kotasbk komentáře u knih
Evžen je jeden z mých čtenářských úletů. Tuhle pytlovinu jsem radši zavřel na osmdesáté stránce a zařadil do knihovny, protože to prostě nešlo. Mělo to děj? Já vůbec nevím. Nějaká romantika? Já vůbec nevím. Jediné, co z toho vím, že se Evžen maloval tři hodiny před zrcadlem. Sakra, to nemůžou být všechny básničky jasné, přímočaré, úderné tak, jako Rytíř Smil?
Tak jsem se dočetl, že prý Laši byli strašně ukrutní, strašně zlí, že páchali hrozné zločiny proti kozákům a tak dále, ale dle mého jsou právě v Tarasovi popsány nejvíce zločiny a ukrutnosti samotných kozáků. Nejspíš to mělo vyzní tak, že právě Poláci jsou ti špatní v jihoruských stepích, že neuznávají pravoslavnou víru a podobně, ale kozáci se nemají za co stydět. To, co páchali Poláci je pouze slabý odvar toho, co páchali kozáci. Pokud jsem dobře četl celou knihu, dával pozor při strašně archaickém textu, tak mi prostě a jasně vyplynulo, že největší zloduši byli kozáci. Katolík byl pro ně odpad, Žid ještě větší, Tatar, Turek a muslim to byli pro kozáky nevěřící psi. Ve zkratce se dá říci, že všichni, kdo nebyli pravoslavní křesťané, byli prostě psi, čerti a bůhví co ještě. Ale kvůli tomu se nezlobím, také bylo asi cítění v 19. století mezi literáty, ale hlavně mezi kozáky a ruskými lidmi v 17. století. Ty jejich náboženské rozpory jsou směšné až do dnešní doby, ale to je fuk. Věří ve stejného Boha, ale hádají se kvůli nějakým prkotinám jako malé děcka na písku.
Každopádně tohle dílo je pro mne překvapením. Nerad čtu knížky s modrým hodnocením, ale prostě Gogol je Gogol. To je láska už od střední školy, kdy jsem poprvé četl Petrohradské povídky. Taras je ovšem o trochu slabší. Četl jsem jakési staré vydání, kde to archaismy a různými prapodivnými tvary jazyka českého jen hemžilo. Nakonec jsem byl rád, že byly na konci vysvětlivky, jinak bych byl ztracený. Doufám, že novější vydání Tarase už není takový starý paskvil, který spíš mladé čtenáře (prej to mají studenti v povinné četbě, což je pěkná hloupost, protože Gogol má lepší knížky na rozbor) odradí od čtení Gogola, ruských klasik nebo od samotné četby povinných knih. Ostatně povinnost číst knížky ze všech možných směrů - od antiky po současnost, má spíš za následek to, že mladí méně čtou, než aby s radostí četli a měli rádi literaturu. Ani se jim nedivím, protože takový to překlad Gogola chce nervy při čtení, nejlépe nějaký slovník staročeštiny. Každopádně byla to dobrá kniha. A už pokukuji po Ohněm a mečem
Krátká povídka, která bohužel moc nenadchne, ale také nezkazí večer. Musím se přiznat, že se jedná o mé první dílo od Puškina. Většina z nás zřejmě začínala z Oněginem, přece jenom je známější, ale já se rozhodl pro povídky a krátké romány. A zatím toho nelituji.
Kaplický dokázal v Kladivu na čarodějnice zvěčnit kus naší temné historie. Byla to skvělá sonda do 17. století. Bohužel, stále je mezi námi tolik lidí, kteří čarodějnické procesy přehlíží, nekritizují, pokud ano, tak jen v rámci toho, že tam kdysi někdo upaloval čarodějnice. Taková minulost je strašně vzdálená, lidé byli určitě hloupí, věřili v pověry, báli se, ale nikdo si neuvědomuje, že tihle neviní lidé věřili stejného Boha jako dnešní čeští křesťané. Jak je to všechno úsměvné, že křesťan huláká, že za bolševiků byli pronásledování, vězněni, ale nebyli upalování. Neuvědomuje si, že to stejné prováděli křesťané všem nevěřícím, ale i věřícím jiného vyznání, přitom věřili ve stejného Boha. Jaký je tedy rozdíl mezi upalováním čarodějnic a vykonstruovanými procesy v 50. letech v Československu?
