kokrokr komentáře u knih
Tenhle příběh napsal Lee s pomocí svého mladšího bratra. Reacher v malém městečku ochraňuje IT specialistu, spolupracuje s FBI a pomáhá odhalit ruské agenty. Také je dvakrát zatčen, zaujme místní policistku a nakope zadek místním buranům a motorkářům. No, prostě Reacher. Dobrý průměr.
Pěkná akční sci-fi s dobrým dějem. Mařík má ale ještě trochu rezervu v budování atmosféry. Do příběhu mě spolehlivě vtáhnou emoce jednotlivců, tíživé pocity z boje, smutek ze smrti přátel a radost z vítězství. To mi tu trochu chybělo. Já, atmosféru příběhu dost oceňuji, to mě nutí číst do tří do rána a číst již přečtené knihy opakovaně.
Knihu jsem četl jako kluk několikrát a popisy soubojů a bitev si pročítal pořád dokola. Děj románu se rozvíjí v klidném tempu a Scott krásně vykresluje jednotlivé postavy a prostředí příběhu. Četba je to barvitá a dobrodružná, snad pobaví milovníky historie i dnes. Tomu, kdo dosud nečetl, mohu jen doporučit.
Tuhle knihu mám rád a četl jsem ji vícekrát. Už neváhej a vylez ze své kajuty, v ponikových džunglích si na Complaina můžeš hrát.
Tak přesně tohle vydání z roku 1962 v edici Karavana jsem dostal od rodičů a mám dosud. Tehdy mi bylo devět let a dobrodružné knihy jsem po večerech četl jednu za druhou. Co taky dělat jiného. Černobílá televize a rádio bylo to jediné, čím se dalo občas po večerech zabavit. Uzavřené hranice a nedostatek informací ze zahraničí přímo tlačil přemýšlivé lidi k nákupu knih a časopisů. Cestovatelé Hanzelka a Zikmund byli populární a jejich reportáže a cestopisy šli na dračku. Časopis 100+1 zahraničních zajímavostí byl podpultovým zbožím a lidi si jednotlivé ročníky dávali svázat a půjčovali je jen dobrým kamarádům. Dnes je těch informací tolik, že část populace tápe a často naletí i naprostým nesmyslům z dezinformačních stránek.
Povedená LitRPG od českých autorů. Začátek příběhu byl trochu moc popisný a připomínal záznam herních situací, ale pak se to začalo pěkně rozjíždět. Je to opravdu nápadité a napínavé, takže mohu jen doporučit. Na konci románu skončí hlavní hrdinka na pár dní ve vazbě a autoři ji to pěkně osolili. K jídlu suchý krajíc a na toaletu kýbl. Dnešní hygienické normy jsou přeci jen dál a tak i na celách je WC a umyvadlo. Je to sice drobná nelogičnost, ale mě hned napadne, jak vybraní vězni vynáší kýble a za pár týdnů mezi osazenstvem řádí žloutenka a tyfus. Ano, rozumím, je to jen autorská licence, tak omluvte mé rýpání. Doufám, že Zuzana a Tomáš brzy přidají další pokračování a já se na to už těším.
Uvítal bych zajímavější literární projev, více vtipu, hovorové řeči a živočišnosti. Autorův téměř dokumentární styl je trochu studený a jednotvárný, přesto mě krimi příhody zaujaly a přečtu si i další díly. Hodnotím za tři a půl bodu.
(SPOILER) Ze začátku to vypadalo jako jednoduchý příběh ze středověku s trochou magie. Postupně začal příběh košatět a byl čím dal zajímavější. Román končí tím, že se Renard upsal k službě ve stínové hlídce. O stínu toho moc nevíme, jen že je to magické a nebezpečné místo. Tady mi přišla na mysl Leigh Bardugo a její Vrása. Postava Renarda mi také trochu připomínala Rumatu z knihy „Je těžké být bohem„ kterou napsali Strugačtí. Kde ale Osadčuk opravdu čerpal inspiraci, asi zjistíme až po dočtení celé ságy. Co se týče obálky, je trochu amatérská, ale je to v rodině.
