koryslava
komentáře u knih
Všechny malé zázraky
Jennifer Niven
Divný, rádobyduchaplný, nic mi to nedalo ani neřeklo.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
Nemohu se rozhodnout, zda je to shit či vcelku ucházející kniha. Asi tak půl napůl.
Selekce
Kiera Cass
Podřadná literatura, opravdu mi přijde, že hodnocení na této stránce naprosto nevypovídá o skutečných kvalitách knihy. 87% ?? Tenhle paskvil by si nezasloužil víc než 30.
Ano, chápu, že je to kniha určená pro jistou věkovou kategorii, ale přesto jí kladně hodnotí i lidé mého věku. Což nechápu.
Kniha je zábavné, to se nedá popřít, ovšem nikomu, jehož IQ je alespoň průměrné, nemohou uniknout všechny nesmysly, které kniha obsahuje.
Naprosto ohrané typické charaktery, styl psaní ještě třikrát amatérštější než u běžných YA dystopií, pokusy o vykreslení světa i s jeho historií atd se moc nepovedly, chování postav připomíná nejvíce ze všeho nějaký barbie film.
Odpad, nejhlubší dno, jen továrna na peníze, což je pro mě ovšem nepochopitelné.
Vango
Timothée de Fombelle
Je to dobrá kniha, zábavná, přiměřeně historická, poetická i duchaplná. Je zábavná, ale rozhodně bych ji neřadila do knih pro děti. (To možná ani Tobiáše.)
Bylo tam spoustu, spoustu fajnových postav, které si člověk mohl oblíbit, až na jednu- na Vanga.
Protože ten byl tak bezcharakterní, tajemný a tajemný, že ho člověk vůbec nemohl mít rád. Snažila jsem se, fakt jsem se snažila, ale ráda jsem ho prostě neměla. (stejně jako Tobiáše.)
Ale Andrej byl boží.
Ptáci v trní
Colleen McCullough
Jedna z nejdepresivnějších knih, co jsem kdy četla. Po jejím dočtení jsem měla pocit, že život absolutně nemá cenu. Narodíte se, stane se vám něco hnusnýho, máte děti, umřete, děti taky umřou. Konec. Nesnáším rodinné ságy, ve kterých se odehraje několik generací...
Spáleniště: Zkouška
James Dashner
Zmatené, podivné, překombinované, nerealistické (vodu poneseme v pytlích, jak skvělý nápad...-_- a podobně) Ani tam nebyl Gally. Jediná zajímavá část byla ve městě, jak je tam nějací ti typové zvali do klubu.
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Nejlepší byl Arbiter Eleganciárum. Bez něj by to celé stálo za o hodně méně...
To jsem já, Edáček
Eduard Limonov (p)
Jako spisovatel je to génius, jako osobnost čurák. Nejvíc rozporuplná kniha jakou jsem četla za poslední rok. Týpeček, co se nedokáže přenést přes svoji ex, se pěšky poflakuje po New Yorku, a snaží se dostat ze své deprese sexem s náhodnými černochy na temných dvorcích a schodištích. Nenávidí se a zároveň si myslí že je nejlepší na světě a všichni by se mu v podstatě měli klanět, neustále ve své hlavě všechny odsuzuje, fantazíruje o páchání násilností, a v reálu je potom subina, co uklízí u svojí kamarádky s výhodami a kupuje své ex drahé dary i když sám nemá peníze, a v hlavě se mu to očividně všechno pere. Má dokonce i trošičku sebereflexe a uvědomuje si, že není moc dobrý člověk, nicméně jen někdy, a někdy naopak lituje že toho násilí není schopen, že jako není pravý muž, když svoji ex nezabil. (Vliv mládí v prostředí ukrajinských gangů, kde to asi tak chodilo, že když tu ženu nemáš ty tak ji nemá mít nikdo?)
Je extrémně misogynní, ženy píchá, ne že by měl sex s nimi, o své ex v první polovině knihy ani nezmíní, jaká je, nic kromě toho, jak strašně je hot (a jaká je to děvka). Dává ji na největší piedestal a zároveň ji uráží. Nevidí ji jako člověka... Potom ke konci knihy, kdy s ní víc interaguje irl a ne jen ve své hlavě, se ukáže, že ona asi taky není svatá, spíš vůbec, ale rozhodně by mě zajímal její pohled na věc. (Ukázalo se, že ona napsala knihu To jsem já, Jelena, jako odpověď na tuhle knihu, a to bych si fakt přečetla, jenomže je to jenom rusky.)
