne je mé druhé knižní setkání s autorkou. No a já jsem opět velmi ohromená jaký příběh nám v této knize paní Hanišová naservírovala.
Neděle odpoledne je kniha o traumatech z dětství, o neschopnosti komunikovat se svými blízkými, o tragédii, která postihla jednu rodinu a tajemství, které jí už dlouho tíží.
Na každého člena tohle všechno dopadlo a každý s tím bojuje po svém.
Při čtení mě mnohokrát napadlo, že celá rodina by potřebovala psychologa (matka mnohem víc léčbu na psychiatrii).
Kdyby vyhledali odbornou pomoc a komunikovali spolu určitě by vše zvládali lépe.
Malého Teodora mi bylo velmi líto. V dospělosti se pak jeho chování dalo zčásti očekávat. Možná i pochopit?
Trochu mě mrzí, že v půlce knihy se příběh začne trochu natahovat. Z pohledu matky pak tak nějak ztratí náboj.
I tak ale hodnotím velmi pozitivně.
Musím říct, že celá kniha je napsaná velmi čtivě a příběh zhltnete za jeden večer. ..
Ale to co se děje zhruba na sto dvaceti stránkách je teda extrémně toxické! Během čtení jsem si tak několikrát musela zavrtět hlavou, vykulit oči nebo si přečíst znovu celou větu abych se ujistila zda to myslí hlavní hrdinka vážně.
Ani jedna z postav mi nesedla.
Možná kdyby autorka šla s popisem více do hloubky a trochu postavy vypracovala, tak bych se i možná jednu nebo druhou snažila pochopit. Ale takhle to bylo prostě jen velmi nesympatické poznávání. Bohužel.
Ida je za mě dokonalé zobrazení sobeckého člověka, který nezná hranice. Její sestra Marthe byla pro mě zase nedospělá, rozmazlená a neschopná cokoliv zvládnout sama. A ani postava jejich matky nebyla zrovna ukázková. Nenašla jsem moc světlých bodů.
Takže... jako náhled do rodinného dramatu dobrý, ale věřím, že knih s podobným tématem je víc a jsou určitě i o dost lepší.
Zuzanin dech je kniha, která zpracovává období holokaustu. Nahlédneme do období před válkou kdy je hlavní hrdinka beztarostné dítě. Poté sledujeme začátek války kdy Zuzana dospívá a vše se v jejím životě tvrdě a rychle mění.
Změna ve společnosti je donutí se s otcem odstěhovat, uskromnit se a pracovat spoustu hodin. Pro Zuzanu a jejího otce nastanou těžké časy. I tak ale od ní přátelé neutíkají a tráví tak všichni spolu volné chvíle. Dokonce i přátelství s Janem přeroste v lásku.
Když jsem se pak dostala k části kdy je Zuzana s otcem transportována do koncentračního tábora, bylo to pro mě velmi emotivní čtení. Autorka se se čtenářem nepáře, vše skládá syrově, narovinu tak jak to bylo.
Styl psaní mi sedl. Krátké a jasně dané věty. Žádné okolky.
Zuzanin dech bylo pro mě neskutečně silné a emotivní čtení při kterém jsem několikrát tajila dech. A ten konec? Uff... to byla síla!
Jsem moc ráda, že jsem si tuhle knihu přečetla. Dlouho mi příběh zůstane v hlavě
V tomto díle je Celeana v depresích, prožívá velký vnitřní boj a její cesta za smířením a vnitřním klidem je zajímavá a dobře vyobrazená. Zároveň se konečně trochu víc začínáme dozvídat o moci, kterou Celeana vládne a víc a víc se začíná odkrývat tajemství její minulosti. Také konečně objevujeme více z magického světa série.
Střídání pohledů v knize je zajímavé, ale někdy mě příliš rozptylovalo, a ne vždy mě ostatní pohledy Manon, Doriana a Chaola bavily a spíše mě rušily od hlavní linky
- chápu, ale jejich důležitost v příběhu. Ovšem Abraxos..
Konečně se na scéně objevuje i Rowan alias Jeřáb ( ano české nutkání překládat v knihách jména je příšerná vlastnost a nikdy ji nepochopím!!), a jo....chápu všechen ten humbuk okolo něho. Ale jsem zvědavá jakým směrem se jejich vztah bude dál ubírat.
Závěr knihy byl, jak je u autorky zvykem, dramatický a svižný. Klasicky mě závěr zase navnadil na další díl. :)
Tohle bylo tak těžké, silné ale zároveň tak citlivé čtení po kterém mi zůstalo jen zlomené srdce.
Autorka do knihy vložila úplně všechno. Krutost, nespravedlnost, strach, beznaděj, přátelství, rodinu a lásku. Tohle všechno tu najdeme.
Já se od knihy nedokázala vůbec odtrhnout.
Lina byla za mě tak krásná a silná postava, jako patnáctiletá se snažila vyrovnat se situací která ji převrátila život vzhůru nohama. Někdy se jí to dařilo lépe a někdy hůř, to ale bohužel v tomto věku tak je.
Nedokážu si představit sebe na jejím místě.
Mladší bratr Jonas byl pro mě neuvěřitelně statečný kluk, který se dokázal rychle zorientovat a přijmout situaci a musel tak rychle dospět.
No a postava jejich maminky Jeleny? Bože Žena se srdcem na pravém místě a s obrovskou odvahou. Postava, kterou jsem si velmi zamilovala.
Podtrženo, sečteno tahle kniha je neuvěřitelná a přála bych si, aby se dostala do školní povinné četby. Tuhle část historie by měl znát každý a nikdy na ní nesmíme zapomenout!
Kniha Miluji tě, Jasone Thorne splnila to co jsem vlastně od knihy čekala a chtěla. Četla se prakticky sama, děj se už od začátku rozjel a nezastavil.
Máme tu dva hlavní hrdiny, kteří okolo sebe krouží už od dětství. Setkání po letech je konečně probere a postupně posouvá víc a víc k sobě.
Je to vtipné, je to romantické a je to i lehce žhavé.
Olive je taková typická zasněná a stále zamilovaná holka. Jason je samozřejmě typický neodolatelný machr, lamač srdcí a sexuální mašina, která během milostného aktu zvládá i dlouhé monology . Občas jsem nad tím kroutila hlavou.. Proč tohle autorky dělají?
Také tu ale musím zmínit, že některé scény mi osobně přišli už moc přehnané ( dle mého autorka zbytečně tlačila na pilu).
Takže... za mě je kniha fajn oddechovka a věřím že čtenářům romantiky sedne ještě o trochu víc.