krakonos.kraken komentáře u knih
Něco ve stylu sapiens, ale méně promyšlené. Těch 7 zákonů se dost ztrácí, spíš je to takový souhrn zajímavostí z historie, autorových komentářů k současnosti a souvislostí trochu na sílu vybraných z různých zdrojů, aby to dohromady dávalo 7 zákonů.
Jde z toho hodně cítit autorův trochu anarchistický pohled na řízení státu, jeho výhrady k sociálním médiím a nesouhlas s tvrzením, že člověk je jednou z hlavních příčin změn klimatu. K tomu občas utrousí nějaké wannabe deep moudro jako "podívejte se na oblohu", "největší nepřátelé jsme my sami" atd.
Abych jenom neskuhral - líbila se mi kapitola o leaderech a historické odbočky. Velmi zajímavá kapitola, co by snesla delší obsah byla o vertikalitě.
Kolem a kolem určitě četby nelituju, bylo tam spoustu zajímavých myšlenek, ale pokud od autora budu dál něco číct, asi spíš jeho ryze historické knihy.
Knize nedávám hodnocení, protože jsem jí nedočetl, ale teda za mě...hodně "odpočinková" věc. Velmi prvoplánový styl, něco jako Scooby-Doo. To by mi asi tak nevadilo, kdyby na to nebyl napasovaný pokus o serióznost v podobě alkoholismu a post-traumatického stresu hlavní postavy, které zase působí velmi vážně. Otravná slečna, která vždycky všem ukáže a farář v roli Van Helsinga. K tomu ty popisy zbraní...nevím. Na mě to nefungovalo.
(SPOILER) Ze začátku mi to přišlo trochu pomalé, ale děj mě vtáhnul a nakonec jsem měl několik hlavních postav rád. Hlavně obě sestřičky, které se vytrvale věnují svojí práci, která je pro ně i smyslem života. Doktor s jeho hláškama byl taky super.
I přes pozitivní dojem mi v knize pár věcí vadilo. Smrt Malony, a rodičů Wallyho a Candy byla úplně zbytečná a nic v příběhu neznamenala ani nezměnila. Konec pana Rose byl vyloženě antiklimatický, byla to postava s tak velkým potenciálem. A když patnáct let něco tajíte z obavy, co se stane až se to Wally doví, pak bych do knihy napsal, co se teda nakonec stalo?
Kromě toho ale pěkná kniha se spoustou vedlejších zápletek a skvělého vykreslení postav a atmosféry.
První polovina mě uhranula, cítil jsem, jak mi chybí ten kontakt s přirodou, který lidé měli v podobě chození na boso při celodenní fyzické práci, zpěvu a rituálech vzdávající jí hold. Popisy krajiny a zvyků, ale i docela netradiční pohled na hastrmana, který se neschovává, ale zapojuje se do života lidí. Katynčina síla, farář a jeho tajemství, dvojitá osobnost hastrmana...plno skvělých momentů.
Kromě toho i po jazykové stránce zajímavě napsané - hastman co vidí vodu ve všem, protože je pro něj všeobjímajícím principem, např. popis cesty kapky v průběhu času, mrznoucí koně jako kdyby měli rampouchy skrz nohy...
Druhá polovina mi svojí rozdílností vůbec nevadila, přestože první na mě zapůsobila mnohem víc. Úplný konec byl možná trochu zbytečný, i když měl znamenat uzavření kruhu.
Geniální.
Baví mě Humphreyho schopnost i přes prohry bez otálení rozjíždět další intriky.
Geniální.
"Buďto má Bernard naprosto vytříbený smysl pro absurdní humor nebo je mentálně retardovaný".
Moje první zkušenost s autorem a nadchla mě. Jeho cit pro temnotu. Strach z neznáma, které skrývá nepředstavitelně starší a děsivější věci, než by si lidstvo kdy dovedlo představit.
Podle mě mu více seděl styl dlouhého vyprávění jako u hor šílenství, mnoho jeho povídek, i když skvělých, mi připadá jako nenaplněný potenciál.
Tohle mě docela minulo, na to jak je to dlouhý jsem dost věcí ani na konci nepochopil. Celá ta hierarchie zůstala dost skrytá, bylo to takový na jedno brdo a určitě se to dalo udělat mnohem temnější nebo svět víc propracovat a popsat. Proč byla hlavní postava zasvěcená až když už bylo skoro pozdě? Jaký význam mělo celé to narušení rovnováhy? Proč bylo důležité zachránit zrovna tu osobu? Proč Lois přepínala mezi géniem a panikářkou, která akorát křičí "udělej něco!"? Proč musela jedna z hlavních postav uplně blbě umřít bez rozloučení, protože ostatní si zrovna v tu chvíli museli povídat? Jestli šlo jenom o to zabránit tomu klukovi někam jít, nemohli ho prostě jenom zamknout do pokoje nebo něco? Nevim...smíšený pocity. Přitom hlavní postava byla sympatická a určitě měla co nabídnout.
(SPOILER) Shawshank - kupodivu se mi asi líbil víc film, asi že správce vězení více vypekl. Ale příběhu i tak není co vytknout.
Nadaný žák - povídka o zvrácenosti je přesné. Bál jsem se, že bude mnohem víc popisovaných hrůz koncentráku, ubíralo se to trochu jinam, ale i tak...fuj. Bál jsem se že v nemocnici odhalí svého souseda a budou ho společně mučit doma nebo něco. Naštěstí byla povídka tak 3x kratší než mohla a díky za to.
Tělo - krásně nostalgický příběh slunného dětství, ve kterém je už však cítit temnota dospělosti a předčasného dospívání, ať už z traumat nebo ze strachu z budoucnosti. Hezky zachycený svět očima dítěte. Podobná atmosféra slunečních paprsků jako Lunapark.