Asi by ten chlapec byl šťastnější v dnešní době, kdy je už víc ok být genderově nekonformní, nemusíš si dokazovat že jsi fakt muž tím, že svoji ženu zardousíš, a lidi jsou otevřenější v tom, co prožívají (možná?)... Ale vzhledem k tomu že on chtěl být pořád ten antagonista, co jde proti proudu, možná by byl fanoušek Adrewa Tatea nebo Trumpa nebo něco takovýho. Koneckonců autor opravdu měl pochybné názory až do konce svého života.
Občas je zase naopak hrozně milý, vypadá to, že chce jen lásku a komunitu lidí, kteří ho přijmou, a někoho, kdo ho bude milovat a toužit po něm. ,,Bratrství a láska lidí, to bylo to, o čem jsem snil, s čím jsem se chtěl setkat." A pak tě zase hitne s nějakou pálkou o tom jak ženy to všechny mají jednodušší než on, protože mají kundičky nebo něco takovýho.
No nic.
Hodně zajímavý je prostředí ruských emigrantů v Americe, a autorův názor na pravicově orientované Rusy.
Sexuální scény jsou celkem hot.
Na to, že se tam opravdu prakticky nic neděje, se to čte jako po másle.
Rituál
Sergej Djačenko
Zábavička. Přečteno za den. Vztahy něco jako první dvě knihy Dvora, akorát že dobře napsaný a bez explicitních scén.
Miluju, že za A) hrdinka není krásná (ačkoliv souhlasím s tím že to nemuselo být zmiňováno tak často, a obecně jsem rozpolcená v tom, zda je to skvělá kritika toho, jak společnost hodnotí ženy pouze podle vzhledu, nebo spíš jen pokračování tohoto chování – přece jen "happy end" spočíval v tom, že ona je pro nějakého muže krásná...).
Za B) není to vyvolená hrdinka, kterou osud vyvolil k záchraně světa, ale dost průměrná normální holka, kterou taky zůstane až do konce.
Za C) i tak má charakter a není úplná Mary Sue, co všechno umí, ale je odvážná a inteligentní.
Postupné sbližování bylo fajn, ačkoliv uznávám, že z její strany by bylo hezký trochu víc nadšení pro něj. A samozřejmě stále zůstává problém vztahu 200+letého muže s tak devatenáctiletou holkou. To je prostě prokletí tohoto typu knih.
A konec mi přišel dobrý, nenapadlo by mě, že by to někdo považoval za otevřený konec, a i kdyby tak tomu jen prospělo, že neproběhlo žádné "žili šťastně až do smrti" klišé.
Rozhovory s přáteli
Sally Rooney
(SPOILER) Rozporuplné pocity. Čte se to dobře, zase je to jak seriál. (Zní to, jako kdyby to bylo téměř napsáno jako scénář. Opět.) Je to iritující, v mnoha směrech, a nevím, jestli je to záměr. Postavy jsou víceméně všechny nesympatické. Vztah hlavní hrdinky s ženatým mužem postrádá vášeň, bylo mi nějak jedno, jestli spolu skončí nebo co se stane obecně. Je to banální (krásný slavný lidi, holka spisovatelka - jak originální, wow, milostné trojúhelníky ve středu zájmu, fancy destinace, pseudointelektuální rozhovory), depresivní (u málokterých jiných knih o mladých lidech v západní zemi jsem tak moc ráda, že žiju svůj život, a ne jejich. Tisíckrát může randit s nádherným hercem a jezdit do vily ve Francii, jsem tak moc ráda že nejsem ona.)
Na druhou stranu, je to zvláštním způsobem věrohodné a občas vám to dá podnět na přemýšlení. Jak se stále baví o politice a hrozně intelektuálních tématech, a připadají si díky tomu děsně nadřazeně, říkají si že jsou komunistky, ale vlastně jsou to jen takový řeči a nálepky, ne, že by to něco znamenalo. Jak se spolu s Nickem rozcházeli a zase dávali dohromady, jak to bylo něco komfortního, čeho se těžko zbavuje. Jak mezi sebou měli ten nerovný vztah, a hezky na tom šlo ukázat, že ačkoliv ona je ta aktivní, on stále má větší moc, a jeho pasivita je potom vlastně výmluvou, že se nemusí cítit špatně.
Ukázka toho, že se lidé a mladí lidé ve vyspělé společnosti cítí blbě, někdy bez zjevného důvodu, ostatním (i mně) to může připadat hloupé a zbytečné, ale děje se to, lidi nerozumí sami sobě a nevědí, kde se v nich berou ty sebedestruktivní sklony.
Takže vlastně nevím, jestli to bylo dobrý. Každopádně souhlasím s některou z předchozích komentujících v tom, že jsem si moc přála aby se Bobbi spustila s Melissou a pak měli všichni mezi sebou polyamorní vztah.
