kniznistranky komentáře u knih
Internet je velice ošemetné místo. Nabízí spoustu možností - otevírá obzory, skrývá v sobě mnoho informací pro všechny, kteří se chtějí ptát a dozvídat nové věci. Poskytuje zábavu, zprávy, vzdělání… Člověk by řekl, že nic lepšího být nemůže. Ale! Jako všechno - má i svá negativa. Scotty ví své.
Scotty je celý život obětí šikany. Obyčejně neobyčejný dospívající chlapec, který díky svému populárnímu otci - velké hvězdě z reklamy v televizi - ví, jaké to je být v hledáčku všech. Ale i na zrádném internetu jsou místa, kde by mohl najít pochopení. Začne si psát s Rebekou. Dívkou, kterou vůbec nezná, neví jak vypadá, ale to, že se o něj zajímá, pro něj znamená hodně. Jenže i Rebeka má pár kostlivců ve skříni a navrhne Scottymu: „Co takhle spolu spáchat sebevraždu?“ A Scotty zpozorní!
Matthew A. Clarke napsal bizarro novelu o tom, jak dovede být svět internetu drsný a zkažený. Sám se dokonce s jeho skutečnou nemilosrdností setkal jako vydavatel - a to při tvorbě obálek knih z pomocí AI, za což schytal nepěkný hate.
Začátek příběhu na čtenáře může působit poněkud těžce, až depresivně. Chat dvou mladých lidí o plánování sebevraždy není zrovna žádným veselým úvodem. Ovšem v jednom bodě se pochmurná atmosféra zlomí a celá scéna se mění v humorné bizarro s vtipnými situacemi, do kterých se jedna z hlavních postav Scotty dostává takřka na objednávku.
Autor v krátkých svižných kapitolách proplétá bizarro s kapkou hororu, které jsou mu vlastní a hraje se čtenářem zajímavou hru: Do jaké míry je jeho text k zamyšlení se nad dnešní společností a kyberprostorem a do jaké je to odpočinková bláznivá záležitost, u které přemýšlet ani moc nemusí? Toť otázka…
Edice Zrnka temnoty opět dostála své pověsti a nabídla další kapku fantastiky říznuté hororem a bizarrem, který je trochu jiný, než na co je mainstreamový čtenář zvyklý. Svižné, chytlavé, nápaditě zpracované.
Vedle našeho světa, tak jak ho známe, existuje i jiný svět. Édegom. Je to kruté a nemilosrdné místo ovládané šíleným císařem, který nehledí na blaho lidu, ale obává se svého nástupce. Narazíte tu na smrtící bouře, jedovaté rostliny, nebezpečné tvory a obyvatele několika ras. Svět, který voják Adam Turner během své mise navštíví, se čtenáři dostane pod kůži. Experiment, o kterém nikdo na zemi neví, skrývá víc tajemství a nezodpovězených otázek, než by Adam čekal. Putuje novým světem, aby zachránil parťáky a neúmyslně se zamotává do zdejší války, která je na spadnutí. Čtivé, kruté, vtipné a akcí nabité.
Autorka Vlaďka Sacká představuje v Koruně otráveného stromu svět, který nabízí všechno. Zajímavé místní klima, kulturu, "lidské" rasy, magii a byť to zprvu zní jako čistokrevná fantasy, o slovo se tu hlásí i prvky thrilleru a sci-fi. Začátek a první setkání se světem a hrdiny je drsný, poutavý a zkrátka chcete vědět, co se z toho vyvrbí dál. Velká část příběhu je nabitá akcí, ale objevují se i části, které některým čtenářům můžou přijít rozvláčné.
O světě Édegom by se dalo povídat dlouho, proto se pojďme podívat na postavy. Adam Turner je voják každým coulem a jeho cíl je jasný. Najít v tomhle krutém světě zbylé parťáky a dostat je zpět domů k jejich rodinám. Ovšem na tento úkol sám nestačí. Společnost mu dělá krásná malé čarodějnice Arial, která velkou část knihy působí jako chladný ledovec, který nic a nikdo nerozhází a krutý svět, který je jejím domovem, zná jako své boty. Charakter čarodějky mi moc nesedl a z mého čistě subjektivního pohledu ani po 400 přečtených stranách nejsem schopna říct, jaká vlastně byla.
Koruna otráveného stromu má i přes promakaný svět pár mušek. Akčních scén je tu spousta, ovšem občas se skoky mezi nimi děly až moc rychle. Měla jsem pocit, že hrdinové mají sedmimílové boty a přesunou se z místa A v jedné kapitole do místa B v té druhé, kde jde všem o krk a voilà - hrdinové jsou přesně tam kde mají být, v ten správný čas, aby vše zachránili. Jde ale o detail, mušku, kterou Stopař chytne v letu a rozdrtí mezi prsty dřív, než nad ní začne čtenář moc dumat. A věřte mi, při setkání se Stopařem by byly mušky to poslední, na co byste pomysleli.
