KubaHanzelin komentáře u knih
Vader zase řadí se svými spojenci a Rebelové mají co dělat aby mu stačili..
Tak to má být, zpátky jsou stáří známí z předchozích komiksů a máme tu i pár nováčků, kteří jsou příjemnou vzpruhou pro nonstop akci, která v tomto svazku má opravdu grády, už se těším na další díly:)
Jsem rád, že se Egmont vrátil k Doktorce Aphře, z nových canon postav, je jedna z těch lepších, zábavnějších a dokáže překvapit. Příběh navazuje kde předchozí svazek s Aphrou skončil, takže doporučuji nepřeskakovat, kvůli návaznosti:) Jinak se jedná o velmi potrhlé dílko z období Impéria, které spíš pobavilo, než něco jiného, ale udělalo to správně, takže si není na co stěžovat:)
První svazek byl fajn, ale to rozdělení na dva svazky, které fungovalo jen jako pračka peněž uz fajn není.
Azimut kniha druhá pokračuje přesně tam kde skončíl třetí sešit a i nadále je to neuvěřitelně potrhlý a neuvěřitelně pomatený příběh, který neztrácí dech, ale je tu jeden velký problém. První svazek fungoval jako úvod, seznámení s postavami, rozjezd děje atd. ale druhý jen jako zakončení příběhu, kde se už o nic jiného nejedná..
Takže za mě jen průměr, všichni jsme věděli, že to dobře dopadne, i když to jak byl svět zachráněn je opravdu potrhlé:) příště bych Crwi doporučoval vydávat podobné kousky v jednom svazku, aby neztratili svojí celistvost
I když vidím hodnocení v modrých číslech, jsem opět spokojen za další rychlou sondu do Geraltova světa..
Další morální dilema našeho oblíbeného Vědmáka, který si nemůže pomoci a i přesto, že by měl zachovat neutralitu a dostát zaklínačské pověsti u Geralta je to zase jinak..
Kresba mi sice moc nesedí, ale to u většiny komiksů s Zaklínačem, tento není vyjímkou, ale jak je již níže psáno, už u Blednoucích vzpomínek jsme po změně autora dostali spíš temnější a přesnějšího Zaklínače, asi tak jak by měl být dle představ Sapkowského
Příjemná vsuvka mezi Čarodějem a Sklem a Vlky z Cally..
A byla tak příjemná, že mě bavila víc, než samotný čtvrtý díl putování k Temné věži.
Roland se dal zase do vyprávění, ale tentokrát je to spíš detektivka než románek, který mě v předchozí knize tak nebavil. Kingovi se do této detektivky povedlo vsunout ještě jeden příběh, který je spíš takovou pohádkou..
Celkově tohle byl velmi zajímavý mix - fantasy, hororu, pohádky a detektivky, který se mi četl daleko lépe než jsem čekal
Další kousek z období High Republic, který neurazí, ale ani neoslní.
Příběh příjemně ubíhá a má minimum hluchých míst, vítám i návrat postav z předchozích knih, i když mají menší prostor než bych si možná přál.
Příběh je jednoduchý a předvídatelný, žádný velký posun v ději ohledně konfliktu s Nihily nečekejte, já ho už ve 4. knize čekal a proto hodnotím pouze průměrem, protože i když se to příjemně četlo, skoro nic se nestalo, tedy až na jednu záležitost, která bude pro další vývoj asi hodně důležitá, ale to se teprve uvidí:)
Za mě trochu škobrtnutí
Samozřejmě jsem se těšil na Rolandovu minulost, ale bohužel nám byla naservírována takovým způsobem, že jsem u toho nejednou málem usnul.
Když vypustím neuvěřitelně natahovanou část z Rolandovy minulosti, která mi opravdu velmi připomínala western oproti předchozím událostem, tak je Čaroděj a sklo další příjemný (jen pro čtenáře) krok k Temné Věži, ve kterém budu s Rolandem a jeho ka-tet rád pokračovat..
