kopeceli komentáře u knih

"Člověk naštěstí netuší, co ho čeká." Přesně tak jsem se dostala k Haně. Dlouho jsem ji odkládala, protože jsem měla strach, aby nebyla krutá. Od prvního porodu nejsem schopná číst knihy o životě v koncentráku. Hana se ale nerochní v opisování hrůz a jejich zdůrazňování. Zabývá se příběhem, podstatou, psychikou, skrytými důvody a souvislostmi. Líbí se mi konec, i když vím, že není "umělecké" být pozitivní. Já ale za tu naději dávám pátou hvězdu.

Kniha je plná myšlenek, jedna mě však zaujala výrazně: "Ale tihle lidé do služby nepůjdou. Nemusí, určitě mají dost prostředků, když mohli před Hitlerem ujet."

57 27.04.2024

Četly jsme nahlas na střídačku s dcerou. Zbytek rodiny musel uhodnout název čtené balady. Náramně jsme si neděli užili.
Těší mne, že ještě umím více než polovinu z balad zpaměti. Jsou nepřekonatelné!

Jako dítě jsem ji neměla ráda a vůbec jsem nechápala, o co jde. Vadila mi neustále omílaná vtěrka liška. V dospělosti jsem objevila Exupéryho Citadelu a pak dočetla vše, co u nás od něho vyšlo, i Malého prince. A četla jsem úplně jinou knihu! Dodnes ji nepovažuji za dětskou a mé děti na její čtení čekají. Pro mne patří s Citadelou ke knihám, které bych si vzala na pustý ostrov.

50 23.01.2021

Ano, Tiché roky se mi líbí. Vyhovuje mi způsob zpracování tématu, který vede k zamyšlení. Příběh je uvěřitelný, i když konec trošku idealizovaný. Ale proč ne, vždyť v životě přece úplně všechno špatně nedopadá. Záleží jen na úhlu pohledu.
Obálka je moc pěkná, text bezchybný, Mornštajnová píše čtivě a Host odvádí tradičně perfektní práci.

46 13.04.2024

Ale saprlot, to byla napínavka! Málem jsem se nedokopala k vaření oběda. Tento typ detektivky mi nadmíru vyhovuje, užila jsem si to.

46 13.11.2021

Ohromil mě český překlad, dávno jsem si tak neužila práci s češtinou. Velmi dobře dělalo knize i to, že příběh vypráví jen jako divák smrt.
A pak už je jen příběh, život za druhé světové války v Německu, se vším "dobrým" i špatným. O tom, jak se žilo v zemích ovládaných Německem, čteme kvanta knih, ale jak se žilo obyčejným Němcům, jsem zatím četla jednu a tato je druhá.
Kniha byla čtivá, zajímavá, netuctová, mám teď hodně o čem přemýšlet a to se mi líbí.

41 09.10.2022

Teda, to mě dostalo! Touha po lepším životě je v každém normálním člověku a touha nebýt sám také. Na tomto faktu vystavět celou novelu, to je umění. A pak ten konec! Myslela jsem, že vyzní do ztracena, ale Steinbeck příběh uzavřel jednou provždy.

38 18.09.2022

Tak to byl nářez. Vyprávět paní Mornštajnová umí. Hotýlek je tak sugestivní, že mě přiměl vybavit si dobu socializmu, ale tentokrát bez ohledu na to, co nepěkného přinesl naší rodině. Prožívala jsem opravdu život Mánesových. Tak tohle se mi už nestává.

38 21.08.2021

Nejsem velkou příznivkyní rozhovorů. Ale viděla jsem Devadesátky a líbily se mi. Nuže, proč to výjimečně nezkusit?
A teda stálo to zato! Já knihu zhltla za dva dny. Připadala jsem si, jako když sedím u čaje s panem Marešem a poslouchám. Vypravovat tedy umí, to zase ano. Nikde žádný zádrhel, šroubované věty, žádné nedokonalosti.
Kniha mě přesvědčila natolik, že si nyní, v době nemoci, doplním vzdělání a podívám se na Případy 1. oddělení.

37 19.02.2023

Základní kámen mé knihovny! Obě děti ji ode mne dostaly jako dárek. Krásný příběh, krásný život, který přesáhl do budoucna. Já zatím sázím jen původní keře, ale s nadšením a potěšením. A sleduju hnízdící ptáky...

37 23.01.2021

Po letech znovu... A znovu Gottfried. To byl on, mého srdce šampión. Po něm už román spěje ke konci, stejně jako život mezi válkami spěje k té další.
Doporučuji posledním romantikům.

35 25.03.2023

Správná věc... Děláme správné věci, tedy máme to přesvědčení. I v této době tomu tak je. Dav je přesvědčen o tom, co je správné.

