Koka komentáře u knih

Velmi rozporuplná kniha, z které úplně čiší, že byla vytvořená na objednávku. Autorem první části je věhlasný spisovatel pan Kožík, který bravurně dovedl z dobových pramenů, včetně strohých zápisů z valných hromad akcionářů vytvořit čtivý příběh o okolnostech vybudování luhačovických lázní, o životech a snažení předních aktérů, především MUDr. Veselého. Pozoruhodné bylo sledovat ty strašlivé boje, sváry, žárlivost, odbornou nevyhraněnost a - dnešku tak podobné - podnikatelské zájmy netrpělivých a odborně nekompetentních akcionářů za I. republiky. Jako nevídaný prvek je v ději dokonce zakomponováno narození samotného autora textu!
Druhá část je také naprosto tristní, ale jinak - je tak poplatná době svého vzniku, až to bylo hořce trapné. Její autor A. Jančář zde nadšeně sepsal okolnosti zestátnění lázní po únoru 1948 a provoz v nových poměrech. Paradoxně a určitě nechteně vlastně popsal jejich naprostý úpadek - totální změnu sociální skladby lázeňské klientely, situaci, kdy medicinské hledisko bylo nahrazeno ideologickým při udělování rekreačních poukazů na lázeňské pobyty dělnické třídy bez ohledu na diagnózu, naprostou absenci balneologie, která byla nahrazena "kolektivním vyžitím".
Kdo má Luhačovice tak rád, jako já, měl by si knihu přečíst - už jen pro poučení a zamyšlení.

10 28.02.2017

V tomto případě nesdílím zdejší všeobecné nadšení. Ta role a "slepota" většiny zúčastněných postav je mi natolik neuvěřitelná, až mi kvůli ní celý příběh působí naprosto nepravděpodobně, hrozně vykonstruovaně, jaksi lacině. Paradoxně si myslím, že právě proto si autorka tuto knihu (údajně, jak se o tom píše v anotaci na zadním přebalu) tak vysoce cenila, že při její tvorbě musela zřejmě velmi dlouho a pracně fabulovat, vymýšlet, kombinovat; ostatně - je to snad jeden z jejích nejdelších příběhů. Na můj vkus to vykombinovala přespříliš.

3 28.02.2017

Vyšinutá země, zdivočelí lidé, šílená doba. Ten příběh života vypravěčky je natolik neuvěřitelný, až jej - proti vší logice - považuji za do poslední tečky pravdivý. Škoda, že kniha není editorsky zpracovaná kvalitněji - třeba by mě hodně zajímalo, odkud se vzaly citace těch dopisů, když si ta paní - jak praví - odvezla z Ruska pouze jeden jediný písemný dokument, a sice protokol o domovní prohlídce "pánů" z NKVD.
Je věčná a nenapravitelná škoda, že své vzpomínky nezachytila dřív, v letech, kdy jí pamět ještě neselhávala a osoby se nepletly.
O Charmsovi kniha vypovídá opravdu velice málo - to, že byl obdivovaný společník a nenapravitelný sukničkář, je docela nezajímavé. Ale jako svědectví o letech 1920 - 1940 v Sovětském svazu je vynikajícím a výstižným dílkem, přesně zapadajícím do mozaiky celkového obrazu.

