krausmary komentáře u knih
Na tuhle knihu jsem se moc těšila a ani v nejmenším mě nezklamala. Pravda, začátek byl trošku delší, vlekl se, ale i tak jsem zoufale chtěla vědět, jak to s Ilan bude. Z druhého dílu jsem si odnášela spoustu nezodpovězených otázek a hádanek a třetí díl mi odpovědi nechtěl dát zadarmo, ale přesně takové knihy mám ráda. Svět sklenitu pořád překvapuje a odhaluje svoje tajemství, Ilan stále všechno zkoumá svojí dětinskou zvědavostí, o všem přemýšlí a snaží se všechno vyřešit, všem pomoct a všechno vědět. Začíná ale pomalu dospívat v ženu a ponořuje se stále hlouběji do zapomenutých tajemství sklenařů a mě zajímá jak se s tím vším vypořádá. A i když je začátek pomalejší, druhá polovina knihy je naopak nabitá vším. A je to pecka! Každopádně je toho ještě hodně, co musí Ilan najít a zjistit a já se moc těším až to budu hledat s ní. :)
Knížka se mi moc líbila a bylo fajn se opět podívat do Ravky, do světa grišů, který jsem si oblíbila hned u první trilogie. Příběh Niny se mi asi líbil o něco víc než příběh Nikolaje se Zojou, ale i ten měl něco do sebe a jsem zvědavá jak se bude vyvíjet dál.
Tahle knížka mě dokázala přenést do doby mých oblíbených malířů a do jejich životů v Paříži. Líbilo se mi, že autorka popisovala, kromě životních cest malířů, i dobu ve které žili, jak se společnost chovala, jak se oblékala, jaké bylo být obyvatel Paříže v 19. století. Cítila jsem se jako bych tam byla. Impresionisté neměli jednoduché životy, jejich pohled na umění nezapadal do tehdejšího světa a nikdo si necenil jejich práce, ale i když je společnost odvrhovala, stáli si za svými ideály a snažili se navzájem podporovat.
Skvěle napsaná kniha se silným příběhem, který se odehrává v jednom z nejodpornějších období dějin. Chlapec potká dívku a z přátelství se začne vyvíjet něco víc. Jenže pak nacisté odvedou Rebeccu pryč a Christopher, odhodlaný ji najít, se dobrovolně přihlásí k SS a začne pracovat v Osvětimi. To ještě ale netuší, co přesně za zvěrstva se tam dějí a jak náročné bude ji najít a udržet si přitom svojí lidskost. Nevadily mi časové skoky a uvítala jsem seznam a vysvětlení německých hodností. Určitě doporučuji.
Všechno, co jsem zatím od Cassandry četla, se mi hodně líbilo a tohle není výjimka. I když je příběh vsazen do roku 1878, tak mi po většinu času přišlo jako by byl z dnešní doby. Je tu velká podobnost s Nástroji smrti, hlavně co se postav týče, ale příběh je jiný a viktoriánský Londýn naprosto skvěle vykreslený. Z naivní Tessy se stává žena, která objevuje sama sebe i svět stínů. Konečně přichází na to, co je skutečně zač a jakou mocí vládne, ale i tak je tu pořád spoustu nezodpovězených otázek, které se snad dozvíme v dalších dílech. Nejvíc jsem si zamilovala Tessu a Jema. Will mě na druhou stranu dost často rozčiloval a i když je tu hodně velká podobnost s Jacem, kterého jsem si poměrně rychle oblíbila, u Willa si pořád nejsem jistá, proč se chová k Tesse jako arogantní blbec. Tak snad se to zlepší v druhém díle.
Moje úplně první manga a ejhle, strašně se mi to zalíbilo. Nejvíc jsem se bála obráceného čtení, ale hned po pár stránkách to bylo v pohodě. Příběh byl skvělý a zároveň děsivý. Líbil se mi ten nápad, ilustrace i styl. Prostě krása. Jediné co můžu vytknout je, že to bylo hrozně krátké!
Jelikož jsem první viděla seriál, který je opravdu skvělý, chtěla jsem si přečíst i knižní předlohu, která mě naopak už tolik nenadchla. Ne, že by to bylo špatné čtení, to zas ne. Líbilo se mi, že to vlastně vypráví "Fredova" i příběh samotný byl super, děsivý, ale dobře napsaný a hlavně dost uvěřitelný. Trochu mi vadilo, že nás autorka hodila hned do děje, kde se postupně, formou vzpomínek, dozvídáme jak se vlastně "Fredova"dostala tam kde je teď. Taky mi prostě nesedla hlavní postava celé knížky i to její barvité popisování úplně všeho. Konec příběhu hodnotím spíš kladně, ve většině podobných případů se stejně převážně nedozvíme co se stalo a to se mi vlastně líbilo, ten otevřený konec.
