kroftik komentáře u knih
Další moc příjemná knížka. Za mě o chloupek horší než první díl, ale přesto není v rámci žánru co vytknout. Romantické, oddychové, prostě super letní čtení :).
Na mě to fungovalo. Koďaň (ta úplně nejvíc), vůně kávy, hygge i romantika. Moc příjemná letní oddychovka.
Tenhle Hartl mi sednul. Ne, že by ostatní ne, ale po Erotikonu a Víkendu (ve kterých se různě proplétají celé rodiny se spoustou přátel okolo) se mi líbilo, že je to hlavě příběh čtyř chlapů - kamarádů. To, že je to vtipné a čte se to na výbornou, snad už ani nemusím dodávat :-)
Svého času patřila J. Picoult k mým nejoblíbenějším autorům, resp. autorkám. Na Záblesk života jsem se tak těšila, ale jsem strašně zklamaná. Téma potratů má dle mého obrovský potenciál a nejen, že ho autorka nevyužila, ale ještě to úplně zabila obrácenou dějovou posloupností. Ta totiž způsobí, že nemáte sebemenší šanci nechat se příběhem strhnout, protože o pár stránek dál znovu a znovu přemýšlíte, která postava je která a kde vlastně v předchozí kapitole vyprávění skončilo, resp. začalo. Pro mě zmatené a rozvleklé. Celé to nezachrání ani (na můj vkus až moc rychlý) konec, kde jsem autorku alespoň trošku začala poznávat. Nikdy bych neřekla, že dám Jodi Picoult za nějakou knížku dvě hvězdy, ale stalo se.
Já to věděla. Měla jsem napsat hodnocení před tím, než jsem přečetla i Nabíječe :-) Nejspíš by bylo o maličko lepší. Tahe knížka v žánru oddychovek neurazí, nenadchne. Žádný velký vtip, žádná velká akce, přesto se to četlo vcelku dobře. A už hodně dlouho (možná nikdy) jsem nečetla nic s podobnou obákou :-D
Naprosto souhlasím s předchozím komentářem ohledně českého názvu, resp. všech českých názvů téhle série. No... vlastně i dalších farmářů a mlékařů, a to nemluvím o obálkách...:-) Jestliže byl záměr tímto čtenáře, resp. spíše čtenářky, přilákat, spoustu jiných může laciný název odrazovat. Několik let i mě. A hlavně, když se v důsledku jedná o vcelku vtipnou, čtivou a (vyjma posledních 30 stránek) spíše romantickou než erotickou knížku, je to docela zavádějící. Každdopádně teď jsem ráda, že jsem NABÍJEČE přečetla. Letní oddychovka jak vyšitá.
Moje třeštíkovská premiéra... I přes počáteční pocity občasné přehnanosti situací mě knížka bavila. Autorčin humor, ironie a sarkasmus jsou mi vcelku vlastní.
Pro zpestření příkrmů mrňat je knížka fajn :)
Přesto, že se druhá část odehrává ve zlém období první světové války, zle napsaná vůbec není. Naopak, je přinejmenším stejně dobrá jako první. Jsem moc zvědavá na další osudy rodiny, pouštím se do trojky.
Prostě Hartl. Vtipná, cynická a reálná vztahovka. Žádný překvápko, přesto se čte moc příjemně.
