Koka komentáře u knih

Hrozně tíživé čtení. Zločiny nejsou ústředním tématem těchto příběhů, ale slouží jenom jako startér, který zažehne sled událostí, myšlenek, vzpomínek dusících hlavní i okolní postavy. To napětí a inteligentní rozuzlení, které se mi v Simenonových detektivkách vždy tak líbilo, je zde nahrazeno těžkým příkrovem strachu, obav, neupřimnosti, pokrytectví. Moc jsem si "nepochutnala".

5 13.07.2016

Byly chvíle, kdy jsem se jen nesnadno probíjela houštím slov a vět, které Roth i pro vykreslení prázdna, nudy, zahálky, bezradnosti houfně navršil. Stejně jsem nedovedla ty postavy "uchopit", jakoby všichni Trottové byly jen nemyslící loutky natažené na klíček. Autorovi se povedlo sugestivně zachytit tu totální vyčerpanost mocnáře i mocnářství, roky, kdy už oba mleli z posledního a jejich představitelé - vládní úředníci i oficíři - se odmítali podívat pravdě do očí, signály úpadku a hlasy národů se ignorovaly nebo potlačovaly jako vzpoura. Ten stát se opravdu musel zhroutit, byl podemletý a práchnivěl.
Zřejmě jen díky tomu, že od té doby uplynulo už více než 100 let, se najdou lidé, kterým je teskno za tím obdobím. Těm přečtení této knihy obzvláště doporučuji.

6 13.07.2016

Doufám, že to nevyzní - vzhledem k osudu autorky - cynicky, ale nejhodnotnějším na této knize je skutečnost, že byla napsána souběžně s dobou, v níž se děj odehrává, a že tedy spisovatelka nekalkulovala s vyzněním svých charakteristik (lidí, vztahů, společenské atmosféry) v kontextu toho, jak to nakonec v reálu dopadlo. Celý ten příběh okupace Francie před a po dobu II. světové války je vůbec nějak snad až v posledním desetiletí více literárně zobrazován, díky čemuž se dozvídáme, že to až taková legrace, jak nám celá léta podávaly filmy Kam se ztratila sedmá rota a Sedmá rota za úplňku, nebyla. Kolaborace místního obyvatelstva s nacisty byla většinově vzorně nadprůměrná, zvláště když bylo možné s nimi výhodně obchodovat. Navíc postoj vůči Němcům byl v různých společenských vrstvách výrazně odlišný a to proslavené maquistické hnutí až tak "celonárodní" rozhodně nebylo.
Myslím, že vyznění knihy v očích čtenáře je silně ovlivněné příběhem jejího zrodu a vydání, a okolnostmi, proč nebyla dokončená. Možná, že bez poznání těchto fakt by to až taková literární událost nebyla, zvláště když přišla - až podezřele nepochopitelně - až 60 let po napsání příběhu.

9 13.07.2016

Kouzelné! Nečekaně zajímavé, objevné, přínosné zápisky a kresby českého řemeslníka - soustružníka, který po vyučení v rodné Dobrušce, ve věku 16 let, musel v polovině 19. století na vandr po městech a krajích mocnářství (Vídeň, Lublaň, Benátky, Verona, Padov, Linec, Salcburk, Praha …). Získal zkušenosti, dovednosti, poznal nové materiály a technologické postupy, cizí jídla a řeči, zakusil jízdu vlakem, vyspěl a zmužněl. Že po návratu domů dopadl špatně, neboť byl příliš znalý, náročný, podnikavý, asi není nutné ani zdůrazňovat.

Nabízím dvě malé ukázky. První jsou autorovy dojmy z revolučního roku 1848:

Vojsko uherské bylo po porážce u Vilagoše vyšetřované. Propuštění byli vřaděni míchaně do pluků. Důstojníci dle provinění uzavírání v pevnostech Josefov, Hradec, Terezín. Mnozí byli postřeleni neb pověšeni. Mnohým se trest smrti zmírnil – dvacet roků vězení. Tlupy, které dobrovolně ušly z jiných míst do své vlasti bojovati, byl každý desátý postřelen. Uhři-občané, ani se povstání nezúčastnili, byli též schytáni a do Vídně, Brna a Olomouce uzavírání. Císař uděloval milosti svobody roku 1850-52 při sňatku svém, 1854-55 že se princ narodil, roku 1856 při narození Gisely, při korunování v Pestě dostali všichni Uhři svobodu a volnost, roku 1868 propuštěn Rozsa Szandor, vodce loupežníků, byl to udatný honvéd-domobranec, an se nevzdal, nýbrž se svými branci po pádu u Vilagoš zdržoval se v lesích Bakonya, odkud vypadal nejvíce na cizáky bohaté. Samotní Uhři vyzývali mnozí v cizině žijící k návratu, že je amnestie od király Ferencz József, ale nikdo nepřišel.

