Krbi
komentáře u knih
Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Kniha je bezesporu vynikající a stejně tak i film Otakara Vávry. Problém je dnes v tom, že spousta lidí bere knihu Václava Kaplického jako literaturu faktu a film Otakara Vávry jako hraný dokument. A to do té míry, že momenty v knize či filmu, jsou na wikipedii či v médiích, prezentovány jako historická fakta. Jindřich František Boblig z Edelstadtu byl obyčejný zaměstnanec vrchnosti, který pobíral za svou (jistě ohavnou) práci normální plat a neshromažďoval majetek odsouzených. V jeho zájmu bylo udržet procesy v chodu, jako stálý zdroj přijmu v podobě platu. Majetek odsouzených nepropadal církvi, ale rodinní příslušníci museli často pod cenou majetek prodávat, protože proces se financoval s kapes příbuzných obžalovaného. To je jen pár příkladů - není to kritika knihy ani filmu (všimněte si, že jsem zanechal plné hodnocení) spíš je to povzdech nad tím jak se dnes zachází z informacemi. Kdo chce vědět jak to bylo doopravdy, ať si přečte knihu Drahomíra Polácha - Zpráva o nevíře.
Trhlina
Jozef Karika
"Slovenská Blairwitch". Skvěle jsem se bavil a vlastně i trochu bál. Jezdím pod širák do přírody a ten pocit, že jste zabloudili a noc je na krku, znám a tady je to napsané přesně. Na stejnojmenný film zapomeňte - přečtěte si knihu!
Tichá hrůza
Tomáš Korbař
Za komunismu u nás mnoho hororových knih nevycházelo. Bram Stoker, Edgar Allan Poe, Ray Bradbury... o Lovecraftovi jsme si mohli nechat jen zdát. Když někdy v 70.letech vyšla Tichá hrůza, byl to blesk z čistého nebe. Kniha byla obestřena téměř mysteriózní aurou. "Četl jsi už Tu knihu? Ne? Ty vole to nedáš..."
Čas se převalil i přes tuto knihu. Po revoluci jsme si postupně doplnili hororové vzdělání, jak knihami tak filmy z videopůjčoven a trochu jsme ztratili o žánru iluze, protože kniha Tichá Hrůza, nasadila laťku vysoko až nereálně. Opravdu povídek jako Byl to Démon Henryho Kuttnera nebo Ptáci od Daphne du Maurier, nevzniklo v historii mnoho. Dokonce i Letní hosté od Shirley Jacksonové, nepůsobí příliš hororově a přesto atmosféra, která se tu postupně zahušťuje, Vám začne nepříjemně cuchat nervy, ještě dříve než si to plně uvědomíte. A ano, pokud jste někdy jeli z dovolené na chatě domů dříve než bylo nutné, bylo to právě kvůli této povídce.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Trochu King, trochu Karika, trochu dřina. Ale nakonec jo. Co mě opravdu znepokojovalo, nebyl ani tak nadpřirozený prvek, ale mezilidské vztahy, pomluvy a podrazy. To bylo udělané dobře a fungovalo to. Mile mě překvapil konec, jelikož jsem odhadoval, že to dopadne úplně jinak. Za to dávám palec nahoru.
Na vlnách odvahy a dobrodružství
Otakar Batlička
Tohle je naprostej základ. Vedle Foglarovek byl Batlička další bourák, kterého jsme hltali. Zajímavé je, že i když jde o velice napínavé a dobrodružné příběhy, žádný z nich nepůsobí neuvěřitelně nebo "přestřeleně". Opravdu to působí jako příhody které Otakar Batlička zažil nebo je zažil někdo z jeho přátel na cestách.
Stínozem
Peter Straub
Tak tady jsem šlápl vedle. Nehodnotím, jelikož jsem nedočetl. Asi moje chyba.