Slušná Verneovka. Díky Verneovi jsem se mohl plavit kolem světa za 80 dní, aniž bych vylezl z postele nebo vstal z vany. Příběh to byl slušný, místy napínavý, ale postavy někdy strašně protivné. Největší averzi jsem měl právě k Foggovi. Tenhle anglický týpeček mi byl nesympatický až do morku kostí. Jeho přesnost, čajík o páté, čajík s topinkou, beztak i fish and chips, zkrátka smrděl anglickým snobismem. Korunu tomu všemu dával francouzský sluha. Jen je vidět, že si Fogg neuměl ani uvařit vajíčko ve skořápce. Zavázat tkaničky taky ne. Ale o to nejde. Na Verneovi mám rád jeho nadšení a vyzdvihování evropské civilizace. Právě na této knize je vidět, jak se pokrok a civilizace šířily do všech koutů světa. Nebýt anglické nadvlády nad polovinou světa, bůhví, jak by vypadal dnešní svět. Někde jsem četl, že anglické zisky z obchodu s otroky, opiem a dalšími neřestmi, uspíšily pokrok a modernizaci světa. Jen se podívejme, kudy všudy jel Fogg a jaké zde Evropané zanechali stopy. Domnívám se, že nebýt interakce západu s východem, tak by východní státy vypadaly daleko jinak. To právě evropský člověk přinesl pokrok do všech částí světa, ačkoliv ne vždy byl pokrok vítat přívětivě, leckdy místní obyvatelstvo trpělo a umíralo.
Mrazivé? Vůbec. Hororové? Vůbec. Nadčasové? Ano, a velmi. Ale celý příběh smrdí takovým pacifistickým puchem, že to čtenáře ihned strhne na stranu Galéna.
Můj první Neviditelný ze tří (druhý je od Havlíčka a třetí od Ellisona), které mám v plánu. Budu stručný a řeknu vám rovnou, že jsem knížku v polovině odložil. Nebavila mě. Pak jsem se vrátil a dočetl, ale opět to nebyla žádná sláva. Zdá se mi, že asi nejlepší část celé knihy je samotné vyprávění Griffina o tom, jak se stal neviditelným a jeho první dny strádání. Celkově byl příběh dobře čitelný, i když občas nemusel autorův styl vyprávění, nicméně abych se přiznal, tak se mi líbila myšlenka neviditelnosti. Samotná myšlenka a nápad byl vynikající, ale celkové zpracování a rámec toho příběhu mě až tak nezasáhl. Krom té části, co jsem zmínil. Jo a ještě první část příběhu, jak byl kdesi ubytovaný, tak ta mi připominala úvodní hostinec v Ostrově pokladu (Poklad na ostrově) od Stevensona.
Je zajímavé, že všichni hodnotí Kytici plným počtem hvězdiček, ale samotné básně už tak hodnoceny nejsou. Šest básní má modré hodnocení, zbytek (sedm) básní má červené hodnocení. To zkrátka nemůže být plný počet hvězd! Přečetl jsem všechny básně a troufám si říct, že né všechny básně si zaslouží plný počet hvězd. Snad jediná, která se zdá být na 87% je Vodník. Tahle báseň nemá v celé sbírce obdoby. Je přímo skvělá. Vždy při čtení si vybavuji vodníka od Josefa Lady, jak sedí na topole nad jezerem (ačkoliv u Lady sedí vodník na vrbě, ale to je detail). Zkrátka a dobře. Celá sbírka je taková průměrná. Jediná báseň, která mě nějak výrazněji zasáhla, u které jsem pocítil mráz, chlad a jistou formu emocí, byla Vodník. Ostatní proletěly kolem mě a nic nezanechaly. Možná jen to, že některé byly složitější na čtení a pochopení. A to by se dalo čekat, že básně z dob poloviny 19. století jsou jaksi zastaralé. Ovšem Karel Havlíček Borovský, který byl o 10 let mladší jak Erben, psal své básně daleko čtivější a srozumitelnější.