Velký posun v čase mohl vesmíru a příbehu Duny dát spousto nového, ale bohužel se to u Božského Imperátora né úplně podařilo.
Nechci čtvrtý díl házet do stejného pytle jako Spasitele, ale kvalitně je na tom asi jen o kapičku lepší. Těšil jsem se na dlouhověkého Leta II, ale bohužel musím říct, že mě postava nebavila tak jak tomu bylo v Dětech, aneb Paul je Paul a zůstává pro mě i nadále tím hlavním tahounem Duny, i když už je "pár let" po smrti.
Číst budu i dál a budu doufat, že Kacíři mě do zvláštního vesmíru Franka Herberta vtáhnou víc než jak to bylo u Imperátora..
Nemohu objektivně hodnotit, čteno do čtenářské výzvy (africký autor) jinak příjemná kniha pro děti a hezkými ilustracemi
Oproti Marťanovi poměrně slabý odvar, Weir zase vsází na jistotu a to na jednoduché a pro někoho možná i sympatické postavy, ale tentokrát nás neobohacuje spoustou technických hard sci-fi prvků, což mi je na jednu stranu líto, na druhou si vlastně říkám, proč ne, svou druhou knihu chtěl udělat přístupnější pro širší veřejnost a to se mu podle mě i povedlo.
Trochu mě mrzí, že od začátku víte jak to celé dopadne a vlastně.. jak to bude i celé probíhat, Jazz je poměrně potrhlá, jak by správná holka měla podle mě být:) Ale chvílemi mi lezla na nervy a všechno ji vycházelo na způsob amerických béčkových akčních filmů.
Příjemně temný Marvelovský výlet do historie Venoma a symbiontů.
Jelikož je Venom poslední pár let spíše takový antihrdina, není od věci abychom se o něm a jeho původu něco dozvěděli a od toho tu máme první kousek ze série od Donnyho Catese, který velmi dobře kombinuje klasickou superhrdinskou zápletku s něčím novým co ještě není okoukané.
Nejhorší na tom je snad jen to, že komiks přečtete strašně rychle, protože textu je tu opravdu pomálu:)
Čteno do letošní Čtenářské výzvy
Žambocha jsem chtěl zkusit už nějakou dobu a když se mi naskytla příležitost čtením si odfajfkovat další kolonku v letošní výzvě, řekl jsem si, sakra, jdeme do toho.
A tak jsem sáhnul po Veteránovi, což je první díl Žambochovy nejnovější trilogie s drsňákem v hlavní roli jak se sluší a patří, když jde o českou sci-fi a fantasy.
Doufal jsem, že se budu bavit podobně nevázaně jako u Kotlety, ale nějak mi to nesedlo, bylo mi řečeno, že autorovy staré knihy jsou lepší, ale vzhledem k tomu, že toto byl pro mě první kousek od Žambocha a vzhledem k tomu, že mi přišlo, že příběh šel od nikud nikam, tak budu příště hodně přemýšlet jestli se k další autorovým záležitostem vrátit, i když člověk nikdy neví..
Milá, jednoduchá a až místy neuvěřitelně, bolestivě realistická pohádka, ve které si najdou něco i dospělí.
Nemyslím si, že je Ikabog čistě dětská záležitost, viz. intriky, lhaní, politikaření, vraždění a vykořisťování, není něco co byste v klasické pohádce našli, ale v tomto případě ano a Rowlingová to podává svým způsobem, že čtete, čtete až zjistíte, že je konec a jak to ve správných pohádkách bývá, šťastný konec:)
Příjemná kresba s příběhem protkaným napříč staletími.
