Květinka008 komentáře u knih
Jsem ráda, že se ke mně tato knížka dostala. Krásné pověsti, krásné ilustrace! Jak píší autoři v odborném doslovu: "Dnes už se pověsti u nás většinou nevyprávějí... Ale před několik desítkami roků, na sklonku minulého století anebo ještě dřív, žily na vesnici jako vyprávění dospělých pro dospělé, jako vzrušující a mimořádné zprávy o světě, jenž tehdejšího člověka obklopoval... Všecko, co člověkovi minulých století říkaly pověsti, pociťoval a bral jako jako skutečné a pravdivé: byly součástí jeho vědění a víry. Pevně se vázaly k místům, kde se narodil a kde žil, kde žili jeho rodiče a prarodiče a kde budou žít a zemřou jeho děti..." A také vysvětlují, proč se pověsti z jednotlivých krajů k sobě v mnohém podobají, přesto každý kraj si ji dokázal ukotvit ke svému místu (např. Rokštýnský poklad u Brtnice na Vysočině - tentýž máme na jižní Moravě pod Kočičí skálou u Mikulova a jistě i na mnoha dalších místech v republice).
Námět knížky je fakt dobrý, začátek mě zaujal a navnadil, ale do poloviny mi čtení vůbec neutíkalo. Podle anotace jsem čekala trochu víc, jako třeba v Šifře mistra Leonarda, kde by bylo Ponziho schéma vysvětleno a zapracováno do děje. Takhle jsem si musela sama vyhledat, o co jde, a v knize bylo spíš doplňkovým tématem ke klasické lovestory. Druhá půlka knihy byla podstatně lepší, ačkoliv konec zase nepřiměřeně rozvleklý. Chápu ovšem, že se autorka snažila rozplést všechny rozjeté dějové linky.
Zpracováním knize není co vytknout. Výborně vylíčené prostředí i doba, postavy jasné a procházející hezkým vývojem, vše má logiku, čte se velmi dobře (dá se přečíst za den). Potud za 5*. Osobně mi jde ale děj hrozně proti srsti - fanatismus, blbnutí hlav náctiletým dětem (a pak to podle toho dopadne), dělání z lidí... No nejde říct ani zvířata! :-( Zkrátka subjektivní hodnocení příběhu 1*, výsledná \"za tři\" a posílám ji dál, protože tohle už nikdy číst nechci :-(
Výborná kniha, která mě velmi překvapila! Dostala jsem se k ní přes čtenářskou výzvu a nijak nezjišťovala autora, děj... prostě jsem potřebovala "splnit". A musím říct, že kromě toho jsem našla další mladou českou autorku současné prózy, která je nejen čtivá, ale i zajímavá. Společně s Tučkovou a Rywikovou se jí podařilo spravit můj názor na soudobou českou literaturu. Rozhodně doporučuji a jdu do knihovny pro další knihu.
I když mi přijde trochu divné, aby se dospělý mladý muž sám nazýval "princem Ládíkem" ( :-D :-D :-D) a oprostím se od toho, že je mi chlapec nesympatický, knížka mě překvapila a nadchla. Vtipná, svěží, s nadhledem, ale zároveň naučná a přibližující kultury tak jiné a vzdálené. Básničky jsou super. Velice jsem se pobavila a rozhodně jako cestopis doporučuju.
Pohlazení... Moc fajn odpočinková knížka. Byla jsem na konci skoro v šoku, když jsem zjistila, že autorem je muž :-) Také se mi líbí tento - evidentně - místní zvyk, dávat přívěsky na náramek k různým příležitostem.
Pro mě jedna z top knížek autorky (nečetla jsem všechny, abych ji mohla vysadit nejvýš), kterou uložím do vyhrazené police v knihovně a ráda si ji přečtu opakovaně. Opět propracovaný příběh plný zvratů, překvapení, bohatých charakterů, klaďasů, zdánlivých klaďasů i záporáků, síly vůle i lásky. A pro ženskou samozřejmě happyend 0:-) Je štěstí, že takových knih není většina, protože bych nebyla schopna celé dny dělat nic jiného než číst - jako tady, dva dny nepřetržitě vyjma pobytu v zaměstnání :-) Rozčilovaly mě jen gramatické chyby (skloňování, mě/mně apod.) ve vydání od Knižního klubu 1996, které jsem měla! Nic to ale nemění na faktu, že Sandra Brown je PANÍ SPISOVATELKA.