Je tu nová pandemie. Autor popisuje drastické poměry ve vězení pro nakažené. Nedostatek vody, jídla a přeplněné cely, kde živoří muži i ženy společně. Nejsilnější vězni terorizují ostatní a ostraha není o nic lepší. V závěru knihy dochází ke vzpouře a část vězňů prchá. Depresivní příběh, který nemá s Larsem nic společného. Dane, zmaru už bylo dost, přidej radši dalšího Larse.
Urban popisuje pochmurný, morbidní příběh, který má svou zvrácenou logiku. Také se snaží překvapit závěrečnou pointou, tohle mu ale nevyšlo. Nejpozději po přečtení deníku, bylo jasné, kdo je vrah. Pokud trpíte na deprese, nečtěte. Tohle vám splín nezažene. Temná krimi za tři body.
(SPOILER) Jedná se o popis bojů proti Drasinům na Zemi i ve Sluneční soustavě. Je to ale příliš jednotvárné až nudné, chybí tu nějaký vtip či jiskra. Currie nedokáže psát zábavně jako jiní autoři, je moc sešněrovaný a kožený. Je to ovšem jen můj názor a můj vkus. Za mě jen průměr a tři body.
Znovu jsem si potvrdil, že tato řada detektivek stojí za starou bačkoru. Je ale pravda, že jsem tu četl i daleko horší dílka. Dávám dva a půl bodu.
Víc mě bavila první půle knihy, pak se to už trochu táhlo. Dobrodružný román na jedno přečtení, podruhé už asi nezaujme. Čtivý průměr.
Gardnera mám rád, ale zde se jedná o průměrnou knihu. Není se ovšem co divit, v tom počtu románů co napsal, nešlo udržet kvalitu dlouhodobě na stejné úrovni. Děj se posouvá hlavně v rozhovorech, které Perry vede s ostatními účastníky krimipříběhu. Je to trochu konverzačka. Nejzajímavější je jako vždy závěr v soudní síni.
Děj je průměrně zajímavý, ale suchý odosobněný autorův styl mě nebavil. A stejně jako u první knihy, teprve v závěru příběh dostal trochu švih. Rozhodně mě autor neočaroval a nebýt mé zvědavosti jak to skončí, asi bych na další četbu rezignoval. Pro mě je Robothamův literární styl příliš robotický, já dávám přednost živějšímu a výraznějšímu projevu. Prostě tu necítím atmosféru, je to moc studené. Tím neříkám, že píše špatně, jen mi tu chybí jistá živočišnost či jiskření.
První díl měl sevřenější tvar, lepší atmosféru, byl zajímavější. Tohle jsou už jen takové dozvuky úvodního příběhu. Děj je sice trochu rozevlátý, ale i tak jde o dobrý průměr a dobré čtení.
(SPOILER) Hlavní hrdina je Čech, který se stane učitelem mladého chlapce na velké farmě - estancii v Argentině. Až na pár dobrodružných příhod tu autor převážně popisuje místní faunu a flóru, lovecké výpravy a krajinu. Znalosti jsou to ale jen encyklopedické, Flos sám do ciziny nikdy necestoval. Dnes už Flosův školometský literární styl zastaral, příběh se číst ale dá. Za mě slabší průměr a dva a půl bodu.
Ta délka příběhu chtěla trochu ubrat, je tu dost vaty zejména v první části knihy. Pokud by autor svůj román krátil a děj více zahustil, mohlo to dopadnout lépe. Za mě tři a půl bodu.
Není to špatné, ale podruhé to už číst nebudu. Naopak domácího drsňáka Larse od Daniela Grise jsem dal nedávno celou sérii znovu a bylo to příjemné čtení. České reálie mě baví asi víc.
Babču Marplovou mám rád a dávám tři a půl bodu. Čteno znovu po třiceti letech.