Kunafix komentáře u knih

Někdy si Spidera Jerusalema a Transmetropolitan představuju jako takového Neználka ve Slunečním městě, kdyby si obstaral duševní poruchu, začal se poflakovat po ulicích plnejch prodejnejch malenek a sjížděl se drogama od Doktora Pilulkina.

V tomto díle do toho Jerusalem opět šlápnul jak do masivního výkalu a opřel se do novinařiny jak Maxipes Fík, když v předklonu zvrací u zdi. Samozřejmě s neutuchající zkurvenou podporou svých Ohavných asistentek.

"Gary Callahan má dnes ráno nejnižší preference, jaké měl kdy úřadující prezident od doby, co prezidenta Rodhama přistihli při fistingu koťat v brooklynských ulicích."

Cítím z toho tu radost, jakou jsem cítil u prvních dílů, možná ještě větší. Protože tentokrát mě to fakt rozsekalo úplně do hamburgerové konzistence. Prvotřídní zábava maximálních rozměrů, kdy si i střevní trhač zaslouží nastavení na Smrtící střevní tornádo, Nevyslovitelný břišní běs nebo Rektální vulkán.

"Ano, generále, jistěže už zase masturbuji do americké vlajky. Uklidňuje mě to. Máte s tím problém? Měl bych radši použít vás?"

Srát se do Spidera Jerusalema se totiž nevyplatí. Protože do pravdy se nikdo srát nebude!

Geniální.

2 19.05.2024

Pokračujeme ve volebních tématech z předchozího dílu a je to tak trochu jako když uklouznete po slizu, kterej se táhne za slimákem - slimákovi je to jedno, protože to je něco, co nechal někde za sebou v minulosti, ale vy víte, že za to může on. Jako kdyby se za ním táhlo něco podobného, co jste už jednou četli. Tento díl nepřinesl nic moc nového a ani moc nepobavil. Ocenit musím hlavně povedený detail s šaty, které mají trojúhelníkovou díru na bradavku... ale podobných detailů je tam tolik, že jsem určitě ani všechny nepostřehl! Ve finále si povíme něco o Vánocích a zimních radovánkách a to je všechno.
Nestežuju si - Spider Jerusalem je pořád to správné ultrahovado, ale asi jsem neměl číst 3. a 4. díl tak rychle po sobě. Menší pauza by asi neuškodila.

2 01.04.2024

Rok parchanta je super název. Ale s tím dějem už to není taková bomba jak v prvních dvou dílech. Motáme se hodně kolem politiky, i když z Jerusalemova pohledu jde vždy tak trochu o bizár. A ten je vždy zárukou nadprůměru, který má do nějakého zklamání daleko. Černého humoru se dostává v Transmetropolitanu hojně... a to je to, co my potřebujeme! Třeba to, jak skončí politická poradkyně Vita Severn... krásná tečka.

2 30.03.2024

Nevím, jestli se mám smát, být zmatenej nebo se tomu divit, ale vím, že Spider Jerusalem se vždy dostane do (a zároveň i z) každé šlamastyky.

Já na ty komiksy nejsem moc zvyklej, takže mi to přijde všechno hrozně zkratkovité. Hodně věcí si tam člověk musí domýšlet, hodně si všímat detailů a číst mezi řádky... teda mezi ilustracemi. Je to zajímavé médium.

A o to zajímavější je zrovna Transmetropolitan, kterej jde až na kost. Je tam tolik nápadů! Ty nápady jsou často úplně na pokraji té nejvíc sci-fi fantazie... a tak dobře se to čte.

Nic tady není tabu, vše je povoleno a vše je ujeté. Nahota, násilí, vulgarismy a technologie. Postavy a hlášky, které musela vyplodit snad jedině nějaká chorá mysl. To byl kompliment. A ten skládám i celému tomuto komiksu.

2 27.03.2024

Nevím proč jsem si vybral právě toto jako svůj první pořádný komiks (Rychlé šípy apod. nepočítám), ale stalo se. A nevím, jestli jsem si vybral správně nebo se k tomuto formátu stavím moc dospěle nebo na to holt mám pohled zkreslený tím, že nejsem zvyklý... ale zrovna u toho nejásám. Dokážu ale pochopit, proč se někomu tak líbí. Ty kresby jsou super, postavy vždy tak superhrdinské a superschopné... a vypadá to tak lákavě. A tak jsem to musel jednou zkusit.