Nedočkavě vyhlížím pokračování! Příběh z Koruny je sice tak nějak ukončený, ALE! Epilog krásně zamíchá kartami. Autorka si perfektně připravila půdo pro další díl a věřte mi, po dočtení budete chtít pokračování hned! Takže než nám vyjde druhý díl, utíkejte pro ten první a spolu s Adamem prozkoumejte, co všechno vám svět Édegom může nabídnout.
Mladičká Aneta Valová se ocitá v nezáviděníhodné situaci. U schodů v domě jejích rodičů leží mrtvola jen o rok staršího souseda Michala Soukupa. Aneta volá policii, ulicí houkají sirény a všichni sousedé jsou v pozdních nočních hodinách na nohou. Pro čtenáře detektivek poněkud neobvyklý začátek, protože vraha už známe od prvních stran. Na místo činu přijíždí kapitánka Hana Vítková i se svým zrzavým kolegou Danielem Pursou. Obhlíží terén, zjišťují podrobnosti a nakonec i mluví s pachatelkou Anetou, která je z celé situace v šoku. Byla to opravdu jen náhoda? Můžou Anetě věřit? Nebo šlo o plánovanou vraždu?
Díky střídání kapitol z pohledu vyšetřovatelky Hany a pachatelky Anety se čtenáři nabízí pohled do životů i hlavy obou žen. Hana kromě případu řeší i návrat bývalého kolegy Davida Winklera a svůj vztah s policejním psychologem Patrikem. Anetiny kapitoly jsou plné bezmoci a zoufalství mladé studentky, která si zničila život jediným výstřelem z pistole. Čeká na verdikt soudu a přemýšlí o své budoucnosti za mřížemi. Obě linky jsou poutavé a plné akce, informací a vyšetřování. Autorka si jistě dala záležet na rozsáhlých rešerších, protože jsou tu věrohodně a poutavě (i zábavně) popsané detaily z práce patologa, policejního psychologa, advokáta i vyšetřovatelů. Veronice Martinkové se navíc povedlo velice šikovně začlenit do celého příběhu i pár vážných témat a celé to zpracovat do akcí nabité detektivky, která má spád a udrží čtenáře do posledního řádku.
(...)
(Celou recenzi včetně mini-rozhovoru s autorkou najdete na: https://www.forendors.cz/p/efa0bf794f9c16aa7a7a434725a3535b)
Na obálce se objevuje věta: Ty děti nejsou v pohodě. No... pojďme si hned z kraje říct, že chování dětí je v této knize ten nejmenší problém.
Quinn přijíždí se svým otcem do malého městečka Kettle Springs, aby tu začali novou etapu života. Ona v posledním ročníku střední školy a on jako místní lékař. Obyvatelé města se na puberťáky s jejich telefony, internetem a vším moderním dívají skrz prsty a mladí nemají potřebu a energii jim to vyvracet. Do srovnání pořádku ve městě se proto pouští místní maskot, klaun Frendo.
Tato kniha byla po svém vydání velkým bum. Byla všude! A byla prezentovaná jako horor. Jenomže, tohle je young adult, tím bychom mohli začít. Jakožto YA se od ní tedy nedají očekávat žádné extrémnosti a měla by být určena hlavně mladším čtenářům, kteří se s puberťáky v knize a nespravedlností na nich páchané, dokáží sžít. Trochu chybka v marketingu, která možná knize nezajistila ty správné čtenáře. Ale špatná věková kategorie čtenářů není ten hlavní kámen úrazu.
Klaun v kukuřičném poli postrádá téměř vše, co by čtenář sahající po hororu rád dostal. Především hororovou atmosféru, napětí, tajemství, záhadno. Podivné nebo podezřelé postavy. A v neposlední řadě i logiku, která by neměla chybět v žádné knize! Prostředí střední školy, nové dívky ve škole a všechna další klišé z YA knih s tím spojená tu najdete v první polovině. Pokud někoho nepřesvědčí zahraniční servery, první strany knihy ho nenechají na pochybách, že drží v ruce knihu pro YA čtenáře. Postavy jsou nepropracované, šablonovité a i když se autor celou dobu snaží vykreslit partu středoškoláků jako to nejhorší zlo celého města, moc mu to nejde. Naopak mi na té partě nepřišlo absolutně nic špatného krom toho, že je tak všichni od začátku nazývali. Práce na postavách tedy nic moc.