Jo, a jsem ráda, že tam fakt byly rozhovory. Stále bych ocenila aby jich bylo víc, místo vět typu "Bavili jsme se o válce v Íráku" by mě opravdu zajímalo slyšet tu konverzaci, ale furt lepší než Normální lidi.
Nemám
Jakub Jarolím
Dost zajímavý. Dost jiný než cokoliv, co jsem kdy četla, a zároveň dost dobrý. Vtipný, drsný, svým způsobem i realistický - ve vyjadřování a myšlenkových pochodech hrdiny a v prostředí, ne nutně v událostech které se udají. (Dobrodružné projekty jako vypuštění hrochů nebo kradení dronů realisticky nezněly, ale byla to sranda.) Čekala jsem nějaký sociální apel, dostala jsem akční komedii v kulisách futuristických periferií Prahy. Fakt by to mohli zfilmovat. Zkrátka zábava, doporučuju.
Záchrana
Dmitry Glukhovsky
(SPOILER) Skvělé, skvělé, skvělé. Asi na tom pak zpětně najdu mouchy (hodně), ale ihned po přečtení jsem nadšená. Postavy nemají plot armor, jsou důvěryhodné, rozlišitelné od sebe, mají svoje motivace a nejsou černobílé. Vlastně tam nejsou žádné úplně kladné (ale ani záporné) postavy, což fakt cením. Na konci člověk opravdu neví, na čí straně má stát, ale přesto mi záleželo na tom, jak to s nimi dopadne.
Autorovi jsem dokonce věřila i ženské postavy. A jupí, není tam žádná velká milostná zápletka.
Akce byla tentokrát (narozdíl od prvního dílu) rovnoměrně rozprostřená skrz celou knihu, takže se to četlo mnohem líp a celou dobu mě to drželo. A není to ani tolik ukecaný, filosofických nebo náboženských rozhovorů je poskrovnu. Finále je taky bomba.
To, že autor tohle napsal jako dystopii, nebo parodii na to, jak by to v Rusku mohlo dopadnout, je fakt děsivý. Ne ta apokalypsa nebo monstra, ale to fungování společnosti. To, že jsou lidé v Moskvě vlastně úplně OK s tím, že je celá jejich země zničená (a s tím, že to vlastně oni sami zavinili) a že jsou odříznutí od světa. Zajímá je jen že mají svoje pohodlí, svoje večírky, svůj balet a svého cara, kterého můžou uctívat. Totální ignorantství a cílené vymazávání minulosti.
Pokud je to alespoň trochu realistický portrét ruské společnosti, tak je to extrémně děsivý.
Je to naturalistický, ale už ne tak na sílu jako třeba Budoucnost. Prostě se to čte hladce. Autor se fakt docela vypracoval.
Jediný, co mě trochu sralo, byly asi ti zombíci co se šíří zvukem a věci s nimi spojené, u toho se našly nějaké části, které jsem buďto úplně nepochopila, nebo mi přišly jako plotholes. Ale osobně jsem to brala spíš jen jako prostředek k tomu si užít psychologii postav a hrozivou ruskou společnost. Jo, a ještě ten happyend epilog tam bejt nemusel.
A je tam JURIJ omgggmdbfhiloveitsomuch (On teda taky není kladná postava. Ale i tak. Musím ocenit.)
Kůže
Jevgenija Někrasovа
Zvláštní, experimentální styl psaní, přesto se kniha čte dobře a relativně rychle.
Nepatetické a víceméně bez popisu emocí, přesto to v člověku spoustu pocitů vyvolá.
Zaměřené na diskriminované skupiny a jejich boj za svobodu, ale bez moralizujících a "poučných" pasáží.
Historické prostředí věrohodně vykreslené, skvělé magické prvky.
Děj byl trochu moc komplikovaný (spoustu ne tak významných událostí a lidí v mezičase), ale ve výsledku do sebe všechno celkem zapadlo, a nebyly tam žádné úplně hluché momenty – vždycky jsem chtěla vědět, co bude dál. Ženský pohled.
Celkově dobrá atmosféra.
Doporučeníhodné.
Divadlo tančících loutek
Alexej Sevruk
(SPOILER) Báseň v próze
Intrusivni myšlenky
Sny a asociace
Atmosféra venkova (miluju, cesta po silnici na párty, nic se tam nestane ale i tak je to dobrý.)
Úchylka na sraní na mě byla trochu moc.
Trpasličí válka.
Povídky jsou krátký, což je pozitivní.
Sexistický pohled na ženy ale tak to už se dá prostě čekat, mno
Jediná povídka z pohledu ženy - jakože... Život ženy? Nic se nestane. (Ani ta atmosféra se nestane.) Jen řekne co se děje v jejím životě. He?