6 26.02.2017

Ani třetí díl nesklamal, i když - pokud knihy této série čtete bezprostředně za sebou - poněkud vadí to opakovaní některých fakt o postavách, které znáte už z předchozích dílů. Ovšem rozumím tomu, že každý díl série se tvoří jako více méně samostatné "sólo-dílo", aby jej bylo možné číst a chápat i bez nutné návaznosti na předchozí či následující díly.
Kniha mi opět přiblížila ty totálně jiné "kulturní vzorce", než v jakých nažívá evropská civilizace. A také mě inspirovala podívat se přes internet na Botswanu blíže. Jaké bylo mé překvapení, když hned první série fotek přinesla i snímek úhledného modrého domečku - filmového sídla smyšlené První dámské detektivní kanceláře. To byl ten příjemnější objev. Horší bylo, když jsem se dočetla, že tato ekonomicky nejbohatší a politicky nejsamostatnější a nejkonsolidovanější země Afriky vymírá, neboť až 60 - 65 % jejích obyvatel má AIDS. V letech, kdy tyto knihy o kurážné paní Ramotswe vznikaly, ještě nebyla situace natolik alarmující, a zřejmě i proto se zmínka o novodobém moru do McCall Smithových knih nedostala.

5 12.02.2017

To okouzlení, jaké mi přinesl první díl této série, se - pochopitelně - neopakovalo, ale ještě pořád to bylo čtení příjemné, místy vtipné, chvílemi i poučné, resp. naučné. V ději ubylo detektivního pátrání a naopak - přibyla soukromá témata a celospolečenské problémy. V rámci srovnání kvalit daného žánru a s ohledem na mé zaujetí tou zemí dávám s jistou nadsázkou 4*.

5 12.02.2017

Keď sa človek stane klientom intenzívnej zdravotníckej starostlivosti a ako denný doplnok stravy konzumuje množstvo liečiv, zrazu sa začne na celú medicínu a farmakológiu pozerať inými očami. Preto ma tak zaujala autobiografia kedysi slávneho, dnes pozabudnutého Paula de Kruifa. Okrem súkromia a svojich dosť komplikovaných vzťahov so šéfmi a ženami v nej totiž veľmi otvorene a zaujímavo píše o období vývoja liečiv a liečebných postupov, aké si dnes už nikto z nás nedokáže predstaviť. Mapuje roky, kedy ešte neboli vynájdené antibiotiká ani inzulín či heparín, resp. práve sa objavili a začínali sa testovať, systémom pokus – omyl sa skúšali účinky chemoterapie, robili sa prvé pokusy s farmaceutickými zásahmi u ťažkých psychických porúch apod. A on – síce neúspešný biológ no zanietený publicista a „špecializovaný“ spisovateľ - sa tejto oblasti náruživo venoval.
Bolo to napínavé – veď okrem bohato dotovaných súkromných a úboho financovaných štátnych vedeckých pracovísk bolo v USA vecou najmä jednotlivých lekárov – dobrodruhov, hazardérov či priekopníkov, odvážlivcov, či začnú skúšať nové liečebné postupy, či budú riskovať svoje meno a kariéru pri nasadení odhadom dávkovaných nových liečiv, kombinovať lieky, bojovať o záchranu životov. Časti knihy, ktoré pojednávali o americkom (a do istej miery i európskom) vývoji medicínskej starostlivosti a organizácii zdravotníctva v 20.– 40. rokoch 20. storočia ma nesmierne zaujali, hoci niektoré kapitoly boli dosť neprehľadné, pretože kniha, vydaná v slovenčine roku 1966, nekvalitným prekladom dosť utrpela. S prekladateľom mám však súcit – čo mohol v tých rokoch, zavretý v hraniciach „tábora“, vedieť o reáliách svetového farmaceutického vývoja, systéme amerického zdravotníctva, vzťahoch záujmových skupín a lobistov? Ale že v USA sa územné celky nevolajú grófstva – to teda vedieť mal! Kdeby tam vzali grófstva, keď nemajú grófov?!
Všetkým lekárom, sestričkám, biológom, bakteriológom, farmakológom, laborantom i pacientom – odporúčam.

9 01.02.2017

Jak se píše v úvodu českého vydání (1982), napsal přední norský literární kritik na konto této autorky tato slova: "Během dlouhé řady let bylo v Norsku vydáno asi 700 detektivních románů. Z toho asi 100 stojí za přečtení, více než 50 lze označit jako dobré, 20 z nich je vynikajících a několik lze zařadit mezi nejlepší na světě".
Po přečtení mnoha norských děl si myslím, že to první uvedené číslo se od těch dob už mnohokrát znásobilo, ale s těmi dalšími kvantitativními hodnotami to asi moc jiné ani nebude.