Děj a logičnost celé zápletky, to je něco co do teď nedokážu pochopit. nejdřív se nedělo nic a pak se toho dělo tolik, že čtenář nestíhá vstřebávat kdo, kde, kdy a proč. Ti co hledají v knihách aspoň špetku logiky, ji tady nenajdou. Od prvních stran tu autor vyvolává jeden otazník za druhým a spousta z nich jich v hlavě čtenáře zůstane i po dočtení. Velký zlom v ději s akcí, brutalitou a krví nabité scény tu nejsou ani šokující, ani věrohodné a bohužel, ani strašidelné. Dívky tu po zásahu motorovou pilou do hrudníku utíkají dál jako zombie, až dokud je nepřipraví o hlavu a lékaři tu neprofesionálně hudrují nad tím, jak "nechutně" vypadá střelná rána, místo aby řešili její závažnost i přesto, že už jich dle autora viděli za svůj život několik.
Odhalení "padoucha" na konci už není pro čtenáře ani zajímavé, ani šokující ani důležité, protože ze všeho toho chaosu ve druhé polovině knihy se mu točí hlava a nelogičnost a nedůvěryhodnost děje už tak nějak očekává dál. Co si budeme povídat, bylo to zklamání. A ne zrovna malé. Námět mohl být dobrý, kdyby bylo dobré zpracování. To bylo bohužel ale jen překombinované a laciné.
Doporučila bych to možná nějakému nenáročnému puberťákovi, který se nebojí špetky hororových prvků, krve a brutality v knize. Obávám se ale, že při dnešním standardu YA knih by ani jemu tato kniha nepřišla dostatečně brutální nebo zajímavá.
Koho by napadlo, že sedmadvacetiletá policistka Andrea Sýkorová odejde od policie a místo toho začne vypomáhat v kavárně. Kromě roznášení kávy a pečení sladkých dobrot také navštěvuje kurz tvůrčího psaní. Závěrečný večírek budoucích spisovatelů se však zvrtne a jeden z nich už se domů nevrátí. Policie uzavře případ jako sebevraždu a život jde dál. Lajdácký přístup policie k vyšetřování nedá Andy spát a nakonec se sama na vlastní pěst pouští do rozplétání tajemství, kterých každý z účastníků kurzu skrývá celou řádku. Tak co se tedy tu noc skutečně stalo? Kdo je vrah?
Úvod je pomalý. Autorka čtenáře pozvolna seznamuje s hlavní postavou Andreou Sýkorovou, její prací v kavárně a minulostí u policie. Neobjevují se tu žádné krvavé vraždy a prudký start. Velká část knihy je oddechová, pozvolná a nebála bych se ji nazvat detektivkou primárně pro ženy. Ve velké míře se tu řeší vztahy, malá nebo velká dramata a aby toho nebylo málo, také spousta tajemství, zamlčování a intrik.
Celý děj se točí kolem účastníků kurzu tvůrčího psaní. Někteří z nich se na kurzu ocitli dalo by se říci náhodou, protože v literárním světě nemají velké ambice. Ať už je ale do kurzu přivedlo cokoli, zapamatují si ho na hodně dlouho. Všechny postavy byly skvěle vykreslené! Autorka poskládala na první pohled nesourodou skupinu lidí. Matku tří dětí, která má na krku celou domácnost a manžela, který se občas chová jako další dítě, o které se musí starat. Mladého nadějného advokáta gaye, který nebojuje jen s šéfovými požadavky, ale i s rychlým odsuzováním lidí, kteří nedokážou pochopit a respektovat jeho orientaci. Pak tu máme ženu, která pracovala v nakladatelství, další je manželka významného politika. Klučinu, který vyrůstal v náboženské sektě s rodiči na Hané. A v neposlední řadě naší bývalou policistku Andreu, která se neohroženě pouští do pátrání. Nezmínila jsem všechny, ale každý je něčím zajímavý a čtenář se do jejich životních problémů dokáže vcítit. Za mě velice dobrá práce odvedená na postavách.
Když přejdu k ději, ten byl na detektivku přece jen trochu vláčný a místy se táhl. Často se objevují scény, kdy se tzv. “plká u kávy a není tu tolik akce a napětí, kolik by se u detektivky dalo očekávat. Zajímavá jsou místa ke konci, když se toho začíná dít víc, Andrea rozplétá neuvěřitelný chumel tajemství napříč všemi postavami a ani čtenář si v tu chvíli nemůže být jistý, kdo teda nakonec vraždil a jak to celé bylo.
Co bych chtěla vytknout je hanáčtina. Jako rodák z Hané, který na střední Moravě žije celý svůj život, mi autorčino použité nářečí hanáčtinu ani trochu nepřipomínalo. Spíš to byla taková směs moravštiny obecně - jestli něco jako moravština existuje. Mrzí mě, že autorka tomuto nedala trochu větší důraz v rešerších. Na druhou stranu v knize zmíněný Ondráš, který pochází z Hané, strávil většinu života v Praze, takže nad jeho hanáčtinou by se daly přivřít oči.
