Kristi_čte komentáře u knih

Šest vran byla má první kniha od autorky a přiznávám, že moc nechápu to nadšení všech. Čekala jsem, že příběh bude akční a napínavý, ale já jsem se při četbě strašně nudila. Asi mi ani nesedl styl psaní autorky a dost mi vadilo, že když se konečně začalo něco dít, tak se začala retrospektivně řešit minulost jednotlivých protagonistů, což mě prostě v tu chvíli absolutně nezajímalo a řekla bych, že to byl pro mě i takový hlavní retardér děje.
Samotné postavy mě taky nijak extra nevzaly, i když musím říct, že třeba Inej nebo Ninu jsem si celkem oblíbila. Nic méně se v knize nedělo pro mě nic překvapivého a chyběl mi tam pořádný zvrat.
Z Šesti vran rozhodně nejsem nijak nadšená a stále jsem se ještě nerozhodla, zda zkusím i druhý díl, protože mám pocit, že je mi celkem jedno, co s postavami dál bude.

Knihu jsem poměrně dlouho odkládala a moc jsem nevěřila, že by Darcy Coates mohla napsat něco takhle drsného. Mám přečtené všechny její knihy, které u nás vyšly, ale tohle je něco úplně jiného a za mě je to zatím asi její nejlepší kniha, která u nás vyšla.
Ač to není vyloženě duchařina, tak mi při čtení bylo místy opravdu dost nepříjemně a zároveň jsem celou dobu byla napjatá a nebyla si jistá, jak to vlastně celé je.
Hodně dobře se jí také podařilo vykreslit atmosféru prastarého hustého lesa, který vás pohltí a vy se v něm snadno ztratíte.
Co se konce týče, tak tam jsem byla trochu zklamaná, ale když to srovnám se strašidelnými domy, tak tam byl za mě posun k lepšímu.

4 02.01.2022

Tahle knížka má kolem 600 stránek a to mě na začátku trochu děsilo. Díky bohu jsem se ale bála zcela zbytečně, protože tahle kniha mě neskutečně bavila a přečetla jsem ji za jeden jediný den. Tolik jsem se začetla, že jsem nebyla schopná dělat nic jiného než jen číst dál a nechtěla jsem knihu pustit z ruky.
Samotný námět byl originální a mně přišel skvělý. To, jak autorka do knihy zapracovala pověsti kolem krále Artuše, Merlina a kulatého stolu bylo skvělé a to bylo asi i to, co jsem si na knize užívala nejvíc.
Kromě toho byla taky plná akce, rozkrývání nejrůznějších tajemství a taky je velmi čtivě napsaná.
Mýtonošům nemám absolutně co vytknout a jsem si jistá, že se objeví mezi mými top knihami za tento rok!

4 06.12.2021

Knihy Ruty Sepetys jsem si velmi oblíbila, i když to nebyla úplně láska na první dobrou. Líbil se mi ale už od začátku styl psaní autorky, který je neuvěřitelně čtivý, což podporují i krátké kapitoly. Díky tomu mi u všech jejich knížek stránky doslova mizí pod rukama. Stejně tomu bylo i u knihy Sůl moře.
Opět jsem byla nadšená a spokojená jsem byla i s tématem knihy. Autorka si totiž vždycky vybere nějakou historickou událost, která není úplně známá a do té se spolu se čtenářem ponoří.
Co na autorce taky oceňuji je, že její příběhy se zakládají na skutečných událostech a vždy si k nim vypracovává podrobné rešerše, o což mi pak celý příběh přijde víc fascinující.
Když jsem knihu četla, tak jsem až v půlce přišla na to, že Sůl moře vlastně navazuje na knihu V šedých tónech, což bylo skvělé zjištění a moc se mi líbilo, jak se obě knihy propojovaly.
Ve výsledku jsem tedy opět byla moc spokojená a už se moc těším na autorčinu další tvorbu.

4 28.10.2021

Od knihy Hezký, ale narovnej se! jsem čekala především pořádnou dávku nostalgie a to, že si zavzpomínám na své dětství, protože jsem přesně onen ročník našich hlavních hrdinů.
V knize bylo poměrně dost věcí, které mi tento nostalgický pocit navodily, ale zároveň mi přišlo, že tam bylo zbytečně moc takových těch negativních vzpomínek, které se týkaly především slavných školních žabomyších válek mezi děckama ve třídě. Upřímně, to jsou věci, na které jsem fakt vzpomínat nechtěla . Ale co já vím, třeba to ostatní mají jinak.
Druhá půlka byla ze současnosti a tam na rovinu říkám, že to mě teda nijak extra nevzalo. Takové neurazí nenadchne a tahle část mi nepřišla ničím moc zajímavá.
Kniha je pro mě něčím, co je nejvhodnější jako četba na víkend, kdy si chcete odpočinout a zavzpomínat. A pokud jste taky vyrůstali v devadesátkách, tak věřím, že i vás v některých pasážích přepadne nostalgie.

