Květ komentáře u knih
Od autora jsem četla Zimní oheň a musím říct, že Konec léta je oproti němu slabší. Čekala jsem víc. Kniha se čte dobře, hned od prvních stránek z ní dýchá tak trochu tajemná, úzkostná atmosféra, která ale s ubíhajícím dějem trochu ztrácí na napětí. Prostřední část na mě působila jen vlažně a příběh získal spád až zase v poslední třetině. Rozuzlení jsem nečekala a v jeho kontextu pak prolog zcela ztratil smysl.... Neurazí, nenadchne.
Tak jsem konečně zdolala tohoto knižního obra :) Jak už zde bylo několikrát v komentářích řečeno, čtení je obsáhlé, příběh se rozvětvuje a je vyprávěný do posledního detailu. Na scénu se vrátili mí oblíbenci a to mě nesmírně těšilo, na druhou stranu mi přišlo, že autor zařadil více násilných scén, které se mi nečetly zrovna lehce. Moc ráda bych věděla, co bude dál... nezbývá než čekat, jestli autor ságu dokončí.
Obrovská radost z vydání dalšího dílu a zároveň smutek nad tím, že spisovatelka L. Riley už není mezi námi... zjistila jsem, že v angličtině byl vydán ještě jeden díl, ale poslední část už zřejmě autorka nedopsala. Odpočinkový, krásně napsaný román, bavil mě moc.
Po delší době jsem dočetla čtvrtý díl Hry o trůny. V tomto pokračování mi moc chyběly některé postavy (Daenerys, Tyrion, Jon Sníh...), přišlo mi to trošku natahované, ale jiné výtky nemám, opět do detailů propracovaný příběh a těším se, co bude dál.
Po přečtení Pařížské švadleny, která mě bohužel nenadchla, jsem k autorčině druhé knize přistupovala bez jakéhokoli očekávání. Tentokrát ale ke zklamání nedošlo, naopak! "Diorovka" si mě získala, bavila mě a na konci i slza ukápla. Příběh válečných pilotek (a pilotů), namíchaná historie s fikcí, skutečné postavy vedle smyšlených, citáty přeživších, romance i drama... Krásná knížka.
Zatím nejobjemnější díl a opět nezklamal. Těšila jsem se na každou stránku, i když mě autor několikrát průběhem děje bodl rovnou do srdce. Západozemí i svět za Zdí, Valyrie, všechno popsáno poutavě a do detailů, všechny části mě baví stejně. Úžasné čtení, seriál sleduju postupně podle přečtených knih, ale nemůže se rovnat knižní předloze.
Takový průřez sedmnáctiletým vztahem české rodiny se dvěma dětmi. Román je přesvědčivý, realistický, ale víceméně depresivní. Autorčin styl dlouhých vět bez přímé řeči jsem si oblíbila, patří k ní, líbí se mi střídání vypravěčů, dialogy protknuté tím, co člověku běží hlavou, čte se mi snadno. Děj mě rychle vtáhl, autorka dokáže plasticky vylíčit atmosféru a emoce, bohužel v tomto případě se jedná o nespokojenost jednotlivých členů rodiny, neporozumění, potlačování sebe sama a ústupky, které se postupně přetavují k naprostou neochotu ke kompromisům a prosazování svých rozhodnutí na úkor druhých. Knížka mě bavila, ale jak jsem zmínila, je z ní smutno.
Tento thriller se četl sám! Je nabitý emocemi, budete se vztekat, rozčilovat, nechápat a taky se bát. Střídání tří vypravěčů zrychluje tempo celého příběhu, napětí je dávkováno postupně. Autorka se sice pohybuje na samé hranici uvěřitelnosti, při čtení ve mně vyvstávaly otázky PROČ??? Nic podobného jsem zatím nečetla a knížka mě doslova pohltila. Je to psycho. Pro všechny, kdo si chtějí trošku pocuchat nervy, doporučuji.
Po přečtení Vážky mám rozporuplné pocity, čekala jsem válečný, špionážní román, dostala jsem odpočinkový román pro ženy. Autorka si dala načas s rozběhnutím příběhu a musím se přiznat, že první třetina knihy se mi vlekla a četla jsem bez většího zaujetí. Pak nastal zlom a čtení mě začalo bavit. Každopádně děj je nepravděpodobný, úsměvný, chování postav mnohdy naprosto nelogické a naivní. Docela jsem nepochopila ani rádoby napínavý závěr. Prostě taková limonáda.
Druhý díl Hry o trůny předčil moje očekávání. Jsem nadšená, naprosto jsem se ponořila do děje a vychutnávala si každou stránku. Knížka je prošpikovaná detaily, akcí, emocemi, napětím, moc mě bavila. Těším se na pokračování.
Dobrá klasická detektivka, uvěřitelná, realistická, tak akorát napínavá se zajímavou zápletkou. Je to moje druhé setkání s inspektorem Gamachem a určitě bych chtěla mít kompletní sbírku. Knížka mě bavila od začátku až do konce.
