Kudík komentáře u knih
Zkusila jsem opět něco nového od pro mě dosud neznámé autorky a jediné překvapení bylo, jak autorka naložila s Du Mauriacem, jinak to byl celkově slabší průměr. Zrovna u této postavy jsem čekala nějakou dramatickou scénu. :) Hlavní hrdinové, ať už Heloise nebo Charles, dělali neustále své vlastní závěry, namísto aby spolu hodili řeč. Kdyby spolu rovnou komunikovali, tak vlastně kniha o ničem není, i když dvě scény se mi zamlouvaly, a to "žádost o ruku" ze strany Heloise a následně její seznámení s Robertem.
Škoda, že v překladu nevyšel i 3. díl s Molly a Jackem, zde jsou jen narážky co se asi odehrálo. Uznávám, že ne všechny reakce Carly a Hanka jsou uvěřitelné, ale co musím opravdu ocenit, je to, že autorka se opravdu věnuje v každém díle nějakému závažnějšímu tématu, nyní opět hendikepu a evidentně jej probírá s lékaři a přímými "účastníky". V tomhle ohledu měla (i když jen krátká) série pro mě velký přínos, ať už v podobě paraplegičky Bethany, anebo nevidomé/slabozraké Carly. U některých situací si člověk neuvědomuje (a i neváží), jak je v mnoha ohledech šťastný.
V tomto díle se Ryan (ml. bratr Rafa) seznámí s Bethany, která je paraplegik a kolem tohoto se vlastně celý příběh odvíjí. Je těžké si představit, co někteří lidé s tělesným postižením prožívají, pokud to sám člověk nezažije. Zde je evidentní, že autorka čerpala část informací přímo u zdroje, a to nesoudím pouze na základě prologu, ale i na základě témat a situací, které zde konkrétně zrovna postava Bethany prožívala. Tento příběh, stejně jako zde vyobrazená hrdinka, měl svojí jiskru, byl plný romantiky, jisté naivity, naděje, hrdosti a hlavně lásky všeho druhu. Líbil se mi optimismus a vtip. V závěru opět akční scéna. Znovu jsem se bavila u Kendricků starších a při setkání s Biftekem. :) Kéž by opravdu existovali Ryanové s jejich Cvalíky, Bifteky a Tuláky.
(SPOILER) Kniha má celkem dobrý začátek, a to když se Maggie seznámí s Rafem Kendrickem v nákladním vagónu. Kdo by řekl, že tenhle bezdomovec utápějící se v lihu je boháč? Dost se mi líbil i akční konec, ale to mezi začátkem a koncem byl "pouze" průměr. Dost věcí se dalo uhádnout, např. jak Maggie k Jaimiemu přišla..., anebo jak se dostane ze svých problémů. Škoda, že autorka některé věci zbytečně natahovala a jiné trošku nedomyslela. Jako děvče, které od 14let dělá servírku, ale současně je perfektní účetní a umí to bezvadně s novým SW. Mohlo to být prostě více uvěřitelné. Co mě však dost pobavilo, bylo zjištění jaká je Ann Kendricková machr na malování a tapetování. :)
V originále má série Kendrick/Coulter/Harrigan 11 dílů, některé nemusejí být dle anotací vůbec špatné, ale možná to trochu, protože přeložené jsou pouze 3, "zazdil" tento. Další dva jsou o dost lepší.
(SPOILER) S hlavní hrdinkou se setkáme rovnou v situaci z anotace a já si hned kladla otázku, zda se rozhodla správně, i když část "svedla" na svojí nešikovnost. Cassie se následující den v průběhu halloweenského večera ztratí manžel Sam a ona následně tápe, hledá a vzpomíná na jejich začátky (zde mi trošku vadí, že Princezna Fazolka je v 5. kapitole morče a v 8. křeček :) ) a přemýšlí, zda to spolu s předchozím napadením souvisí.
Přišlo mi, že kniha má parádní nástup, následně i dost akce a informací, které v závěru relativně zapadnou do trošku překombinovaného vzorce. Dost věcí se dalo vydedukovat, jen mi chybělo ještě pár stránek navíc s vysvětlením pro chování Sama.
