konicekbily komentáře u knih
Kniha má co dát i současnosti. Kolik je malých "inkvizičních soudců", kteří pro vlastní prospěch potopí jiné!
Knihy o druhé světové válce čtu pořád a zamýšlím se nad nimi. Pěkně popsaný - bez zbytečných emocí - kus autorova života. Umění přežít se naučil a zrealizoval dokonale.
Byla to odvaha napsat za pozdního socialismu "my nesmíme ani naznačovat!".
Prvních sto stránek vyjma řečí o utopené je rekapitulací předchozích knih. Připadá mi, že honí pouze počty stránek.
Pokračuje rozvláčností a odměňuji se autorce tím, že s ní končím.
Nejslavnější tragedie všech dob, myslím, že předčí i Romea s Julií.
Dobře vybraný soubor z díla autora.
Kniha nás v mládí silně ovlivnila - dokonce jsme si vyrobili cepy a válčili jsme s nimi.
Blaničtí rytíři ještě nejedou, asi to s námi není tak špatné!
Hodně příběhů od autora mám v paměti dodnes.
Spíše než dobrou krimi mi kniha připomíná román pro ženy o vyšetřovatelích a vyšetřovatelkách než krimi. Zápletka je znehodnocena zbytečným protahováním děje při popisování chorob, zdravotního a psychického stavu hrdinů stojících na straně zákona.
Autorům děkuji za to, že mi život připadal vždy veselejší.
Po strhujícím začátku přišla rozvláčná a někdy, do šíře se rozbíhající, mezihra. Kdyby knížka měla o sto stran méně, Karin by mne hodně moc potěšila. První díl byl mnohem lepší.