Na Zvon, který uzavírá příběhy Smrtka a Nimbus jsem byla zvědavá, zvlášť, když Nimbus moje očekávání tak docela nenaplnil. Od přečtení druhého dílu už utekly dva roky, ale přesto jsem si na všechny postavy a zápletku hned vzpomněla od prvních stránek Zvonu. Bavil mě moc od začátku až do konce, od některých pasáží jsem se nemohla odtrhnout. Cílovou skupinou je young adult, ale je to skvělá sci-fi pro všechny.
Tak tenhle thriller mě fakt bavil. Dvě dějové linky a v každé z nich se schyluje k něčemu špatnému... Knížka ubíhá v rychlém tempu, čte se velice svižně, krátké kapitoly se střídají v tom nejvíc napínavém okamžiku. Celou dobu čtení jsem cítila mrazení, úzkost i strach, ale se závěrem si autorka mohla ještě více vyhrát. Jednoduchá odpočinková, spíše young adult knížka, líbila se mi.
Upoutala mě obálka, ale obsah už méně. Knížka je napsána čtivě, je vyprávěna z pohledu dvou žen Estelly a Fabienne, jedna v historické rovině, druhá v současnosti. Námět je také zajímavý, ale podle mě jej autorka nedokázala vytěžit. Příběh místy dost pokulhává, některé situace jsou vzdálené realitě. Některé pasáže by zasloužily rozpracovat, jiné jsou plné klišé a patosu. Bohužel Pařížská švadlena mě nenadchla, hodnotím jako průměr. Mám i autorčin druhý román, tak snad bude lepší.
Po dvou letech jsem se konečně dočkala druhé autorčiny knihy a čekání se vyplatilo. Spící nymfa mě zaujala hned první kapitolou s názvem Konec, po jejímž přečtení se mi zrychlil tep, rozbušilo srdce a já si říkala, no to snad ne... a plná zaujetí jsem musela číst dál. Po naťuknutí konce následuje začátek a rozvíjí se netradiční a zajímavý detektivní příběh. Líbí se mi vykreslení hlavních vyšetřovatelů Battagliové i Mariniho, oba jsem si nesmírně oblíbila, stejně tak novou pomocnici Blancu se Smokym. Děj plyne v klidnějším tempu, autorka nešetří opisy krajiny i vnitřním hloubáním postav. Kdo má rád rychlé a jednoduché thrillery, možná knížkou nebude nadšen, ale já jsem si ji vychutnala s radostí. V závěru mi malinko chybělo ještě něco dovysvětlit, ale odpouštím a budu se těšit na další autorčinu tvorbu.
Začátek příběhu mi připadal slibný a bavil mě, jen jsem se divila velkému časovému odstupu od prvního dílu. Bohužel, příběh velice brzy ztratil svůj náboj, nedokázal udržet můj zájem a většina knížky mi připadla jen jako výplňová vata. Autorka nedokáže využít potenciál příběhu a vtáhnout čtenáře plně do děje, nedokáže příběh rozvinout. Další pokračování už číst nebudu, mrzí mě to. To nejhezčí na knížce je její obálka. (1,75*)
Potřebovala jsem něco odpočinkovějšího a tomu tato knížka plně odpovídá. Román má téměř pět set stran, je malinko natahovaný, ale uběhne rychle, je psán jednodušším stylem. Čte se snadno, děj je předvídatelný, přesto dokáže zaujmout. Bohužel jsem postrádala větší hloubku, děj i emoce klouzají spíše po povrchu, pro hlavní hrdiny jsem se nedokázala úplně nadchnout. Přesto mě pokračování zajímá, jsem zvědavá, jaký bude druhý díl. (2,75*)
Uf, na mě to byla silná káva. Do knihy jsem se nemohla začít, popisy násilí a brutálních poprav mi ztěžovaly každou stránku a první polovinou jsem se obtížně prokousávala. Zlom nastal s druhou částí, kdy jsem knížku naopak už nemohla odložit. Výborně napsaný román, krutý, syrový, zohledňující historická fakta, ale jen pro otrlé. Já se budu vzpamatovávat asi ještě dlouho.
Výborná detektivka, přečetla jsem ji v podstatě na jeden zátah. Krátké kapitoly, skvělý styl psaní, zajímavé postavy i děj. Uvěřitelné a reálné. Od Goffy je to můj první kousek, ale určitě ne poslední. Doporučuji.
Máme na vybranou není jen "další knížka o holocaustu," ale je autobiografií ženy, která ukazuje, že překonání zlého nás může posílit a posunout dál. Edithino vyprávění mě velice zaujalo. Nenajdeme v něm jen její osobní příběh, zážitky z Osvětimi, ale také její proces obnovy po prožitém traumatu doplněný o příběhy z její klinické praxe. Koho zajímá psychologie, přijde si na své. Zajímavé, naučné a motivační čtení.
"... Nevíme kam jedeme. Nevíme, co nás čeká. Ale pamatuj si, že to, co nosíš v sobě, ti nikdo nemůže vzít.