kolacky komentáře u knih
Nemůžu jinak a dávám zase za pět. Ten hajzl Suchomel si to zasloužil a škoda chudáka vraha. A koho jsem baštila, to byla bábi Hadrabová!
Áno áno, telefon je pro zlost, když spim v kuchyni na kanapi a čtyrykrát mi zvoní za hlavou... ale zase mi muže zachránit kejhák, když včas sežene policajty.
Ano, potměšilé, to tyhle příběhy jsou a je to moc prima. A veliký dík paní Misařové za to, jak bravurně ty špílce a jedovatostičky přeložila.
"Originál" od Van Gulicka miluju, ale je to někde jinde. Obojí je skvělé.
Připojuju se k nadšeným komentářům kolegů finkomilců. Vynikající čtení. A kupodivu se mi zamlouval i military klub Titanic.
Páni... Kam na ty nápady Kapitán chodil... Opět vynikající čtení.
Vynikající postřehy. Skvěle napsáno. A miluju, když někdo umí být drzý a ke všemu mít pravdu, abych nespoilerovala, najděte si stránky 171-173. I jinde...
Strašně zajímavá série. Narazila jsem na ni náhodou a jsem mile překvapená. Doufám, že se časem dostanu ke všem dílům, je to výborné čtení.
Výborné počtení! Člověk jim prostě musí fandit. Jsou roztomilí jeden jako druhý až šestý. Jenom... pizza? Těstoviny? Dvě jídla, která vážně moc nemusím. Samé prázdné kalorie... (Ale co se divím, Eva Dallasová se nejradši krmí skoro tímtéž. :-))
Vynikající čtení. Líbí se mi to magično a pospolitost. Jen jsem za každou stránkou čekala, jak Riley zakrouží rameny :-)
Jenom faktická připomínka - Zuzana si na Ischii musela najít kadeřnici, protože za těch kolik týdnů musela mít odrosty aspoň dvoucentimerové - znám to!
Opět super příběh. A Nora/J.D. zase poněkolikáté, jak ona to umí, ukázala, jak funguje spojená velká rodina - včetně spřátelených policejních sil. Nádhera.
P.S. A takového h.a.j.z.l.a snad ještě nechytali...
Výborná věc, jako vždycky. Miluju Kate a její partu policajtů, makají do úpadu a daří se jim. A doufám, že se jí s Tomasettim povede i dál tak dobře.
V téhle knize to Tempe nemá ani trochu pěkné. Snad jen na konci...
"Zatímco (Birdie) chroupal speciální granule Hill's, já snědla bagel se smetanovým sýrem a vypila hrnek kávy tak silné, že v ní skoro stála lžička."
"Poslouchala jsem a pozorovala Birdieho, jak na hromádky hrášku a mrkve na podlaze vyplivuje další kuličku. Jeho třídící schopnosti jsem prostě musela obdivovat."
Asi - podle mě - nejlepší knížka o Temperance. Kamarádky z dětství a zvláštní "padouch", který se projevil jako charakter.
"Hmm,", udělal Spock. "Zdá se, že nahodilé faktory pracovaly v náš prospěch."
"V jednoduché, nevulkanské angličtině," vysvětloval McCoy, "jsme měli štěstí."
"Cožpak jsem to právě neřekl, doktore?" pronesl Spock klidně.
(str. 162-3)
Jako ostatní kolegové - měla jsem co dělat, abych knížku neodložila jako nedočtenou. Prvních tak 120 stránek byla čistá nuda, protivní lidé, nafrněná a nejistá matinka, nedozrálá děvčata a praštění bohémové, rozervaní a tápající. Prostě vztahový seriál jako vyšitý. Pak se objevila Daisy a jenom díky ní jsem to doklepala do konce, no, budiž, aspoň ta nakonec věděla, co chce.
Knížka mě hodně potěšila, jednak návratem do známého prostředí Castle Rocku, jednak chytrou Gwendy, která se nevzdává, a konečně uznáním Norrise Ridgewicka, který je fakt dobrý šerif.