4 28.06.2021

Úzkosti a jejich lidé je poměrně oblíbená kniha, mně se líbila, ale to je tak asi vše.
Bohužel mi nepřišla nijak extra vtipná ani zajímavá a obecně to pro mě byla kniha, která vyjadřuje průměr. Nebylo v ní nic, co by mě nadchlo, ale zase ani nic, co by mi vadilo. Takové to neurazí nenadchne.
Řekla bych, že na odpočinek je to určitě fajn četba, protože autor píše příjemně, postavy jsou dobře vykreslené a čtenář se tak může soustředit jen na samotný příběh.

4 20.01.2021

Na poezii rozhodně nejsem žádný odborník, ale tohle se mi neskutečně líbilo. Samozřejmě jsou tam věci, se kterými jsem se naprosto ztotožnila, ale i takové, které se mě moc nedotkly. A to je podle mě skvělé, protože v této sbírce současné poezie si může každý najít to své a nebude zklamaný. Navíc knihu dokreslují krásné fotografie, které celkový dojem hezky doplňují.

4 26.10.2020

Tak tohle byla opravdu velmi dobrá kniha. Já jsem upřímně byla nadšená už z toho námětu a musím říct, že jeho zpracování se mi velmi líbilo. Ocenila jsem i autorčinu přímočarost a to, že četba byla prostě příjemná. Téma psychiatrické léčebny pro ženy na konci 19. století svádí k velké brutalitě, ale díky bohu tohle se tady nedělo, i když to rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Za mě to bylo opravdu povedené a líbilo se mi, že se Victoria Mas opírá o reálné příběhy.

4 14.07.2020

Trochu jsem si musela zvykat na formu toho scénáře, ale ve výsledku jsem to spíše ocenila, protože jsem knihu četla v angličtině a tak to pro mě bylo snazší. Je jasné, že Harry Potterovi se nic nevyrovná, ale Fantastická zvířata jsou za mě skvělou volbou, pokud vám tento svět chybí a vy prostě chcete zpět a toužíte po dalších příbězích.

4 14.07.2020

Se Scarlett Wilkovou jsem se poprvé setkala díky její knize Až uvidíš moře, ze které jsem ale po dočtení byla poněkud rozpačitá. Nebyla jsem z toho tak děsně unešená jako ostatní, tak jsem se rozhodla, že zkusím ještě její další knihu a uvidíme, co bude.

Tentokrát nás autorka přivádí do doby těsně před druhou světovou válkou do oblasti Smolenska, kde se setkáváme s hlavní hrdinkou Neonilou. Ta se vždy od ostatních dívek lišila nejen svým chováním, ale také specifickým vzhledem. Neonila byla totiž velmi krásná, bledá dívka s hustými světlými vlasy a ledově modrýma očima. Každý muž si jí zkrátka hned všimnul. Jako mladá odešla od svého otce do školy, kde se vyučila akušerkou (porodní asistentkou), což jí v době, kdy vypukla druhá světová válka celkem pomohlo, protože jako zdravotnice mohla mít určité výhody.

S Neonilou strávíme celý její život a jsme svědky všech děsivých zážitků, se kterými se musela vypořádat. Její život byl hodně náročný, což se odráží i na její osobnosti. Ono se není čemu divit, když je člověk svědkem tak hrůzných událostí.

Co se hlavní hrdinky týče, tak to je pro mě poměrně komplikovaná osoba a já si stále nejsem jistá, co si o ní myslet. Její chování mi nebylo nijak sympatické a ve spoustě věcí se zachovala pro mě nepochopitelně. Ovšem když jsem se nad tím pak více zamýšlela Upřímně nejsem si vůbec jistá, jak bych v těch situacích sama reagovala. Ono po bitvě je každý generál, ale když se ocitnete v situaci, kdy zachráníte buď sebe, nebo někoho cizího, tak upřímně Já bych si asi vybrala sebe, stejně jako hlavní hrdinka.

Ty chladné oči na mě zapůsobily mnohem víc, než autorčina předchozí kniha. I když jsem s Neonilou sto procentně nesympatizovala a bylo to hodně zvláštní hrdinka, tak mě její osudy zaujaly a celkem se mi zaryly pod kůži. Tohle se opravdu povedlo a jsem zvědavá, s čím tahle autorka přijde dál.

