kure91 komentáře u knih

Přemýšlím jak knížku hodnotit a asi zvolím dvě roviny. V té první nejde autorům nic vytknout, z hlediska řemeslného zpracování jde o špičkového "Larse Keplera", když si příběh drží rychlý spád, čtenář je neustále v napětí, co jej čeká na další stránce a k pokračování ve čtení svádí i systém krátkých kapitol, které obvykle končí tak, že prostě chcete vědět, co bude na další stránce. Potud by to bylo na plné hodnocení, pořád mám z Keplerových knih pocit, že to je řemeslně super napsaný thriller, který by byl špičkový i ke zfilmování. No a nyní přijde ta druhá rovina, která snad zodpoví, proč hodnotím 3* a pozor, možná hrozí menší SPOILER. Nějak mám pocit, že se téma Jurka Waltera již vyčerpalo a začíná se to trošku opakovat, Jurek je skoro 3/4 knihy dokonalý, neodhalitelný antihrdina, sice důchodce s jednou rukou, ale přesto si všechny maže na chleba a nikdo nic neví. Pak přijde jeden detail, který dokáže vše odhalit během chvilky? To mi nějak nesedělo, stejně jak to, že za sebou nechává řadu mrtvol a nikdy se nijak neprozradí. Stejně tak mi není úplně jasná motivace jeho spolupracovníka, byť se dá odhadnout vzhledem k Jurkovým motivačním schopnostem. Měl zůstat již mrtev a Joonovi měli autoři vymyslet nového soupeře. A na úplná závěr, na můj vkus tu bylo až moc mrtvých i mezi hlavními postavami, byť tak nějak očekávám, že vzhledem k posledním stránkám se stejně ukáže, že ne všichni jsou natolik mrtví, jak se snaží autoři podat.

9 16.02.2020

Moc jsem od knížky nečekal (neumím říct proč, ale přistupoval jsem k ní ve stylu "další postapo, hm...") a nakonec jsem byl příjemně překvapen. Dost se mi líbí vykreslení světa sila, vztahů a všeho okolo, v zásadě jsem neměl ani problém s postavami, nikdo mě moc neštval. Možná jediná drobnost, co mi scházela, bylo alespoň orientační zasazení do nějaké času, ale podle náznaků v knize se jedná o dobu hodně po nás. Na závěr lze jen poznamenat, že zatímco v Moskvě musejí žít v metru, Amíci to vzali víc nóbl a bydlí si v sile :)

9 28.08.2019

Po prvním dílu jsem rád, že jsem si nechal z Kulhánkovin Noční klub až na závěr, jestliže jsem u Divokých a zlých často psal, že mě hype okolo autora a jeho knih nechává chladným a že nevidím, proč jsou tak legendární, tak tady jsem spokojený. Zajímavě nastíněný úvod s představením Nočního klubu, pak se na scéně objeví hlavní antagonisté a následně se rozjede pořádná akční jízda, kdy děje ubíhá rychle jako upír v plném tempu, krev teče po litrech, že by se z ní najedlo celé upírstvo světa a konec dílu slibuje, že dvojka bude pokračovat dokud Tobiáš nenaplní zásady Nočního klubu.

9 27.05.2019

Tak za tohle zaslouží Štěpán Kopřiva absolutorium. Jel jsem jeho knihy cca postupně jak následovaly po Asfaltu a Rychlopalba mě dostala a až se mi pomalu nechtělo věřit, že to napsal stejný "blázen", co stvořil postavu vojína de Klerka. Rychlopalbě nechybí typický kopřivovský humor, který je zde nejčastěj prezentován formou hlášek či myšlenek ústřední postavy a zajímavě dokresluje děj, který není mnohdy příliš procházkou růžovou zahradou. Oproti jiným knihám, kde je v ústřední roli (ex)polda, ano, na tebe se dívám, Joono Lino, mi zdejší hlavní hrdina nepřišel jako nepřemožitelný superman, ale spíše jako docela uvěřitelný pražský policista. Jasně, občas se nitky pátrání napojovaly asi až moc ochotně, ale nevadí, kniha mě dokázala chytit a nepustit, konec jedné kapitoly přímo nutil pokračovat ve čtení a už teď vím, že si Rychlopalbu určitě ještě jednou přelouskám. A doufám, že se p. Kopřiva rozhodne v tomto žánru ještě něco stvořit.
EDIT: tak netrvalo to dlouho a musel jsem si to dát ještě jednou a ani na druhé přečtení kniha nic ze své kvality neztrácí. Navíc jsem si mnohem víc vychutnával Kopřivovu hru s jazykem ve stylu formulací "Přetížil jsem jeho představivost tak mocně, že vyletěly fantazijní pojistky" nebo "Šanon se odrazil od lebky, zašustil křídly průklepáků a bouchnul o kovovou skříň."