Co je pro mě ale trochu problém, je ta jednoduchost děje. Nebo se možná špatně vyjadřuji. Ten děj je možná jednoduchý při zpětném ohlédnutí, ale je tam strašně moc postav z celého DC světa, vše je to nějak propojené z minulosti a předchozích komiksů... až je to takové strašně překombinované. A taky je asi důležité si ty jednotlivé ilustrace pozorně prohlížet (a počítám, že to je jedna z těch věcí, které bych si měl užívat)... a ty jsou většinou nějak akční a citoslovcované, až se z toho stávají nepřehledné, tedy alespoň pro mé netrénované oko.

Často mám u knih a třeba i u filmů pocit, že děj se strašně vleče. Přesně opačný pocit mám u tohoto komiksu. Stane se tam toho tolik, že co kapitola, to tak epizoda až dvě z případného seriálu. O většině postav povědomí mám, ale mám spíš nakoukány různé filmy, než abych věděl, jak to bylo v papírovém světě. Ale nechci a ani nemůžu říct, že by mě čtení a prohlížení tohoto komiksu nebavilo.

Rozhodně se nechystám komiksy pověsit na hřebík. Musím se totiž přesvědčit, jestli je to takhle pravidlem nebo jestli by nebylo lepší se raději poohlédnout po nějakém robustnějším grafickém románu, kde bude mít děj svůj začátek, střed a konec... a nebudu muset znát souvislosti z dřívějších osudů postav.

2 15.12.2023

Knihu samotnou jsem sice nečetl, ale narazil jsem na její namluvenou verzi z dob, kdy se tomu ještě neříkalo audioknihy. Na svědomí ji má Hana Makovičková, pro mě neznámá herečka a televizní hlasatelka z dřívějších dob, a musím říct, že se jí to povedlo a namluvení působí i dnes jako profi standard.

Překvapilo mě, že jméno psa má španělskou výslovnost jako "Kucho" a né "Kužo", ale mělo mi to dojít, že se tady bude spíš kuchat než kužit.

Děj samotný zas takové terno není a musím říct, že se mi to šíleně táhlo. On je to teda celý Stephen King - protáhne nás zdlouhavou minulostí různých postav, osvětlí situaci v rodinných vztazích a pohraje si s podrobným vykreslením jednotlivých charakterů, abychom věděli, proč a jaký to má vliv na aktuální děj kolem vzteklého psa. Nicméně zachraňování marketingové kampaně není něco, co bych musel pořád dokola slyšet, když chci trochu horor. A toho tu vlastně moc není. Psího teroru je tam podle mě zatraceně málo a jako horor mi to nepřipadá, nebo alespoň ne s prvky nadpřirozena.

Protože co je tu nadpřirozené? Mihnou se zde sice nějaké náznaky posednutí zlem z městečka Castle Rock, které v dřívějších knihách představoval šílený vrah Frank Dodd, ale... co to má společného s tím, že Cujo chytil vzteklinu od netopýra? Podle mě nic a autor asi ze začátku chtěl to zlo nějak použít, ale nakonec mu to nevyšlo, tak se na to nakonec vybodl... ale už se mu nechtělo ten začátek přepisovat nebo mazat.

Prostě: na to, kolik na knihu existuje opěvných názorů a chvály, je to pro mě docela zklamání a knihu řadím zatím mezi tu horší polovinu toho, co jsem od Stephena Kinga přečetl/poslechl.