Příběh Nebožtík si nepřál květy je vysloveně komorní, poklidný a dnes stěží pochopitelný. Jaký autor by dnes mohl přesvědčivě napsat takováto slova vypravěče příběhu, jímž je blízký přítel všech obětí i podezřelých: " K.J. mě svým odhalením, jak snadno moji přátelé dokáží lhát, šokoval více, než jsem si uvědomoval. ... Před týdnem bych klidně odpřisáhl, že nikdo z nich není schopen sebemenší lži." A jaký čtenář by dnes takovému postoji uvěřil?
Je to drama vášně, záludnosti a pokrytectví - jevů, které v těch časech evidentně byly norské společnosti v podstatě cizí, a proto příběh vyznívá tak zajímavě.

6 22.01.2017

Príťažlivý námet (ale asi iba pre mňa - sú to príbehy mojej generácie a môjho mesta), ale nezvládnuté, fádne spracovanie. Niektoré epizódy pôsobia autenticky, možno sú priamo z autorovho života a vyznievajú presvedčivejšie, než mnohé nedotiahnuté fabulácie. Neúčelné nadužívanie vulgarizmov, škrobené dialógy, takmer úplna absencia humoru, nadhľadu.

2 04.01.2017

Takové čisté, něžné ...

3 17.12.2016

Jenom shodou okolností jsem po sobě četla dvě vzpomínkové knihy zachycující kromě jiného i první roky 20. století, a propast mezi jejich autory resp. obsahem těch dvou knih nemohla být větší! Zatímco kniha U Bernátů ve mě opakovaně vzbuzuje nadšený úžas, tak tento třetí a nedokončený díl trilogie Bludiště světa považuji za přehlídku marnosti a exhibici prázdného tlachání. Možná i proto je můj posudek stylu a obsahu knihy M. Yourcenarové tak příkrý, ale nemohu jinak: plytký, prázdný a neužitečný život francouzské šlechty na přelomu 19. a 20. století autorka popsala s použitím tolika slov, barvitých obrazů, příměrů .... a stejně tu marnost nezakryla. Nevěry, podvody, cizoložství, podfukářství, finanční spekulace - to byly převažující témata života, který jí v dětství obklopoval, a tak se ani nelze divit, že její vzpomínková kniha je plná panoptikálních postav, navíc popsaných chaoticky a nevěrohodně.
Využít takový talent a schopnost virtuózně ovládat celou celičkou slovní zásobu francouzštiny na vykreslení tak ubohých témat?! Četla jsem to v údivu a dočetla s pocitem promarněného papíru a času.

3 12.12.2016

Tato kniha mě nikdy nepřestává udivovat, zajímat, dojímat. Od kdy vyšla, čtu si jí tak asi každých 5 let a zjišťuji, že čím je ten "nános" životní i literární špíny, zla a beznaděje ve mě a kolem mě větší, tím je mi tento příběh hodného, slušného, citlivého člověka dražší.
Cenné jsou reálie, které text přináší, i citová vyznání autora, jejichž hloubka i dojímavá naivita je místy nepřekonatelná.

10 05.12.2016

Hezký i drásavý příběh o síle literatury, vlivu literární postavy na život čtenářů, o zlu světa, kterému lze čelit útěkem do imaginace. Příběh z regionu nám geograficky i civilizačně vzdáleného, a přesto se ukáže, že základní hodnoty života - toho reálného i toho smyšleného, literárního - dovedeme vnímat stejně.
Dodávám ještě, že k obálce, která svým stylem evokuje jakýsi humoristický obsah, mám zásadní výhrady a divím se, že vydavatel, který dovedl vydat tak hluboký a tragický příběh, jej "shodil" touto trapnou obálkou.