9 15.05.2019

Série si nadále drží svou laťku a i když to dlouho nevypadalo, tento díl nás zase posunul v ději, i když na první pohled to vypadalo, že budeme spíše sledovat plnění side questů. Musím uznat, že návrat na Zemi jsem si ibrovsky užil a zejména za části děje v Ostravě zaslouží autorka pochvalu, protože to byla fakt zábava. Jen mi teda nadále přijde jedna věc v sérii, která mě lehce štve, že kromě posádky Kraksny jsou všichni strašní sidekickové a materiál na jedno použití. Rád bych viděl některé postavy chvíli vydržet a trošku je více rozehrát.

8 31.08.2023

Při čtení hodnocení a komentářů ke knize mám trochu pocit, že tu nastal podobný případ jako u Metra 2044, které taky bylo hodně odlišné od první knihy a možná i proto je Spasitel Duny hodnocen tak, jak je. Nebudu si tu hrát na pozéra, co by napsal, jak ho kniha hned od začátku bavila a jak ji hltal od první stránky, protože tak to rozhodně nebylo, ale v závěru, kdy hodně věcí zapadlo do sebe a Muad´dib došel konce své cesty, tak jsem si uvědomil, že to z hlediska děje vlastně nebylo vůbec špatné a dělo se tam toho dost, byť to chtělo pozorní čtení a soustředěnost na dialogy a nuance vyjadřování.
Kdybych měl vše na závěr nějak shrnout, tak z hlediska dalšího vývoje děje ve světě Duny jsme se dostali dalších 12 let od konce první knihy a vidíme, co se z Paula a Alii, potažmo dalšího hlavních postav, popř. Impéria a kvizarátu stalo. A ukazuje se, že ač jste Imperátor s předzvěstnou schopností, tak jsou věci, co na své cestě nevidíte a vlastně máte dost smutný osud (nebo tak aspoň na mě po dočtení Paulům příběh působil), kdy víte, co vás čeká a co musíte udělat, aby se naplnila vize nejméně tragická... Stálo mě to trochu přemýšlení, ale nakonec knize dám plný počet, ten závěr a vygradování událostí si to zaslouží.

8 24.07.2022

Nemůžu začít jinak, konečně se autorce povedlo napsat hlavní postavu, která mě neštvala celou knížku, ale jen první třetinu, takže už jen za tohle pochvala. Jinak stejně jako u předchozích knížek šlo o velmi čtivý a zábavný příběh, každá stránka mě nutila k tomu, abych ji otočil a pokračoval ve čtení, takže i za tohle spokojenost. Samotný příběh byl vystavěn hodně zajímavě, v půlce došlo na jistý předěl a změnu prostředí, ale pořád děj odsýpal, vše se nakonec protnulo a vysvětlilo. Shrnuto a podtrženo, za mě zatím nejlepší knížka od K. Sněgoňové, nebránil bych se návratu do tohoto světa... Díky načtení dalších postapo věcí, nemůžu se na závěr ubránit poznámce, že zatímco v Americe lidé zalezli do Sila, v Evropě byli zjevně Nanebevzetí :)

8 02.11.2020

Jestliže jsem v komentáři k Silu psal, že mi lehce chybělo časové zasazení, tak tady mi to Howey vrátil i s úrokama a jednotlivé datace ke všemu doplnil, akorát mám depku, že těch roků do startu operace Padesát Světového řádu moc nezbývá, ale třeba dřív nastane jiné post-apo a zalezem za 13 roků do Metra :)
Ale zpět ke knížce. Líbilo se mi, že se popisuje vůbec vznik sil a život v Silu 1, naráz na celé "silové" universum člověk nahlíží jiným pohledem a ví, proč a jak se některé věci děly (a to včetně vysvětlení některých událostí ze Sila 17 a 18). Ale aby to zas nebylo jen nekritické, měl jsem problém si oblíbit hlavní postavu Donalda, s každým dalším turnusem mě začínal víc a víc štvát. Kniha jako celek však za plný počet hvězdiček.

