Koka komentáře u knih

Autorka dokázala veľmi hodnoverne zobraziť divadelné prostredie s jeho typickými vlastnosťami: žiarlivosť a ohováranie medzi kolegami, primadonstvo, hystéria, talent prevažujúci nad zdravým rozumom atď. Ale vykresliť metódy a postupy kriminálneho vyšetrovania pánov z Yardu - to už jej moc nešlo. Zatiaľ čo pomery v divadelnej šatni pôsobili úplne autenticky, s postupmi a dedukciami inšpektora Allyena si akosi nevedela poradiť a tak si vypomáhala ostrým filmovým strihom. Dočítala som to do posledného písmenka, a ani tak som sa nedozvedela, ako policajný inšpektor prišiel na to, že vrahom je práve .... , no, ten, kdo ním aj bol. Do druhého príbehu som sa už ani nepustila.

3 09.11.2016

Kniha potvrzuje, že slavná Romy byla jen hezká a marnivá loutka - od začátku až do konce, a ještě i o kus dál, posmrtně. Od dětství její život a hereckou kariéru usměrňovala ambiciózní matka, sama herečka výrazně angažovaná ve filmovém průmyslu "Říše", která po smrti Romy sepsala či nechala sepsat tento neúplný a pokřivený životopis. Ten "fenomén Sisi" byl opravdu draze zaplacený. Tak nešťastný osud se normálně mezi "top-star" nevidí.

6 30.10.2016

Poměrně silný sociálně-kritický náboj nedovolil, aby příběh úplně sklouznul do červené knihovny. Ze životopisu autorky je zřejmé, že se inspirovala vlastním příběhem a že zobrazované prostředí dobře znala - popis moha charakterů je opravdu přesvědčivý. Iritoval mě však ten styl psaní, kdy některé epizody jsou popsány detailně, včetně vykreslení každičkého volánku na šatech, a vzápětí je jejich rozuzlení, které v příběhu nastalo za několik let, "oznámeno" ve třech větách.

2 29.10.2016

Obdivná slova předchozích komentátorů doplním ještě informací, že součástí knihy je i gramodeska (na 45 otáček) s nahrávkami přednesu děl A. Bretona P. Eluarda, Man Raye, R. Desnose, K. Biebla V. Nezvala . Recitují J. Kepka a L. Munzar.
Fantaskní ilustrace jsou reprodukce převzaté z Dictionnaire abrégé du surrealisme, dále z knihy G. Hugneta Septieme quart de des a vlastními příspěvky je doplnil Libor Fára.

2 29.10.2016

Jde o ten druh literatury, kde příběh se vám hnusí, děj vás děsí, postavy vás dráždí, jejich jednání je často nepochopitelné, nepravděpodobné atp. - a přesto se nemůžete odtrhnout.
Opravdu jsem při čtení první povídky byla jak uhranutá a její část, věnovaná zamyšlení nad přijatelností zabíjení a nepřijatelností kanibalizmu, mě fascinovala. Autor se dovedl podívat na jevy světa a lidské pošetilosti z nezvyklého úhlu, situace vyhrotil a postavil před čtenáře dilema, jehož rozlousknutí nijak nepomohl. Velice apelativní! Pozoruhodné.
Druhá povídka má předobraz (nebo následovníky?) v mnoha mnoha kriminálních příbězích - hodně mi připomněla Leskovovu Lady Macbeth z Mcenského újezdu, nebo pár amerických krimipříběhů drsné školy. Ten čínsko-japonský kolorit jí ale dodal úžasnou exotičnost a pro mne zajímavé reálie.
Čtenářům, kteří hledají něco neotřelé, zvláštní, neokoukané, ale současně hodně drsné - doporučuji.

4 28.10.2016

Už jen zřídka se mi stává, abych držela v ruce knihu, která se obsahem i formou nepodobá na jinou. A to je tento případ. Téma "dědictví reformace na našem území" je zde zpracováno důkladně, odborně, čtenářsky přitažlivě. Počet a kvalita obrazového doprovodu je obdivuhodná, přičemž všechny snímky byly prý aktuálně pořízené pro potřeby této mimořádné publikace, zachycují tedy aktuální stav objektů a interiérů.
Není ani nutné být evangelíkem, milovníkem či znalcem architektury nebo neúnavným turistou po ČR, a přesto lze mimořádnost této knihy ocenit i z čtenářského křesla.

