Kopretina
komentáře u knih

Po delší době jsem se k autorce vrátila a i když jsem měla předběžný tip, kdo je vrah, sáhla jsem těsně vedle. Svět, kde je každá osoba poznamenaná osudem, křivdou, nemocí.. není to tak mezi námi často také.. Jak je těžké a přitom jediná možnost, odpustit, vyříkat si to, nechat si pomoci od druhého..


To je teda jízda! Kultovní dílo, na to se jen tak nenarazí. Unikátní oproti jakékoli jiné knize, je z něj patrné, jak autor psal a psal a kdysi jel a jel... Co se týče čtení, chvíli mě to bavilo, ale asi v půlce jsem toho měla plný brejle a nejradši bych s tím práskla. Silou vůle jsem to dotáhla do konce, ještě trochu děje tam bylo. Nerozumím tomuto způsobu života, vrchol je, že vypiju pár skleniček, a neláká mě prožít ani větu z knihy. Co si ale od "beatniků" odnáším, je aspoň někdy žasnout, užít si 'tady a teď' a dívat se na druhé jako rovný s rovným.


Hoří mi srdce, když poslouchám promluvy Vojtěcha Kodeta, a že jich je, třeba i na YouTube. A tak mě zajímalo, co to je za člověka, jak svůj život žije, jakou má rodinu, postoje, zvyky. Na vše mi kniha odpověděla. A jsem hrdá, že takového člověka naše církev má (kéž by to nečetl, aby nezpychl).
Je pro mě vzorem duchovního života, živého vztahu s Ježíšem, protože bez toho je víra mrtvá. Děkuji za nové povzbuzení do duchovního života a za lidskost "svatého muže".
Str. 474: " Musel jsem poznat, že nejde na prvním místě o to, co a kolik toho člověk udělá, ale nakolik se jeho srdce čím dál víc podobá srdci Božímu."


Film mě uchvátil a tak jsem byla zvědavá na knihu, ta nezklamala. Tolik moudrosti schované za jednoduchými slovy, tolik skrytých obrazů Dobra a zla, jak pro děti tak pro dospělé.


Kniha se četla sama, nemohla jsem se od ní odpoutat. Vzpomněla jsem si na své dospívání a kladla si otázku, jak se asi cítí mé děti, když s nimi řeším problémy či starosti. Konec moc narychlo.


Komentář veriszv bych mohla opsat, tak na mě kniha zapůsobila. Jemná, o lásce a úvahách o životě. Nový styl, takový jsem ještě nečetla. Díky autorovi!


Knížku jsem přečetla jedním dechem, je deprimující, hledající naději.. Myslím, že hlavní hrdince bylo nejlépe až tehdy, kdy už si nevzpomínala skoro na nic. Celou dobu jsem jí držela palce a celou dobu jsem řešila všechno své zapomínání a hrabání v kabele, myslela jsem, že už to taky mám. Teď se z toho musím vyhrabat.


První setkání s autorkou, a musím uznat, že jsem hltala stránku za stránkou. Tenktokrát jsem uspěla v tušení, kdo je hlavní padouch a bavilo mě sledovat, jak obratně manipuluje s ostatními. Pěkně.


Po Rokách v kruhu a Adventu jsem se těšila na další knihu od Glazarové. Musím uznat, že tato kniha je slabší, ale zase má hlavu a patu, jsou vykresleny postavy, je dodáno nářečí...Glazarovou jsem si prostě oblíbila.


Pokud bychom na děj knihy pohlíželi jako na fikci, pak je kniha čtivá, má spád a držíme hrdinům palce. Pokud však na ni pohlížíme jako na reálný historický fakt, pak nám naskakuje husí kůže, že se toto mohlo dít. Po přečtení jsem shlédla film o útěku J. Štěpničkové - zde je to popsáno v celé své hrůznosti, doporučuji.


