kopeceli komentáře u knih
Velmi dobře zpracovaná detektivka s dvěma liniemi: soud se zločincem a vlastní příběh, který Carella řeší. Soudní líčení mne jen znovu přesvědčilo, že demokracie neexistuje a pravda se dá různě ohýbat. Amerika má svých problémů až dost a pracovat jako policista je depresivní. Ovšem druhá linie, to bylo drama a konec stál za to. Kniha je tak čtivá, že jsem ji zhltla za dva dny.
Tkaničky nejsou odpočinková četba. Je to velmi podrobná sonda do rodiny rozvrácené nevěrou. Když jsem se pročítala těmi úvahami a vzpomínkami hlavních aktérů, padala na mne úzkost ze všech těch ztroskotaných rodin kolem mne.
A na konci stojím před otázkou: jaký pro mne měla význam? Nevím.
(SPOILER) Tato kniha mi připomíná jiné takové, kdy hrdinku stihne tragédie a ona se z toho dostává. Má velmi dobrý začátek a první půlku. Pak se stává trochu nudnou, zčásti trochu hysterickou, po všeobecném zhroucení rodiny se všichni vzpamatují a hledí vstříc jasným zítřkům...
Co se mi opravdu líbilo - léčení velké bolesti prací. To je i moje filozofie, že práce a čas léčí.
Doporučuji čtenářkám, které mají rády romány o těžkých životních osudech, s jednoduchou zápletkou a dobrým koncem.
Čtivá historická detektivka. Narazila jsem na ni náhodou na Databázi a vůbec mě to nemrzí, strávila jsem s ní hezký víkend. Jako odpočinkovou doporučuji.
Po dlouhé době jsem se pustila do knihy ve slovenštině.
Dominik Dán psát umí. Poutavě popisuje jakoby fiktivní příběh, jehož značná část pro pamětníky devadesátých let zavání realitou.
Čtení mi kazilo několikeré zbytečné vracení k babce na pitevním stole, vždy jsem si nejprve myslela, že jde o nový případ. Také přeskakování ze současnosti do minulosti nebylo přehledné a mátlo.
Škoda, jinak bych si čtení mnohem víc užila.
Po letech jsem si ji znovu přečetla, tentokrát v elektronické podobě díky Městské knihovně Praha. A opět se mi líbil klasický model dobra a zla, hloupého čerta a chytrého člověka, napravených hříšníků.
Nesmrtelná Božena.
To byla zápletka! Originální, vtipné, laškovné čtení, které si ohromně užívám. S panem Velinským dostal můj kulturní život nový rozměr.
Knihu mi půjčila klientka a nelituji. Potřebovala jsem oddych, což Špinavá hra splnila. Sice jsem od půlky věděla docela přesně jak to bude dál, ale nevadilo to. Jediné, co vytýkám, je závěr. Tak přeslazené cukroví nemám ráda.
Je to Collinsová, ale buď ranné dílo nebo naopak pozdější, psané na zakázku vydavatelství. Začátek dobrý. Ale brzy se začnou rýsovat větve příběhu, jsou jasně dané, čili čtenář přesně ví, co bude dál. Za absolutní předvídatelnost hvězda dolů.
Druhou hvězdu ubírám za useknutý, nedotažený konec, to mi zkazilo náladu.
Taková tenká kniha a tak krásné ilustrace! Pohádky samozřejmě, znám, ale ráda jsem si je přečetla znovu.
Kniha je čtivá. Vzhledem k tomu, že jsou to vzpomínky, seděla jsem u ní s vykulenýma očima, protože jsem netušila nic o odchodu Čechů za Rakouska Uherska do Chorvatska, o životě tam, natož o účasti Čechů na bojích s Ustašovci. Zajímavé zjištění bylo, že německý koncentrák přežili, ale ustašovský nikdo.
Příjemné čtení na letní dny. Na začátku jsem se ztrácela v postavách a vlastně jsem do konce nepochopila některé vztahy, ale netrápilo mě to. Říkám si, že bude dobré sehnat si první díl a přečíst si ho, pak budu mít třeba jasno.
