Kyri
komentáře u knih
Hnev
Zygmunt Miłoszewski
Kniha má poutavý děj, ale pro mě je důležitější hlavní hrdina s jeho vtipnými a cynickými komentáři. Líbí se mi i originální prostředí. Pořád jsem nemohla pochopit, proč si ostatní myslí, že závěr je překombinovaný, ale teď už to vím. Nechápu, co ho vedlo k tomu, že vymýšlel stále složitější konspiraci, až to pak zase nevysvětlil, nedotáhl. Myslím taky, že to trochu přehnal i s tou myšlenkou týraných žen a agresivních mužů. Asi je to teď v módě... Celkově za mě jeho nejslabší knížka. Kdybych se ale znovu rozhodovala, znovu bych četla.
Muž s nádherným hlasem
Lilian B. Rubin
Velmi lehká kazuistická knížka. Autorka si vybrala opravdu "špeky", takže se divíte, s čím jí to ti klienti přicházejí. Trochu vadí, že má pořád potřebu do toho plést nějaké sociálně-politické otázky. Je to taky tak trochu experimentátorka. Neustále překračuje hranice, které jak ukazují i její zkušenosti, mají nějaký důvod. Je jasné, že psychoanalytická pravidla jsou hodně striktní (nebo byla? nevím), ale asi by dávalo větší smysl si udělat další výcvik a moct s klienty pracovat volněji, než pomlouvat supervizory, protože oni se těmi pravidly řídí. V poslední kazuistice ulítla jako terapeutka úplně mimo a začala se s klientkou kamarádit. Přijde mi dost mimo. Ale čte se to pěkně.
Schopenhauerovi dikobrazi
Deborah Anna Luepnitz
Někdo mi knížku přirovnal k těm, co psal Yalom. To myslím, že snad jen v tom, že jde o kazuistiky, jinak to spolu nemá nic společného. Autorka píše poměrně nezáživně a je tam spousta (pro mě) nerelevantních psychoanalytických úvah, s něčím se neztotožňuji (myslím, že terapeut by neměl proklamovat svůj světový názor a 14 let terapie už z principu nelze zvažovat jako možnou úspěšnou terapii, ale spíš jako osobní zrání). Dejme tomu, že je zajímavá tak 1/3 knihy, ale kdybych to nečetla vůbec, nechybělo by mi to.
Sedm principů spokojeného manželství
John Gottman
Populárně naučná publikace s mnoha radami, jak se to má dělat správně. Určitě to pro někoho může být inspirací. Autor se zpočátku snaží vyvolat dojem na "evidence based" datech založené knihy. Vzhledem k tomu, že poukazuje na výzkumy, které nijak podrobněji nespecifikuje, a hlavně je necituje, mohou existovat a být validní, nebo taky ne. Většinu "vědeckých" fakt evidentně získal ve své "laboratoři", kde natáčí páry při hádce a následně odhaduje (tedy: "vědecky posuzuje"), jestli mají šanci na budoucnost. O sebenaplňujícím proroctví zřejmě nečetl. Postupně dokonce přechází ke klasickým tvrzením typu:"95% procent párů tohle a 30% tamto". Zřejmě pocit, že o vztazích ví všechno, sytí jeho bezbřehé vychloubání. Přitom, když si shrneme, že kniha neobsahuje žádná ověřená data a je to jen typologie, vycházející z jeho pozorování, není k němu důvod. Četla jsem to s myšlenkou, že bych knihu mohla doporučit některým klientům, ale to rozhodně neudělám.
Zářit a nevyhořet
Iva Moravcová
Na knize jsou zajímavé příběhy úspěšných lidí o tom, jak zvládají náročný pracovní režim a udržují si energii. To, co tam píše autorka, je buď chronicky známé, nebo jsou tam dávno vyvrácené mýty (např. o tom, že převahu informací přijímáme neverbálně), případně věci, které nevyžadují odbornost, ale jen selský rozum. Chybí tam definice, co je to to vyhoření a z kontextu se vlastně ani nezdá, že autorka by to věděla. Ani ji nezmate, že osobnosti v knize mluví o tom, že většinu jejích pravidel nedodržují a taky se jim daří dobře. Nenutí ji to přemýšlet, jestli dodržování jejích postupů opravdu nějak ovlivňuje ne/vyhoření u jejích klientů. Zřejmě lidem pomáhá silná rada, co mají dělat. Takže ty tři hvězdy jsou za opravdu zajímavé osobnosti, které byly ochotné se vyjádřit.
