Květ komentáře u knih
Historický román Mlýn, inspirovaný skutečnými událostmi, začíná v roce 1900 a končí rokem 2010, jeho největší část je věnována totalitnímu režimu. K nezvyklému stylu krátkých kapitol, střídání let a následně útržků a citace z dobových novin, jsem byla nejdřív skeptická, měla jsem obavy, že mě román nezaujme, ale zbytečně. Děj mě brzo naplno pohltil a knížku jsem přečetla v podstatě za jeden den. Emotivní příběh obyčejných lidí, silný, smutný, ale zároveň s okamžiky vtipu a nezbytného humoru. Nechtělo se mi s ním loučit, můžu doporučit.
Pokračování vyprávění Její Svátosti Kočky volně navazuje na první díl a opět přináší nenásilnou formou "příběhů všedních dnů" rady do života. Knížka je psána jednoduchým, čtivým, až takřka pohádkovým stylem, který dokáže zklidnit, pohladit i inspirovat. První díl mě svými tématy zaujal o pár kočičích chloupků více, ale i ve druhé části jsem si našla svoje. Moc se těším na závěrečný kousek.
Moje první přečtená knížka od Jodi Picoult, kterou nemůžu doporučit. A to v podstatě z jednoho důvodu, zoufale mi nevyhovoval styl vracení se děje po hodinách zpět. Nepřišlo mi to napínavé, nepřišlo mi to zajímavé, naopak působilo to na mě rušivě a knížku jsem si nevychutnala. Přiznám se, že kdyby to nebyla moje oblíbená autorka, tak knížku odložím nedočtenou, uvítala bych také více děje a méně "filozofování". Takto jsem se dopracovala až k závěru, ale obvyklé nadšení z četby se nekonalo. Mrzí mě to.
Páté pokračování Milénia mi bohužel přišlo slabé. Ani příběh Lea a Dana, ani část s Fáriou mě nijak zvlášť nestrhly, obě dějové linky mi mi přišly předvídatelné. Roli Lisbeth v knize jsem vnímala jako okrajovou, dialogy i situace se mi zdály často odbyté. Celé hodnotím jako průměrné čtení. Mám doma i šestku, tak snad to bude lepší.
Rozhovory dvou duchovních vůdců a dlouholetých přátel, Jeho Svátosti Dalajlámy XIV a emeritního arcibiskupa Desmonda Tutu, ocení každý, kdo chce pracovat na vlastním seberozvoji. Jednoduchou cestou podané principy šťastného života jsou na závěr obohacené o praktické meditační cvičení. Kniha plná moudrosti, optimismu a soucitu.
Pokračování historické beletrie Sester z Versailles mi doma nemohlo chybět, už snad jen kvůli té krásné obálce! Tak jako první část i tato kniha dokáže skvěle přenést atmosféru královského dvora, intriky zhýralé šlechty, ambice, touhu po moci, zradu, zoufalství i naději na lásku. Příběh z větší části vypráví Jeanne-Antoinette Poisson, markýza de Pompadour, která se z měšťanské dívky díky králově přízni stane nejmocnější ženou Francie. Ke slovu přijdou ale i další královy milenky. Román je lehce dráždivý a stránky plynou pod rukama, odpočinkové jednoduché čtení. Těším se na závěrečný díl.
Na pokračování Smrtky jsem se tak moc těšila, že jsem nakonec byla zklamaná. Bohužel, u mě nadšení z prvního dílu NImbus nepřekonal ani náhodou. Přišlo mi zbytečné omílání první části a časté vzpomínání. V první polovině příběhu jsem v podstatě nenašla nic zajímavého. Až v poslední třetině nabrala knížka spád a ani výborný závěr už mě nedokázal pro NImbus dostatečně nadchnout. Mrzí mě to, čekala jsem víc, hodnotím průměrně.
Manželovo tajemství je mým třetím románem od Moriarty, bohužel mě tentokrát tolik nezaujal. Ač byl koncept tří žen, tří příběhů podobný, jako u předchozích románů, pro mě měl málo šťávy. Knížku jsem bez problémů odkládala, nic moc mě netáhlo ke čtení, děj se pořádně rozvíjel až od poloviny. Průměr.
Laskavé čtení psané jednoduchou formou, které přináší nenápadné ponaučení do života. Skrz kočičí oči poznáváme zcela nenásilně základní principy buddhismu, příběhy vybízí k zamyšlení. Chvíle s touto knížkou jsou zastávkami plnými klidu a naladění se na pozitivní notu. Nenechám si ujít i další díly.
Klobouk dolů autorce, jak skvěle dokázala popsat životní situace a myšlenkové pochody ze tří pohledů, třicetileté herečky, její staré matky i desetiletého kluka. Chvilku jsem si zvykala na osobitý styl psaní, ale brzy jsem hltala jednu stránku za druhou. Příběh je velice čtivý a reálný, střídavě mě všechny postavy nesmírně vytáčely, střídavě jsem je litovala a chápala. Román o rodinných vztazích, o tom, že ne vždy jsou některá rozhodnutí nejlepší pro všechny. Doporučuji.
Velmi pěkná knížka s krásnou obálkou, kterou bych klidně četla ještě dál a dál a dál. Vyprávění formou deníku se mi líbilo, oceňuji i zařazení pasáží od japonského manžela. Oddechové letní čtení, bavila jsem se.
