kuruteku komentáře u knih
Od Hazardu k Pulsu a smekám. Tady už ten dostihový svět byl mnohem víc, navíc postava doktorky Rankinové, kterou musíme vlastně obdivovat, protože bojuje sama se sebou a ještě vyšetřuje (v obojím slova smyslu).
Dluh je smazán (mí sledovatelé vědí, že jsem - osel - nejdříve přečetl Operaci Petragun než tento díl) a já chápu, kde se vzal, respektive zmizel Giusseppe, souřadnice Batistovy Legie, setkání s Rudým Vrabcem. Zajímavé, měl jsem na začátku celé ságy pocit, že na nucených pracích nebyli rok a půl, ale daleko více. Ale možná že ne, je to jen brak. V každém případě baví. A smažák, Fifinka, maso, ČD, Havířov, Národní, parašutisti, no náš svět v jednom balíčku.
Recenze byly vesměs pochvalné, tak jsem rád přečetl. A nelituji. Nic světoborného to není, autor vlastně jen popisuje, co se mu kde stalo (a malinko si vybájí či posune). Ale život chudších Američanů je vlastně popsán docela zajímavě.
Takový komplot ze všeho možného. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil spojovací můstek. Ale mrzelo mne, že ten závěr je nějak moc otevřený. Bohužel tím to bylo o dva stupně slabší než literární vzory. Ale bylo to zajímavé.
Co bych ubral na trablech se jmény, to přidávám za krajinu - už se těším na vandry, kdy budu hledat, kde je která jeskyně, půrva, reliéf. Takže hvězdička dolů za to, že k příběhu není přiložena mapa.
U první části jsem si říkal, proč to vlastně čtu, když dopředu vím, co tam bude. Takové čtení na jeden den, u kterého vím, co bude. Je čas si od Kotlety odpočinout. Na druhou stranu bosorka a guli daj tomu daly úplně jiný rozměr.
Pořád mi to vrtá hlavou - je sedmiletý chlapec s PAS zodpovědný za své činy? A je šestnáctiletá slečna dostatečně empatická? A jak moc a čím byla nemocná jejich matka? A nebyl výskyt lidí s poruchami myšlení a chování v knize větší než v reálné společnosti? To jsou mi otázky.
Cetlo se to skvěle, sympatické postavy (Peder, Christen, snad i Milda a Sára) se střídali s výstředníky (Victor, Mina, Jena, Kenneth), do toho nějací zakomplexovaní (Ruben, Julie).
A vykreslení světa iluzí.
Takže ano, zajímavá série a vhled do světa lidí jinak myslících a do určité míry cítících (míněno společensky).
Než začnu chválit, tak má zmatení: proč jsou měnou guldeny? Copak je Maarden v Holandsku? Anebo je to Naarden? A proč na mne působí všechno tak, že je to Dánsko nebo Švédsko?
Ale ono je to vlastně jedno. Jeden byvší kriminalista, dnes antikvář má kostlivce ve skříni (pozor, ne jen případ G., ale problém s vlastní minulostí a G.). A celou knihu se od této vrstvy posouváme k dnešku. Celá série s Van Veeterenem nemohla skončit lépe a připravit půdu k Barbarottimu. Sice jsem měl při čtení pocit, že se to vleče, ale zároveň si to užíval - šachová partie s tahy, u kterých se musí čekat, co osud přinese.
Občas bych rád znal i názor autora, co čím sledoval, kde a co ho inspirovalo, kudy se ubírala jeho mysl.
Rozhodně Mankella a Nessera čtu kvůli té přidané hodnotě - vztahu k životu.
Za trojicí otců zakladatelů (Heinlein, Clarke, Asimov) se Simak úplně vymyká. Na prvním místě lidé, ne svoboda, technologický pokrok, velké myšlenky, ale obyčejná lidská slušnost a pospolitost. Čím dál víc mi to připadá samozřejmé i nesamozřejmé, samozřejmé v cíli a nesamozřejmé v reálné existenci.
Dokonce si troufám Simaka označit za mistra scifi povídek - na malém prostoru otevřít i uzavřít krátký příběh s lidmi a roboty, které byste chtěli mít za své dobré přátele, pokud je už za ně nemáte.
Všechny pasti Země vidím částečně jako předobraz Cesty na Mars Erica Idlea, minimálně v cestování na raketě, Soused mi evokuje Velinského Konec strojů (název si úplně přesně nepamatuji), Smrt v domě zase Trifidy. A dalo by se pokračovat dál.
Tak budu hledat dál Simakovy knížky a povídky.
Tak odtud si bral svou inspiraci Stoletý stařík. A neříkejte, že ne. Děkuji Jendovi (doufám, že si to pamatuji dobře), že mi kdysi tuto knihu půjčil. Byl jsem nadšený, ale audio kniha ji posunula výš. Sice už se nedostavil ten "aha" efekt, ale stejně pobavila. A trochu připomněla postřeh Vl. Třešňáka, jak se jeden emigrant s rumem a čajem posouval po finských lesích, až se potkal s Finem. A ten propadl kouzlu českého grogu s pigi čajem, až odcestoval do Čech, aby si koupil rum a čaj.