Druhý díl se mi líbil o trochu více než první. Už to není příběh jenom o Vélinovi, nýbrž se rozrůstá o další tři příběhy - Lyrny, Frentise a Revy. Každý z těch příběhů se ubírá jiným směrem, ale všechny směřují ke stejnému cíli. Opět propukává válka a já si jí znovu užívám, styl psaní i barevnost vyprávění mě pořád baví jako u prvního dílu. Anthony Ryan s tímhle tématem jednoduše umí pracovat a je to nádhera. Dozvídáme se více o světě ve kterém hrdinové žijí, o nových národech, o Obdařených i o našich hlavních postavách. Tahle série mě prostě pohltila a už se těším až se pustím do posledního dílu!
Na začátek musím říct, že jsem čekala něco trochu jiného, hlavně bych počítala s větším zapojením křídových panáčků, kteří, no, tam byli spíš na okrasu. Ale jinak se mi kniha celkově dost líbila. Podoba k TO od Kinga je tam hlavně na začátku znát, parta dětí, zrzka se zlým otcem... ale postupně se příběh mění a odlišuje se. Styl psaní se také dost podobá Kingovi, za což jsem byla ráda. Postavy byly celkově super, ale Eddie mě občas dost rozčiloval. Jediné co mě zklamalo byl konec a celkové zakončení většiny postav. Po skončení jsem pořád měla spoustu nezodpovězených otázek, které by mi pomohli ten konec lépe pochopit.
Well, z téhle knihy mám dost rozporuplné emoce. Na jednu stranu to byl skvělý příběh plný potenciálu a spoustou skvělých postav, ale na druhou stranu to bylo hrooozně zdlouhavé, byla tam spousta zbytečných odboček a popisků, které jsem přelouskávala spíš s nechutí. U většiny Kingových knih jsem se třásla strachy, ale tady ne. Občas jsem zatajila dech z toho co přijde, ale nakonec vlastně nic nepřišlo. Pro mě to bylo spíš zklamání. :(
Když jsem poprvé četla anotaci, tak jsem si říkala, že to asi nebude nic pro mě, ale i tak jsem se rozhodla tomu dát šanci. A díky bohu za to, protože tahle knížka mě sakra úplně pohltila. Ryan vytvořil skvělý svět se spoustou skvělých postav. Příběh krásně utíká, tak jak má, nejsou tam žádné zbytečné popisy a styl psaní mi sedl jak prdel na hrnec. Příjemně mě překvapilo, jak byla vykreslená a popsaná válka. Ve většině knih jsem s tím měla problém, buď mě to nebavilo nebo to bylo moc zdlouhavé a zmatené, ale tady mě to doslova pohltilo. Jediné, co tak můžu vytknout je, že mi tam chyběla více magie. Byly tam akorát takové náznaky, ale jelikož mám už rozečtenou druhou knížku, tak můžu s jistotou říct, že první díl je jenom takový předvoj. Za mě rozhodně must read knížka pro všechny fanoušky fantasy.
Páni, tohle byla jízda. První díl mě vážně dostal, ale ten druhý? Nemohla jsem se odtrhnout. První část knihy byla taková klidnější. Objevování a vysvětlování nových věcí z nížin mi vůbec nevadilo, naopak, ráda jsem se dozvěděla o tomto světe víc. Postupně jsem s Ilan objevovala nová tajemství, jak ze světa pětadvacítky, tak ze světa sklenařů a pomaloučku, hodně pomaloučku to do sebe začalo zapadat. Ale ani po půlce knihy jsem netušila o co vlastně jde a to mě drželo pořád ve střehu, musela jsem to zjistit. A pak to začalo být tajemnější a děsivější až mi občas naskakovala husí kůže, ale ke konci se to začalo vybarvovat. Už jsem tušila co se stane, ale potom mě autorka na konci opět překvapila a dokázala ve mě vyvolat jenom další zvědavost...