Druhá představuje postřehy návštěvníka, který kolem roku 1860 zavítal na náměstí sv. Marka v Benátkách a všiml si čističů bot:

Množství holubů, jichž střediště náměstí jest, kde bývají stravováni od obce a denně po udeření druhé hodiny odpůldne je svobodné krmení, k němuž se moc lidí cizích nejvíce dostavují, jinak by tito v té době spali neb v stínu kavárny sobě hověli. Náměstí čisté a prachu se málo nadělá, ani větrem nezanese, spíše se zarosí, přece obcházejí cidiči obuje, il lustrajo, neb obuvníci, ciabattini, a hledí na obuje, dle ní sezná i pána. Zde se musí obuj třpytiti u procházejících, an se ví, kdo na Markusplatze prochází, že chudák není …

5 08.07.2016

Autorka iste pozorne a opakovane čítala knihy Ctihodní ľudia, Krstný Otec, Sicílčan a mnohé, mnohé vášnivé harlekýnky, v ktorých sa potomci starých šľachtických rodov ženia s tajomnými potvorami, aby sa nakoniec ukázalo, že tajomné potvory sú vlastne rehoľníčky (popíjajúce v refektári burbon!), kým baróni sú špinavci. A do toho sa ešte primiešajú návštevy na jachte pána Onasisa, a ako parfém sa používa výhradne Chanel a jediní charakterní chlapi sú tí zdanlivo ťarbaví medvedi, ktorí vedia obrovskými tlapami zovrieť ženy nežne v náručí, a ak mafiánska pastorkyňa niekde študuje, tak jedine na Yale, a do kresla newyorského starostu sa ani nedá kandidovať ináč, len s podporou mafie, a každé dieťa počaté z hriešnej lásky je kučeravý anjelik, a každý nočný klub na Broadway je plný herečiek a filmových producentov a podieľnikov kasín a ......a blábol nad blábol, a to všetko vynásobené stovkou.
Tak mi treba! Chcela som čítať niečo "ľahšie" a teraz som kvôli tomu ustatá ako na spiatočnej ceste z Gerlachu. Aspoň si budem o to viac vážiť knihy, ktoré nie sú ani kompiláty, ani gýče. Ešteže som to sfúkla za dva dni!

5 29.06.2016

Obdivuhodné! Toto nebyla obyčejná "detektivka". Ano, je zde kriminální čin, jeho podrobné vyšetřování orgány Veřejné bezpečnosti a odhalení pachatele. Ale zejména je to úžasně živé, věrohodné vykreslení mikrosvěta české vesnice na začátku 60. let, kdy všechna svinstva nastrádaná v duších lidí za období protektorátu, za dobu odsunu obyvatel s nevhodnou národností, za léta politických a ideologických bojů a zejména za ta strašlivá 50. léta - roky násilné kolektivizace, združstevňování, ožebračování, likvidace celých rodů způsobily takový rozvrat v morálce, že hlavní roli ve vztazích hrály jen ty nejhorší, nejnebezpečnější, nejhnusnější lidské vlastnosti. O rozsahu té devastace svědčí, že následky trvají dodnes.
Autorka ryze literárními prostředky dokázala i v mikropříbězích, odvyprávěných na půl stránky jako výpovědi svědků nebo drby sousedek, podat svědectví o zvrácenosti tehdejšího politického systému a jeho hlasatelů při využívání údajně pokrokových ideologických hesel k získávání osobního prospěchu nebo vyřizovaní osobních účtů s osobními nepřáteli či soky. K vykreslení dobového koloritu výrazně přspěly i drobné ale hodně výřečné poukazy na způsob práce tehdejší kriminálky (zapojení "osožáků" do výslechu vzdálených svědků, uvalení "podnikové kontroly" na hospodu, kde se čin odehrál).
Více než detektivku tuto knihu vnímám jako závažný sociálně-kritický román a důležitý příběh z české historie. Doporučuji.