Mankell a Nesser, dva autoři, pro které je detektivka jen prostředkem, ne cílem. Cílem je vyprávět o životě, o jeho zákrutách, propadech i nadějích. Proto čtu. A Valdemar Roos i Anna v první a druhé půlce, Eva Backmanová i Gunnar Barbarotti jen v druhé půlce poskytují mnoho námětů k zamyšlení - proč žijeme, co opravdu chceme, komu a jak můžeme pomoci či prospět. Chvíli mi trvalo (teď myslím tu sérii s G. Barbarottim), než jsem tomu přišel na chuť, ale vyplatilo se. Konec je malinko otevřený, ale rozřešení je svým způsobem i rozhřešením.
Trocha změny po všech těch románech, scifi, fantazy, detektivkách - a vůbec to není špatné. V 10-12 letech bych z toho lezl po stropě, teď vidím, že je to taková červená knihovna pro děti, ostrov splněných přání. Ale i tak - dobrá výchova a příležitost dělá správné robinsony.
V tom správném věku jsem četl Kormidelníka Vlnovského, kterého si cením nejvýš (musím si ho znovu přečíst), Plevův Robinson byl pro děti vhodnější než Defoeův, Tajuplný ostrov pro starší (ale taky velmi zdařilý).
Tak teď díky ilustracím Milana Fibigera jsem se dostal i k tomuto Robinsomu.
Co dělá člověka lidským? Lpění na životě za každou cenu? Hrdinství? Zoufalý čin v zoufalé době? Arnošt Lustig byl spisovatelem jednoho tématu, ale to téma vyčerpal úplně. Protiválečnou novelu, která je zdánlivě banální a zdá se, že od začátku směřuje k nevyhnutelnému závěru, povyšuje nad průměr několik postav, které - stejně jako čtenář - ví: krejčí, rabín, Brenske.
To takhle dočtete eknihu a nejde vám nahrát nová, všechny knihy jsou příliš velké na cestu autobusem domů přes půl republiky. A pak přijde vhod ta útlá knížečka, co s sebou už přes dva měsíce vozím, pokouším se ji začít číst, ale až teď přišel ten správný čas. Nádhera. Každý má někde své fotografie svých Krkonoš a kdo ne, toho mi je upřímně líto. Stejně jako toho, kdo se nikdy netrasl zimou, kdo nikdy nespal v lese. Ano, z jeho pohledu jsme staromódní, ale my představujeme tu návaznost na dávné předky. A doufám, že přežijeme i doby budoucí s jejich umělou inteligencí. Ta tohle nikdy nemůže zažít a tedy ani pochopit.
Nádhera. Pro mne počátek "severské" detektivky, kde jde daleko více o člověka, o společnost, než o záhadu. Ostatně tou záhadou není tolik nalezení pachatele, ale jeho motivů. Díky školnímu bazaru detektivka za dvacet korun, ale potěšení nevyčíslitelné.
Skvělá dětská/pubescenti/náctiletá četba o věrnosti, zodpovědnosti, touze po vědění. Nový svět šifer a chemie, plus trocha historie a londýnského zeměpisu. Už se těším na další díly. Schváleno, přijato
Občasné setkání s autorem jednoho tématu - soužití muže a ženy v různých souvislostech, konstelacích, věku, ... Zaujala mne povídka Hokejista a "duchodcovsky vtip". Zbytek tak nějak prošel nevšímavě kolem. Bohužel autor dvěma knížkami na začátku své kariéry vyčerpal svůj potenciál a pak už jen pokračuje v recyklaci, tu úspěšně, tu méně.
Jasně že Stařík byl pecka, ale až na Zabijáka se to ostatní dá také číst. A smát se i nahlas. A kroutit hlavou nad nepravděpodobnými náhodami (měli Kondory prezidenta Aleka). Nicméně pocit spokojenosti převládá. Obamu snad nemilují jen trumpiste Jo a musím někdy ochutnat ten vartenbrodsky sýr (já vím, že to je kostrbatějsi jméno, ale co).
P.S. Já vůl, taky na všechno naletím. Ale i v guglu je vidět, že lidé hledají ostrovy Kondory. Bravo, autore.
Nově vydané Mystery pressem a já až do 3/4 jsem měl pocit, že tuhle Finkovku jsem ještě nečetl. A že konečně trochu chápu ty pozdější narážky na Bernartice. Blbost, závěr mne vrátil na zem - House a Bimbo zachraňují Otíka, který svým zjevem Gérarda Phillipa sbírá střípky tam, kam se policie nedostane. A už ví, že "ukvapené závěry jsou kriminalistova zhouba". Asi bych si měl dát celou sérii znova.
Minimálně zajímavé. Pořád jsem čekal konec podle Shakespeare a ono ne. Ale i tak plné odkazů jazykových, situačních na Romea a Julii. A Šanghaj dvacátých let. Plná rozvratu, plná naděje, plná cizinců, gangsterů, komunistů, nacionalistů. A do toho příšera. Jenom nerozumím překladu titulu - že by název Naše násilné/násilnické vášně by tak netáhl? Ale byl by trefnější a přesnější. Konec naznačující, že bude další díl?