3 22.03.2023

Po přečtení knihy Pandemie od tohoto autora jsem byla celkem na rozpacích, protože knížka byla dobře napsaná, moc se mi líbilo, jak autor vše promyslel, ale vzhledem k situaci, ve které už pěkně dlouho žijeme mi téma pandemie moc nesedlo, protože toho mám prostě plné zuby. Autor jako takový mě ale zaujal, a proto jsem se pustila do Smrtihlava, který mi jen utvrdil můj názor, že Franck Thilliez umí skvěle vytvářet vrahy a promýšlet je.
Na začátku jsem měla trochu problém se začíst kvůli tomu, že je text psaný v ich formě a někdy jsem z těch myšlenek byla trochu zmatená, ale na konec jsem si zvykla a dokázala si užít příběh, který mě pohlcoval čím dál víc.
Vždycky, když už jsem si myslela, že mám jasno, autor přišel s něčím novým, čím mě dokázal překvapit.
Smrtihlav je velmi povedený krimi thriller a jsem si jistá, že tímto pro mě četba Thilliezových knih nekončí.

3 04.01.2022

Knihy s tématem slovanské mytologie, to je moje a už jsem jich i pár četla, takže můžu říct, že Dcera zimy se opravdu povedla.
Knihy s touto tematikou, které jsem prozatím četla, se odehrávaly více méně v současnosti, ale Dcera zimy ne a to se mi na ní líbilo nejvíc. Tato kniha se totiž odehrávala v několika časových úsecích, z nichž nejvíc bylo v historii a to mi přišlo super.
Kromě toho se mi moc líbilo originální zpracování příběhu obou sester, které vlastně byly úplně obyčejné, ale kvůli kletbě se z nich staly bohyně.
Pro mě byla Dcera zimy druhou nejlepší knihou se slovanskou mytologií, hned po Nocích běsů.

3 30.10.2021

I když se tato kniha odehrává v době druhé světové války je jiná, a to především tím, že se soustřeďuje na lásku otce a dcery a řeší jejich vztahy.
Je to právě trochu jiný úhel pohledu, který mě na této knize zaujal a musím říct, že autorka tento fenomén zpracovává zajímavě. Líbilo se mi, že čtenáři dala nahlédnout do židovské rodiny sužované druhou světovou válkou, ale i do rodiny, která naopak v téhle hrozné době byla na výsluní, což není až tak obvyklé.
Pro mě byla kniha celkem průměrná, ale myslím si, že pro ty z vás, kdo třeba mají děti a nebo tyhle věci prožívají víc, tak to bude velmi zajímavé a emotivní čtení.

3 25.10.2021

Když jsem četla Olinu první knihu Navždycky, byla jsem moc a moc spokojená. Byla fakt vtipná a téma Harryho Pottera? Ano, prosím!
U Miluji tě. Já vím. jsme místo Harryho měli Star wars, což pro mě sice není tak top, ale taky to můžu. Tematicky se mi tedy autorka zase trefila do vkusu.
Během celé knihy si opět můžete užít specifický humor, který asi nemusí sednout každému, ale pro mě je jak dělaný.
Co se týče hlavní hrdinky Avy, tak některé její myšlenky mě dost bavily a říkala jsem si, jak jí rozumím. Abyste věděli, tato hrdinka není zrovna sluníčkář, což mě prostě vyhovovalo. Jsem člověk, co má rád sarkasmus a černý humor, takže ani to, že Ava by některé lidi propíchla jednorožčím rohem mi nevadilo. Naopak. To byla chvíle, kdy jsem si řekla, že jednorožci jsou víc super, než jsem si myslela, protože tohle využití jejich rohu mě ani nenapadlo .
Co se stylu týče, tak prosím, uvědomme si, že nejsme v kategorii Odeon nebo Host a kniha má být na odpočinek a navození fajn pocitu. A to přesně jsem od ní dostala. Bylo to moc milé čtení, u kterého jsem se zasmála a navíc! Vazba už mi nelámala ruce, takže velké plus .