Tak o Procházkovi jsem nikdy v životě neslyšel. A kde je ta chyba? Buď jsem nevzdělaný blbec, který si z hodin literatury odnesl málo znalostí, nebo zkrátka nám o něm pan učitel neřekl. Je to ovšem škoda, protože Kočár do Vídně je vynikající sondou do myšlení lidí na konci války. Nejde ani tak o děj, který je jednoduchý, dalo by se říct i dobrodružný, ale spíše o celé jazykové zpracování. Právě z toho důvodu se mi líbily krátké úsečné věty, žádné zdlouhavé popisy krajiny, žádné monology na dvě strany o hovně a o ničem. Nadávky a délka vět krásně odpovídaly tomu, jak se člověk vyjadřuje v takových situacích. A to nemluvím o prostředí, kde se příběh odehrával. Ani se nedivím Hansovi, že měl pro strach uděláno. Být sám opuštěný v lese, kde mohli být partyzáni, ale hlavně číhající Krista, tak to bych si nasral do kalhot. Voják-vojáček měl beztak taky hnědé trenky.
Před pár měsíci jsem viděl polský filmeček Volyň (2016), takže jsem pochopitelně musel přečíst nějakou tu knížku týkající se dané problematiky. Bylo to věru zajímavé čtení. Občas mi slza ukápla, ale pro lepší "efekt" je nutnost se podívat na film. V knížce se dozvíte takové ty informace, které nejsou ve filmu (např. celý historický kontext, počty mrtvých, represe ze strany NKVD atd.), ale film Vám to vše přiblíží. Ze stránek knížky si jen tak nepředstavíte, jak hoří stavení, jak se tělo půlí nebo jak se stahuje z kůže (o tomhle se Motyka snad nezmiňuje, ale třeba se to událo).
Ano, tohle já mohu. Výborně napsaná satirická báseň, která kritizuje poměry jak v Rusku za cara, tak v Rakousku za císaře pána. KHB se ani nevyhýbá kritice církve, což mě nejvíce potěšilo. Je dobré vidět, že někdo před více jak sto padesáti lety měl podobné názory a věděl moc dobře, co církev představuje. Krásné to vše zakomponoval do tohoto díla a někteří by si měli uvědomit, že bez Boha by svět také existoval. A jak píše Karel, tak by i slunce přes den svítilo, v noci zase měsíc, lidé by se rodili a umírali, zkrátka vše by fungovalo stejně jako doposud. Hloupým lidem ale nevysvětlíš, že bez Boha se dá také žít. A třeba to tak vše bylo. Aby se jedna vrstva obyvatelstva uživila, vymyslela si boha. Bez víry v Boha by byl chaos, ale hlavně by nebyly peníze na chlast a chlebíčky pro jeptišky. Zkrátka a dobře. Kdo chce být hloupý, ať rozum ve víře utopí.
Tu hned tekla krev z obrazů,
děly se zázraky,
čistá panna porodila
čtyři mladé draky.
Všem lidem, co věří v Boha radím, aby se zamysleli, jestli panna Ježíše opravdu porodila.
V poezii se nevyznám. Naposled mě nejvíce zaujal Rytíř smil, který nasadil laťku velmi vysoko. Každá sloka se mi líbila a bavila. Naopak tadyk u Lávry byly některé části slabší. Přemýšlím, jestli v tom není ukrytá nějaká kritika tamního režimu.
Přiznám se, že jsem se KHB vybíhal jak čert kříži. Poezie nebyla nikdy můj šálek kávy, protože vždy jsem četl nějakou chujovinu o přírodě, o septajicim mechu a tam podobně. Tyrolské elegie jsou ale něčím jiným a jsem za to rad. Bylo potěšením číst verše o zatýkání a cestě do Brixenu. Páni policajti na něj ještě počkali, aby se pan redaktor oblékl. V kočáře si kouřil cigaretu a očividně se měl fajn. Nejspíš jiná doba, jiný mrav. Za padesát let později v jiné zemi někde na východě by pro něj četníci přišli a odešli s prázdnou. Přece jenom se Karel měl dobře.