8 14.10.2019

America, fuck yeah! Začnu to trošku netradičně. Snažil jsem se ty neustále zmínky o tom, jak jsou všichni Američané apod. v hlavě filtrovat, ale nešlo to. Nejpozděj od půlky knížky mě každá taková zmínka začala regulérně štvát, takže i kdyby to jinak byla nejlepší kniha světa, tak bych plný počet hvězdiček nedal. A teď ke knize. Tématika EMP útoku je zajímavá, popis rozpadu společnosti mi nepřijde nijak přitažený za vlasy a docela bych mu aj věřil, plusem je (malý spoiler alert!) to, že se autor nebojí zabíjet postavy no a závěr se tak asi trochu dal čekat. Jestli mě knížka navnadila ke čtení druhé dílu? Těžko říct. Ale rozhodně mě navnadila si zopáknout Neffovu Tmu.

8 10.02.2019

Jako u Legie začínám mít trochu problém s tím, že se vše odehrává na můj vkus šablonkovitě. Tady je mise, jeďte někam a něco tam udělejte. Něco se posere, tak improvizujeme, nějak se to nakonec vyřeší a obvykle u toho zkape nějaký sidekick. Ale jedná se o space soap operu, takže co bych chtěl?
Protože ve chvíli, když každý další díl otevřu, tak mě ohromně chytne a čtu ho jedním dechem až do konce, takže sice si vždy na začátku říkám to z úvodu, ale pak jsem nadšený. No a ani tentokrát to nebylo jinak. Autorce se rozhodně povedlo vytvořit zajímavý svět opravdu mě bavilo sledovat další dobrodružství posádky Vzdorující. A tentokrát to bylo hodně husté, záporáci byli vykresleni opravdu zajímavě a dost jsem zejména v závěru trnul, jak to se všemi dopadne.

7 26.06.2024

Měl jsem zase po chvíli čas na pořádný brakovatý slasher a toho se mi od mistra Hozy dostalo měrou vrchovatou. Již předchozí knížky se Strašákem mě dost bavily a tady jsme dostali jeho příběh pořádně na steroidech. Nyní jsme daleko v budoucnosti, ze Země radioaktivní pustina a Strášák se vydává na misi do světa na pomezí Mad Maxe a Falloutu. Co se zdá zprvu jako jednoduchý úkol se začne postupně komplikovat, potkáváme nové hráče a frakce, kteří všichni mají jeden cíl. Dorazit do mýtické oblasti. Dost mě bavila samotná skutečnost, že se jedná o postapo odehrávající se v našich končinách a různé odkazy na popkulturní díla a hlášky dodaly celé knížce pomyslnou třešínku na dortu.

7 04.09.2023

(SPOILER) Upřímně řečeno, zde jsem musel nad hodnocením dost dlouho váhat a doteď si nejsem jistý, jak knížku hodnotit. V ději Legie se nacházíme v paralelní knížce s Agou a sledujeme, co Vodička s Giuseppem podniknou při hledání Amandy. Po pomalejším začátku se děj rozjede a na planetě, kde otročí mirsové dostane pořádné grády. Autorka dostala možnost dosti pohnout s dějem a nebála se toho, byť jsem nyní zvědavý na další děj následujících knih, byť něco prozrazují anotace.
A na závěr budu zlý a dám jednu hvězdičku dolů, protože už zase autoři zabili zajímavou postavu z emzáků. Sakra, nechte už někoho přežít, doplňte jimi posádku Kraksny a nedělejte z nich je neustále mizející stafáž.

7 14.02.2023

Kniha mi přijde jako menší oříšek k hodnocení, ale hned předešlu, že mě nakonec vlastně dost překvapila a to příjemně. Na jednu stranu je tady ohromně strhující děj, který čtenáře nutí otáčet další a další a další (a tak dále... ) stránku, protože prostě chceme vědět, jak to bylo dál a co se dělo. Protože samotná Zahrada a Zahradník s Motýly jsou relativně zvráceným nápadem a prostě mě jako čtenáře bavilo sledovat, jak se bude vše dál odvíjet. Spádu děje a jisté sugestivnosti napomáhá i podoba vyprávění, kdy retrospektivně pohledem jedné z postav sledujeme dějí v Zahradě a vývoj, která vedl k závěrečné gradaci, která je de facto úvodním momentem knihy. Potud dobré, pochvalu zaslouží i hlavní postavy, ale tím se dostávám k tomu, proč jsem nakonec nedal plné hodnocení. Zejména u ústřední hrdinky mi přišla poměrně nevěrohodná její totální racionalita, praktičnost a svým způsobem plot armour, což se spolu s konceptem samotné Zahrady podepsalo na mém hodnocení. Prostě se mi nechce věřit, že by něco takového mohlo existovat takovou dobu, jak nám kniha tvrdí a jestliže si hrajeme na zasazení do naší reality, tak mi to přišlo trochu přitažené za vlasy. A to nemluvím o postavě, která se s hlavní hrdinkou setká v závěru a prozradí své tajemství, to už mi tam vůbec nesedělo. Ale kniha jako celek z hlediska románu určitě stojí za doporučení.