Mě se kniha líbila, měla zajímavý nápad a přečetla jsem jí skoro za jednu noc, protože jsem prostě musela vědět jak se ta zatracená holka jmenuje. Děj byl relativně svižný a nevadilo mi ani, že od začátku víme, jak to celé dopadne. Zpětně se dozvídáme jaké to vlastně v Zahradě bylo a co se přesně stalo. Příběh sám o sobě je hodně děsivý a krutý a občas mi přišel i trochu zvláštní. Hlavní hrdinka se mi zdála trochu nereálná, přes všechno co prožila před Zahradu i v ní , to celé zvládala relativně klidně a s rozmyslem. Konec se mi líbil a moc ráda si přečtu i další knihy od této autorky.
Já osobně mám ráda tyto temnější verze známých pohádek a Leigh Bardugo je dokázala naprosto skvěle zpracovat. Nečekejte žádné šťastné přeslazené konce, ba naopak, příběhy jsou temné, smutné, kruté a rozhodně nekončí tak, jak předpokládáte. Nejvíc jsem si oblíbila příběhy Ayama a trnitý les a Když voda zpívá oheň, ale třeba Princ vojáček mě zase tolik nenadchl. Obálka je úžasná a ilustrace, které se mění po otočení každé stránky, jsou skvostné.
Tahle kniha je naprosto skvělá, úplně jsem se nechala pohltit tímhle ne zrovna krásným světem. Naopak tenhle svět je hnusný, odporný, děsivý, ale zcela fascinující. Sklenaři jsou nuceni žít v nuzných podmínkách, jsou nemocní a většina z nich má i různé tělesné deformace, kvůli těžbě sklenitu. Musí žít ve špinavých ghettech a jako otroci poslouchat a vykonávat to, co se jim řekne. Petra Stehlíková nám tento svět pomalu, kousek po kousku, odhaluje pomocí Ilan, která se narodila v ghettu a je nucena cestovat do Nížin s pětadvacítkou. Příběh je nevšední, neotřelý, originální a zcela jistě je pořád co objevovat. Otevřený konec mě nutí se hned pustit do pokračování.
Tak tohle byla pecka! Pavel Bareš pozvedl laťku české literatury hodně vysoko. Bavilo mě objevovat tenhle nový postapokalyptický svět, kde jsou na jedné straně lidé v Centru, užívající si svůj luxusní život a na druhé Downtowneři bojující o svůj život pod Plošinou. Vykreslení všech postav se Pavlovi podařilo na jedničku a příběh je originální a neotřelý, už se nemůžu dočkat pokračování.
Tahle kniha mě provázela celou pubertou a opravdu jsem si jí zamilovala. I po těch letech se k ní ráda vracím i když se nedá říct, že by byla něčím výjimečná nebo měla dechberoucí příběh, ale pro náctileté dívky rozhodně je jedna z těch lepších.
Tyhle knihy se tak špatně hodnotí... Obdivuji každou podobnou knihu, každý příběh a člověka, který je ochotný se s celým světem podělit o to co prožil a hlavně který po tom všem byl schopný začít znovu žít. Příběh paní Violy je silný, srdcervoucí a odporný a i když vám u každé kapitoly běhá mráz po zádech, nemůžete se od ní odtrhnout.
Podle pozitivních recenzí, jsem čekala něco lepšího. Do kvalitního hororu má kniha opravdu daleko, začátek byl zmatený a ztrácela jsem se mezi postavami. Příběh Sáry se mi na druhou stranu opravdu líbil, možná víc než příběh ze současnosti a po půlce knihy jsem se konečně začetla a začalo to být zajímavější, ale při každém momentu, co jsem si říkala, že už se budu konečně pořádně bát, mě autorka zase zklamala. Nápad byl skvělý, ale přišlo mi to nedotažené. I tak řadím knihu spíše do nadprůměrných, četlo se to dobře a nakonec do sebe všechno zapadlo, ale bohužel od konce jsem čekala mnohem víc...
Skvělé pokračování! Každým dílem se člověk noří hlouběji do děje a prozkoumává tenhle úžasný svět, což mě děsně baví. Přichází na scénu hodně nových postav i zcela nové neprozkoumané prostředí. Líbilo se mi, že se ve třetím díle začalo rozvíjet více dějových linek, linky Manon a Aelin mě bavily, ale u linky ze Zlomuvalu jsem se občas nudila, nejvíce u Doriana. Rowan/Jeřáb byl ze začátku jako osina v zadku, ale postupně jsem si ho oblíbila, podobně jako Aediona. Flashback do minulosti zase odkrývá kousek z Aelinina života a já doufám, že v dalších dílech jich ještě pár uvidíme.