Květ komentáře u knih
Tak tohle byla pecka! Na začátku dá trošku práci zorientovat se v žargonu hasičů, ale vzadu pomůžou vysvětlivky a potom už se rozjede akce.
Svižný, napínavý děj, naprosto uvěřitelný. Příběh mě úplně pohltil, autor mě přesvědčivě přenesl do podzemí pražského metra po katastrofě a vystavěl strhující drama, které se čte jedním dechem.
Děkuji moc za doporučení obzvláště milému čtenáři, bez něhož by se mi kniha nedostala do ruky, autora vůbec neznám.
Knížka Nalezení je pátým pokračováním série s detektivem Tomášem Volfem. Předchozí díly jsem nečetla, autora jsem vůbec neznala a nevěděla jsem tedy, co čekat. Už po pár stránkách mě děj chytil. Perfektní detektivka z českého prostředí, bez natahování, bez hluchých míst, uvěřitelná, čtivá, odsýpající. Kapitoly oddělené tak, aby čtenář chtěl hned číst další, na závěr kulminace napětí. Bavilo mě to, určitě po Březinovi ještě sáhnu.
Tentokrát nás detektivka od Klevisové zanese z českých luhů a hájů až do Holandska. Ale i tady dokáže autorka skvěle popsat reálie, krajinu i postavy. Trvalo mi trochu déle, než jsem se začetla, ale jakmile nastoupil na scénu inspektor Bergman, stránky začaly ubíhat rychleji :) Pěkné čtení, za mě spokojenost.
Mojí první letošní přečtenou knihou je sedmisetstránková Kingova Pohádka. A řeknu vám, uteklo to jakoby nic :) Kingův vypravěčský talent mě vcucl od prvních stránek a příběh se mi před očima odvíjel jako film. Dobrý film. Hodně dobrý film. Takový, od kterého nechcete odcházet. Kniha začíná "obyčejně," ale brzo čtenáře zavede do paralelního světa. Do světa, které ovládá Zlo, ale kde dobro ještě úplně neumřelo a kde je taky trochu z pohádek... Svět fantasy umí King rozprostřít stejně tak dobře, jako ten horroru. Užila jsem si to.
Poslední přečtenou knížkou loňského roku byla Zahrada. Knihy Petry Dvořákové mám moc ráda, ať je hlavní postavou žena, muž nebo dítě, vždycky se jí povede zachytit je autenticky, uvěřitelně. Děj se zarývá do hloubky, není povrchní, vzbuzuje otázky, její knížky mi zůstávají pod kůží. Nejinak je tomu v Zahradě, kde autorka zpracovává kontroverzní téma. Myslím, že to zvládla skvěle.
Román Princezna Alžběta od mojí oblíbené historičky mapuje život Alžběty, dcery Jindřicha VIII. od jejího narození až po nástup na trůn. Kniha je čtivá a i když historii znám, s Alžbětou jsem naplno prožívala strach o její život, intrikaření kolem nástupnictví, spisovatelka dokáže krásně vtáhnout do děje. Knihy Alison Weir mám moc ráda, jsou velice podrobné a v doslovu autorka ještě dovysvětlí, co je třeba.
Klevisová se stala mojí oblíbenou spisovatelkou, její detektivky mě baví a jsou pro mě sázkou na jistotu :) Ani Drak spí nebyla výjimkou. Do malé české vesničky Hůrka přijíždí hledat odpovědi osmadvacetiletá Eliška. Něco se tu stalo před čtrnácti lety a poznamenalo to její život a vztah s matkou. V době jejího pátrání je zavražděna mladá žena a jiná zmizí, objevují se souvislosti s dávným případem a tak přijíždí detektiv Bergman s kolegyní Sylvií a vyšetřování začíná... Super čtení.
Mysteriózní horror, který mě rychle vtáhl do děje, ponurá atmosféra si mě podmanila a brzy mě začala děsit "ta v černém." Stařena, která se objevuje u krajnice... a když fouká vítr z polského Podhalí, stoupá počet nehod, sebevražd a vražd, může se přihodit leccos... První polovina skvělá, konec mi bohužel pokazilo pro mě nadbytečné filosofování.
Moc pěkná kniha o osudech jedné rodiny, odvíjející se od dob první republiky až po revoluci. Autorka vychází z vyprávění vlastní babičky, kterým se inspirovala. Stylem, především používáním moravského nářečí mi připomněla Šikmý kostel od Karin Lednické. Vyprávění je čtivé, někdy radostné a hodně i smutné, protože se odehrává v nelehké době, působí velice autenticky. Příběh Emilčina dětství se mi líbil nejvíc, její pozdější věk už mi nepřišel od autorky tolik propracovaný, což mi přišlo trošku škoda. (3,5*)
Román podle skutečných událostí, částečně psaný podle biografie. Román o vyznamenané válečné hrdince, o statečné ženě, ženě bojující, o ženě milované a milující. Děj je rozdělen na dvě části, kdy jedna začíná vysazením agentky s krycím názvem Hélène roku 1944 ve Francii, druhá část začíná roku 1936, kdy se započíná love-story novinářky Nancy Wake a Henriho Fiocci. Hélène a Nancy jsou samozřejmě tatáž osoba a oba příběhy se výborně čtou. Konec jsem probrečela.... nevím, co víc říct, silná kniha. Čest její památce.