Předloha pro vraždu je detektivkou, která by se mohla líbit čtenářům vztahových románů nebo romantických příběhů s kapkou dramat, tajemství a intrik. Ti, co nemají rádi násilné scény a stříkající potoky krve s brutálními vraždami budou také spokojeni. Je to klidná detektivka, oddechová záležitost, která zabaví a v první řadě si u ní odpočinete.
(recenzi včetně mini-rozhovoru s autorkou najdete na: https://www.forendors.cz/p/03bd684cc256d26b93b93f86b8e8578e)
Bývalý kriminalista Karel Koutný už netráví své dny vyšetřováním vražd a naháněním pachatelů. Policejní kariéru pověsil na hřebík a vztah s partnerkou hned na ten vedle. Všechno se mu hroutí. Teď tráví rána v kocovinách, střídá zaměstnání a volná odpoledne zaplňuje běháním a posloucháním audioknih. S vraždami, vyšetřováním, ani čtením detektivek už nechce nic mít. Bohužel, tahle snaha mu vydrží jen do chvíle, kdy najde v lese oběšenou dívku. Případ je téměř hned zaškatulkován jako sebevražda a dostane ho na svá bedra mladý nezkušený policista Martin Tůma, který už netrpělivě vyhlížel svou první velkou šanci ukázat, co v něm je.
(...)
Českou detektivku jsem už dlouho nečetla a tahle mě vtáhla od začátku. Text je čtivý, svižný. Autor se nijak nezdržuje zbytečně dlouhými úvody a hned na prvních stranách rozehrává akční napínavou scénu v lese, která perfektně otevírá celé dění.
(Celou recenzi najdete v online magazínu České detektivky:
https://www.pickey.cz/p/ed013b31a54fc23669995dad2e107df5)
AUDIOKNIHA
Čtvrtý díl o životě sester Hermíny a Stephanie, které kvůli Francouzké revoluci musely prchnout z Francie a najít si nový domov v cizině. V září 1793 ovládli Francii jakobíni a popravy byly na denním pořádku. Hermína se právě v této nebezpečné době rozhodne vydat do Paříže, aby zachránila zbytky rodinného majetku. Cesta je to dlouhá, náročná a velmi nebezpečná. Kdo ví, zda se z ní v pořádku vrátí domů.
Napínavé od samého začátku. U třetího dílu jsem si říkala, že příběh začíná být vleklý, pokračování ale zase nasadilo laťku velmi vysoko. S Hermínou sympatizuju od samého počátku. Je to bojovnice, silná žena, která se nezalekne téměř ničeho. Nevzdává se a ať už situace vypadá sebe hůř, neztrácí naději a bojuje do posledních sil. V tomto díle se dostává do velmi nebezpečných situací. Děj je napínavý, strhující. Dozvídáme se i informace z historie, které jsem jako ne moc velký znalec historie velmi ocenila.
Užívala jsem si každou minutu poslechu a hned po doposlouchání navázala posledním dílem. Přistihla jsem se, že mě začíná mrzet, že se blížím do cíle a konce této série. Všechny postavy jsem si tu oblíbila a moc se mi s nimi nechce loučit. Kočár do neznáma je oddechová záležitost. Odpočinete se u ní, zároveň se dozvíte něco o historii. Skvělé. Opět doporučuju.
Konec 19. století kdesi v pustinách směrem k Santa Fe. Ruth utíká z domu a útočiště najde u rodiny směřující v konvoji na západ za novými začátky. Cesta to není ale jednoduchá a co teprve, když se začnou ztrácet děti?
Začátek byl skvělý. Moc se mi líbila doba a prostředí, do kterého autorka příběh zasadila. Hned jsem se začetla a do poloviny knihy to byla jízda a těšila jsem se, co zlověstného přijde. Bohužel, pak přišla scéna, po které to začalo trochu upadat. Nějak nevím, proč vlastně. Jako by najednou v polovině došlo k nějakému zlomu a atmosféra celého dosavadního příběhu se proměnila o sto osmdesát stupňů. Začala jsem se trochu ztrácet, bylo to zamotané a nakonec mi to ani nepřišlo tak děsivě zvrácené jak jsem doufala, že to bude.
U tohohle Zrnka jsem trochu na pochybách jak moc mi sedlo. Druhá polovina mi přišla slabší a místo velkého krvavého finále mi to přišlo trochu odbyté. Líbilo se mi to, ale chtěla bych a čekala jsem víc zvrhlostí a krutosti.
