kudrdlinka komentáře u knih
Všechny knížky Hany Morštajnové se mi moc líbily, ale tahle mě dostala nejvíc. Je to moc smutný a silný příběh, ale tak krásně napsaný. Já jsem knížku dočetla večer a pak jsem ji dlouho nemohla dostat z hlavy, a asi ani dlouho nedostanu. Zase jsem si uvědomila, že jsem vděčná za to, že žiju teď a tady, a že na tu hroznou dobu nesmíme zapomínat. A proto patří paní Mornštajnové veliký dík a obdiv.
Ke knize jsem se vrátila po několika letech a tentokrát jako audio. Zapůsobila na ně snad ještě víc. Co všechno dokázala Anna překonat a zvládnout v tak mladém věku je obdivuhodné. Určitě takových žen bylo a je více, ale s touto se paní Körnerová setkala a její příběh krásně sepsala.
Obdivovala jsem nejen hlavní hrdinku, ale o ochotu ostatních lidí v těžkých dobách podat pomocnou ruku, i když sami na tom nebyli nejlépe.
Určitě je to kniha, kterou můžu doporučit.
Krásná, ale i smutná a bolavá kronika života obyčejných lidí před sto lety na hornickém Karvinsku, kterou Karin Lednická zajímavě, čtivě a hlavně lidsky sepsala a Vilma Cibulková moc hezky načetla. Pro mě to byl třeba úplně nový pohled na česko-polské vztahy po první světové válce, kdy místo úlevy z konce války, přišly další obavy. Knížka určitě stojí za přečtení a já jsem zvědavá na pokračování osudů Barky, Ludwika, Julky, Jurka, Žofky a dalších.
Tuhle knížku jsem od jara pořád podvědomě odsouvala. Jednak jsem tušila, že to nebude veselé čtení, a hlavně nemám ráda "co by bylo kdyby ..". Až teď v listopadu jsem si řekla, že je asi ten správný čas se do Listopádu pustit. No a Alena Morštajnová mě zase nezklamala. Příběh Maji a Magdy mě strhnul od prvních stránek a přiznám se, že mi při čtení bylo dost úzko, cítila jsem smutek a beznaděj. Ale taky úlevu, že to tenkrát dopadlo tak, jak to dopadlo.
Do knížky jsem se začetla už od prvních stránek, a tušila, že to bude pěkná kniha. Krásně se četla od začátku až do konce. Čtvrtá kniha od A. Mornštajnové a zase moc hezký příběh ze života obyčejných lidí - silný, lidský a smutný. Líbilo se mi jak se střídalo vyprávění Bohdany a Svatopluka a na konci knihy se to protnulo. A jak píše Zůzalína, bylo moc zajímavé, jak končily a začínaly jednotlivé kapitoly, přitom každá z jiné doby, to jsem asi v žádné knize ještě neviděla.
Přiznám se, že jsem během čtení taky tak trochu čekala, že NĚCO přijde, ale NĚCO je vlastně celý příběh ...
Je to zase příjemná detektivka bez zbytečného násilí a potoků krve, která se tentokrát odehrává v malé jihočeské vesnici, kde si jeden druhému takřka vidí do talíře. Možná je to spíš román s detekvitní zápletku a svou roli hraje i tajemství z poválečných Sudet. Detektiv Bergman mi navíc připomíná vyšetřovalatele ze starších českých filmů, které mám ráda.
Mně se knížka moc líbila a bylo mi líto, že skončila, ráda bychom četla, teda v mém případě poslouchala, ješte dál. Nemocniční prostředí neznám, chlap nejsem, ale všechno mi přišlo naprosto uvěřitelný a reálný, že jsem měla pocit, že v té nemocnici jsem. Hynek mě chvílema pěkně štval, ale přesto mi přišel jako správný chlap a lékař, i se svými chybami. Ale kdo je vlastně bez chyb, důležité je si je uvědomit.
Obdivuju, jak ženská autorka dokázala chlapa tak dobře vystihnout. A Pavel Batěk, který to naprosto úžasně načetl, knihu posunul ještě výš. Za mě můžu jen doporučit, a audio obzvlášť.