Stránkově úsporný román odehrávající se v postapokalyptickém světě. Krátké, jednoduché věty, ale o to větší dosah. Otec a syn ve zplundrované krajině kde není nic, jen zkáza. V krajině kde jsou jen dvě možnosti, jít nebo umřít. Knížka si vás lehce vtáhne a nepustí, strhne vás s sebou do strachu a zoufalství, sugestivně vylíčí úzkosti a hrůzy, aby vám naznačila, že možná přes všechno, tam někde je klíčící naděje, že hlavní je se nevzdat. Skvělé, i když depresivní čtení, doporučuji.
Román Herečka je příběh dvou žen, které se střídají v jednotlivých kapitolách. Hlavní hrdinkou je prvorepubliková herečka Jarmila Horáková, druhou vypravěčkou je spisovatelka píšící pod pseudonymem Olga Barényi a její část děje se odehrává za války. Autorka umí dobře popsat atmosféru a prostředí, ale jinak mě knížka moc nenadchla. Spíše než dějová, je kniha o pocitech a emocích, které se v podstatě opakují, až závěr knihu pozdvihne svojí svíravou dojemností.
Viktoriánský román prvně vydaný roku 1847. Příběh je pěkný, romantický i dramatický, ale četl se mi teda dost těžko. Složitá slovní spojení a obraty, šroubované věty, těžkopádnost. Představovala jsem si něco ve stylu Austenové, ale ne... ona by, myslím, ze zápletky vytěžila mnohem víc. Je to pěkná kniha, ale za srdce mě nechytla.
Celá kniha je napsána jako monolog a je strhující. Dolores mě svým vyprávěním zaujala od první strany a zaujetí mi vydrželo až do samého konce. Příběh stárnoucí ženy, která je podezřelá z vraždy své panovačné zaměstnavatelky Very se odehrává na policejní stanici při výslechu. Prostřednictvím osobitého a rázného vyjadřování nás hlavní hrdinka provází svým životem, které je všechno, jen ne lehký.... stačí se začíst.... K této knize mě dovedl jeden úžasný čtenář a já ji doporučuji dál!
Román na motivy příběhů "příští rok ve stejnou dobu." Mallory a Jack, seznámí se kolem dvacítky, zamilují se, ale okolnosti nepřejí tomu, aby byli spolu, bez sebe to ale taky nedokážou... Takže se setkávají vždy každý rok na jeden prodloužený víkend a mezitím jejich životy plynou, mění se... Je to hezky napsáno, ale něco mi tam chybělo, nebo respektive, důvody, proč nezůstali spolu jsou dost nepochopitelné... I když konec byl jasně daný, nic to neubralo jeho emotivnosti, i slza mi ukápla. (3,75*)
Sbírka dvaceti povídek od mistra hororu. Jsou rozmanité, některé povedenější jiné méně, ale zaujaly mě asi všechny a rozhodně převažují ty lepší. Vítejte ve světě strachu, vyšinuté lidské mysli a fantaskních bytostí :)
Rodinná sága z prostředí rančerů v Texasu, která se odehrává na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Čte se to samo, oddechová knížka, lehce natahovaná i předvídatelná, nenáročná, ale přesto pěkná. Taková odpočinková holčičí četba na léto. (3,5*)
Říkají jim Panny. Spolek výjimečných studentek v čele s mladým profesorem, kterého zbožňují. Když je zavražděna jedna z nich, přijíždí její nejlepší kamarádku Zoe utěšit nejbližší člen rodiny, teta Mariana, ač je sama zdrcená žalem po tragické nehodě jejího manžela. Mariana, která je zároveň i terapeutkou, se na popud Zoe pouští do pátrání po vrahovi... Děj je protkaný linkou řecké mytologie. Bohužel, na mě to bylo moc překombinované, bez hloubky, bez napětí, dlouhé popisy, zbytečné úvahy... Slabý průměr.
Krásná nadčasová kniha propracovaná do detailu, skvěle vykreslené charaktery postav, prostředí, bohatost myšlenek, úžasný čtenářský zážitek. Příběh o lidech, jejich nedokonalostech, vztazích, emocích, o tom že nic není jen černé a bílé a dobro a zlo se prolínají. O tom, že máš možnost volby. Můžeš. Timšel. Při čtení jsem si mnohokrát povzdechla... proč dnes už tak nikdo nepíše...
Ruta Sepetys je autorka, která si vybírá pro své knihy těžká témata. Knížka Musím tě zradit je situována do socialistického Rumunska, pár měsíců před revolucí, která zde proběhla jinak než v ostatních státech východního bloku. Vypravěčem je sedmnáctiletý student a styl vyprávění tomu odpovídá, řekla bych, že román je cílen na mladší čtenáře. Děj má jednoduchou kostru a klouže spíš po povrchu. Krátké kapitoly se rychle čtou i když popisují otřesné podmínky tehdejšího režimu. Na konci knížky jsou i dobové fotografie. Nenáročná forma osvěty, bohužel, čekala jsem víc.