Kudík komentáře u knih
Trošku mě mrzí, že je toho tolik "prozrazeno" v anotaci a bála jsem se, že to bude tradiční klišé, ale musím uznat, že tam bylo pár zvratů a něco nečekaného, čím kniha vybočuje. Erin (27) a Lydia (78) se shodou okolností a společného známého stanou spolubydlící, a také přítelkyněmi i napříč generacemi. U Lydie mi některé změny přišly trošku moc, ale v rámci všeho je to i pochopitelné, pro některé chování/rozhodnutí Harryho a Jacka už tolik ne, opravdu to mohlo být na ní. A Erin? Já tohle prostě nesnáším, partneři kamarádek a sourozenců jsou přece naprosté tabu, a pokud ne, tak se zavčas rozejít. Jj... karma. Ta zápletka ohledně rodičů mi přišla trošku moc. Moc se mi líbí koncept bydlení seniorů a mladými lidmi.
Hezká a rychlá pidiknížka, která je za chvilku přečtená. Od půlky jsem měla podezření, jak to asi mezi mezi "Annou" a "Reggiem“ bylo a jsem ráda, že mě konec nepřekvapil. Pobavily mě ty jiné možnosti. :)
Teda.... tuhle knihu jsem musela trošku strávit, protože asi není moc podobné bolesti, jako když matka přežije své dítě a v této knize jsem narazila na min. 5 takových. A musím přiznat, že tady těch obětí celkově nebylo málo, ale některé mohla autorka přece jen ušetřit. Zápletka ohledně senátora Clarka s doktorkou Larou, vč. jejího manžela velvyslance Randalla mi byla hned zřejmá, protože indicií nebylo málo, i když Lara mlžila jak se dalo. Keye jsem si díky tomu jeho pokrytectví a jednání moc neoblíbila, ale tak nějak zapadal do děje. Na můj vkus byl děj trošku překombinovaný, ale samotný závěr nebyl vůbec špatný.
3 samostatné povídky, a to Jezero snů, Modrý měsíc a V zajetí sněhu. Od této autorky čtu knihy ráda, ale tohle nějak nenese její typický rukopis, anebo já to v tak zrychlené verzi nenalézám. Těžko říct, která z povídek je ta nej (jedno z kterého konce), ale ve všech jsou hrdinové nadsamci. :)
Podobné a přitom tak jiné oproti přechozímu dílu. Vlastně jediné spojení je lady Agatha, která je tetou hlavní hrdinky Evelyn. Jejím protějškem je Justin Powell, nadšený to ornitolog a jeho nově objevený druh "Bubo formosa plurimus... minor“. :) Že to Evelyn trvalo a já ani neumím rozlišit, kdo z hlavních hrdinů byl více trhlý. :) Opakuje se zde situace z předchozího dílu, a to vměšování se personálu, ale knihovna, piknik a svatební hon v závěru stojí za těch pár hodin nenáročné četby.
Kdo by řekl, že Little Bidewell v Northumberlandu je plné takových úžasných lidí. Tohle čtení bylo přímo pohlazení, nijak extrémně vtipné, ale hodně úsměvné s velmi sympatickou hlavní hrdinkou Letty alias lady Agathou. Provedení kroketového turnaje a získávání Angelina dopisu bylo parádní, a také spiknutí personálu, služebné Merry s kuchařkou Grace za pomoci jejich paní, slečny Eglantyne. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne, zda si Elliot zvolí titul, anebo.... a autorka příjemně překvapila. No a poslední bonus byl v podobě Fagina/Lambikinse. :)
(SPOILER) Škoda, čekala jsem a těšila se na víc akce. Slibný začátek s Lulu v podobě vína, Mela G., raracha a žáby mi to naznačoval, ale pak až skoro do konce bylo jen občasné bu bu bu. Navíc mi nepřidal i důvod Samova odchodu, to i Ripley měla lepší pro své chování. Upřímně, kdo vydrží čekat skoro 11let? Jinak jsem ráda za ostatní dvojice a rozšiřující se populaci na ostrově. :)
Ripley Toddová mi přišla nejen temperamentní, ale i nejdřív jednající, a pak myslící, naopak MacAllister Booke byl takové roztomilé inteligentní nemehlo. :) Přesto mi předchozí dvojice sedla trošku víc. Autorka s magií v tomto díle přitvrdila a už jen závěr s Miou.