Jedna z mých oblíbenějších od autorky, jen ten začátek nemám ráda... Nejlepší je Růže v zimě. Obecně mám od KEW nejradši ty "americké".
Krásné ideály... No, měla jsem se narodit v jiné době než v této, vím to.
Nicméně mi na foglarovském pojetí vadí jedna věc - výhradně CHLAPECKÁ dobrodružství a tím (zřejmě nepřímo) založený šovinismus v českém skautingu.
Knížka je zajímavá a nejlepší na ní je závěrečná povídka... Jinak přidávám svůj hlas k těm, kteří nevěří v plné autorství třináctiletého chlapce a v autenticitu výpovědí. Při své práci se setkávám i s lidmi s PAS ("autisty") různé intenzity postižení i věku od nejmenších dětí po mladé dospělé, včetně osob s nadprůměrnou inteligencí s Aspergerovým syndromem. Každý z nich má rozličné zájmy a "úchylky" - jeden sbírá prázdné krabice, jiný vše navléká, slečna kupuje přesně 96 kusů toal. papíru a utěrek, další má vše v bytě růžové... Neexistují dva stejní. Jeden vodu nesnáší a každé mytí je boj, jiný by stál u vany s puštěnou vodou celý den, dospívající slečna má paniku ze změny svého těla a odmítá používat hyg. potřeby, jiná sbírá sprchové gely podle vůně...
Každý je ve svých projevech a potřebách naprosto individuální a netroufla bych si zobecňovat a srovnávat. Samozřejmě se dají u většiny vypozorovat společné rysy - neudržuje oční kontakt, nevyžaduje fyzický kontakt, nevyhledává skupiny osob, zhoršená motorika, špatné snášení ošetření u lékaře nebo při stříhání vlasů, nehtů.
Proto je těžké v knize uvěřit v "MY AUTISTI" a budu opakovat, co napsali jiní - kde by vzal uzavřený člověk tak rozsáhlé poznatky o jiných autistech? Obzvláště když oni sami neblogují, veřejně nesdělují, nesejdou se ve skupince, aby si "pokecali". Takové informace o svých dětech si sdělují rodiče v klubech, rodič-lékař, rodič-pracovník pomáhající organizace, rodič-učitel. Nemluvě o velmi vysoké a vyspělé úrovni vyjadřování.
Nezpochybňuji autorství celkově (a obzvlášť u povídek) a neshazuji význam knihy, jen si myslím, že odpovědi Naokiho byly ve skutečnosti jednodušší a přiměřenější věku, dosaženého vzdělání a mentální úrovně autora, a již na začátku nebo postupnými překlady se z původního textu stal text se sofistikovanými až filozoficky laděnými odpověďmi, jak nám předkládá nakladatelství Paseka.
Knížka, od které se člověk nedokáže odtrhnout, protože ho stále žene dozvídat se, co bude dál. Napětí přiměřeně, žádný horor, po kterém by člověk nemohl v noci usnout, dobře vykreslené postavy, postupné odhalování, příjemný pozvolný vývoj stavu hlavní hrdinky i jemná gradace. Fajn oddechovka. Pátá hvězda odebraná za uspěchaný konec a ač nepovažuji obvykle poslední strany žádné knihy za zbytečné, tady pro mě být nemusely.
Jednoduchý příběh nezatížený vedlejšími epizodami se lehce čte a rychle ubíhá. Chronologické oddechové vyprávění bez dramatických skoků místy až banální, ale na mnoha stranách člověk najde vloženy překvapivě hluboké myšlenky a pravdy, které si mladý málokdy uvědomí. Jestli to však stačí a pod poduškou odlehčeného líčení strastí obyvatel domu seniorů dokáže zanechat na čtenáři stopu, to ukáže čas...