Druhá kniha s vyšetřovatelem Fabianem Riskem dějově předchází prvnímu dílu, z čehož jsem byla na začátku trochu rozčarovaná, ale brzo jsem to autorovi odpustila. Děj je komplikovanější, obsahuje hodně postav a linek, ale stránky ubíhají pod rukama jako nic, čtivost se rozhodně této detektivce upřít nedá. I když někde občas vázne dovysvětlení, i když se někdy rozčiluji nad jednáním policie nebo jednotlivých postav, Ahnhem mě prostě baví a zařadil se mezi mé oblíbené spisovatele.
Román mě zaujal vysokým hodnocením i krásnou obálkou, která na mě vykoukla i po odejmutí svrchního obalu, to jsem se opravdu pokochala. Příběh vypráví střídavě matka a dcera, ženy, které zasáhne velká životní ztráta, smrt nejbližšího člověka. Jejich pouto přetrhávají výčitky, nedostatek komunikace ústí v nedorozumění a čtenář sleduje jejich odcizení. V románu se rozvíjejí i další vztahové linky, nahlédneme do poměrů rodičovských, sourozeneckých i partnerských. Moje očekávání bylo asi příliš vysoké, kniha rozhodně není špatná, ale já bych ocenila větší hloubku a propracování, pro mě děj klouzal spíše po povrchu, nedokázal mě tak úplně zasáhnout. Na druhou stranu jsem ráda, že se autorka vyvarovala přílišných klišé, je to poutavé čtení s hlubšími myšlenkami.
Jsem ráda, že se mi tato detektivka dostala do rukou, bavila mě moc, je to dobrý nářez. I když jsem jako první ze série četla třetí epizodu a tím pádem jsem věděla tzv. spoilery, nevadilo to a jednička se mi líbila možná i o chlup víc. Příběh je nadupaný napětím, odsýpá, švédská kriminálka se hádá s dánskou a oběti mezi tím padají jako hrušky :) Je to knížka odpočinková, ano, bylo by možno polemizovat nad reálností, a ano, u některých pasáží mi trošičku chybělo dovysvětlení, ale jedná se o detaily, nic, co by kazilo zážitek z knížky. Parádní, svižná krimi, můžu doporučit.
Thriller pro ženy, bez potoků krve, na téma neobjasněného zmizení dcery, rozpadu rodiny a pokusu o nový začátek. Drnká spíš na psychickou strunu a drnká dobře. Knížka je velice čtivá, poutavá, neodtrhla jsem se od ní a zdolala ji v rámci jednoho dne. Bavila mě.
Vysoké hodnocení mě nalákalo ke koupi a jsem ráda, že jsem ze svého oblíbeného žánru thrillerů vybočila do prostoru fantaskního. Knížka sice spadá do kategorie young adult, ale i pro mě byla skvělou zábavou, relaxem a příjemným počtením. Autor vytvořil dystopický svět, do kterého jsem se velice lehce ponořila, je psán jednodušším jazykem, ale obsahuje i hlubší myšlenky. Určitě si pořídím i pokračování.
Francouzský thriller s opravdu bestiální brutalitou, na mě to bylo trochu moc, knížka se mi nečetla lehce. Thriller je to zdařilý, ale jen pro otrlé.
Opravdu báječná kniha plná salátů seřazených podle ročního období, z dostupných surovin. Saláty zeleninové, těstovinové, s rýží, bramborové, s pečenou zeleninou... radost pohledět i ochutnat. Kdo neví, jak na zeleninu, doporučuji. I těm, kdo už ví, inspirace není nikdy dost :) Každý recept je srozumitelně sepsaný a má krásnou fotku. Jsem nadšená.
Teambuilding. Pochod lesem. Nepříznivé počasí. Napjaté vztahy. Ne všichni se vrátí zpět.... Tato detektivka pro mě nevyužila svůj potenciál a je to škoda. Nadhazovanou vějičku, co se týká osoby případného vraha, jsem bohužel prokoukla a v podstatě jsem se bez větších emocí pročítala k závěru, jak se všechno vyvrbí. Na konec autorka ještě zařadila adrenalinovou akcičku, která se mnou ale nezamávala. Knížka mě neurazila ani nenadchla, hodnotím jako průměr.
V dobách, kdy u nás nebyla k mání ještě žádná severská krimi, jsem přečetla desítky jejích knih a pořád se k nim ráda vracím. Knížka (tedy spíš pořádná kniha, má 600 stran) o jejím životě je zrovna tak úžasná jako její detektivky a nesmírně si mě vtáhla. V dnešní době už je to v podstatě sonda do historie a opravdu moc mile a poutavě napsaná. Líbila se mi od první chvíle Agátina dětství, kde popisuje viktoriánskou dobu, přes dospívání, ale i těžké chvíle a válečné časy. Lásky, přátelství, manželství, cesty Orient-expressem a lodí po celém světě, rodinné vztahy, finanční starosti a samozřejmě její inspirace k psaní knih, všechno, co líčila, jsem si moc užívala, ze všeho vyzařovala velká radost ze života. Jsem ráda, že jsem se o ní mohla dozvědět něco víc. Doporučuji.