Rémi
Martin Goffa
(SPOILER) Mohl by to být dobrý příběh (Uh vlastně se mi jen líbí premisa putování českými lesy na východ), kdyby nebylo přepoetických pasáží a fckng sotva dvacetiletých dívek (jen maličkost ale i tak kamo wtf je ti 38)
Otec, otec, otec
Ne moc dobře napsané, pretentious. Sebelítost.
Opakuje se to, jde lesem, spí, jde, spí, mrtvola, další mrtvola
To by nedal tu chůzi
Nerealistický
What the actual fuck
Jestli spolu skončí, tak se jdu zastřelit
Wtf proč by to řešil
Debil fakt
Princ na bílém koni
Male fantasy
Konec je fakt patetický, jak už někdo přede mnou psal. A s překombinovaností taky souhlasím.
Kamenné věže
Wojciech Jagielski
Dobré pro pochopení chronologie a důležitých osobností války v Čečensku. nemůžu říct, že by mi sedl reportážní styl, kde se autor dost zaměřuje na svoji situaci a na své pocity/názory. Asi mě teda hlavně přišlo zvláštní, jak si seděl v baráku u rodiny, co ho skrývala a krmila, a stěžoval si, že se nudí.
K tématu doporučuju knihu ze stejné edice Vlčice ze Sernovodsku, která je, ač o stejné válce, skoro opakem téhle knihy.
Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
(SPOILER) Četlo se rychle, nic extra náročnýho, ale zároveň to má nějakou literární úroveň, žádná YA. Bavil mě dlouuuhý romantický buildup, který měl i hezké vyvrcholení. Konec se mi líbil, ačkoliv nebyl nijak dramatický. Problémy, které jsem s knihou měla: Zulejka je člověk, do kterého se nedokážu příliš vcítit. Žena, která se prostě smíří se svým osudem, ať už je to cokoliv, protože jí bylo od dětství vštěpováno, že tak to má být, a tak se chová správná žena. Na jednu stranu je to zajímavé. Nakolik ji ovlivnilo její prostředí, a nakolik taková doopravdy byla? Nicméně štvalo mě, že důsledek byl, že mě mnohem víc bavily pasáže z pohledu Ignatova, jehož motivace taky nebyly vždycky úplně jasné, ale aspoň byl tak rozporuplný, že to bylo zajímavé. Jejich vztah, ačkoliv mě víceméně bavil, tak zpětně mi přišel trochu jako variace toxického páru z knihy o upírech. Ona na něj myslí čistě kvůli jeho vzhledu. On na ní myslí kvůli jejím zeleným očím. ( A potom kvůli prsům, ale to už je vedlejší) Nikdy mezi nimi neproběhne žádná konverzace. Ona je cudná děva, která ho odmítá, ale on se nevzdává i desítku let. Ale zase to není v úplném centru dění, takže je to asi ok. Vedlejší postavy jsou všechny moc fajn.
Sok
Iain Reid
Styl psaní trochu otravný , dialogy a myšlenky hrdinů ne příliš důvěryhodné, většinu času se nic neděje. Plot twist (úplně) na konci je HODNĚ dobrý, ale nejsem si jistá, jestli to může zachránit celou knihu.
Let
Sergej Lojko
Na zadní straně avizovaný fakt, že knihu nelze odložit, rozhodně nemůžu potvrdit. Je to spíš naopak. Těžký se soustředit, pamatovat si všechny postavy (ruský jména a přezdívky tomu nedodávají na jednoduchosti) a spoustu příběhů se zdály být buďto slepé uličky, zbytečně detailně popsané osudy nepodstatných postav (spisovatel), nebo dramatické linky které se nehodily do žánru. (Mluvím o lince se sériovým vrahem - to se zdálo jako naprosto zbytečná část, která se snažila být severskou detektivkou.)
Postavy žen jsou tak stereotypní jak jen můžou být, a jediná žena, která tam má větší roli, samozřejmě musí být, kromě toho že je nejlepší novinářka a nemá chyby, zrzavá a KRÁSNÁ. Jak od Dana Browna, fakt. Jinak by to prostě nebylo ono. Celkově bych ocenila mnohem méně postav a mnohem větší prozkoumání jejich příběhů do hloubky. Mám pocit, že jsem místo jedné knihy četla třeba čtyři. (O ruské mafii, o válce na Ukrajině, o sériovém vrahovi, o unášení ukrajinských dětí do Ruska, o atentátu na Putina... a to pořád není vše.) Co oceňuju je aktuální téma, popis ruských a ukrajinských reálií, akční atentát na konci a vztah Antona a Sergeje (teda tu část, kterou jsem si domyslela, to jest že Anton byl do Sergeje celou dobu zamilovaný a nic mu neřekl, a potom už to nemohl vydržet takže ho nakonec zabil).