Shi je poměrně zajímavý příběh s hromadou komiksových klišé, který bude ještě potřebovat spoustu odpovědi na otázky, které první dva svazky rozvinuly
Jiný
Jen tímto jedním slovem bych popsal Krizi Identity, je samozřejmě i skvělá po scénaristické stránce, ale hlavně po té citové, i hrdinové z DC universa jsou lidé, ať už pochází ze Země, Kryptonu, Marsu nebo jiné planety. Tento kousek mě zasáhnul na těch správných místech a jsem rád, že u nás vyšel (i když ta cena za něj je strašná).
Smekám.
"Tenhle život jsem si vybral. Vím, co dělám. A kdykoliv bych s tím mohl přestat. Dnes k tomu nicméně nedojde. A zítra taky ne." - Bruce Wayne
Tak mám za sebou rozloučení s Reynevanem a myslím, že ty tři knihy jsou tak akorát.
Jsem spokojený a musím říct, že závěr trilogie mě bavil asi nejvíce, možná to bylo plynulostí děje, možná větší dávkou akce, možná to bylo tím, že jsem si po letech znovu zvyknul na Sapkowskiho styl psaní a četlo se to tentokrát samo i přestože jsem semtam pořád bojoval s latinskými výrazy, ale co už.
Konec byl opravdu rychlý, čekal jsem něco rozvinutějšího, ale i tak se mi líbil.
Můžeme jen doufat, že Sapkowski se vrátí k tomu, co máme všichni rádi a to k Geraltovi a jeho světu, tak snad někdy u další knížky od pana Sapkowskiho:)
I když to jako vždy Zahn ke konci zachránil ve velkém stylu, musím říct, i když nerad, že to byla snad nejslabší kniha s Thrawnem s jakou jsem měl tu čest.
Děj pokračuje tam kde skončila kniha předchozí a začátek je fajn, ale pak tu máme hned několik příběhových linek, které vám téměř celou knihu přijdou zbytečné a plytké s tím, že ke konci vám vše dojde, ale říkáte si, že to mohlo být osekané, nebo to mohlo být nahrazeno Thrawnem, kterého je, přestože je Thrawn ústřední postavou této nové trilogie, opravdu málo.. z téměř 400 stran máme Thrawna maximálně v jedné čtvrtině a a musím říct, že mi dost chybí kapitoly čistě z jeho pohledu, z pohledu první osoby.
Samozřejmě se těším na rozuzlení Ascendence, protože i když byla kniha slabší měla pořád dost zajímavých částí, které budou, doufám, rozvinuty v závěru.
Příběh o manželství ke kterému, kdyby nedošlo, bylo by oboum zúčastněným lépe.
Psycholigická novela o muži, který se ožení s velmi mladou ženou, nad kterou se povyšuje a až ji psychicky týrá a když to hlavnímu hrdinovi dojde, je už pozdě a jeho zničehonic objevená láska ke své ženě skončí tragickým způsobem jak to mají ruští spisovatelé ve zvyku..
Jméno větru mi bylo tolikrát doporučováno, že už to ani nedokážu spočítat..
Tak jsem se k němu, vzhledem k tomu, že toho teď moc nevychází konečně dokopal a byl jsem příjemně překvapen. I když je příběh Kvotheho poměrně bez děje a neuvěřitelně obyčejný parádně se čte a stránky ubíhají tak rychle, že občas ztrácíte pojem o čase. Strach moudrého muže mám doma v knihovně a určitě se k němu někdy dostanu a možná bych řekl, že jsem na něj i zvědavý, protože Kronika královraha bez královraždy mi přijde trochu zavádějící:)
Poslední čistě Sandmanovský komiks, který tak úplně nebyl Sandmanovský..
Gaiman sám přiznal, že si něco "vypůjčil" z japonské mytologie a společně se svou neuvěřitelnou představivostí stvořil Lovce snů, kteří fungují jako samostatný příběh a jako taková pohádka, kterou bych snad dal přečíst i dítěti..
Velmi příjemná kresba a příběh s ponaučením mě potěšily a doufám, že se do Sandmanova světa ještě někdy vrátím