15 26.11.2016

Hezký příběh o tom, jak 12-letý kluk vnímá přelomové historické události svého národa, politické angažmá svých rodičů, rozporuplnost vztahu k britskému policistovi - přátelsky se chovajícímu nepříteli, a strasti dospívání.
Kdo zná pozdější Ozovu knihu Příběh o lásce a tmě, ten snadno v Panterovi pozná její zárodek.

4 23.11.2016

Texty člověka, který netrpí malostí, nepotřebuje vysmát či odsoudit jiné kultury, aby vzdal hold té své. Hezká kniha v jedinečném pergamenovém obalu. Ty texty nezestárly, spíše jsou nově a jinak aktuální. Doporučuji.

6 23.11.2016

Abych nebyla tak totálně bez kontaktu s "hlavním proudem současné světové literatury", tj. severskou detektivkou, přečetla jsem Sedmikrásky. Lákalo mě na tom zejména téma kriminality navázané na uprchlictví z ohrožených oblastí světa do Evropy. Příběh jen potvrdil tušené - jde o mnohostranný byznys v němž se morální zájmy proplétají s finančními.
Ale pokud jde o autorčin popis vyšetřovacích metod, práce a života policistů, to bylo k uzoufání. Všechny pracovníky vyšetřovacího týmu, policisty i civilisty, autorka vykreslila jako "lidi s problémem". Ani jediný z nich nežije normálním rodinným životem, všem do jednoho se osobní trable promítají do profesního života, neustálé diskuze a telefonáty s jejich příbuznými mají vliv na vyšetřování. Těžko uvěřit, že by za takových okolností dovedla stokholmská policie vyřešit třeba jen krádež kola!
Neustálé vstupy do soukromí vyšetřovatelů děj sice neposouvaly, ale alespoň pořádně natahovaly počet stran. A když k tomu připočteme grafické řešení knihy s přemírou nepotištených ploch, tak dostaneme tlustou knížku s chudičkým obsahem. Děkuji, jako ochutnávka mi to stačilo, abych poznala, že nic pro mne.

6 22.11.2016

Mám slabost pro film Bohové musejí být šílení, a tak když slyším slova Botswana, Okawango nebo poušť Kalahari, vždy zpozorním. To mě přivedlo i k této knize a jsem za to ráda. Kniha je to neobyčejně přívětivá. Není to úplně výstižné slovo, ale lepší nenacházím. Tvrdé podmínky afrického života, zvyklosti, které se nám mohou jevit jako kruté, názory nesrovnatelné s evropským „standardem“ - i o těch se zde píše s příjemnou neskandální lehkostí, která čtenáři z naprosto jiné kultury ty příběhy dělá srozumitelnými. Místy je ten obraz až lehce insitní. Paní Ramotswe je obdivuhodná a silná žena, která si pro své detektivní pátrání „vypůjčila“ postupy slečny Marplové: rozhovory se sousedy, pouličními obchodníky, majiteli provozoven, v nichž se promele hodně lidí - to jsou její základní informační zdroje. Zdá se, že typy zločinů jsou všude na světě téměř totožné, a motivy také. Nesmírně se mi líbilo, jak přátelsky a nevtíravě autor zakomponoval do textu dějiny té země, obdiv k její úchvatné i kruté přírodě, charakteristiku naturelu obyvatel – všechno to „etno“ mě velmi zaujalo. Doporučuji.

15 20.11.2016

Překrásné ilustrace a hezké "mravoličné" příběhy. Z pozice předčítačky pohádek musím říct, že to byla radost! Snad jen formát a značná hmotnost knížky jsou místy - při čtení v posteli - problémem, ale pro tak krásnou knížku je rády překonáváme.