10 11.06.2016

Mám akúsi podvedomú averziu k spomienkovým knihám, ktoré napíšu slávne vdovy o rokoch prežitých s ešte slávnejšími umelcami. Avšak táto kniha ma nečakane veľmi zaujala a prekvapila. Pozoruhodná je už jej štruktúra - útržkovité, chronologicky poprehádzané spomienky na epizódy zoznámenia a spolužiatia s Friedrichom Dürrenmattom, ale aj na roky "pred ním" a "po ňom" sa striedajú s textami praktických odkazov a ľúbostných vyznaní, ktoré jej F. D. písal a ktorých kópie tvoria zásadnú časť ilustrácií. Podrobne vykreslené scény autorkiných únikov a návratov z/do dosahu hviezdnej príťažlivosti veľkého umelca, oficiálne uznávaného ako "švajčiarsky národný poklad", sa striedajú s dôverným vykreslením procesu jeho i jej tvorby a vzájomného ovplyvňovania.
Prekvapujúce boli i významné a vysoko oceňujúce zmienky o slovenskom kameramanovi Igorovi Lutherovi, ktorý s pani Kerrovou-Dürrenmattovou spolupracoval na niekoľkých jej dokumentárnych projektoch, ako aj slová najvyššieho profesionálneho uznania na adresu českého scénografa Josefa Svobodu, ktorý sa zasa podieľal na inscenáciách Dürrenmattových hier vo švajčiarskych divadlách.
Ak sa niekto zaoberá Dürrenmattovou literárnou, divadelnou či výtvarnou tvorbou, určite by nemal túto knihu opomenúť.

4 03.06.2016

Vynikajúce! Kombinácia taoizmu s kriminalistikou a nevtieravým opisom špecifík života v stredovekom čínskom posádkovom meste, zaujímavosti o spôsobe obliekania, stravovania, prevádzkovaní hostinca, motivačných opatreniach pre zvýšenie cestovného ruchu, o administratívnom riadení spoločnosti :=)). Ale aj opis neuveriteľne krutých spôsobov mučenia, úskočnosti a zločineckých praktík, ktoré sú - zdá sa - večné. Nemenia sa ani intrigy vo vládnych kruhoch. A "pán Tekvica" nebol až taký dutý, ako by sa zdalo.

5 30.05.2016

Umělecké beletrii se kdysi říkalo "krásná literatura". Tato kniha plně odpovídá takovému označení. Je to čtenářské blaho! Malé, drobné epizody, významné i nevýznamné události v životě přímořského městečka a jeho obyvatel, anekdotické příhody - ale jaká krása! Krása slov, myšlenek, obrazů, i těch, které líčí drsný kraj, krutý život, nehezké vztahy.
Velmi překvapující byl doslova moderní styl myšlení i psaní autora, který vtipnými postřehy i sarkastickými šlehy dovedl vykreslit atmosféru, postavy, situace, aniž byste dnes vnímali jejich tematickou archaickost jako nestravitelnou. Kniha měla štěstí i na překladatele, a tak jsem si tento poklad vychutnávala, sice až tři čtvrtě století po jejím vzniku poprvé, ale zřejmě ne naposled.

5 24.05.2016

Ani dvadsať ročníkov školskej dochádzky mi o histórii Slovenska a Československa v 20. storočí nepovedalo toľko, ako táto kniha. Autor s mimoriadnou (i keď iste nie s bezbrehou) otvorenosťou píše o okolnostiach a dôvodoch nadpriemerného príklonu slovenských židov, zvlášť mladých, ku komunizmu v 30. rokoch, o nevysvetliteľných náhodách, ktoré ho i pri putovaní niekoľkými nacistickými koncentrákmi uchovali pri živote, o ideách, s ktorými vstupoval do života, i o tých, ktoré neskôr nadobudol a ešte neskôr zavrhol. Píše o pražskej i bratislavskej atmosfére v rokoch mladého Československa a neskôr slovenského štátu a tiež o strašnej degenerácii myšlienok a ľudí, ktorým veril a ktoré či ktorí sa po roku 1968 neuveriteľne zvrtli. Nepopiera vlastnú naivitu, ideologickú zaslepenosť až hlúposť a - prekvapujúco - bez trpkosti vykresľuje svoje draho zaplatené vytriezvenie.
Našťastie, neobmedzil sa iba na vykreslenie politických a celospoločenských udalostí, a tak som zvedavo hltala i obsiahle odstavce o budovaní čs. polygrafického priemyslu, o problematike grafickej úpravy kníh, kterej sa ako jeden z prvých teroretikov venoval, i - z dnešného pohľadu mimoriadne naivných - názoroch na život "na západe".
Veľkým kazom knihy bola jej odfláknutá jazyková korektúra (čítala som I. vydanie z roku 1995), ktorá snáď - dúfam - bola v ďalších reedíciách napravená.
Záujemcom o poznanie toho "ako to len bolo možné?!" veľmi naliehavo odporúčam.