7 23.10.2022

Tohle bude na hodnocení docela oříšek, protože se ve mě sváží dva přístupy k hodnocení díla. Ale protože mám dobrou náladu, tak začnu těma pozitivama. Musí se nechat, že knížka se četla pěkně, děj odsýpal a oproti některým jiným českým autorům jsem neměl problém se slohovou stránkou věci a podobně. Dalším plusem může být čtivost a napětí v ději, kdy nebylo moc hluchých míst, kterými bych se musel na silu prokousávat. Jenže tímto se dostávám k samotnému ději a, milí čtenáři teď přijde očekáváné místo, kde budu muset začít být kritický. Až do konce jsem doufal, že nepřijde syndrom Lost, kdy bude víc otázek než odpovědí a mám trošku pocit, že právě to nastalo. Dlouhou dobu jsem měl pocit, že všechny různé časové, osobní a prostorové linky se krásně splétají a nakonec dojdeme k rozuzlení, ale z mého pohledu se tak nestalo. Ano, potkali se všichni na jednom místě, kde došlo ke katarzi a gradaci děje, ale jako čtenář nejsem uspokojený. Protože mi přijde, že se vlastně nic nezměnilo. Možná je to jen má chyba, ale vlastně jsem vůbec nepřišel na kloub tomu, kdo byl Daniel, kdo byla Ella, jaký účel měla ona Temnota, kde se vzal GHOST? Jako jediné, co jsem bral nějak za vysvětlené byla Jenny, ale aj tak... Takže musím dost zvažovat, jak hodnotit, ale jelikož jde o autorovu prvotinu, tak ty 4 hvězdičky udělím.

7 24.08.2022

Jak začít jinak, než pochvalou autorky, protože co kniha, to zvýšení laťky a rovnou předešlu, že už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu. No a když už jsem u těch pochval, tak i tady zopakuju, že se konečně autorce daří psát hlavní postavy tak, aby mě nesraly (což byl případ Zřídel a Krve pro rusalku) a upřímně jsem tady Kapitánovi držel palce.
Příběh knížky nás vrací zpět do světa po Nanebevzetí, do doby po pádu německého města a většina děje se odehrává na povrchu Země, protože děj sledujeme optikou průzkumného oddílu města Nový Visegrád. Jak uvádí anotace, Kapitán vede výpravu za Archou, která by měla skýtat "věci, s jejichž pomocí by mohli lidé znovu ovládnout Zemi".
Jak se této výpravě, pod označením Návrat, bude dařit, co vše bude muset na povrchu obětovat a co naopak cestou získá, to autorka čtenáři servíruje v čtivém textu, který je napěchovaný napětím a doslova svádícím k tomu, aby čtenář otočil další stránku a zjistil, jak to bude pokračovat.

7 05.04.2022

Mám pocit, že zejména po předchozím dílu se zase trochu více posunujeme v ději (Šprti a frajeři byly tak trošku side quest z mého pohledu) a posádka Kraksny se zaplétá do dalšího úkolu, který se komplikuje od prvního okamžiku. Tentokrát si má na začátku hrát na stěhováky na Planetě tisíců světel, avšak vše se začne hroutit a cílem je nakonec nějak vyváznout. Dozvíme se další informace o hlavních postavách, konečně přijde na backstory Guiseppeho a zjistíme, jak je to s množstvím přežívajících lidí ve Společenství i ve vesmíru.
Jak je u Františka Kotlety zvykem, nechybí hromada hlášek a v celém ději knihy chci trošku hledat nějaké náznaky snah o vznik revoluce ve vesmíru proti Modrým švestkám. Jako řada dalších pozitivně hodnotím hnutí okolo petragunu a věřím, že o něm ještě uslyšíme. No a neodpustím si smutné povzdechnutí, opravdu jsem jednu chvíli věřil, že by Jednotykadlák mohl rozšířit posádku Kraksny :(
Nic než petragun!

7 25.01.2022

Kdysi jsem jednu ukázku, snad zahradníkův červen četl v čítance někdy na gymplu. Od té doby uplynulo docela dost času, takže nastala nejlepší chvíle si zase dát nějaké to dohánění restů a přečíst si něco od Karla Čapka, kterého postupně objevuju a jehož dílo mě stále víc a víc začíná bavit. Tady můžeme odlehčenou formou sledovat, jaké radosti a strasti přináší zahrádka a péče o ni, co vše je potřeba udělat a konat, aby všechno vyrostlo jak má, apod. Vzhledem k tomu, jaký osud autorovi život přichystal mě přišla poslední kapitolka taková smutná, i když její vyznění mělo v době vzniku určitě být optimistické.