2 15.05.2023

(SPOILER) Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si její interpretaci Liborem Teršem. Jak jsem zmiňoval u všech předchozích dílů, jeho přednes mě moc nenadchl. Tentokrát to snad bylo ještě o stupeň horší, protože mě tato série přestává bavit. Bohužel jsem měl pocit, že stejně to měl i Terš. A protože jde vlastně o jakési zakončení putování za Věží, myslím, že nastal pravý čas sérii ohodnotit jako celek (ona samotná kniha vlastně rezonuje na kvalitativní úrovni podobně, takže to je docela i fér). Za prvé - při prodeji prvního dílu by měli dávat upozornění, že musíte počítat s koupí všech ostatních dílů, protože jinak nemá cenu to číst. Za druhé - myslím, že ani sám Stephen King neměl ze začátku představu, jak moc se to rozroste a o čem všem bude vlastně psát. Bohužel hodně z toho mi přijde jako vata a některé pasáže byly fakt zdlouhavé. A to ani nemluvím o tom, že se tam pořád něco opakuje a vrací se k předchozím událostem, pořád a pořád. Žánrově je to strašná všehochuť. X rozpracovaných nápadů a dějových linek, které zůstaly nedokončené. King neustále skáče v místech a časech, v alternativních vesmírech a pohybuje se mezi realitou a fikcí, je tam strašně moc postav, ras a stvoření, odkazů do popkultury, a přitom pořád přidává další a další mezipříběhy, myšlenkové pochody, abstraktní místa, sny. To mě často už nebaví. Navíc odjakživa jsem neměl rád (ani ve filmech) tyto blbosti a výmysly: cestování v čase, prolínání alternativních realit/multiverse, konfrontace fiktivních postav s jejich tvůrci a příliš mnoho náhod. A to vše tady najdeme. Nejen to - tady to tvoří stěžejní část díla. Takže máme problém. Budu asi žít v naději, že jednou někdo tuhle látku uchopí a dá tomu nějaký ucelený směr a logiku (třeba ve formě seriálu) a vynechá zbytečnosti a vysvětlí věci, co jsem nepochopil. Od tohoto dílu jsem čekal velké vyvrcholení a že mi konečně dojde, co na celé sérii Temná věž všichni fanoušci mají, ale nestalo se. Ještě že jsem to nemusel číst, díky za audioknihy. Před "Závanem klíčovou dírkou" si dám od Temné věže chvíli pauzu.

2 27.08.2021

Já si většinou na kresbu nestěžuju, ale řekl bych, že v porovnání s prvním dílem (a jinými komiksy) je to tentokrát docela odfláknuté. Ale co já vím? Stěžovat bych si měl spíš na komiksy Boba a Bobka.

Dějově mě to ale bavilo víc, i bez nějakého Kinga. Jen je škoda, že to skončilo slibem třetího dílu z 2. světové války, kterého už se asi nedočkáme.

1 25.08.2024

Tak to vypadá, že Spider Jerusalem konečně našel ten správnej lék na prezidenta a my se můžeme těšit na velké finále, ve kterém jistě přijde zúčtování s tím velkým sviňákem, teda Fešákem. Děj odsejpá náramně a dokonce i srozumitelně, bez zbytečnejch odboček, drogovejch raušů a extrémních šíleností. Jenom se standardníma šílenostma. Parádní díl!

Taxikář: "Kam to bude?" Šéfredaktor Royce: "To je dobrá otázka. Nejdřív chci vejít do baru a vypít ho. A pak se začnu prát s pěti chlapama a vyhraju. A pak využiju služeb naprosto ohromujícího počtu prostitutek. Z nichž některý možná kdysi byly mý manželky. Což bude následováno tím, že si nakoupim drogy. Popravdě řečeno, ukážu jim velkej povlak na polštář a řeknu jim, ať ho naplněj drogama. A všechno si to, kurva, nechám proplatit."

1 10.07.2024

Oproti předchozímu dílu, tady jedeme už zase ve velkém stylu. Katastrofální superbouře (teda skoro) úchvatně rozkreslená na několik stran, záhadný ostřelovač na střechách ve jménu krve a akce, Shannon stopující taxíky originálním boobsoidním způsobem, Spiderova nemoc s nějakým tím vnitřním rozjímáním (o pekle a cigaretách) a opět jedna konfrontace s prézou. Sice ne konečná, ale aspoň něco proběhlo. Takovej je Žalozpěv. Rozmanitej, nápaditej, srozumitelnej a plnej Spidera Jerusalema. Tentokrát se musím ohnat i pár citáty:

Yelena: "Tohle je trochu paranoidní." Spider: "Paranoici jsou jen lidé se všemi fakty."
---
Yelena: "V takovým počasí bych psa nevyhnala." Spider: "Já jo."
---
Spider: "Kdyby se ukázalo, že bůh fakt existuje... tak by tu teď měl bejt; a předávat mi svůj trůn."
---
Spider: "A někdo vypucujte tu zasranou kočku v umyvadle. Smrdí ještěrama."

1 20.06.2024

Mám z toho takovej dojem, že: všechno už se trošku opakuje, všechno podobné jsme už viděli, spíše jen čekáme a jsme zvědaví, co se bude dít dál, ale jinak žádný posun - pořád jenom sliby, že s tím sviňákem prezidentským něco udělá...

A tak mě tentokrát bavil hlavně jen "Návrat ke kořenům" a to ostatní jsem projel jen z povinnosti. Ne že by to bylo špatné, to vůbec - pořád je to nadstandardní záležitost. Ale už jsem se Spiderem zažil lepší chvilky.