Samozřejmě že vidím šmouhy na knize. Vidím nedostatky konce knihy. To je část literární.
Čtu ale konečně knihu, která není plytký bestseller, ten, který nám pomáhá zapomínat, mlčet, dělat to, co ostatní.
Chápu tuto knihu jako varování, co pod rouškou dobra se schovává. Jak se vlk maskuje v kůži beránka. Jak se nám vrátí to, co se děje pod rouškou dobra nyní?

Kolik let dostanu za to, že umím rusky, byť jsem se ten jazyk před lety učila proto, aby se někdo na oddělení dokázal domluvit s pacienty ze zemí, které opustily SSSR a v naší zemi našli práci, mnohdy u svých spolubratří, kteří je na rozdíl od nás využívali k otrocké práci a prostituci?

Kolik let dostanu za to, že čtu ruskou klasiku a miluju ruský balet, ruskou operu? Copak tím skutečně podporuju válku a ubližuju národu svému nebo jinému? Čtu si doma potichoučku pod peřinou, za zataženými záclonami jako za komunistů - Solženicyna! A Hnilu. Poslouchám tajně Kryla.
Přemýšlím.

35 13.03.2022

Mám moc ráda Werichova pohádky, které jsem dřív znala jen z gramofonové desky, takže ne všechny. Pak přibyl animovaný film, ale opět nebyly všechny. A teď je mám knižně a s chutí čtu čas od času podle nálady, jako třeba dnes.

34 04.07.2021

Opět strhující děj, knihu nejde odložit. Fascinuje mne, jak Rowlingová vytváří zápletku už s tím, aby měla téma na další díl. Jak s rozmyslem postupuje časem, aby jí postavy moc rychle nestárly. Důkladně promyslela pravidla famfrpálu, takže jí vydaly na samostatnou knihu. A protože je opravdu důkladná, má to všechno nejen hlavu patu, ale je to dobré počtení, u kterého se ani dospělý člověk nenudí.

34 07.06.2021

Kniha mého dospívání. Poslední léta už jen souhrn pocitů, které byly tak silné, že mě stále provázely. Nutilo mě to vrátit se k téhle knize a znovu číst. Jsem unavená, mnohdy se špatně soustředím, ale teď jsem se zase zaposlouchala do vyťukávání zpráv mezi vězni a rozlétla se mezi hvězdy do minulých životů. Stále se zabývám myšlenkou, že Jack London psal to, co zažil, čemu věřil, co viděl. Kolik toho prožil z této knihy? Je to silné dílo, léty se nic nezměnilo, mám zase o čem přemýšlet.

33 22.08.2021

Po dlouhých letech jsem znovu vzala Povídky do ruky. Každá má své poučení do života. Některé se čtou samy, jak to tak bývá, jiné dají trochu práce. Obdivuji Nerudovo umění popsat postavy detailně a přitom poutavě, vidím je zcela jasně před očima. Jejich příběhy také mnohdy pozoruji kolem sebe, i když mohou mít třeba jiné povolání. Podstata se nemění.

32 29.01.2023

Krysaře můžu číst stále dokola a nikdy mě neomrzí. Miluju Dykovo poetické vyjadřování. Na konci knihy jsem zůstala bez dechu.

32 24.01.2021

Milé, vtipné čtení, na konci s nádechem smutku. Anna přinesla radost do rodiny stárnoucích sourozenců, ale také většiny čtenářů ať mladších nebo starších. A stále je učí dívat se kolem sebe, vnímat krásu přírody, uzavírat přátelství, radovat se bez výhrad. Knihu posouvám na přečtení k dceři, je ve věku Anny, když přišla do Zeleného domu.

Práci Policie v době pana Roberta Šlachty na ÚOOZ jsem sledovala, moc se mi líbilo, že se nebál "velkých zvířat". V době, kdy spolupracoval s paní Bradáčovou jsem konečně jako obyčejný občan měla pocit, že zákony neplatí jen pro chudé, ale pro všechny. Ovšem až na občany s imunitou, nebo dokonce demunitou. Když si teď kauzy dohledávám, vidím to, co jsem si myslela od začátku: velcí viníci skutečně potrestaní nebyli. Kniha je velmi čtivá, nutí přemýšlet a dohledávat fakta, to mi vyhovuje. Na mnoha místech je potřeba zastavit a uvědomit si, jak jsme manipulovaní. Mě osobně pan Šlachta a jemu podobní u Policie chybí.

30 03.02.2021

Kniha, kterou nejde zhltnout. Úžasný zážitek, hodiny přemýšlení, dohledávání dat z historie, diskuzí se známými. A po letech stále vzpomínky na určité pasáže, stále potřeba znovu vzít tuto knihu a přečíst alespoň kousek. Je prostě skvost.

30 10.01.2021