8 24.05.2016

Dlho sa to tvári pomerne unylo, ale koniec dosť prekvapí. Najlepší na tejto knihe je jej formát - doslova vhodný do vrecka. Inak - nič moc.

1 20.05.2016

Naivní prvoplánová moralitka na téma "všude dobře, doma nejlíp". Oduševnělé nápady jsou občas prokládány ekonomickými kalkulacemi, což působí hrozně uměle, nenáležitě až směšně. Provozní překážky na své cestě kontinenty nemá hrdina téměř žádné, a ty, které se objeví, vždy někdo za něj vyřeší. Jediné, co mě zaujalo, jsou pasáže, naznačující setkání s malířem Vincentem van Goghem. Chuť levandulového medu z kraje Provance již zřejmě nikdy neochutnám, a přitom to je to jediné, co ve mě čtení této knihy vzbudilo.

6 10.05.2016

Vynikajúca detektívka z čias, kedy ešte nebolo treba v knihách vŕšiť rituálne zohavené telá a predháňať sa v úchylkách páchateľov či obetí, a predsa našli svojho čitateľa. Príbeh je takmer uveriteľný, postavy sú vynikajúco spracované - ich fyzická i mentálna charakteristika je výstižná, plastická. Dej chvíľami pripomína americkú grotesku (sledovaný prenasledovateľ, policajti hluchí k banálnym, no kľúčovým informáciám, orientačné body stratené v dôsledku búrania domov a pod.), predsa však dodržiava povestnú britskú "úroveň" uprednostňujúcu dôvtip a kombinačné schopnosti pred strelnými zbraňami. Slovenskej prekladateľke autorka vyslovene "sadla", vďaka čomu sa kniha číta bez jediného zádrheľa.

10 10.05.2016

Na napísanie takejto "reportáže" asi treba mať poriadne silný žalúdok a schopnosť nielen sa odosobniť a dokázať sa pozrieť na seba i svoju rodinu neľútostne, ale potrebná je i veľká dávka istého exhibicionizmu, prekračujúceho pravidlá bežnej rodinnej diskrétnosti a ochrany súkromia. Veď kto už len opíše - a predhodí verejnosti ako literatúru - detaily z osobného života a zo smrteľnej diagnózy vlastnej matky, z nechutných biologických procesov, ktoré chorobu sprevádzajú, z "prevádzkových" ťažkostí spojených s prácou lekárov a prítomnosťou príbuzných pri umierajúcej.
Za pozoruhodný detail považujem pasáž, v ktorej Simone d. B. píše o svojej ceste do Prahy, na ktorej sprevádzala svojho životného partnera Sartra v dňoch, kedy matka zomierala. Keď z Prahy telefonovala sestre do Paríža, aby zistila, či sa už koniec blíži, a má sa teda vrátiť, alebo ešte môže zostať pár dní v Prahe, sestra bola prekvapená, ako dobre ju v telefóne (z Československa!!!) počuje.
Túto kratučkú novelu som prečítala s akýmsi studom, dosť zaskočená, Jediné, čo ma zaujalo, sú zmienky o citovom a mentálnom vývoji Simone de Beauvoir v puberte a mladosti, keď sa potrebovala vymaniť z matkinej myšlienkovej obmedzenosti a náboženského vplyvu, no dokázala to len za cenu odcudzenia voči tej, ktorej smrť tu tak podrobne a vecne opisuje.

4 08.05.2016

Je třeba uznat, že na dnešní vkus je kniha psána dost rozvlekle, podrobně a málo "akčně". Ale také je zapotřebí ocenit, že autor si tu dobu, reálie, události, modely myšlení opravdu nastudoval a vykreslil velmi věrohodně. Pro nestranné zájemce může být kniha odpovědí, proč se nám Bosna a Bosňané zdají být tak "divocí", neevropští, jiní. Střet muslimských a ne-muslimských hodnot, střet tradicionalizmu zaostalé výspy Evropy a revolučních napoleonských myšlenek je zde zobrazený velmi plasticky a může být v mnohém poučný i pro dnešek.
Zdejší hodnocení knihu dle mého trochu podceňuje, a tak já ji zas "nadcením", protože jí považuji za velmi originální, ojedinělou co do tématu, o němž píše, regionu, v němž se odehrává, důkladnosti autora, s jakou k historickým událostem přistoupil.