Ale strašně se těším na další díl, na kterej nás nalákali v posledním příběhu.

1 18.06.2024

Já na ty komiksy zase tak nejsem (dodnes nevím, jestli se u komiksů říká "viděl" nebo "četl"), ale tenhle se mi zapíše zlatým písmem do mé hlavy. Má to totiž koule.

Už jsem sice viděl lepší kresby a více akce, ale Spider Jerusalem je tak ujetá postava, že to přesahuje hranice všeho. Už jenom ty jeho barevné hranatokulaté brýle jsou tak originální, že bych je chtěl taky (i když já bych v nich vypadal jak idiot). A pak je tu to jeho nekompromisní jednání, hlášky a situace, do kterých sám sebe dostává.

A musím říct, že i autor musí být pěknej zhovadilec, že dokáže vymyslet tyhlety scénáře... a neodpustí si hromady černého humoru. Vtipného černého humoru. Ten svět, ve kterém se to odehrává, si vyloženě zaslouží další a další rozvíjení, ale určitě ne jak "Rozvíjej se, poupátko". Spíš to bude "Rozvíjej se, hovádko". A já se tím pádem těším na další díl.

Jde vidět, že kde je dobrej nápad, není ani potřeba hromady násilí a krve. Novinařina totiž dokáže být taky pěkně drsnej job.

1 07.03.2024

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou má na svědomí Jan Vondráček. Proti tomu chlapovi nic nemám, ale líp mi sedí, když se na něho jako herce dívám, než abych ho jenom poslouchal. Možná za to může jeho příliš unylý "obyčejný" hlas, ale v tomto případě za to může spíš obsah knihy. Než se k němu dostanu, tak pár připomínek ke zpracování audioknihy. Tak blbé předěly mezi kapitolami jsem ještě nezažil. Jakési šíleně otravné břink drnk cink ťuk, že bych to dokázal snad zahrát i já, už trochu napovídá, že i ten zbytek nebude stát za nic. Nejen, že tyto zvuky jsou na začátku i konci každé kapitoly a částečně i uprostřed, ale navíc jsou zbytečně dlouhé a je to utrpení to vždy poslouchat. To se vůbec nepovedlo.

Nutno říct, že kdybych to neposlouchal a opravdu si to měl číst, jistojistě bych to brzy vzdal. Děj je takový neděj. Něco se tam vždy stane a pak jakoby bylo autorovi jedno, že další části nijak nenavazují, vše většinou vyšumí do prázdna. Kniha nemá žádnou (mnou postřehnutelnou) stěžejní myšlenku, žádnou pořádnou kostru. Jen útržkovitě sledujeme osudy jakéhosi odpadu společnosti nebo bezďáka nebo vlastně vůbec nevím, co si o hlavní postavě mám myslet. Chybí mi nějaký hlubší vhled do jeho motivací a proč se rozhodl takhle žít.

Dalším zákysem je jazyk, kterým je to psané. Člověka, kterému tento styl sedí, si představuju jako nějakého intelektuála, který má v oblibě artové filmy, pravidelně chodí na balet nebo do divadla, poslouchá názory kritiky, uznává moderní umění a nadhodnocuje vše, co se většině lidí nelíbí. Docela lituju překladatele, který se s tímto musel vypořádat. Použitá slova, bezvýznamné věty a vymyšlené zkomoleniny, skoro až básnické výrazy, to nemá šanci mě nijak uchvátit. To bude asi ta "jazyková invence", která je zmíněná v popisu. Často je to strašně popisné a je tam hodně okecávání, které nemá vliv na děj. Ale jak už jsem psal, děj tam vlastně moc není nebo mi tak nějak unikl.

Dále se v popisu zmiňuje, že v knize by se měl vyskytovat humor. Ať jsem hledal, jak jsem hledal, já ho tam nenašel. Ani ten černej. Že se tam furt někde válí použité kondomy, mi vtipné nepřišlo. Že se to tam hemží samejma lůzrama, sockama, děvkama, opilcema a tragickejma postavičkama ještě neznamená, že tam najdete nějaké trefné hlášky. Pokud audiokniha celou atmosféru knihy zabila, asi je mi to docela jedno. Jestli je toto dílo autobiografické, asi tomu tak nějak nevěřím.