*3,5
Izajáš zpátky na scéně. Jak já jsem se na toho chlapa těšila! Obávaný bývalý gangster se stává detektivem ala soukromé očko a pátrá po vrahovi vymahače dluhů Harolda Leea.
Na pokračování jsem se moc těšila, protože Izajáše jsem si oblíbila už v prvním díle. Jeho zdánlivě nezaujatý přístup k životu okořeněný nějakým tím vtípkem mě moc baví. Baví mě celé to prostředí kolem mafie, které Laird Barron v tomto příběhu vymyslel. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že je to takové odpočinkové. Moc mě to baví, ale něco mi tam prostě chybí, stejně jako tomu bylo u prvního dílu.
Čtivost se této sérii upřít nedá, protože ty stránky doslova mizí pod rukama. V tomto díle mi i přišlo, že dej je trochu temnější, což ale neznamená brutálnější - nebo alespoň mě to tak nepřišlo. Izajáše beru jako super oddechovku se sympatickým hlavním hrdinou s akčním dějem a kriminální zápletkou. Těším se na pokračování, to si rozhodně nenechám ujít!
Parta kamarádů a spolužáků, kteří mají rádi horory až do doby, než se sami v jednom takovém ocitnou. Vrah, který vyburcuje celé městečko Branson ke strachu a hlavy padají jedna za druhou.
Na knihu jsem se moc těšila, ale zároveň jsem se snažila držet očekávání na uzdě, protože vím, jak dokáže zamíchat s kartami. Překvapilo mě, jak rychle jsem se začetla. Autor umí moc dobře pracovat s jazykem i napětím. Dovoluje nám i víc nakouknout do hlavy postav a tím jsou nám i o něco bližší. Také bylo znát, že si autor dal na postavách záležet. Každá měla svůj charakter a byl mezi nimi patrný rozdíl v chování, takže za mě postavy byly zvládnuté moc dobře.
Co se děje týče... tady jsem trochu v rozpacích. Začátek skvělý. Seznámení se vztahy mezi postavami, s městem a budování napínavé atmosféry, kterou autor také moc dobře zvládl. Bohužel, vývoj příběhu za mě občas nelogický a nereálný. Do poloviny to bylo fajn, ale pak se začaly čím dál častěji objevovat scény, nad kterými zůstával rozum stát a nebyly věrohodné, což je škoda. Obecně fajn odpočinková vyvražďovačka, asi bych klidně řekla pro ty, kteří v tomto žánru nemají moc načteno.
Čtení jsem si užila i tak. Sice občas nelogičnost a nereálnost, ale jinak se to četlo vlastně dobře. Zaznamenala jsem, že autor chystá další knihu. Na tu jsem moc zvědavá.
K této knize jsem se dostala jako slepý k houslím. Prostě úplnou náhodou, když jsem takhle jednou šla do knihovny a zapomněla na to, co že jsem si to v ní vlastně chtěla půjčit (...se občas stává...). Každopádně, na poličce na mě vykoukla tahle rudá knížečka a tak jsem si řekla, proč to nezkusit. A víte co? Jsem tak ráda, že jsem po ní sáhla!
Izajáš je typický svalnatý bouchač se špatnou minulostí, ještě horším dětstvím a s pár vraždama na účtu. Prostě gangster každým coulem. Bohužel, mezi mafiánama člověk musí i poslouchat, což se Izajášovi stane osudným a z Aljašky se rázem ocitne na farmě mezi koňma nedaleko řeky Hudson. Zaujalo mě, že autor sám vyrůstal na Aljašce a v současnosti žije v Hudsonském údolí, takže s hlavním hrdinou mají něco málo společného...
Zprvu po začtení mě překvapil jazyk. Celá kniha je psaná nespisovně, hovorově a se slangovými výrazy typickými pro společnost, ve které se Izajáš pohybuje. Chvíli mi trvalo než jsem si na to zvykla, ale postupem čtení to člověk přestane vnímat a k tomu příběhu mu to tak nějak sedne víc, než když by měl číst o mafiánech co mluví vybraněji než kde jaký profesor češtiny, no ne?
Z mafiálnského prostředí jsem asi krom série Bavettovi od Kateřiny Petrusové - což už je hezkých pár let - nic nečetla. Bavettovi a Izajáš se navíc kvalitativně nedají vůbec srovnávat. Zatímco Bavettovi jsou spíš romantika s mafiánama kolem, Izajáš je akční, napínavá a nemilosrdná jízda. Na druhou stranu, čekala jsem od Izajáše trochu víc té krve a mrtvých. Krev sice tekla, ale hlavy padaly o dost méně, než by se dalo čekat. Proto bych Izajáše s klidným svědomím doporučila všem, co mají rádi akční a napínavé knihy, i těm, co úplně nemusí sáhodlouhá mučení atd. Tohle je sice o mafiánech, ale je to mírné. Noční můry z toho mít nebudete.