5 04.05.2016

Keď som dnes po mnohých desaťročiach vzala túto knihu opäť do ruky a prelistovala, prišlo mi na um, že kedysi, tak ai v 60. - 80. rokoch minulého storočia, nebolo snáď vo výklade jediné maturitné tablo, nedostala som jediné oznámenie o stužkovej, kde by neboli citácie z tejto knižky, a nevypočula som si na civilných sobášnych obradoch žiadnu inú recitáciu, než báseň "Dvom".
Neviem, či sa ešte dnes na svadobných obradoch recituje, a ak áno, čo vlastne? Ale myslím, že verš "Buď dobrý k nej. A porozumenie nech ťa vždy sprevádza, keď skúmaš, čo ju bolí ..." by už asi nezabral ...

Nevím, kdo a kdy přišel jako první na nápad vyprávět jeden příběh "ústy" různých postav a tím mu dát délku a dynamiku, kterou by v podání jediného vypravěče nikdy nedosáhl. Pravděpodobně je tato kniha jedním z prvních případů, kdy autor použil takové, dnes již velmi frekventované, řešení.
Škrobené dialogy, kterými tato kniha hýří, samozřejmě patří k době vzniku knihy a časům, v nichž se příběh odehrává - to chápu, ale přesto mi zde hrozně lezly na nervy ta "hnutí mysle a citů", to blednutí a trhaný dech postav. Rozhodně však uznávám, že pro současníky musela být tato kniha opravdovým trhákem, neboť jednak nastolovala ožehavé spoločenské téma, ale také přinášela napětí, závan zločinu, intrik a lží, jaké v jistých společenských kruzích té doby nebyly otevřeně diskutovány.

10 21.04.2016

Malinko mi to připomnělo Šabacha a jeho texty o dětství či mládí v socializmu. Ovšem Sanderovy postavy jsou spíše ukotvené ve vesnici či zapadlém regionu a jeho příběhy postrádají alespoň náznak humoru nebo optimismu. Deziluze, prostřednost, nezájem - to jsou základní postoje jeho postav. Jako reflexe vytřízlivění z kocoviny po sjednocení - ano, jako čtenářský zážitek - spíše ne.

1 16.04.2016

Táto kniha stelesňuje všetko, čo bolo pre najlepšie príbehy pani Agáthy typické. Predovšetkým - vražda tu nie je výsledkom nejakej "pouličnej kriminality", ale sa odohrá v prostredí, ktoré autorke a ňou stvoreným vyšetrovateľom zločinov najviac vyhovovalo - v uzavretom priestore. A lietadlo, ktoré sa v rokoch vzniku tohoto príbehu ešte len stávalo osobným dopravným prostriedkom, ideálne spĺňalo predpoklady, aby mohlo byť dejiskom "záhady zamknutej izby", a súčasne muselo byť v tých rokoch pre bežného čitateľa vyslovene exotickým prostredím. Autorka do románu krásne zakomponovala aktuálne prvky svojho vtedajšieho autentického života - dôverné kontakty s archeológiou a archeológmi, počínajúcu leteckú osobnú dopravu, dobovú - frekventovanú i vysmievanú - psychoanalýzu ponúkanú dôverčivým zákazníkom aj podvodníkmi a šarlatánmi, výsmech na konto spisovateľov vytvárajúcich vyšpekulované detektívne príbehy. A samozrejme - brilantné rozuzlenie.
Vynikajúce!

16 28.03.2016

Jak málo postačí: několik historicky doložených faktů plus několik historicky nedoložených předpokladů a dobových souvislostí plus nadprůměrná mužská empatie do myšlení ženy, a je z toho přitažlivé čtení, jemuž uvěříte. Ano, ty příběhy se tak opravdu mohly stát, ty dívky si opravdu to a to mohly pomyslet. Ano, i vladaři a jejich chtěné či vnucené partnerky měli své pochybnosti, touhy, lidské slabosti, jenomže ta tíha koruny, ta tlačila na míchu někdy víc, než bylo zdrávo ....

5 28.03.2016