Ještě je tu velká šance, že jsem to jenom nepochopil a nedošlo mi, jak to bylo vlastně celé myšlené a že to má nějaký myšlenkový přesah. Ale s přesahama jděte někam - to k životu nepotřebuji, nevyhledávám, nechci. Asi jsem spíš na ty jednodušší věci. Tím pádem pak neexistuje šance, že bych tomu dal druhou šanci nebo někoho odrazoval od toho, aby to nečetl.

Já těch knih zase až tak moc nepřečetl, ale toto je jedna z nejhorších (a počítám s tím, že by dopadla stejně, i kdybych přečetl celou světovou knihovnu). Můj první odpad na tomto serveru, snad se jim do budoucna vyhnu.

Různorodé historky a epizody z válečné vřavy, tedy vlastně často i z vřavy, která není přímo z bojů, ale s válkou v pozadí. Na rozdíl od autorovy "Legie prokletých" tato kniha nepůsobí tak moc protiválečně - sice zde cítím to pohrdání nesmyslnou válkou a - lidově řečeno - jak s ní vyjebat, ale na nějaké přílišné odsuzování se neklade moc velký důraz. Někdy mám dokonce pocit, že se oslavuje německé hrdinství (jako že jsou ve všem nejlepší) a ruští Untermenschen jsou odpad (jako že jsou krutí, páchají různá zvěrstva a jejich nejpoužívanější věta je "Job tvoju mať").
V hlavních rolích excelují Porta a Drobeček, kolem nichž se točí valná většina příběhů, a nutno říct, že ti se neztratí v žádné situaci a dokážou ze všeho vytěžit maximum. Dělají si srandu z nadřízených, chlastají, ponižují všechny okolo, lžou a kradou, obchodují se vším možným a kdykoliv se na scéně objeví nějaká ženská, máte většinou jistotu, že ji voni nebo někdo z jejich kámošů vojedou. Bohužel často soucítím s jejich civilními "oběťmi", kteří si to asi neužívali tak, jak to z jejich pohledu viděli Němci, a strach si možná pletli s nějakými sympatiemi a sklony ke spolupráci. Ale nevím, nebyl jsem tam (a ani bych nechtěl).
Sprostou mluvou a dokonce až vulgárními výrazy se nešetří, ale není to na škodu a postavy to víc polidšťuje. Stejnou kadenci ale mají i hlášky, od urážek až po morbidní komentování situace, téměř vždy ale vtipné. Smrt číhá všude, je jí hodně a její realistické popisy můžou slabší povahy poblít. Co mi přišlo nejvíce absurdní a neuvěřitelné, byl medvěd Rasputin, který Rusáky vraždil líp než většina nácků... a ještě se na nich nakrmil.
Vůbec zde nepadne zmínka o tom, že by sloužili v trestním praporu a že byli vlastně přinucení bojovat, ale možná se spisovatel nechtěl opakovat, tak šel trochu jinou cestou. Jsem rád, že zde již postavy vystupují pod jmény Dědek a Drobeček a ne Starej a Prcek použité v překladu "Legie prokletých". Tak nějak mi to k nim sedí líp.
Sven Hassel mě nadchnul již před lety a audioknihu "Legie prokletých" jsem si poslechl nedávno, tak mě to navnadilo i na tuto. Tu opět načetl Václav Knop, který předvedl standardní, v ničem ani špatný ani dobrý výkon. Akorát ty pasáže, kdy "recituje" zpěv různých písní, je čirá tragédie, ale zároveň chápu, že to je ošemetné, takhle bez melodie a často i bez rýmů. Dám si od něj ale na nějakou dobu pauzu.
Knihu jsem si užil a nebojím se říct, že se dá číst i opakovaně, protože jednotlivé kapitoly oplývají širokým spektrem - od napětí přes humor až po touhu po přežití.
Co mě nepřekvapuje (obzvlášť ve světle aktuálních událostí na okupované Ukrajině) je, že už za 2. světové války dobře věděli, že "Ivan je ten největší lhář na světě."