Kronika jednoho šílenství: Čarodějnice na severní Moravě v 17. století
Jaroslav Čechura
Tak tohle je opravdu silná káva. Závěry pana Čechury jsou svérázné, kontroverzní a hlavně naprosto nevěrohodné a neověřitelné. Fascinuje mě s jakou jistotou předkládá "fakta"o rozsáhlé sektě na Losinsku, jaké podrobnosti a detaily zná o jednotlivých členech sekty a jejich praktikách. Panu Čechurovi bych položil jedinou otázku : kde jste se o tom všem dočetl? Pan Čechura by musel říct ,že "ve výpovědích obviněných, která byla vynucená na mučidlech a zbytek jsem si vymyslel ". Celá jeho práce stojí na vodě a osobním přesvědčení. Pokud chcete reálný a střízlivý pohled na Čarodějnické procesy, doporučuji si přečíst knihu Vítězslava Polácha "Zpráva o nevíře". Pan Polách prošel veškeré dochované archivní dokumenty a sepsal literaturu faktu a narozdíl od pana Čechury si nevymýšlel.
Kříďák
C. J. Tudor
(SPOILER) Dokonalá práce. Jakmile začnete, tato kniha vás už nepustí. Příběh je skvěle vystavěn, "flešbeky" postupně odkrývají staré tajemství a všechno se pak dokonale propojí.
Bacha SPOJLER: závěrečné zúčtování v lese bylo trochu klišé, ale pak přišlo ještě pár "bonusových" odhalení, které to posunuly do zajímavější a civilnější polohy. No a nakonec se ukázalo, že ani hlavní hrdina nemá tak docela čistý rejstřík a navíc není tak úplně normální. Vlastně vůbec. Konec SPOJLERU.
C.J.Tudor umí udržet čtenáře v napětí a umí jej především překvapit - což je asi základ dobrého krimi a thrilleru.
Kniha upírů
Eduard Martin (p)
(SPOILER) Knihu jsem četl poprvé asi ve třinácti letech. Samotná zápletka spadá do žánru sci-fi, nic méně dějovou linku jsem vnímal pouze jako (byť napínavou) kulisu. To čemu jsem jako čtenář propadl byla pochmurná a znepokojivá atmosféra, kterou Eduard Martin v románu vytvořil. Atmosféra prastrýcova starého domu a po té jeho statku na samotě, výrazně rámovaná ilustracemi (nebo spíše kolážemi) Miroslava Huptycha, mne fascinovala a zároveň strašila. Celý příběh získává vice spád a nádech sci-fi s příchodem ZOOMA a i když celý příběh končí v jakési smířené sentimentalitě a pochybnosti, i na konci přetrvává ten znepokojivý pocit- něco zde nebylo v pořádku, bylo zde něco děsivého, něco skrytého...a nebo to byl jen klam.
Planina
Steinar Bragi (p)
Mrazivá kniha. Vynikající. Bylo co číst a po dočtení bylo o čem přemýšlet.
Bába Motyka
Marko Hautala
Kniha není pro čtenáře, kteří mají rádi vše vysvětlené, uzavřené. Je fakt že kniha v závěru nabízí více otázek než odpovědí, ale atmosféra a konec konců i samotný příběh, jakkoli tonoucí v mlze a náznacích, byl dech-beroucí. Srovnání s Kingem je přešlap distributora. Autor odvedl, perfektní práci. Mravenci ožírají měsíc...
Zpráva o nevíře: o historii čarodějnických procesů Slezska a severozápadní Moravy
Michaela Neubauerová
Nesmírně cenný počin. Většina knih na toto téma, používá jako hlavní zdroj informací Kaplického Kladivo na čarodějnice a stejnojmenný film Otakara Vávry. Autoři zde ale pracovali, s opravdu dobovými materiály a dokumenty a nefabulovali. Kdo chce pochopit čarodějnické procesy na severní Moravě na v druhé polovině 17.stol, ať si přečte tuto knihu.
Jáma
C. J. Tudor
Stejně jako řada jiných čtenářů jsem se do Jámy pustil hned po Kříďákovi. A nelitoval jsem. Obdržel jsem poutavý thriller s prvky hororu. V podstatě nejde o krimi ,protože je zde přítomen mírně nadpřirozený prvek. Myslím, že nejsem sám který si při čtení párkrát vzpomenul na Stephena Kinga.