Anděl smrti
Robert Bryndza
Knížka se mi líbila. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne - jak to dopadne s vražedkyní. Co se mi tedy moc nelíbilo, bylo otřepané téma korupce a politiky. Otřepané je i téma zneužívání v dětských domovech. Erika hrozně bojovala, aby mohla případ vyšetřovat, ale vlastně celým svým počínáním potvrzovala, že je nespolehlivá a neřiditelná. Spíš jsem nechápala, že ji z případu nestáhli. Opět do celé knihy zasahovaly moc silné emoce a nelogická rozhodnutí.
Jak se stát dobrým psychoterapeutem
Zbyněk Vybíral
Dojmy mám rozporuplné. V první řadě je třeba říct, že je to poctivá knížka. Poctivá v tom smyslu, že si dal autor práci a všechny své názory podpořil názory jiných autorů. Je poznat, že bylo těžké respektovat všechny směry v psychoterapii, zohlednit nové názorové proudy (např. že psychoterapie je o spolupráci klienta a terapeuta) a tradiční a uznávané autory, kteří řeší, které metody nebo přístupy terapeuta jsou užitečné (nebo naopak). Někdy mi přišlo, že některé pojmy nejsou úplně přesně zachycené (např. aktivní naslouchání, předstírání hloupého psychoterapeuta...). Chvílemi jsem měla pocit rozporu, když na jednom místě bylo, aby byl psychoterapeut hlavně autentický, a pak vřelý, responsivní .... Musela jsem se usmát při vzpomínce na Watzlawicka. Velmi užitečná mi přišla kapitola o výzkumech, nevěděla jsem o termínu paraprofesionál. Závěrečná část knihy obecně mi přišla velmi podařená.
Temná trilogie
Miroslav Žamboch
Když jsem začala číst, tak jsem si říkala, že válečníka číst nechci. Pak jsem si přečetla ještě stránku a ještě stránku a dočetla první část. Tak jsem zkusila tu další a najednou jsem byla na konci. Velmi to chytne, čte se to opravdu rychle. Autor se moc nezaobírá psychologií postav, je to hodně epické. Děje se toho opravdu hodně. Zaujaly mě komentáře níže. Když čtete skandinávské trilery, tak Vás drobná nelogičnost z míry nevyvede. Jen jsem nepochopila, kde skončilo to vysvobozování čarodějky.
Nemusíš si ubližovat
Sheri Van Dijk
Kniha nabízí praktickou aplikaci DBT. Je to divný mix mindfulness a KBT. Vzhledem k tomu, že KBT vychází z názoru, že když pochopíš své chování, můžeš ho kontrolovat, který považuji za nesmysl, tak jsem byla zvědavá, jak si autorka s touto problematikou poradila v rámci DBT. Nic moc. První část je věnovaná hlavně KBT. Jsou tam vyloženě návodné příběhy, jak se někdo cítil špatně, někdo jiný mu sdělil, že to řeší sebepoškozováním. Sice mu to přišlou divné, ale ve slabé chvíli to zkusil, a ono mu to pomohlo. Takovéhle příběhy pro mládež??? Vydržela jsem, části, která se věnuje mindfulness je výrazně lepší, i když prvky z KBT to trochu kazí. Moc hezké je cvičení laskavosti. Ale nad tím, že v jedné kapitole autorka popisuje, jak se vyhnout hodnocení, a o dvě kapitoly dál uvádí cvičení na rozeznání, co je a co není efektivní chování, mi zůstal rozum stát.
DBT je z mého pohledu směska, která lepí KBT k mindfulness, které fungovalo hezky i bez něj. Dokonce mám pocit, že v podání autorky ty její negativní sugesce a příběhy to mindgulness spíš poškozují.
Pražské jaro
Simon Mawer
Je opravdu zvláštní, když zahraniční autor popisuje naše dějiny. Pro mě je to moc hrozivé čtení.