Moc pěkný příběh o "holce z bažiny", o osamělosti, odhodlání, síle, odvaze a lásce. Poslouchala jsem jako audio a moc se mi to líbilo.
Moc hezký příběh o lásce, ale hlavně ženském přátelství, síle a odhodlání, odehrávající se ve třicátých letech minulého století v drsných kentuckých horách. Osudy knihovnic mobilní koňské knihovny vás vezmou za srdce a někdy vženou i slzy do očí.
Po dvanácti letech jsem se vrátila na začátek detektivní série s Josefem Bergmanem. Tentokrát jsem poslouchala audio a moc se mi to líbilo. Detektivky M. Klevisové nejsou plné krve a násilí, spíš psychologické. A to mám ráda. Ani jsem si to po těch letech nepamatovala, tak si možná připomenu u další starší díly.
Krásná kniha o strašné době, o dvou rozdílných ale statečných sestrách. Je to silný příběh, ke konci hodně emotivní, na který jen tak nezapomenu.
Poslechnuto jako audio, ke kterému mám drobnou výtku - Renata Volfová chvílemi tak ztišila hlas, že jsem měla problém rozumět.
O víkendu jsem si poslechla tuhle vánoční klasiku v úžasném podání pana Josefa Somra a byl to krásný zážitek.
S Ovem jsme si na sebe museli chvíli zvykat, možná i proto že jsem poslouchala jen po chvilkách. Ale jak se postupeně odkrýval Oveho životní příbět, tak si na konec mé sympatie získal :) A to i díky panu Vlasákovi, který knihu skvěle načetl.
Tohle je knížka přesně podle mého gusta. Příjemný příběh ze současnosti od české autorky, s lehkým vtipem, sympatickými hrdiny, možná trochu předvídatelný, ale čtivý, který chytne a nepustí. Aspoň v mém případě . Překvapilo mě třeba, co všechno může prozradit šnečí ulita :) I obálka je moc povedená a láká k přečtení. Na léto úplně ideální.
Detektivka jako třeba série s Josefem Bergmanem to není, spíš pátrání po rodinné minulosti a tajemstvích. Četlo se to hezky, obzvlášť v druhé polovině, kdy to dostalo větší spád. Celkově ale zajímavé vyprávění ze šumavské vesnice současné i dřívější.
Tenhle krásný mrazivě dobrodružný a lidský příběh o touze přežít, solidaritě a lásce se mi doma v teple poslouchal moc hezky. Opravdu skvěle načteno Markem Holým. Navíc Ben i Ashley byli oba moc sympatiční, od začátku až do konce jsem jim fandila. Časem se třeba podívám i na film, ale zatím nechám doznít emotivní zážitek z knihy.
Ke knížce jsem se vrátila díky nadcházející Noci s Andersenem, protože jsem si všechny příběhy nepamatovala. Je to nestárnoucí klasika, kterou mám navíc spojenou s nezapomenutelným hlasem pana Högera.
Pro mě to byla první kniha od autorky a musím říct že povedená. Poslouchala jsem jako audio. Přiznám se ale, že jsem asi slabší povaha a ze začátku jsem to chtěla i vzdát, drsné thrillery navíc když jde o děti nemusím. Nakonec jsem vždycky přeskákala části z minulosti, to jsem opravdu nedávala, a s chutí jsem poslouchala dál. Přála jsem si, aby Lottie celý ten temný propletenec šťastně rozmotala. Ke konci jsem se vůbec nemohla odtrhnout.
Tak to bylo krásné letní čtení, někdy dojemné někdy úsměvné. Některé hlášky Audrey ale i Mimi mě opravdu pobavily :) Krásné bylo i přátelství dvou zdánlivě úplně odlišných žen. Líbilo se mi, jak se střídalo vyprávění z pohledu Grace, Audrey a babičky Mimi. Jako oddychovku můžu opravdu doporučit.
Jiří Hájíček tak jak ho mám ráda - pěkně napsaný komorní příběh obyčejných lidí a jejich obyčejných životů, jejich radostí a hlavně starostí - Zbyněk a jeho nespavost, krize středního věku, vztah k Tereze a Bohuně, boj za spravedlnost. Moc se mi to líbilo.