Dala bych ráda pět hvězd, ale nemůžu. Hrubé chyby, chybějící písmena, opakování stejného zájmena ve větě ukazují na nedokonalou korekturu textu.
Málokdy se podaří, aby ty další díly série nebyly cucané z prstu, aby byly plynulým pokračováním a zachovaly si dynamiku.
U série Divotvůrce mě udivuje, že i třetí díl má spád, nijak se neopakuje. Je to asi jediná série, která mě stále zajímá a baví.
Velmi povedené, doporučuji!
Jaj, to jsem ráda, že je ten Vlk za mnou. Třetí díl už nedám. Naprosto stejná šablona, prakticky stejné výrazy, pokus o děj vyšel téměř naprázdno. Nebavilo ani nezajímalo mě to skoro od začátku. Jasný záměr využít vzájemnou nesnášenlivost a prudkou vznětlivost jako zápalku touhy naprosto nevyšel. Autorka není ani originální, ani dobrá spisovatelka.
Skvěle vyjádřená složitost dospívání, nejistota zamilovanosti, kombinovaná s hledáním sexuální orientace. S přiznáním si své odlišnosti.
Chtělo by se mi rýpnout si, že těch odlišných je tu víc, než standardních, ale vzhledem k tomu, že to je téma knihy, že autorka vyzvedává sílu přátelství, podporu rodiny, ukazuje těžkost odlišnosti tak citlivě, hodnotím všemi hvězdami.
A doporučuji přečíst i rodičům!
Tohle byla veliká krása! Ta zvukomalebnost, básnické vyjádření k jednotlivým měsícům v roce, tolik obecných znalostí, které musel básník mít... Celou sbírku jsem si vychutnala.
A tone les.
A tonou luka.
Vítr jak zoubek
kolčaví.
Na straně půlnoční — jak by si
stýskala — v polesí křížů skřípou dvířka
hrobnic.
A starým dřívím vsi jde nahlas
červotoč —
Pohádky vhodné na čtení před usnutím. Ani dlouhé, ani krátké, prostě tak akorát.
Když je čtu, slyším zároveň hlas Bolka Polívky, toho se už nezbavím. Líbí se mi, že i v době, kdy už je těžké vymyslet něco nového, vznikají takovéto originální pohádky.
Asi jsem se málo soustředila, nějak mě to nebavilo, ztrácela jsem se v postavách a místech, kde se děj odehrává. Možná jsem ji měla číst mladší.
Náhodný objev, od kterého jsem nic nečekala a tím víc mě překvapil.
Líbilo se mi ztvárnění života rodiny ve středověku. Bavilo mne sledovat, jak si mladá paní ochočila manžela, řídila domácnost, jak byly vychovávané děti.
Naznala jsem, že podstata se ani staletími nemění - čiperná, rozumná žena energicky spravuje panství, synové mamince odpustí kdeco, kdežto dcery puberťačky ne vždy objektivně matku hodnotí.
Nečetla jsem jen román, ale pozorovala jsem rodinu. Roky ubíhaly se vším, co život přináší, jako u nás doma. Připadala mi často současná.
Velmi zdařilé dílo.
Kniha není špatná, ale děj je trochu moc rozvleklý, aby nabyly stránky. Fritze jsem nepochopila vůbec. Použití motivu vzducholodi jako zobrazení důležité události své doby je v pořádku, ale způsob je příliš násilný.
K nepřeložené anglické komunikaci se vyjadřuji opakovaně - dříve byl text přeložený dole na stránce pod čarou nebo vzadu v knize. Protože jsem starší ročník a angličtinu neovládám, musím si text zadat do překladače nebo volat dětem a prosit o překlad. Tím se vytrhnu ze čtení a když vidím následující nálož anglického textu, nemám chuť pokračovat dál. Takže za mne velká chyba na kráse.
Pro anglicky mluvící knihu doporučuji, je opravdu zajímavá, rok 1937 v Německu mapuje velmi dobře.