1 26.04.2022

Nejdřív musím silně nesouhlasit s tvrzením v úvodu knihy, kdy King slibuje, že není třeba mít přečtené nic z předchozích knih. Samozřejmě, že není, ale pak byste měli z knihy poloviční požitek (tím pádem i mé chabé hodnocení by bylo poloviční). Trochu to jeho tvrzení smrdí tím, že se nemáte bát si tu knihu koupit a dát mu vydělat. Ono celkově ten návrat k sérii Temné věže mě moc nepotěšil. Místo, aby se vrátil k nastíněným tématům z předchozích knih (třeba pád Gileadu by mě zajímal ze všeho nejvíc), jdeme opět cestou nových postav a nových příběhů (a Roland se nám najednou nějak rozpovídal). Což o to, ono to nebylo vyloženě špatné, ale když uvážím, že je to často opět úplně zbytečně natahované a objevuje se tam opravdu dost souvislostí s předchozími knihami, mám dojem, že opět je to takové průměrné dílo. Musím tedy zmínit, že samotnou knihu jsem nečetl, ale poslouchal jsem audioknihu interpretovanou Liborem Teršem... za celou sérii Temné věže se mi ten jeho přednes dost znelíbil, takže i tady jsem se s tímto faktem musel vyrovnávat. Mám ale dojem, že ani sebelepší projev by mému hodnocení nepřidal. Musím přiznat, že jsem docela rád, že mám za sebou i poslední knihu série a že už se do Středosvěta nebudu muset dobrovolně vracet. I když v něm vězí tolik potenciálu...

1 07.11.2021

(SPOILER) Knihu jsem nečetl, ale poslouchal jsem audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Jeho neřesti v četbě se neustále opakují - anglická výslovnost názvů, intonace a často jakoby vynechaná interpunkce. Nechci ho pořád jen kritizovat (k jeho hlasu chovám docela respekt), protože v 95 procentech je to ok, ale ten zbytek pak právě strašně bije do uší. Co se týká knihy - ta je přesně taková, jak Stephen King popisuje: dlouhé přípravy a pak 5 minut střílení. Děj se rozjede několika směry a do konce je dotažen jen ten jeden. Mě v hlavě zůstaly hlavně 2 nezodpovězené otázky, které by mohly obsahovat spoiler, takže bacha: 1) Jakto, že se v Calla Bryn Sturgis rodí tak moc dvojčat? 2) Proč je robot Andy o příchodu vlků vůbec varoval? Jinak kvalita a zábavnost této knihy u mě stojí tak nějak na pomezí. Navíc cítím, že by se to mohlo vyrovnat vynikajícím Pustinám nebo Čaroději a sklu, ale asi mě ta Temná věž nepohltila tak moc, jak by bylo záhodno. Dostal jsem se do stavu, že poslouchám spíš ze setrvačnosti a zvědavosti, co se bude dít dál, než abych si to opravdu užíval. Z toho plyne, že v sérii hodlám pokračovat.

1 12.06.2021

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Řekl bych, že od Pistolníka se trochu polepšil, ale pořád mám často zmatky v přímé řeči, dokonce jsem zaznamenal i přeřeknutí, a... není to prostě ono. Představoval bych si víc strukturované a ne tak monotónní vyprávění. Možná kdyby trochu měnil hlasy, chch. Jak autor uvedl v Doslovu, moc otázek zde zodpovězených nebylo a některé ještě přibyly (a láká tak na další knihy). Jsem ale rád, že se už všechno neodehrává v tak abstraktní rovině a často si jde i něco představit. Pravda, často taky ne. Každopádně ale jde o velmi zajímavý svět a propojení do toho našeho je jedna velká ujetost. A to nemluvím o té trojce, kterou najdeme ve dveřích...

1 02.03.2021

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Nejdřív jsem si na něho, jeho hlas a přednes nemohl zvyknout. Čte dost pomalu, tajemně a u přímé řeči často vůbec není poznat, kdo vlastně mluví, pokud vůbec někdo mluví a není to jen něčí tok myšlenek. Ono celkově je to dost složité čtivo (poslešivo) a zorientovat se v tom světě, kde je možné snad úplně všechno (i to neuvěřitelné), je umění. Proto chápu, že zprostředkovat to nějak srozumitelně posluchači je dost nadlidský výkon, a tak se na Terše nemůžu moc zlobit. Nudným na celé knize mi přijde ta přehnaná popisnost a složité věty, které mi často nedávají smysl. Snažil jsem se věnovat pozornost každé drobnosti, aby mi náhodou neunikla nějaká souvislost, ale většinou jsem si spíše říkal: co to má všechno jako znamenat? Celkově je to takové jakési zdlouhavé, moc se tam toho neděje a pak je najednou konec. Říkal jsem si, že knihu bych číst nechtěl a že by mě asi nebavila. Ale jsem načatej. Chci se o tom světě dozvědět více, chci zjistit více podrobností a nechci už být tak zmatený. Proto mě čekají Tři vyvolení.

1 14.02.2021