Suma sumárum, potřebuju další díl! Myslím, že to na závěr bohatě stačí.
Už od začátku mi v této Colleeniné knize něco nesedělo - nebo chybělo? - a nemohla jsem za celou dobu čtení přijít na to, co to bylo. Bylo to jiné. Řeší se tu další vážné téma, jak jsme u této autorky zvyklí. Ale není to zas až tolik závažné, jako v jiných autorčiných knihách.
Tohle bylo zatím asi jen po druhé, co se mnou Colleenina kniha nijak nezacloumala a nechala mě v podstatě úplně chladnou. Na pomalejší rozjezdy jsem si už zvykla, i na klidnější první poloviny knihy. Vlastně vím, že Colleen mě nejvíc vyždímá až na posledních stránkách a od poloviny knihy do konce mě drží a ja hltám slova. Tady tomu tak nebylo.
Abychom se ale nepochopili špatně! Kniha je napsaná skvěle! Primárně se tu řeší vztah matky a dcery a do toho se zamíchá fůra tajemství a lží. Z té pocitové a dejme tomu nějaké psychologické stránky postav, to bylo napsané skvěle, to autorka prostě umí bez debat. Ale co se týče děje a jeho věrohodnosti... Přišlo mi to jako hodně špatných náhod, tragédií, nepřízní osudu a podobných věcí najednou až už to bylo spíš nereálné. Taková zkouška autorky, kolik toho jeji postavy snesou než to odpískají.
V celé knize se střídají kapitoly matky Morgan a dcery Clary. Nevím, jestli bych dovedla říct, která mi byla sympatičtější nebo se kterou jsem víc soucítila, ale Morganina část mě asi bavila víc. Celkově bych ocenila víc vysvětlit to "tajemství", co se v její lince řeší. Bylo by fajn, kdyby tam bylo nějaké pátrání po tom, jak to bylo... Prostě víc nějaké akce a možná trochu míň řešení vztahových problémů mezi matkou a dcerou, ale to už bychom se dostali asi dál od nějaké romantiky.
Celkově jsem spokojená ale ocenila bych ještě trošičku něco navíc. Asi už jsem Colleen přemlsaná, jak jí mám načtenou a už mi chybí jen "To nejlepší v nás". Takže za mě super, ale je to trochu jiné a ne tolik sladké, jak by se od této autorky dalo čekat.
Další odpočinkový díl romantické série Bridgertonovi. Na tento díl o Colinovi jsem se moc těšila. Penelope a Colina jsem si už v předchozích dílech oblíbila. Hlavně tedy Colina, který nikdy nešetřil vtipnými hláškami a byl příjemným zpestřením každého dílu.
Musím upřímně říct, že jsem ale čekala něco trošku víc. Celý díl se tu zaměřuje hlavně na drama ohledně odhalení lady Whistledownové, autorky novin o klepech ve společnosti. Tato lady je čtenářům série dobře známou osobou a zpestřením všech dílů. Bohužel díky seriálu, který totožnost lady vyzradil snad hned někdy v polovině první série, jsem nebyla ani překvapená ani šokovaná. Bylo to předvídatelné úplně ve všem, což Bridgertonovi sice bývají tak jako tak, ale v tomto díle to bylo nějak víc cítit.
Colin mě tu taky trochu zklamal. V předešlých dílech to byl vždy veselý, vtipný a milý Bridgerton. V tomto se z něj stal trochu morous. První polovina knihy byla super, pak to šlo trochu dolů. Chybělo mi tam víc vtipu a takové té pohody a bylo to spíš jedno velké drama. Asi jsem čekala, že se u tohoto dílu budu víc smát, než tomu tak nakonec bylo, i když to zezačátku měla dobře našlápnuto.
Odpočinkové letní čtení je to stále, ale víc si knihu podle mě užijí ti, kteří seriál ještě vůbec neviděli a jako první začínají knihami - a dělají dobře!
Těším se na pátý díl o Eloise, ale asi bych měla těšení trochu krotit, protože po Čekance, na kterou jsem se taky hodně těšila, se bojím, abych nebyla znovu zklamaná.
Jsem z této knihy po dočtení trochu rozpačitá. Začátek na mě působil zdlouhavě, špatně se to četlo, netáhlo mě to dál a trvalo mi, než jsem se do čtení víc ponořila. Odhadem tak kolem 50. strany - a pak dalších následujících cca 100 stran - to začalo být lepší. Zajímalo mě co bude dál, zajímaly mě postavy, zajímala mě celá ta záhada kolem stařeny v černých šatech... Dokonce jsem jednu chvíli hltala každé slovo a opravdu jsem byla napnutá co bude dál. Jenomže ta největší akce se odehrála právě na těch 100 prostředních stranách. Ten zbytek byl slabý, kór na horor.