1 17.11.2016

Ďalšie sklíčko do mozaiky slovenských a izraelských dejín 20. storočia. V niečom tie memoáre pripomínajú knihu Lea Kohúta Tu bola kedysi ulica, i keď kuriozity a jazvy života Štefana Weiszlowitsa, neskôr premenovaného na Jehudu Lahava, boli trochu iného rázu. Príbeh o tom, ako sa 15-ročný osirotený slovensko-maďarský žid stal v Budapešti tlmočníkom Červenej armády, je taký bizarný, že iba šialený vír rokov vojny a preskupovania hodnôt mohol niečo také "vymyslieť". Budovanie slovenskej Trate mládeže i izraelských kibucov - to sa len málokomu vošlo do jedného života.
A opis sledovania jeho pobytov v ČSSR zo strany ŠtB - to bolo už úplne ako z blázninca. Eštebácke hlásenie o tom, ako sledovaný objekt prevzal v telefonáte od neznámeho muža sled nesúvisiacich mien a čísel, z čoho sa nakoniec vykľulo hlásenie správcu štadióna o výsledkoch basketbalových zápasov a menách hráčov - to ani dnešní majstri fantasy - žánru nevymyslia, i keby sa rozkrájali.
Časti venované vnútornej izraelskej politike ma príliš nebavili, ale dokážem si predstaviť, že aj tie môžu byť pre historikov zaujímavým zdrojom poznatkov.

5 15.11.2016

Také vám váš „přestárlý“ osamělý rodič v každém telefonátu tvrdí, že je v pořádku a nic mu neschází? Přečtěte si tuto knihu. Také váháte, zda přijmout práci mobilní pečovatelky? Přečtěte si tuto knihu. Také zastupujete firmu snažící se starým lidem vnutit nesmyslné a předražené půjčky, zboží či služby? Přečtěte si tuto knihu. Také máte za souseda starého podivína, kterého se raději straníte? Přečtěte ….
Aby bylo jasno: není to žádná literární perla ani nevídané a originálně zpracované téma, to ne. Ale je to obraz dnešní, právě dnešní situace, kdy se čím dál větší počet lidí dožívá osamělého a nebezpečného stáří a ani oni ani jejich okolí si s tím neumí moc poradit. Vykutálení ziskuchtivci jsou první a nejpružnější, kdo na potřeby osamělých starců zareagoval. Jejich příbuzní ani sousedé to nesvedou. Je to věrohodné, vtipné, čtivé, jenom snad místy je děj navázán až na příliš mnoho britských reálií (názvů kapel, televizních programů, jmen moderátorů apod.), které neznalci nic neřeknou, a tak uteče pointa.
Jenom jedno mi není jasné: jak ten autor technicky a jazykově dokázal z mých e-mailů vykrást a téměř slovo od slova přepsat do své knihy některé mé zážitky, které líčím svým vzdáleným blízkým? :=)
A také mám velikou pochybnost o kvalitě českého překladu, ale fakt nevím … Je to moje chyba, když se domnívám, že všechny nefungující přístroje (pračky, chladničky, telefony) jsou v češtině „rozbité“ a ne „polámané“ ?

14 13.11.2016

Autorka dokázala veľmi hodnoverne zobraziť divadelné prostredie s jeho typickými vlastnosťami: žiarlivosť a ohováranie medzi kolegami, primadonstvo, hystéria, talent prevažujúci nad zdravým rozumom atď. Ale vykresliť metódy a postupy kriminálneho vyšetrovania pánov z Yardu - to už jej moc nešlo. Zatiaľ čo pomery v divadelnej šatni pôsobili úplne autenticky, s postupmi a dedukciami inšpektora Allyena si akosi nevedela poradiť a tak si vypomáhala ostrým filmovým strihom. Dočítala som to do posledného písmenka, a ani tak som sa nedozvedela, ako policajný inšpektor prišiel na to, že vrahom je práve .... , no, ten, kdo ním aj bol. Do druhého príbehu som sa už ani nepustila.

3 09.11.2016