kolacky komentáře u knih
Na některých povídkách bych řekla, že je znát, jako by si je pan Goldflam pamatoval z dětství - jak si je vyfabuloval. Jsou jako vymyšlené od malého kluka. Ale jinak se mi to četlo docela dobře.
Pendergast poprvé a asi naposled. Zajímavé, ale ne natolik, abych se dala do celé série. Agent P. mi připadal nemastný neslaný podobně jako Van Dinův detektiv Philo Vance. Chladný Měsíc byl zajímavější, ale ani tak to nezachránil.
Bod a hvězda navíc za originální vyřešení případu D.B.Coopera...
Hm... Nechalo se to číst, ale čekala jsem trochu víc. Na známého záhadologa nějak málo záhad, řekla bych. Chtělo by to víc Peruna, víc magie, větší zapojení bohyň... No jo, ale to jsem já, a ne autor.
Tu a tam jsem docela nechápala jednání postav, obzvlášť Rose - Etta by určitě jednala rozhodněji a lépe, kdyby byla poučená. Dělala, co mohla, ale když nevěděla proč, jak a kudy, nedopadalo to zrovna dobře.
Já se prosím taky kochám, přesně jako kolegyně yonda. Jinak nelze!
Nezapomenu, jak nádherně předčítal tuhle knížku pan Karel Höger v rozhlase. To jeho měkoučké brněnské "Buratíno..." a "otče Karlo", to slyším dodnes.
(SPOILER) Ve světle posledních stránek nechápu Billyho Hunta, proč na začátku přišel za Quirkem. To si to pěkně pomotal. Dost dobře nechápu ani Phoebe. Vypadala jako ukřivděná chudinka, ale buď je praštěná a neví, co chce, nebo je taky pěkná potvora.
A Leslieho nebyla žádná škoda, takového zmetka aby pohledal.
Četla jsem kdysi první české vydání, bylo mi kolem dvaceti let a hned jsem si tuhle knížku oblíbila, četla jsem ji každou chvíli a ani jednou jsem se nenudila. Teď jsem přišla na to, že ji nemám ohodnocenou! Takže po létech a létech znovu čtená, znovu dobrá praštěná Joanna. Pokaždé mě dostane "ten s očima"!
V téhle knize to Tempe nemá ani trochu pěkné. Snad jen na konci...
Asi - podle mě - nejlepší knížka o Temperance. Kamarádky z dětství a zvláštní "padouch", který se projevil jako charakter.
"Hmm,", udělal Spock. "Zdá se, že nahodilé faktory pracovaly v náš prospěch."
"V jednoduché, nevulkanské angličtině," vysvětloval McCoy, "jsme měli štěstí."
"Cožpak jsem to právě neřekl, doktore?" pronesl Spock klidně.
(str. 162-3)
Tenhle Poirot byl tak užvaněný, že by zasloužil po palici. Příběh zamotaný k neuvěření, lidí nesympatičtí a jejich motivy neuchopitelné. Chudák paní Agatha.
Kdo viděl první film Star Trek - The Movie, musel si zamilovat pana Spocka. To se stalo i mně, pochopitelně! A když jsem narazila na tuhle hubeňoučkou knížku, zaplesala jsem nahlas. To bylo asi tak před třiceti lety? Od té doby se k nám dostal nejen prastarý seriál, ale i novější a úplně nové filmy... a pořád je všechny miluju. A knížky o filmových příbězích. A povídkové knížky. A úplně nové knížky...
(SPOILER) Druhý, třetí a čtvrtý díl jsem si vychutnala za jedno odpoledne, mmmm... Kouzelné kresby, super postavy, milý jednoduchý příběh... včetně taťky podnikatele, který to ohledně hřbitova rozčísl. Určitě si přečtěte!!! Respektive prohlédněte...
Chytrá a příjemná knížka o seniorech z komunity, o které by si leckdo pomyslel, že je dávno odepsaná. Jsou tady chvilky, kdy se člověk musí zamyslet o stáří a všem, co obnáší, a jsou tady chvilky velmi vtipné a chvilky, které člověka mile pohladí. Rozhodně doporučuju k přečtení, budete milovat Joyce, Elisabeth, Ibrahima i Bogdana! A určitě i oba detektivy, kteří se ani zlobit nemůžou...
Nehledíc na romantický příběh je tohle solidní detektivka.
A mimochodem, být v Americe na střední musí být šílený vopruz.
Strašně zvláštní knížka. Jak by řekla kamarádka, šílený sen poživače omamných jedů. Nebo drobet ukročený Dům o tisíci patrech. Klobouk dolů před panem Velinským, když dal dohromady takový příběh. Příběhy...
Ano, tak trochu vykradené Kingovo Svědectví. Postapo zvlášť nemusím, ale celkem mě to chytlo. Docela sympatické obě hrdinky.
Dobré počtení. Jen souhlas - Mara by chvílemi potřebovala proplesknout.