Konec, ten to dle mého totálně pohřbil. Úplně by stačilo, kdyby vše skončilo tak o 30 stran dřív. Ten závěr se mi nelíbil. Nepřišel mi hororový, děsivý ani nijak jinak strašidelný jak by se u hororu dalo čekat. Byl prostě nudný. Měla jsem chuť to odložit ale nakonec jsem se těmi posledními stránkami prokousala. Možná, kdyby šlo jenom o těch 100 prostředních stran, byla bych nadšenější. Takhle jsem po tom konci spíš zklamaná. Bohužel.
K této knize jsem se dostala jako slepý k houslím. Jednoho dne na mě vyskočila fotka na instagramu a už to jelo…
Takhle z kraje musím říct, že naučnou literaturu nijak aktivně nevyhledávám a nečtu. Ne, že bych netoužila po nových informacích (haha), ale jen málo kdy mě nějaké téma zajímá natolik, abych si o něm přečetla celou knihu. V tomto případě jsem ale podlehla – a jsem za to ráda.
Vztahy a mýty jsou – nečekaně – o vztazích a jejich zakořeněných mýtech ve společnosti. Moc se mi líbilo ustavičné upozorňování na to, že tolerance a respekt opravdu NEJSOU to samé! Věřte nebo ne, v tomhle je čeština dost zákeřná.
Nikdy jsem psychologii nestudovala a v podstatě jsem v tomto ohledu amatér, ale i přesto jsem všemu, co se v knize píše, rozuměla, vše bylo jasně a zábavnou formou vysvětleno, popsáno a ukázáno na názorných praktických příkladech z terapeutovny. Dokonce jsem se nejednou zasmála, protože pan Vojtko není jen zkušený vztahový terapeut, ale i sympatický a vtipný člověk. Neodolala jsem a poslechla si několik podcastů - rozhovorů a záznamů z přednášek a byl to příjemně strávený čas. Dokonce jsem se při poslechu dozvěděla, že pan Vojtko učí/učil sexuální výchovu na střední škole, což jemu nezávidím, ale ti studenti museli být z takového učitele přímo nadšeni! :D
Jedno obrovské doporučení na velmi zajímavé a důležité čtivo, protože jak už jsem u jedné recenze na tuto knihu četla: ať se nám to líbí nebo ne, vztahy řešíme opravdu dennodenně všichni! A to ne jen ty partnerské, ale i vztahy s rodiči, kamarády, dětmi, kolegy v práci, prostě se všemi!
Nevím proč, ale vždycky jsem měla pocit, že notoricky všemi známý příběh doktora Jekylla a pana Hyda je obsáhlejší román a ne 80 stránková povídka. To byl první šokující poznatek během čtení této knihy, která v sobě ukrývá hned tři povídky o dobru a zlu - no, spíš o tom zlu. Moc jsem se těšila až se do povídky o Jekyllovi a Hydovi začtu a tak nějak nevím, jestli jsem spokojená nebo ne. Asi jsem čekala trochu víc. Určitě se mi líbilo, jak to bylo napsané a vymyšlené, to bezesporu. Takovéto počátky hororových strašidelných příběhů v klasické literatuře, to já můžu! Takže líbilo se mi to, ALE!
Druhá povídka "Lupič mrtvol", ta mě zaujala o něco víc. Z té jsem konečně cítila takový ten pocit, když v noci čtete horor, všude je ticho a atmosféra udělá své. Lupič byl skvělý a líbil se mi ze všech třech povídek nejvíc. Poslední, závěrečnou, povídkou byl "Markheim" a uff... no... zklamání! Velké! Nejslabší ze všech a kdyby ve sbírce nebyl, vůbec by mi to nevadilo. Suma sumárum spokojenost, ale mohlo to být lepší.
Sáhla jsem po této knize, když jsem neměla zrovna optimistickou náladu a venku pršelo. Dočetla jsem ji asi o necelý měsíc později, kdy taky nemám úplně optimistickou náladu a venku leje už celý den. Nemyslím si, že to bude náhoda...
Tohle je silný příběh, těžký příběh podaný až bravurně jednoduchou formou a to je možná ještě mrazivější. Kniha vyšla už před spoustou let, ale do povědomí lidí se dostala až díky seriálu. Což je na jednu stranu škoda, na druhou buďme rádi alespoň za to, protože díky tomu se z Hannah Bakerové z 'nějaké zapadlé knížky' stala Hannah Bakerová z 'knihy a seriálu, jejíž příběh otevřel lidem oči a ukazuje to, co mnozí raději vidět nechtějí'. Těžko psát názor na takový příběh. Můžu jen říct, že kniha končí dle mého otevřeně a seriál je v tomto případě moc dobrým doplňkem a pokračováním.