3 30.05.2021

Kouzla rodu Thornů mě zaujala už svou anotací, protože svět, ve kterém si knihy mohou žít svým životem? Ano, prosím!
Když jsem ale začala číst, nějak jsem se do toho nemohla dostat. Měla jsem pocit, že i když se tam toho děje strašně moc, tak se tam vlastně nic neděje. Ve druhé půlce se to ale zlomilo a to se mi kniha četla mnohem líp. Za mě v té první polovině bylo moc hluchých míst a pak jedna akce za druhou. Takové zvláštní rozložení. Ale možná jsem jen přehnaně náročná.
Nic méně hlavní hrdinka byla v pohodě a nevadila mi, ale koho jsem si zamilovala, tak byl Nathaniel a jeho démonský sluha Silas. Tahle dvojka mě opravdu bavila.
Podtrženo sečteno, se mi Kouzla rodu Thornů líbila, protože autorka vybudovala fakt skvělý svět, který mě bavil, postavy byly fajn a i zábavné no a navíc to není série, takže vše podstatné dostanete v jedné knize a to poměrně bez natahování, i když jak jsem psala výše, za mě tam byla hluchá místa

Kniha s tématem špiónů mě nalákala svou anotací a fakt jsem se na ni těšila. Po přečtení jsem rozhodně nebyla zklamaná. Děj byl zajímavý hezky běžel, místy kniha byla opravdu napínavá a styl psaní autorky je velice čtivý a příjemný.
Jediné co bych knize vytkla, jsou až moc dokonalé postavy, v tom smyslu, že všichni byli mladí, krásní a talentovaní. Tohle já moc nemám ráda a bylo by fajn, kdyby postavy byly tak nějak víc obyčejné.
V konečném důsledku ale za mě spokojenost.

3 01.03.2021

Opět další skvělý počin od Chrise Cartera. Mám dojem, že pokud se vám od něj líbí jedna kniha, budete milovat i ty další. Alespoň já to tak rozhodně mám.
Opět setkání s detektivem Robertem Hunterem, opět zajímavá a brutální série vražd a velmi zajímavý konec.
Jeho knihy mě prostě nikdy nezklamou.

3 20.01.2021

Tak tohle byla pořádná jízda! Ze začátku jsem měl obavy z toho, že kniha má skoro 800 stran a že když to nebude skvělé, tak to čtení bude dlouhé utrpení. Díky bohu těchto 800 stran ale stálo za to. Celá kniha je nabytá akcí, napětím a ani ta romantická linka mě neštvala tolik, jako obvykle. Je pravda, že v knize bylo několik hluchých míst a děj by se mohl trošku zrychlit, ale vesměs jsem opravdu spokojená a musím říct, že je to napsáno tak, že jsme měla potřebu číst pořád a pořád dál.
Už se těším na další díly.

3 26.10.2020

Na tento thriller jsem se poměrně dost těšila, protože miluju severské země a atmosféru mlhavých, tajemných a starobylých lesů. Tohle všechno tato kniha má, ale... Ten zbytek už byl horší.
V knize bylo za mě hodně hluchých míst, kde jsem se opravdu nudila a kdyby v knize nebyly, tak se nic moc nestane. A ten konec? Čekala jsem kde co, ale to co přišlo mě utvrdilo v tom, že tohle se bohužel opravdu moc nepovedlo.
Každopádně mi to nedalo a koukala jsem i na filmové zpracování a musím říct, že je tohle jedna z mála knih, kdy je film lepší.
Nápad dobrý, ale za mě to provedení bohužel nevyšlo.

3 26.10.2020

Obřad je prvním dílem z detektivní série autorky Carmen Mola, která vsází na velmi osobitou hlavní vyšetřovatelku Elenu Blancovou.

Celý příběh začíná na rozlučce se svobodou mladé dívky, která se má brzy vdávat. Místo toho, aby oslavy skončily veselím, skončí vraždou. Naše cikánská nevěsta je totiž nalezena mrtvá, ale její vražda je dost specifická. Patolog, který přijel na místo, si to hned uvědomí a zavolá Elenu a jejím speciální tým, který se zabývá těmi nejzapletenějšími zločiny ve Španělsku.

Kromě samotného vyšetřování, taky pozvolna poznáváme naši hlavní vyšetřovatelku, což není něco, co by mě bavilo, ale vzhledem ke konci si jsem celkem jistá, že to pro nás bude důležité v dalším díle. Tak alespoň že to nebyl jen takové ty výplňkové části.

Celkově jsem měla knihu přečtenou celkem rychle, ale zdálo se mi, že místy se točíme v kruhu a události se nikam neposouvají. Pak ovšem nastal zlom a autorka nám začala předhazovat možná řešení, která se postupně měnila s přicházejícími dějovými zvraty.

Tahle krimi je za mě hlavně o vyšetřování a především velmi rázné hlavní hrdince, ale taky tady najdete dost originální a brutální smrt. Za mě je tohle dobrá kniha, pokud chcete něco pomalejšího a drsnějšího.

2 01.02.2023