Moc milé počtení o době, kdy Vánoce byly o Vánocích a ne čtvrt roku před nimi. Kdy lidem stačilo být spolu a zasněžené kopce. Lehce naivní, plná náhod a šťastných konců.


Nedávno jsem se dostala k undergroundovým umělcům a tak jsem si od jejich představitele chtěla něco přečíst. Od knihy jsem nic moc neočekávala a líbila se mi. Autor měl dětskou, kreativní duši, viděl ve věcech hloubku a život, a toto chtěl předat i svým dětem. Několikrát při čtení mě napadlo, že bych chtěla, aby to potkalo i mé děti. Až teď zjišťuji, že svým dcerám psal ve vězení. Klobouk dolů!


Knihu autorka psala jako průběh jejího života za jeden rok. Popisuje počasí, přírodu, lidi, práci svého manžela-táty, svou činnost doma, kde je stále zavřená, nanejvýš se zúčastňuje akcí s manželem. Krásné popisy, někdy jsem přečítala i dětem, a líbilo se jim to. Od autorky třetí kniha, kterou jsem četla, a líbí se mi čím dál víc.


Nádherný příběh. Četli jsme jej někdy někde, když jsem byla dítě a nyní jsem jej četla svým dětem. Hltaly každé slovo, smály se a dnes, kdy jsme přečetli poslední dvě kapitoly, plakaly dojetím. A já málem taky. Zavřela jsem ji a řekla, to si chce ještě někdy jednou přečíst a všechny tři děti odpověděly: já taky.


Kniha mě chytla od začátku a i přes ne vždy srozumitelné vyjadřování jsem v ní ráda pokračovala. Trochu jsem se obávala, kam to až můžou záporné postavy až dotáhnout, jak dokáží ublížit. Ale vrchol a závěr knihy mě dostal - odpuštění, usmíření a láska zvítězily. Takže za mě, jedna z bezvadných knih.


Téma velice zajímavé, nikdy jsem o něm ani nečetla ani nepřemýšlela. Trochu mi styl knihy připadal jako by to psala Soukupová, ale nebylo to tak syrové. Nejvíce mě dostalo, že se opravdu odpouštělo a lidé nacházely k sobě nové cesty i po mnoha letech - až na nějaké výjimky. Super.


Jsem již letos přehlcená válečnými a různými jinými nepěknými a nelidskými příběhy, tak mě kniha příliš nenadchla.
Na druhou stranu oceňuji novou zápletku a detaily, které se mi moc líbily (ptáci, mořský život, minerály apod.).


Ale jo, nakonec se mi líbila. První stránky mi přišly přehnané (asi jsem katolička, která se nikdy v mládí do problémů nedostala, protože, podle autora, nežila - nechodila na zábavy, jen na spolčo). Nejvíc se mi líbila kapitola o modlitbě, s dovolením ocituji, protože tak nějak modlitbou žiji:
"Nauč se modlit a modli se, jak tančíš. Tančíš, jak žiješ. Modlíš se, jak žiješ. Zvykni si na vyslyšenou modlitbu. Zvykni si, že nebe je s Tebou. Modlitba šetří čas, udělej prosím tu zkušenost."


Pěkné a užitečné pro nás, co pracujeme s touto cílovou skupinou. Přišlo mi to líbivé a trochu dokola, ale chápu, že jsou to fejetony a takto byly poskládány. S dovolením bych si ponechala, což v knize není, spokojený soukromý život, kam pracovní věci nezatahuji.


První přečtená mayovka (moje i mým dětem) a mám k tomu jen jednu poznámku. Když jsem jako dítě nadšeně koukala na díly Vinnetoua, netušila jsem, že v papírové podobě je to ještě lepší. Slovník autora je naprosto skvělý, plný neotřelých vtípků a frází, děj jde v jedné linii, nikam neodbočuje a člověk ví přesně, kde minule skončil. A to říkají i mí synátoři, kteří hned žadoní o další díl! Prostě pecka!