Ostrov Tří sester (Vítr, Země a Oheň), na kterém se sejdou jejich prapotomci, a to Nell (Helen), Ripley a Mia. Každá má svůj vlastní příběh s tím, že Nell utíká předstíráním své smrti před manželem. Seznámí se zde se šerifem Zackem, který je vážně sympaťák. :) Musím přiznat, že tady mi magie nevadila, možná naopak.
V porovnání s jinými historickými romány od AQ to bylo trošku slabší, ale i tak tam bylo pár situací, které byly celkem originální. Např. Leightonská pole S. vs. Ch. F. :) Hlavní hrdinka Sophy byla trošku netradiční se zálibou v bylinkářství, laskavá, ale na druhou stranu i strašně naivní. Její protějšek a následně manžel Julian byl opravdu občas arogantní a za nedodržování dohody, kterou na začátku přijal, mi pil krev, ale ke konci se to zlepšilo. Kdo se mi však zamlouval a zasloužil by si vlastní příběh byla Anne Silverthorne ideálně s Daregatem. ;)
(SPOILER) Neviditelnost, akné, záhada ohledně ztracených psů, obnova majáku, hledání své identity... to vše bylo fajn, ale asi ani ve svém náctiletí bych nezvládla takový koktejl najednou, a to vč. zázračné směsi Dr. Čchanga. :) Začátek byl super, ale pak to nějak začalo drhnout, následně zde bylo moc akčních scén s nahotou a hlavně moc krkání a šikany. Současně jsem zaznamenala dvě chyby (jedna mohla vzniknout omylem při překladu), a to když byla Ethel/Boo v novinách na fotce z oslavy narozenin 100.leté prababi Elizabeth označena za její vnučku, druhá když doma vypnula router, aby nešel net a do toho jí přišel email, to jako vážně? :) Ale pár vtipných situací se také našlo.
Rovnou skočím na konec knihy, a to k poděkování od autorky, kde jsem byla příjemně překvapená, že čerpala z vlastní zkušenosti. Původně jsem předpokládala, že to je prostě romantická fikce. Oceňuji i návod na vlastní seznam. :)
Abi mi přišla lehce naivní, ale přesto správně trhlá, i když plnit seznam snů svého ex, mi přišlo trošku moc. Byly sice okamžiky, kdy bych s ní chtěla trošku zatřepat, aby se probrala, ale bavila jsem se. Některé scény byly opravdu vtipné a závěr očekávaný. Líbil se mi vyobrazený okruh přátel, a to že s jejich pomocí zvládla svůj strach.
Od autorky mám v plánu přečíst více knih, ale jako první jsem si zvolila Sázku na vášeň. Dá se říci, že většina děje je odhadnutelná již z anotace, ale i tak to bylo příjemné a rychlé čtení, hlavně pro milovníky koní. Já si třeba Sabbatha oblíbila nejvíc ze všech postav. O to víc, když vyšel na světlo jeho osud. Dále následoval Devlin a Chester. U A. J. jsem měla trošku problém, protože i když se snažila vymanit z obrazu princezničky Sutherlandových, tak se projevila dost nevyzrále. Ale její jméno (vysvětlení z čeho se skládá A. J.) mě pobavilo. :)
Tak mám za sebou opět jednohubku od pro mě dosud neznámé autorky a musím říct, že zrovna toto je případ chybějících 0,5*. Tu půlku navíc bych dala za "Dopis mým přátelům, fanouškům, čtenářům mých pozdějších románů i všem těm, kdo čtou knihy Leily Meachamové poprvé!" v úvodu knihy.
Přiznám se, že dvojice Cara a Jeth se mi nezamlouvala tolik, jako Cara a Ryan. U Cary nevím, zda obdivovat vše co v La Tierra Conquistada dokázala, protože já osobně bych odpadla po týdnu, anebo vrtět hlavou, zda je taková sebedestrukce v pořádku. I když slib (navíc na smrtelném lůžku) je závažná a zavazující věc. U Jetha jsem prostě nemohla překousnout chování, prostě toho špatného tam bylo až moc, a pak ten konec, ale zase chápu, že trend Harlequinek musel být zachován. :)
Spoiler: Jak jsem to tele dokázala autorce odpustit, tak Hvězdu Texasu ne, na to mám moc ráda koně.