Čajovna v Tokiu je dějově cca 3 roky po Kodani a setkáme se zde sice krátce, ale s většinou postav z Kavárny, a proto jsem si znovu přečetla 1. díl série s Kate a Benem, kde mi Fiona přišla trošku jiná, ale ve starém kabátu. :)
Moc se mi líbila filozofie wabi sabi a kincugi, a hlavně přirovnání ke staré čajové konvičce a poškozenému šálku. Popis cesty, kvetoucích a rychle odkvétajících sakur, čajového obřadu, tradičních pokrmů a zvyků... to byla paráda. Fiona se mi také líbila, sice jsem byla překvapená, protože důvod jejího chování a hlavně ta příčina..., ale u karaoke jsem si jí celkem živě přestavila. Gabea bych cca 1/3 knihy škrtila, a pak jej oživovala a litovala. :) Líbila se mi "třígenerační" dámská část rodiny "Kobašiových", v podání Haruky, Setsuko a Maju. Nyní si už zase musím počkat na další útěk na zasněžené vrcholky švýcarských Alp.
Moc hezké završení série. Hrdinové opět netradiční, hlavně učitelka v podání Concordie, která své svěřenky nejen zachránila, ale byla jim doslova vzorem. Spřáhnutí Hannah, Phoebe, Edwiny a Theodory s Johnem Stonerem bylo vtipné, a i jeho seznámení s Ambrosem a Felixem stálo za to. Tentokrát autorka nešetřila ani nebožtíky a velké plus za Danteho s Beatrice.
Celkem nechápu, že Madeline přezdívali "Černá vdova", čekala bych to až tak od 2.-3. zesnulého manžela. Je zde velká podobnost s titulem "Nebezpečná láska", a to část zápletky s pomstou Artemise. Oba hlavní hrdinové jsou opět svým způsobem mimořádní, přesto mi tento díl přišel zatím nejslabším v sérii, ale s nejlepším popisem tajných cest a místností.
Přišlo mi to trošku překombinované, hlavně závěrečné rozuzlení, i když uhádnout zde zlosyny nebylo těžké. Ovšem hlavní hrdinové Emma a Edison byli bezva. Ona jako nestandardní společnice, trošku prostořeká, ale úžasně svá a on lehce sarkastický a ohleduplný ke svému personálu vyžadujícímu doporučení. :) Své kouzlo měla i babička.
Beatrice Pooleová byla zajímavá postava s krásným vstupem na Monkcrestské opatství. :) Sice vdova, ale se správným pohledem na život, snící o dobrodružství, pomáhající druhým a nevlastnící lahvičku se čichací solí. Celou dobu byla rovnocenným partnerem tzv. Šíleného mnicha alias Lea Drakea, hraběte z Monkcrestu. Ten také neměl chybu, a co teprve jeho "Skřítek" (jehož rasu jsem neodhalila, asi to byl kříženec vlkodava). Líbilo se mi žertování hlavních postav hlavně o jejich "stáří". Epilog to krásně uzavřel.
Od autorky jsem četla "liché ponožky", které jsou o chloupek lepší, ale toto bylo také příjemné čtení. S Constance jsem se celkem dobře bavila, hlavně u jejích zážitků z práce a i "Austenovského postižení". :) Sice došlo na chvilkovou ztrátu nervů, ale zapadlo to do děje. U Chloé to bylo trošku horší, tušila jsem důvod "rozchodu" s Guillaumem, ale to co se dozví v závěru.... Sice jsem očekávala od této autorky nečekaný zvrat, ale tenhle mě celkem dostal, ať už ohledně jisté identity, anebo právě Guillauma a jeho manželství. Nejskvělejší je však přístup Charlotte s Gregem, každopádně Château d‘Yquem 1985 bych si jednou také ráda dala. ;)
Nebylo to špatné, ale ani úžasné, prostě průměrné s trošku moc ulhanou hrdinkou Lacií. Dillon se celkem držel, protože taková furie dá celkem zabrat. :) Škoda, že autorka ty lži nestopla jinak a dříve. Chybělo mi zde i něco víc... vtip nebo napětí.