7 14.06.2021

Asi jedna z mých nejoblíbenějších knížek vůbec, takže mě až překvapuje, že jsem dodneška nedal hodnocení a komentář. Takže tohle by bylo napraveno. Musím říct, že knížku jsem četl už xkrát, jak českou verzi, tak teď originál a pořád mě baví stejně jako poprvé. Příběh rodiny Corleone, jejího vzestupu, války pěti famiglií a závěrečného rozuzlení se neomrzí. Při posledním čtení jsem docela přemýšlel nad tím, jestli se dá najít v knížce nějaké hluché místo, nějaké, které by mě nebavilo, ale na nic jsem nepřišel, všechno má pro příběh své místo (ok, kdybych měl pistoli u hlavy, tak bych asi vyškrntnul sicilskou část, ale bylo by to z těžkým srdcem).
A jestli něco podtrhuje knihu a její příběh, tak je to vyřízení si účtů v závěru, tuhle scénu bych mohl číst pořád dokola a byť jsem tady teď knihu vychválil tak dodám, že její zpracování z filmu je ještě o stupínek lepší. Kol a kolem, jednoznačně must read a jedna z těch jednoznačných klasik.

7 22.04.2021

Pomalu se nám děj začíná rozjíždět a knížku jsem zfoukl asi za dva večery, protože se od toho nedalo odtrhnout a chtěl jsem číst dál a dál, abych zjistil, jak se to vyvrbí. Řekl bych, že zejména tak v půlce knížky se to vše krásně zašmodrchalo a dost mě zajímalo, jak autorka z toho všeho vybruslí, ale za mě spokojenost, dostali jsme nové postavy, nové mimozemšťanské rasy a příslib zajímavého dalšího vývoje. Děj odsýpal jedna báseň, nechyběly hlášky a zajímavé momenty, na úplný závěr musím dodat, že Aštara jsem si z reklam Vesmírných lidí představoval teda jinak :)

7 25.12.2020

Začnu možná jako heretik, ale jestli někdo knížku srovnává s Mistrem Kulhánkem, tak bych si dovolil nesouhlasit, příběh mi přišel více Kyšovský a atmosféra připomínala SPAD, nešlo jen o akční scénu za akční scénou, byť té akce tam samozřejmě nebylo málo. Z toho, co zatím bylo představeno, se mi líbí idea celého univerza Legie, díky postupnému zjišťování informací hlavními postavami se i čtenář dostává do světa a zjišťuje jeho zákonitosti a fungování a už teď jsem zvědav na další vývoj. Děj samotné knížky je "úvodem do problematiky Legie", když sledujeme, jak se dává dohromady posádka Kraksny a stojí před ní první úkol, zmizet pronásledovatelům a přežít to. Jelikož je děj okořeněn hláškami a vtípky, jejichž četnost mi přišla vyšší ve druhé půlce knihy, tak si sem odložím pár těch, kvůli kterým jsem se musel smát v šalině.
--------------------------------
"Jen víme, že jsou modří jako švestky," vysvětlil.
"Jednou z těch pičusů vypálím slivovici, ze švestek jedněch mimozemskejch," zaklel Bohdan vedle mě.
--------------------------------
"Nejsou tu sprchy."
Chvíli jsem přemýšlel, kdo na mě mluví. Na první dobrou můj omámený mozek napadlo, že jde o svatého Petra. Ale v nebi přece musí mít sprchy. Nebe bez sprch je peklo.
--------------------------------
"Neříkej jim naše jména. Myslím to vážně. Základní pravidlo. Mám na zemi ještě nějaké příbuzné.," zareagoval nečekaně vážně Gerasim. Zase mě překvapilo, jak zatraceně chytrý dokázal být, když chtěl.
"Já jsem kapitán Bouchač a tohle je... "
"Lord Mrdák," napověděl Gerasim.
"Lord Mrdák," pronesl jsem s vážnou tváří. Nejlepší na tom bylo, že mimozemšťan prostě nemohli pochopit, že si z něho děláme srandu.
--------------------------------
Stejně to fungovalo s nápoji. Jiná lednička mi nabídla jakýsi mixér různobarevných nápojů. Ten růžový chutnal jako kafe, zelený jako Starobrno. Po vyprsknutí na podlahu zmizel z nabídky.

7 12.11.2020