Přiznávám. Začátek byl skeptický. Další "natahování" jednoho vydařeného příběhu... Jenže ono to funguje. Jojo Moyes má prostě dar a třetí pokračování je toho důkazem. Do děje jsem byla vtažena téměř okamžitě a jednoduše mě to bavilo. Moc příjemný vánoční dárek :)
Mně to sedlo. Obvykle nevyhledávám nekonečné rodinné ságy, ale tohle bylo prostě fajn. Život začátkem 20. století, rozdíly mezi společenskými vrstvami a trošku romantiky... těším na další díl! :)
Deník dvacetiletý holky. Zpočátku jsem si říkala: "Hm... tak to už asi není nic pro mě". Styl vyprávění , úsečné věty... přemýšlela jsem, zda pokračovat. Pokračovala. A rozhodně nelituji. Ten okleštěný, úsečný styl, který mi zpočátku vadil, způsobil, že najednou nastoupíte do rychlíku událostí a prostě fičíte. Myslela jsem, že ani tematicky se mi knížka nijak nemuže dotknout. Ale. Najednou jsem zjistila, že sice prožívám příběh s Martou, ale stejně tak (možná i víc) příběh jejích rodičů. Říkejte si, co chcete, ale jakmile se vám jednou narodí dítě (a i když je to ještě mrně) vnímáte tyhle věci prostě jinak... Občas mi bylo opravdu úzko. Tak takhle nějak to mám s Martou. Souhlasím s jedním z kometářů, že je naprosto zřejmé, kam konec knihy směřuje...
A ještě poslední věc - za mě - geniální kresbičky, ty mě fakt bavily :-). Čtyři hvězdy komplet.
Vzhledem k tomu, ze druhý díl je vlastně druhou polovinou dílu prvniho, myslím, že vsechno důležité už bylo řečeno...
No. Moje pocity jsou dost rozporuplné. Zpočátku jsem dokonce přemýšlela, že to zabalím. Nějak mě nechytla za srdce ani hlavní hrdinka, ani styl vyprávění. Poměrně často užívané slůvko "kurva" nebudu raději komentovat vůbec. Najednou jsem se ale začetla a musím uznat, že na to, že se tam vcelku nic zavratného neděje, mi to chytlo... tedy až tak, že jsem nebyla líná dojet si z chaty do knihovny pro další díl...i když... možná proto, že ten první vlastně nekončí a víceméně čekám na jednu jedinou záležitost (asi jako většina :-)) Prostě nemůžu říct tak ani tak. Trochu mi to připominá Twilight (asi Danielovo rodinou) a trochu zas Odstiny (zřejmě jednoduchostí vyprávění). Alespoň vím, co čekat (nebo spíše nečekat) od pokračování. Zn. Na chatu dobrý.
Na můj vkus byla Stříbrná zátoka v poslední části taková, no trochu nereálná...což ale samozřejmě neubírá příběhu na poutavosti. Dalších pět hvězdiček pro skvělou autorku.
Trošku mě při prvních stránkách zamrzelo, že jsem sáhla po téhle knížce hned po Posledním dopisu, protože obě knížky střídají časová období, i když každá kniha období jiná. Ale stačilo se začíst a všechny pochyby byly pryč. Další skvělá Moyes, originální, čtivá, romantická, ... PS: Nakonec já stará cynička i plakala...
Někým opovrhovaná, jiným milovaná... zřejmě jak kniha, tak autorka :-) 28 denní stravovací režim Antonie Mačingové je mým oblíbeným každoročním detoxem. Další navazující program stravování či jídelníček podle krevních skupin jsem nikdy nezkoušela, ale i zde člověk najde vcelku dost zajímavých tipů, jak zpestřit či zlepšit svoje stravovací návyky.
Krásná knížka, krásný příběh. Jo Jo Moyes je příkladem toho, že i romány pro ženy se dají psát neotřele a inteligentně a já ji mám právě díky tomu čím dál raději :-)
Abych byla upřímná, kniha mě nezaujala. Čekala jsem knížku o mateřství napsanou ve stylu zkušeností a zážitků okořeněnou humorem a dočkala jsem se podivné kombinace rad a zážitků, ze kterých však neplyne žádný podstatný závěr. Ani nemám pocit, že by kniha obsáhla všechny zásadní otázky týkající se mateřství, autorky zmateně přeskakují z tématu na téma bez ladu a skladu. Je skutečně poznat (jak je v knize několikrát zmíněno), že nejsou spisovatelky. Ani jejich blog mě neupoutal. Existují dva typy knížek - ty vážnější, kde najdete rady odborné, a ty osobnější (humornější), kde zas najdete osobní zkušenosti a zážitky rodičů... Tahle knížka je paskvil, který v podstatě neobsahuje ani jedno.