Nejlepší :-) Čtu ji občas i jako dospělá, beznadějná romantička :-)
Nesouhlasím, že by se v knize nic nedělo. Děje se tam toho hodně - v mezilidských vztazích, všechna tajemství a křivdy, drobné nuance ve vztazích mezi sourozenci i přiženěnými členy rodiny, zasazení do kontextu doby, zde dokonce několika dob... Nutí i k zamyšlení nad sebou a vlastní rodinou... To, jak rozdílně lidé vnímají vzájemný vztah (Nora - Abby). To, jak je vždy jedno dítě "šéf" a má potřebu druhé sourozence dirigovat, obzvlášť je-li jich víc. To, že matka se bude pro dítě trápit, ať je jakkoliv staré, a jak sourozenecká řevnivost či žárlivost neodejde s dospělostí. Ta nezbytná tolerance mezi manželi k jejich zálibám i osobnostním rysům...
Mně byla nejbližší Abby, svou osobou i profesí, a protože sama pracuji se starými lidmi s demencí, pohled do jejího nitra, jejího vnímání a uvažování, když už okem okolí "bláznila", je neocenitelný. Je neuvěřitelné, že tohle někdo dokázal zachytit na papír bez balastu. Každé slovo je tam, kde má být, a žádné není zbytečné. Rozhovory jsou hutné, a přitom plynulé a neopakují se jako v mnoha jiných knihách. I proto jsem měla pocit, že čtu knihu rozsáhlejší a trvalo mi to déle než jindy.
Jediné, co mi nesedělo, byla druhá polovina knihy, náhlý skok k předchozí generaci - proč bez plynulého přechodu? Ano, bylo třeba některé věci vysvětlit, ale pro mě byla tato část příliš násilná a jiná. A nakonec opět přesun do současnosti a rychlý konec, relativně otevřený...
Pro mě jedna z jejích nejlepších, ne-li nejlepší. Samozřejmě v rámci svého žánru. Kdo očekává Dostojevského, ať čte Dostojevského ;-)
Super oddechovka přečtená jedním dechem, živý děj a sympatičtí hrdinové. Přesně to hlava při únavě potřebuje :-)
Kamarádka odložila po pár desítkách stran, já se vzdát nechtěla a bojovala a bojovala... Ač na stránkách není příliš textu, kniha vůbec neubíhala, a to mám ráda téma vykopávek, Egypta a pracuji v pomáhajících profesích a o "dule smrti" jsme u nás ještě neslyšeli, což pro mě bylo na knize nejzajímavější.
Přemýšlela jsem, čím to je, že dohromady to vše nefunguje:
1) extra dlouhé kapitoly
2) naprosto nelogické přeskakování mezi dobami a místy - čtenář se nakonec nějak zorientoval, ale příjemné to nebylo a nenašla jsem až do konce klíč
3) informace o starověkém Egyptě a vysvětlování fyzikálních jevů byly zdlouhavé a podávané jako přednášky, místy dle mého názoru ani nezapadaly do děje románu - prostě "hodně toho vím a musím to tam nacpat"
Za tohle vše dvě hvězdy a moc nechápu, jak mohla kniha dostat "medaili".
Nakonec jsem se rozhodla dát tři - a to z důvodu, že v každé knize si umím najít něco pro sebe, podle aktuálního období a problémů, které řeším. Dělám si výpisky - a zde jich budu mít fakt hodně.
Harlequinka od zeny, ktera si udelala jmeno na knihach s nadechem krimi. Az do poloviny knihy jsem cekala, co se objevi... a zklamani narustalo. Nenadchne - neurazi, ale pocit neuplnosti zustava. Leda by ji clovek cetl driv, nez vsechny predchozi......
(SPOILER) Knížku jsem si vzala na dovolenou a celou ji tam zhltla! Něco mi sice na příběhu úplně nesedělo, nedořešily se peníze mezi Sibell a "strýčkem" a celkově mi přišel konec takový neúplný... Ale krajina, období a pro středoevropana jistá exotika s nádechem tajemna aboriginců vše vynahradily! Zajímavé pro mě bylo na konci uvědomění si, že hlavní postavou sice zřejmě měla být Sibell, ale pozornost na sebe strhával někdo úplně jiný. Ten, jehož pravou identitu jsme se ani na konci nedozvěděli... A to mě asi štve :-) Jdu si do bazaru "ulovit" pokračování, třeba budu moudřejší :-)