3 25.10.2016

Texty prozrazují bolavou, rozáhranou mysl, stavy úzkosti a nedůvěry vůči světu i sobě, skepsi a zvláštní způsob humoru.
Naproti tomu autorčiny obrazy, ilustrující knihu, mají úžasný řád, pevné kontury, příběh. Ten nepoměr formy textů a obrazů dává ve výsledku zajímavý efekt, znásobující sílu svého protějšku.
Pozoruhodné, originální, ale asi i hodně draho vykoupené.

2 25.10.2016

Četla jsem to snad už popáté a až teď, poprvé (!) jsem si tam výrazně všimla to Agathino poťouchlé rýpnutí do absurdního postavení vysoce vzdělaných žen v tehdejší Anglii, když vynikající univerzitní absolventka - matematička uváží, že jít dělat hospodyni do panských domů je pro živobytí výhodnější a pro život svobodnější, než akademická dráha.
Díky dlouhému časovému odstupu od minulého kontaktu s touto knihou jsem si už tak zcela nepamatovala, kdo je vrah a proč, ale protože tvůrčí postupy A.Ch. už mám "dobře přečtené", tipovala jsem, že zřejmě žádná z těch nepříjemných, divných, apriorně podezřelých postav to nebude. A opět jsem se mohla podrobně seznámit s britskou legislativou v oblasti dědictví i s jejich verzí "rodinného života" - ani jedno se mi nelíbilo. Ale kniha je výborná.

15 14.10.2016

Po letech jsem si to "nandala" znovu a odpovědně prohlašuji: První kapitola Psího srdce, Barykův monolog, je taková literární, sociálně-kritická, sovětsko-historická a senzitivní nálož, jakou druhou v literatuře neznám. Umět takhle psát! Ty vjemy, schopnost zkratky, náznaků, vytváření atmosféry ve dvou řádcích - úžasné.
Je to sci-fi, je to fantasy, je to trefná výpověď o době i její satirická obžaloba, je to parodie i obrovské krvavé drama, je to příběh, jaký se po Bulgakovovi stovky módních autorů snažili napodobit, jenomže ta autorova zkušenost s prvními porevolučními lety v sovětském režimu byla a je nepřenosná. Když Polygraf Polygrafovič zaječí "Neoslovujte mě pane, všichni páni jsou už v Paříži." , tak jsem v té jediné věte znovu viděla celý ten příběh "bílého" a "rudého" Ruska, které se z toho otřesu masové emigrace, z těch kradených galoší, zasviněných mramorových schodišť, přepážek tvořících z jednoho pokoje tři komunální bytové jednotky, z toho fanatizmu členů nátlakových komisí vytvořených proti vzdělané inteligenci, z těch dobou zrozených udavačů a vyděračů už nikdy nevyhrabalo.
Bulgakov je moje stálice.

10 12.10.2016

Jedna z nejhezčích, nejpřitažlivějších a nejzajímavějších knih, jaké jsem za poslední rok četla. To, že v roce 1982 tento příběh redaktoři Odeonu vydali v edici Čtení na dovolenou, tedy mezi knihami "v lehkém tónu", považuji buď za žánrový omyl, nebo za chytrou "anticenzurní" kouřovou clonu. Není to žádná humoristická selanka ani napínavý uzavřený příběh, ale neobyčejný obraz života příslušníků vysoke francouzské společenské vrstvy na sklonku třicátých let, kdy v Evropě končil zlatý věk , o čemž nechtěli ani slyšet.
Vnímání života, okolního světa, vztahů, víry, rodiných konfliktů z pohledu 14-leté chytré, citlivé, senzitivní dívky je prokládáno pohledem přitažlivé a důvtipné služebné, přičemž středem světa pro obě i pro celý "panský dům" je Boy - mladý charismatický muž , který vnáší do jejich životů radost, napětí, strach, veselí, svobodomyslnost.
Četné monology postav vyvolávají až impresionsitický obraz, třeba takovou stránku 72 jsem si četla asi sedmkrát dokola, jak je ten text krásný, procítěný.
Ke knize se jistě ještě někdy vrátím, stojí za to.

8 07.10.2016

Tak toto je tá legendárna kniha, ktorú predo mnou - vtedy 12-ročnou - rodičia tak tajili! Konečne sa po mnohých desaťročiach dozvedám, prečo. Predpokladám, že i dnešní slušní rodičia by svoje deti od nej uchránili, i keď z úplne iného, akosi opačného dôvodu. Zvlášť titulná poviedka predstavuje absolútne dokonalý príklad toho, ako sa za uplynulých 50 rokov zmenila morálka a názory v oblasti sexu, pohľadu na homosexualitu, odsúdeniahodné správanie. Tak aspoň nejaké tajomstvo z môjho detstva mi bolo odhalené!