Přemýšlela jsem, jak mé pocity a dojmy z této knihy popsat. Autorka nám tu představuje zajímavou směs fantasy zasazené do relativně moderní doby. Najdeme tu v podstatě všechno od magie, nejrůznějších starých artefaktů a všech tvorů a ras, které z fantasy knih známe (andělé, víly, chiméry, vlkodlaky a upíry - v tomto díle tzv. měniči atd.), až po auta, vrtulníky, bojové tanky a situace typu: anděl si vytáhne z ledničky vajíčka, usmaží si je na pánvičce ke snídani a udělá si u toho selfíčko. Takhle to zní trochu jako bizár a ano, chvíli trvá, než se čtenář začte a pochopí, jak tento svět typu 2v1 vlastně funguje. Nejdřív sem byla zmatená a pak postupně čím dál víc nadšená z toho světa, který tu autorka vymyslela. Za mě lepší svět než Dvory. Půlměsíční město mě po této stránce - i přes ten bizár - fakt sedlo o dost víc. Během čtení některých scén mi hlavou současně létaly tyto dvě absolutně odlišné myšlenky, které nejspíš i dost vystihují moje rozporuplné pocity po dočtení: "To bylo tak boží a úplně jak psaný mě na míru ta scéna, to tam přesně pasovalo toto!" a hned současně s tím: "WTF? To si u toho psaní házela kostkou a solila tam jednu věc za druhou podle toho, co jí zrovna padlo?". Jak říkám, prostě trochu bizár, ale člověk k tomu asi musí tak přistupovat, když tuto knihu otevře a pustí se do ní. Je to pohádka pro dospělé. Tentokrát se autorka zaměřila víc na akčnost a napětí a odpustila si ten přehršel sexuálních scén jako bylo třeba ve Dvorech. Tady se sice nějaká také objevila, ale v těch skoro 800 stranách je to doslova zanedbatelné množství. Když se ještě vrátím k ději, líbila se mi ta thrillerovo-detektivní linka o pátrání po vrahovi a v kombinaci s tím zbytkem se mi to moc líbilo. Ale bohužel, konec, ten to trochu zabil. Rychlé a vyřešené v podstatě lusknutím prstu a to už jsem autorce bohužel nežrala. Velké plus ale vidím v tom, že ač jde o první díl série, končí to uzavřeně a nepotřebujete vlastně číst pokračování, aby jste se dozvěděli víc.
PS: Syrinx byl nejúžasnější a hned bych si ho vzala domů. A věřte tomu, že vy taky!
Kniha, která se zezačátku tváří jako prvoplánová lovestory se postupem času a ubíhajících stran mění na něco vážnějšího a hlubšího... Možná bych si troufla říct i na drama? Úplně nevím, jak to uchopit. Každopádně! Od samého začátku se čte příběh skoro sám. Je to čtivě napsané, kapitoly krátké, děj svižný. Nebýt tématu, který se v knize objevuje, řekla bych ideální odpočinková záležitost. ALE! Do čtení jsem se pouštěla tak trochu s očekáváním, že dostanu právě tu lovestory. Nenáročnou, možná i trochu - nebo trochu víc - naivní lovestory. A on se z toho vyklubal příběh o jednom obřím přátelství dvou žen, který ač se ze začátku jeví jako oddechová nenáročná záležitost, nakonec na vás po jejím dočtení padne taková lehká melancholie. To je ale spíš jen ''problém'' toho mého prokletého očekávání. Kniha je to jinak dobrá, čtivá a rozhodně to není ztráta času. Doporučuju přečíst, ale nečekejte lovestory.
Delirium - tento příběh o světě, kde je láska považovaná za nemoc a musí se léčit, jsem četla už potřetí. Poprvé na základní škole, když kniha vyšla. Podruhé na střední škole a potřetí teď. V době, která se v tolika věcech podobá tomu, o čem vypráví tento příběh. Jiný svět, jiná nemoc a přesto se nemůžu ubránit pocitu, že pravidla a fungování světa v Delirium jsou v mnohých věcech totožná s našimi dnešními dny. Tolik myšlenek, které donutí člověka při čtení přemýšlet a podívat se mezi řádky. Prvně na mě příběh udělal dojem světem a romantickou linkou hlavních hrdinů, podruhé jsem žasla nad vymyšleným světem a jeho fungováním a teď, potřetí... se jen děsím toho, jak reálný tento distopický příběh může být, když upravíme jednu drobnost...
Děsivá a pravdivá myšlenka z knihy na závěr: Radši zemřu po svém, než abych žila po jejich.