Dýchací metoda - krátký a pro mě velmi silný příběh o odhodlanosti jedné matky, zobrazený jako vyprávění v klubu. "Okolní" příběh, i když skvěle zpracovaný, pro mě nechal trochu moc nezodpovězených otázek.
Ten typ knihy Stephana Kinga co je plný té zlatavé nostalgie a přitom krutosti a nesmyslnosti světa, spojené s troškou hororu.
Kniha je o životě jedné ženy, o její práci, o útrapách a hlavně o lásce rodiče ke svým dětem, která je nejsilnější motivací k čemukoliv.
Celou dobu si člověk říká, jestli mluví pravdu a jestli to nakonec vzhledem k závěru nebylo úplně jinak.
Díky této (a jiným) Kingovým knihám jsem si jistý, že by mohl napsat 500 stran bez špetky zajímavého příběhu a pouze popisovat normální lidi a jejich životy a stejně by se od toho člověk nedokázal odtrhnout.
Tak nádherná a zvláštní kniha. Hlavní postava je vtažena do podivného světa, světa kde vládne les a jeho mýtičtí obyvatelé a zamiluje se do dívky z jiného světa.
Autor krásně a zvláštně popisuje les a jeho sílu...Gwineth, zrozenou z listí a větviček, divokou a schopnou boje, veselou když si olizuje králičí krev z prstů...propracované mýty o různých obvatelích lesa a jejich bozích. Všechno tak zvláštně poutavým způsobem.
A pak, asi tak v půlce, se něco zvrtne a najednou je z knihy zajímavě pojaté fantasy dobrodružství (pro mě) téměř bez kouzla. A ten bráchův konec? Achjo.
Jak bych si přál, aby autor napsal celou knihu ve stejém stylu jako první polovinu. Nebo aby nechal hlavního hrdinu umřít, když k tomu měl nejblíž.
To se ale nestalo a tak i když hodnocení nemůžu snížit, protože ve mě kniha zanechala velkou stopu, musím to aspoň napsat sem.
Skvělá kniha, trochu psycho triller, trochu survival...a hodně zoufalosti a bezmoci. Kniha která přes svůj nezvratně nutný konec nepůsobí kýčovitě, ale realisticky.
Skvělá detektivka ze zajímavého prostředí. Několik nečekaných zvratů, pořád se něco děje, atmosféra...skvělá kniha.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Zaklínač kromě celého fantasy světa disponuje syrovým realismem, dobře popsanými postavami se svými motivacemi. Často jsou popisovány různé pohledy na jednu věc a někdy člověk neví, jak by se sám ve stejné situaci rozhodl. Jako opravdový život je i svět zaklínače složitý, nejednodnačný a hlavní postava kromě problémů zvenku bojuje i s vnitřními "démony" (vyrůstání bez rodičů, nejistota vlastní role ve světě, milostný život...). Přes to všechno se snaží žít v souladu s vlastním kodexem a konat dobro (ne vždy to vyjde a ne vždy je jasné, co je vlastne dobro...nebo zlo...nebo menší zlo?)
Osobně mám nejradši povídky o Strize, o Nivellenovi a o Renfri. Ve všech se na plno projevuje všechno, co jsem popsal výše. Zrnko pravdy je moje nejoblíbenější povídka vůbec, nedokážu říct proč. Má tak dobře popsanou atmosféru, děj je tak zvláštní a přitom smutný. Menší zlo je pak skoro psychologické drama o tom, když se človék bez vlastního přičinení dostane do situace, kdy každá věc co udělá povede ke zlu a smrti...a on se musí v pár okamžicích rozhodnout, které zlo zvolí. Skvěle budovaný příběh bez toho, abychom se na konci dověděli, jestli vůbec zvolil správně.
Geralt je hrdina bez toho, aby měl hrdinské kecy a dělal hrdinské věci. Je plný vnitřních konflitů, někdy se chová hloupě, někdy naivně, někdy je surový a někdy odtažitý. Ale snaží se. Proto je to pro mě hrdina od kterého se člově může nechat inspirovat i ve skutečném životě
Tahle se mi moc líbila. Krásně vyprávěný příběh, atmosféra která se do člověka úplně vpije. Nemám co k tomu napsat, není to horor a to je dobře. Připomíná mi to Norské dřevo, příběh plyne tak samozřejmně a lehce. Určitě si jí v budoucnu zopakuju.
P.S. sorry za nic neříkající recenzi, ale tohle jsou moje pocity.
Dost jsem se bál, že to bude jenom o popisu mučení a zabíjení v koncentračních táborech, naštěstí to tak nebylo. Hlavní postava se dost rychle vyloupla, ale i tak to působilo uvěřitelně. Asi nejdepresivnější pro mě byly části s rodiči, kteří vubec neměli o ničem páru a byly na syna hrdí. Postava Denkera byla skvěle napsaná. Fascinace krutostí a smrtí je určutě něco, co je potřeba více zkoumat.
Skvělá kniha. Kromě (podle mě) zbytečného depresivního závěru není co vytknout.
(SPOILER) Doteď jsem Kinga nikdy nečetl, protože jsem ho měl za overhyped chlápka, co solí jednej "horor" za druhym. Obrovská chyba.
Skvěle popsaný duševní stavy, pochody a motivace, od psa k dítěti (a ostatních). Plno blbejch náhod, ale ne nerealistickejch. Závěr mě jako rodiče úplně zničil, takhle na nic mi dlouho nebylo. Skvělá kniha, ke který se pravděpodobně už nikdy nevrátím.