Co mě začalo postupně unavovat byla prvoplánová a naprosto všudypřítomná depresivní a negativní atmosféra. Všichni se tu chovají jako hipsteři jejichž život je v troskách a nemá smysl. V tomto směru kraluje hlavní hrdina, který nebudí přílišné sympatie. Jde v podstatě o stroskotance, gamblera a mírného alkoholika se sklonem k lhaní a podvodům.
O to více jsem ale ocenil, že se děj slušně valí vpřed. Když přišlo na řadu podzemí a nevysvětlitelno, byl jsem spokojen jako želva.
SPOJLER: Závěrečná bitka na férovku byla cítit hollywoodským klišé podobně jako v Kříďákovi, ale jelikož jsem čekal že to skončí poněkud jinak, opět musím ocenit autorčinu schopnost čtenáře překvapit. Ve vzduchu zůstalo viset několik otázek, na které bych rád znal odpověď, ale celkově kniha naplnila mé očekávání. Mám v plánu i nadále "Tudorovat".
Smršť
Jozef Karika
Po knize jsem nadšeně skočil a zhruba do poloviny jsem oceňoval přímočarost a ve své podstatě jednoduchost hororové zápletky a mimořádný spád děje. Když se kniha přehoupla do druhé poloviny, postupně vycházelo na jevo, že příběh už žádné pokračování nemá, že napětí a stísněnost situace, do které se hlavní hrdina a jeho přátelé, poněkud nerozvážně dostali, se postupně vyčerpala a na konci už nezbylo nic, než se uchýlit k samoúčelnému filozofování, které do příběhu nepřineslo nic - ani děj, vysvětlení nebo pointu. Trhlině jsem byl ochoten odpustit poněkud otevřenější konec, protože atmosféra byla perfektní a otázky na konci byli na místě a fungovaly. Ve Smršti nezbylo nic. Začátek příběhu - zápletky a pak jen jízda autem , než dojde benzín. A ten došel zhruba v polovině knihy.
Upálené
C. J. Tudor
Pokud jste byli nadšeni z Kříďáka a z Jámy, ( a já celkem byl) , bude pro vás tato kniha zklamání. Sice ne úplně a ne na celé čáře, ale jen tak trochu.
Stopou toulavou
Mirko Ryvola
Nesmírně zábavná kniha. Nenudil jsem se ani chvíli. Detailní popis výstroje trampů, generace mých rodičů, je hustě rámován vzpomínkami, a někdy velmi komickými historkami. Nasmál jsem se a také se velmi poučil.
Prokletá vůně hor
Wabi Ryvola (p)
Některé povídky koketují se sci-fi a hororem. Mysteriózní atmosféra prostupuje téměř celou knihou. Vše je postupně rámováno ironií a černým humorem. Wabiho povídky jsou stejně nezaměnitelné a charakteristické jako jeho písně.
Čaj s příchutí jehličí
Jaroslav Velinský
V patnácti letech byla pro mne tato kniha prvním seznámením s trampskou literární tvorbou a příběhy společně se stylovými fotografiemi pro mne znamenaly jeden s impulzů k tomu začít jezdit na čundry. V knize jednoznačně vyčnívá povídka Jaroslava Velinského (Kapitána Kida) Ti Dva, která není "jen" trampskou povídkou" a jednou nejlepších sci-fi povídek u nás. Kuriozní pro mne bylo první setkání s písňovou tvorbou bratří Ryvolů, od kterých je tu kromě povídek i několik textů písní. Píseň Země tří sluncí jsem slyšel poprvé hrát až později, ale nejdříve jsem četl její text v této knize.
Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká
Laird Barron
Právě čtu. Zatím je to tedy jízda! Nikoliv bezstarostná ale pěkně divoká!
Safírová stezka / Tom a Péťa / Záhada smaragdového jezírka
Miloš Zapletal
Když se mi tato publikace dostala do rukou, měl svá "komixová léta" už dávno za sebou (bylo mi v té době už přes třicet) Přesto jsem z kreseb Marko Čermáka a z textu Wabiho Ryvoly a Miloše Zapletala, vycítil, že v mých 10-12 letech, by pro mne bylo toto čtení, to pravé ořechové.