Přiznám se k malému zklamání, a to, že jsem čekala trošku víc akce ve vzduchu a horší padouchy, ale jinak paráda. Nechyběla akce, napětí, boj s časem ani chemie mezi Ryem a Brynn. Líbil se mi pohled Violet a její celkem vtipné náhledy na chování dospělých. Občas mě pobavila i dvojice Wilson a Rawlins. Od nehody jsem si kladla dotaz, proč k tomu vůbec došlo? Konec to uspokojivě objasnil.
Musím říct, že po přečtení této knihy, pro mě od dosud neznámé autorky, budu na liché ponožky pohlížet jinak, asi jako Chris. Tato kniha mi dala za těch pár hodin čtení hodně, a to jsem vůbec nečekala. Překvapení v závěru mi vzalo vítr z plachet a samotný konec mi udělal v rámci možností radost. Nevím, kterou ze sester jsem měla radši, zda Alici či Scarlett, asi na rozdíl od jejich "matky" obě dvě stejně. Prostě nemůžu pobrat, že rodiče můžou dar v podobě dítěte, považovat za chybu. Líbilo se mi celé osazenstvo společnosti EverDream a vlastně celá ta myšlenka/cíl po celém světě párovat liché ponožky. Bylo zde i pár věcí, které by hrdince jen tak neprošlo, ale výsledek to předčil.
Tak musím říct, že Nate Burke je v těsném závěsu mých oblíbených hrdinů od NR, a to hned za Reedem z Povolených ztrát. Líbil se mi jeho smysl pro humor, nečekala jsem, že se budu až tak bavit. Meg (cca do poloviny knihy) nic moc, ale pak se naštěstí vytáhla. O její matce a i vl. otci raději pomlčím. Díky za Jacoba. Mé prvotní podezření na pachatele se podařilo, ale v průběhu jsem byla nalomená, že to může být někdo jiný. Co však závidím, je místo jejich bydliště (Aljaška). Po dočtení jsem si vyhledala fotky polární záře přímo z míst jako Anchorage a Fairbanksu. Tohle osobně zažít, včetně pukání/praskání ledu, vyzkoušet mushing, možná, ale jen možná se proletět s nějakým umírněným busch pilotem :) .... to musí být prostě nádhera.
Tak a je tu závěr série, i když osobně bych to viděla ještě na 5. díl, a to ideálně v podání baron Weston vs. Lucy Merricková. :) Daisy se mi moc líbila, klidně mohla být i ostřejší a její kritika neměla chybu. Sebastian trošku za Daisy pokulhával, ale větou „Toho psa musíte zabít!“ mě dostal. Určitě si od autorky časem přečtu i její další knihy.
U tohoto dílu se mi nejvíc líbilo vzpomínání hlavních hrdinů, a to Marie, Filipa, a i Lawrence na jejich dětství, ať už lezení na strom, houpání se na provaze, anebo hraní a výuka kriketu či šachů. A ta originální výuka francouzštiny. :) Kam se poděla růžová stuha s bílými vyšívanými sedmikráskami po mamince Marie ...., to asi většina uhádla, jen mi přišlo trošku moc, že v závěru došlo k takové změně/otočení u Filipa. Celkově nenáročné kratší čtení s krásně se handrkujícími Marií a Filipem.
(SPOILER) Další díl a další nájemnice z Little Russell Street, tentokrát švadlenka Prudence. Opět příjemné čtení, kde je tentokrát ve hře obří dědictví po otci a jeden vévoda, s dost nepěkným dětstvím. Ohledně Thomase jsem tušila, proč udělal, to co udělal.
Většina knihy se tak nějak dala vydedukovat, ale v samém závěru jsem byla Prudence (autorkou) za pomoci pana W. hezky překvapena, jak Rhyse, vévodu ze St. Cyres, "obelhala".