Trošku mě mrzí, že je toho tolik "prozrazeno" v anotaci a bála jsem se, že to bude tradiční klišé, ale musím uznat, že tam bylo pár zvratů a něco nečekaného, čím kniha vybočuje. Erin (27) a Lydia (78) se shodou okolností a společného známého stanou spolubydlící, a také přítelkyněmi i napříč generacemi. U Lydie mi některé změny přišly trošku moc, ale v rámci všeho je to i pochopitelné, pro některé chování/rozhodnutí Harryho a Jacka už tolik ne, opravdu to mohlo být na ní. A Erin? Já tohle prostě nesnáším, partneři kamarádek a sourozenců jsou přece naprosté tabu, a pokud ne, tak se zavčas rozejít. Jj... karma. Ta zápletka ohledně rodičů mi přišla trošku moc. Moc se mi líbí koncept bydlení seniorů a mladými lidmi.
Hezká a rychlá pidiknížka, která je za chvilku přečtená. Od půlky jsem měla podezření, jak to asi mezi mezi "Annou" a "Reggiem“ bylo a jsem ráda, že mě konec nepřekvapil. Pobavily mě ty jiné možnosti. :)
Teda.... tuhle knihu jsem musela trošku strávit, protože asi není moc podobné bolesti, jako když matka přežije své dítě a v této knize jsem narazila na min. 5 takových. A musím přiznat, že tady těch obětí celkově nebylo málo, ale některé mohla autorka přece jen ušetřit. Zápletka ohledně senátora Clarka s doktorkou Larou, vč. jejího manžela velvyslance Randalla mi byla hned zřejmá, protože indicií nebylo málo, i když Lara mlžila jak se dalo. Keye jsem si díky tomu jeho pokrytectví a jednání moc neoblíbila, ale tak nějak zapadal do děje. Na můj vkus byl děj trošku překombinovaný, ale samotný závěr nebyl vůbec špatný.
3 samostatné povídky, a to Jezero snů, Modrý měsíc a V zajetí sněhu. Od této autorky čtu knihy ráda, ale tohle nějak nenese její typický rukopis, anebo já to v tak zrychlené verzi nenalézám. Těžko říct, která z povídek je ta nej (jedno z kterého konce), ale ve všech jsou hrdinové nadsamci. :)
Podobné a přitom tak jiné oproti přechozímu dílu. Vlastně jediné spojení je lady Agatha, která je tetou hlavní hrdinky Evelyn. Jejím protějškem je Justin Powell, nadšený to ornitolog a jeho nově objevený druh "Bubo formosa plurimus... minor“. :) Že to Evelyn trvalo a já ani neumím rozlišit, kdo z hlavních hrdinů byl více trhlý. :) Opakuje se zde situace z předchozího dílu, a to vměšování se personálu, ale knihovna, piknik a svatební hon v závěru stojí za těch pár hodin nenáročné četby.
Kdo by řekl, že Little Bidewell v Northumberlandu je plné takových úžasných lidí. Tohle čtení bylo přímo pohlazení, nijak extrémně vtipné, ale hodně úsměvné s velmi sympatickou hlavní hrdinkou Letty alias lady Agathou. Provedení kroketového turnaje a získávání Angelina dopisu bylo parádní, a také spiknutí personálu, služebné Merry s kuchařkou Grace za pomoci jejich paní, slečny Eglantyne. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne, zda si Elliot zvolí titul, anebo.... a autorka příjemně překvapila. No a poslední bonus byl v podobě Fagina/Lambikinse. :)
(SPOILER) Škoda, čekala jsem a těšila se na víc akce. Slibný začátek s Lulu v podobě vína, Mela G., raracha a žáby mi to naznačoval, ale pak až skoro do konce bylo jen občasné bu bu bu. Navíc mi nepřidal i důvod Samova odchodu, to i Ripley měla lepší pro své chování. Upřímně, kdo vydrží čekat skoro 11let? Jinak jsem ráda za ostatní dvojice a rozšiřující se populaci na ostrově. :)
Ripley Toddová mi přišla nejen temperamentní, ale i nejdřív jednající, a pak myslící, naopak MacAllister Booke byl takové roztomilé inteligentní nemehlo. :) Přesto mi předchozí dvojice sedla trošku víc. Autorka s magií v tomto díle přitvrdila a už jen závěr s Miou.