3 01.10.2016

Toto bola štvrtá Stefánssonova kniha, ktorú som prečítala, a prvá v slovenčine. Musím povedať, že slovenčina tomu jeho elegickému, zádumčivému prístupu, vyslovene svedčí (i keď niektorým slovám som nerozumela, ale nedokážem ani povedať, či je to vina prekladu alebo môjho minimálneho kontaktu so živou slovenčinou). Dejová linka sa mi síce strácala v nánosoch úvah, hlbokých myšlienok, varovaní, vážnych rečníckych otázok, ale bolo mi to dosť jedno, lebo tentokrát ma žiadna jeho postava nezaujala, dokonca niektoré sa mi zdali doslova nevierohodné, akosi papierové.
Autor prekročil päťdesiatku a jeho pohľad na svet - ten islandský i ten vzdialený - je čoraz tmavší, zachmúrenejší, plný obáv z hrozieb, ktoré - zdá sa mu - svet podceňuje. Ten nenápadný, no pevný, zrejmý optimizmus a vtipné glosovanie ľudských slabostí, ktoré ma tak nadchli v jeho prvej u nás vydanej knihe Letní světlo ... , je preč. Motív zomierania juhoslovanského komunistického vodcu Josipa Broza Tita mi v texte vyslovene vadil a vôbec som jeho zakomponovanie do komorného (avšak hrozne rozťahaného) príbehu dvoch nerozlučných priateľov a ich rodín nepochopila.
Na druhú stranu - vysoko oceňujem dizajn a grafickú úpravu knihy - Stefánssonove texty si formu prekračujúcu "na jedno prečítanie" určite zaslúžia.

8 23.09.2016

Už asi v polovině knihy mi byl pachatel jasný, ale dočetla jsem to, neboť některé hlášky kpt. Exnera potažmo svědků unikly komunistické cenzuře a byly natolik zajímavé, až jsem se musela opakovaně v tiráži přesvědčit, kdy že to kniha vyšla. Pořád je to ke čtení.

4 21.09.2016

Naprostá většina povídek mě nezaujala, ani tématem ani zpracováním. Pobavilo mě pouze Dědictví od Hany Lasicové j.h., (to hostování zahraniční autorky velice oceňuji) . Její povídka jde v šlépějích kvality povídek Ruda Slobody a náznakem tam cítím i vliv Dušana Mitany - hodně povedené. Přitažlivý námět a skvělá místa má i povídka J. Moníka Hledání domova.
Tyhle "sběrné nádoby" povídek různých autorů jedné generace jsou skvělý nápad - při srovnání jednotlivých položek se snadno ukáže tematická monotónost a mělkost nápadů, a tedy i dobře vynikne jakékoliv vybočení z jinak obecně pěstované nálady znechucenosti, typické pro tuto tvůrčí generaci.
Počet mnou přidělených hvězdiček je tedy kompromisní a odráží tu nevyváženost.

2 25.08.2016

Příběh těží z britské tradice v oblasti dělby rodinného jmění a práva na dědictví, která říká, že pokud potomci od svých rodičů vůbec něco shrábnou, tak až po jejich smrti. Zatímco u nás se dospělý zaměstnaný, svépravný syn či dcera obyčejně snaží ze svých zestrálých rodičů vyždímat co se dá už za jejich života, a hodně mu záleží na tom, aby jen dlouho žili a vedle důchodu si i přivydělávali, anglické zvyklosti jsou jiné. A tedy i finanční důvody pro vraždu jsou v anglické rodině asi hodně frekventované - alespoň podle statistiky námětů anglických detektivek :=)). A když je navíc táta mnoha dětí a ex-manžel mnoha ex-manželek takový rozšafný milionář, jako ten pán v tomto příběhu - to už je o čem psát. Chvílemi to možná pan Francis až moc překombinoval a nafoukl (myslím, že ani multimilionáři nesnídají každý den kaviár a nenalévají se šampusem - ne žeby na něj neměli, ale není to zdravé!), ale četlo se to dobře - koně, dostihy, padoky a sázky v tom také jsou, tak co by mi mělo vadit?