Moje první verneovka. Nesmírně vtipná knížečka, plná cestování, geografie, geologie a taky paleontologie. Určitě stojí za to ji přečíst. Je ale nesmírná škoda, že o takových knížkách se na střední škole neučí. Mají to snad žáci již znát? Nebo prostě má přednost nějaký random autor s Nobelovou cenou, jehož dílo je pochopitelné jem pro tři procenta čtenářů? Mě osobně Verne překvapil, poučil a díky němu jsem nalezl dalšího autora (sice opožděně, ale nalezl), se kterým budu trávit čas ve vaně. Už přemýšlím, kterou další knížku od něj přečtu. Asi tu, kde typecek cestuje kolem světa.
Takže k téhle historické hře s prvky komedie jsem se dostal dvěma způsoby. Tim prvním je, že jsem knihu koupil za dvacku ve výprodeji společně s Hamletem a Kupcem benátským. Obě díla již mám za sebou a byly daleko lepší. Zvláště si cením benátského kupce, ale hlavně díky Al Pacinovi. Zfilmovanou verzi Jindry pátého jsem se Zlatoslavem neviděl, takže nemůžou porovnat. Nicméně viděl jsem Krále od netflixu, kde hrál timothe nevím jak. Prostě týpek, který hraje výborně, ale za žádnou cenu si nemůžu vzpomenout a ani vyslovit jeho jméno. Tenhle film nebyl přesně podle hry, nicméně některé scény jsou od Shakespeara. A když porovnam hru a film, tak mě více oslovil film. Ačkoliv trailer filmu je lepší jako samotný film, ale na to již nezáleží. Každopádně Vilémova hra byla průměrná. Občas jsem se zasmál, ale rozhodně jsem si nepředstavil blátivé pole u Agincourtu.
Musel jsem napravit resty a konečně dočíst tuhle knížečku. První pokus se mi nezdařil, kniha mě nebavila a obdobně jsem to prožíval i při druhém pokusu. Chtěl jsem to vzdát, knihu vložit zpátky do knihovny a vzít si něco jiného. Vydržel jsem a posledních pár stránek jsem dal za pár dní. Válka světů je vynikající kniha, která dle mého má dalekosáhlý vliv na všechny lidské představy (konspirační teorie) o mimozemšťanech. Není asi nahodou, že Marťané sestrojili létající objekt, který je zploštělý a vypadá jako létající talíř. Co se týče strojů, které měly tři nohy a vysoko položenou kabinu, tak mi to připadá jako stroj na dvou nohách že Star wars. Laserové zbraně využívané marťany jsou v podstatě blastery ze stát wars. A ještě jedna myšlenka mě napadá, a to, že ten granátník se chtěl schovat do podzemí, do metra a stok před Marťany, takže skoro jako v Metru 2033.
Geniálně napsaná detektivka. Nikdy jsem neviděl zfilmovanou verzi (ostatně nikdy jsem neviděl žádného Poirota, ale mockrát jsem viděl pierota - to je jogurt), takže jsem netušil jak to dopadne. Jo, kdybych věděl, jak to celé dopadne, tak to určitě nečtu. Zkrátka jsem od začátku zkoušel tipovat, kdo může být v té vraždě namočený. Po každé kapitole jsem měl jiného viníka, na toho předešlého jsem zapomněl. Přiznám se, že jsem v tom měl pěkný maďarský guláš. Nicméně slavný belgický knírač (měl dokonce kulmu na knírek) vše rozluštil během jednoho dne ve vlaku Istanbul-Calais! Proto se ptám, jestli je to pravděpodobné. Za 15 minut intenzivního přemýšlení, kdy jeho řecký kolega myslel na perverzní hrátky se svou manželkou, až se vrátí domů, tak Poirot přelouskal tak zapeklitý případ levou zadní. Já si osobně myslím, že celý ten příběh je geniálně napsaný, ale tak strašně nepravděpodobný, že by se za žádných okolností nemohl stát ani u Musila ve vztazích, natož pak někde na Balkáně ve vlaku. Ostatně byl Poirot vůbec na záchodě? Nebyl.