7 22.08.2016

Pozoruhodné! Mimořádně zajímavé a přínosné! Paní Borské patří můj - žel, opožděný - dík, že dovedla v původně jenom novinářsky zajímavé epizodě ze života jedné lékařky rozpoznat velký lidský příběh a dala si tu práci, že sehnala a zpracovala informace z mnoha zdrojů, a to v letech, kdy ještě žili aktéři a pamětníci. Četla jsem vydání z 80. let, z něhož je patrné, že mnohé, opravdu mnohé bylo, patrně "muselo být" ze života MUDr. Kálalové zamlčeno - čtenář tam úplně cítí ty zámlky. Je tedy štěstí, že to všechno autorka knihy sehnala a sepsala, ovšem lze předpokládat, že dnes by takový příběh byl zpracován úplně jinak a snad bychom se dozvěděli i to, co mi tam nejvíce chybělo: názorové, ideové, s prominutím občanské a politické zázemí myšlenkového světa odvážné lékařky. Její názory musely být v tomto směru jistě také velice vyhraněné.Paní Kálalová zřejmě pro své okolí působila jako naprostý exot, jistě nebyla nijak moc družná ani "v kolektivu oblíbená", protože její osobnost vysoce vyčnívala nebo se vymykala všem "standardům". Jednoduše - solitér. Jsem moc ráda, že jsem se k této knize dostala.
Pozn.: Chtěla jsem o tomto příběhu vědět víc. Jenomže naprostá většina internetových zdrojů opisuje jeden od druhého, resp. všechny opisují z této knihy, přičemž docela trapně nepřesně opisuje Wikipédie :=) Jediný informační zdroj, který mi řekl něco navíc, jsou webové stránky rodné obce Dr. Kálalové - dnes už městyse Bernartice.

33 16.08.2016

Kdo ví, co se v USA dělo v roce 1963 a jaký převrat ve veřejném životě znamenalo schválení slavného Civil Right Act v roce 1964, tomu je jasné, že takový spisovatel, jakým byl R. Stout, nemohl nereflektovat toto dění ve své tvorbě. Udělal to tímto příběhem - a brilantně!

5 16.08.2016

V spleti všetkých tých anglických vrahov, intrigánov a zlodejov, tj. šľachtických adeptov na trón, som sa nevyznala, a vlastne ani neviem, ako to dopadlo. Len by ma veľmi zaujímalo, či písomné zdroje, z ktorých čerpal ten hrdina knihy, hospitalizovaný vyšetrovateľ Scotland Yardu, pri zostavovaní svojich dedukcií, sú autentické, a tedy či to naozaj bolo tak, ako on - vďaka analýze dobových textov - odhadol.
Za mimoriadnu kuriozitu a úžasné svedectvo o dobe vydania tejto knihy (1968) považujem doslov, v ktorom vydavateľský redaktor zdĺhavo a krkolomne zdôvodňuje vydanie oficiálne takého nežiadúceho a pofidérneho literárneho žánru, ako je detektívka, a pomáha si pritom ešte aj odkazom na LaFontainové bájky. Ach, boli že to časy ...!

1 04.08.2016

Myslela som si, že keď som už toho toľko prečítala od Solženicyna, Šalamova, Ginzburgovej, Rybakova atď., tak ma už nič zo sovietskej absurdnej reality nemôže prekvapiť, vykolajiť, dojať ani zaskočiť. Táto kniha to však dokázala. Je to autentický záznam hrozného života, nie beletria, tak ju ani nebudem posudzovať ako literatúru. Len poznamenám, že tým, že ide o preklad francúzskeho prepisu Bogorazovej rozprávania, slovenský preklad niektorých ruských reálií cez francúzštinu dosť utrpel.

4 04.08.2016

Príjemné letné zábavné čítanie. Inštruktor autoškoly ako spovedník žien - adeptiek vodičáku, pričom v niektorých prípadoch nezostane len pri "spovedi". Mnohé ho zaťahujú do svojich životov i postelí, niekedy ho využívajú, inokedy pomáhajú. Nie je to žiaden búrlivý ani násilne vtipný príbeh, naviac je miestami poznamenaný pre dobu svojho vzniku typickými prvkami - "komunálnou satirou" a krotkou kritikou politického a hlavne nepružného ekonomického systému, čo ho z dnešného pohľadu robí zastaralým. Na niektorých miestach text stráca rytmus, hlavne vtedy, keď dlhé, celistvé rozprávanie niektorej postavy je akousi samostatnou, do hlavného príbehu implantovanou poviedkou. Tie časti sa mi však páčili najviac.

2 18.07.2016