Přehled psychoterapeutických technik pro práci s dětmi a rodinou
Filip Caby
Kniha je rozdělená do tří částí.
První je o teoretickém základu přístupu. To je docela nudné čtení, po kterém kloužou oči. Lepší je si přečíst původní zdroje, ty jsou lépe napsané a užitečnější.
Druhá část obsahuje dlouhý seznam technik, které je možné při práci používat. Je to takové "německé": seznam, standardní struktura, každý detail popsaný. Nicméně jde to projít jen povrchně a zastavit se u toho, co člověk nezná, nebo si chce zopakovat. Je to srozumitelné a užitečné.
Třetí část mi přijde taky dost technická a trochu divná z hlediska účelu. Je to opět seznam, tentokrát seznam obtíží, se kterými mohou mladí nebo děti přijít. Každá obtíž je popsaná a následně autoři udělali soupis technik z druhé části, které je možné terapeuticky používat. V lepším případě lze říci, že si začátečník osvěží, co v takové situaci dělat.
Celý text je proložený různými kazuistikami, které jsou zajímavé. Je vidět, že autoři jsou zkušení.
Sedmá polnice
Peter Tremayne (p)
Historická kniha, která mě docela otravovala větami typu: "použila x, což je předmět, který se používal na...., vyráběl se z ..... a obvykle ho vlastnila .... skupina obyvatelstva." Fidelma je hlavní hrdinka, která se prezentuje přemoudřele a často arogantně, ale nedocházejí jí věci, které by si uvědomilo dítě (např. když se utábořím na opuštěném místě s neznámým člověkem, a mám s sebou vojenský doprovod, rozdělím hlídky, nebo když vidím podezřelou pevnost, o které jsem ve své vzdělanosti ještě neslyšela, obyvatelé vypadají podezřele, nelezu tam, jestli je vrah patrně mezi námi, nepouštím nikoho bez doprovodu k člověku, kterého se pokusil zabít a mnoho jiných). Je pravdou, že nebýt těchto mentálně opožděných skopičin, v knížce by se nic nedělo. Musím ale připustit, že kniha je napsaná čtivě, děj docela běží, takže se to dá ze toufalství přečíst.
Dva světy
Pavlína Brzáková
Velmi působivý román, který zahrnuje reálie ze světa na Sibiři po rozpadu Sovětského svazu.
Bílá jako sůl
Vladimír Šlechta
Je mi to líto, ale já to nedala. Krvavé pohraničí bylo moje oblíbené, ale tohle je nastavovaná kaše mixnutá space-operou. Opravdu mi to nesedlo :(. Přiznávám, že jsem nedočetla.
Příspěvek k psychologii, psychoterapii a prevenci schizofrenní psychózy
Eva Syřišťová
Jsem velká obdivovatelka této autorky a hlavně psychoterapeutky. Kniha je po odborné stránce výborně napsaná. Knížka, která vyšla v 70. letech minulého století, čerpá ze světové literatury a je stále aktuální. Autorka si dala práci a rešerše se týkají speciálně psychotické problematiky. Zároveň uvádí několik velmi zajímavých a poučných kazuistik. Sama dokáže dělat závěry, které až dnes potvrdily výzkumy. Je prostě skvělá.
Antropoložka na Marsu
Oliver Sacks
Zajímavá kniha plná příběhů o lidech, kteří mají různé neurologické potíže. Příběhy jsou doplněné odbornými informacemi a jsou čtivé.
Zakletý klášter
Juraj Červenák
První třetina mě moc nebrala. Měla jsem pocit, že nebrala ani autora, prostě to nějak neplynulo hladce. Ten westernový kontext tak nebyl pro mě.
Od druhé třetiny jsem to četla jedním dechem. Napínavé, dobře napsané. Nečekaný epilog byl taky fajn.
Puklý čas
Eva Syřišťová
Velmi originální text. Na jedné straně přístup inspirovaný Watzlawickem, práce s utilizací. Je zdát, že autorka opravdu umí to, o čem píše. Je velmi inspirativní to číst. Na druhé straně mi úplně nesedí zdlouhavý lyricko-epický text plný silných emocí. Nutno ale uznat, že obsah drží pohromadě a má vyústění.
Jak žít s psychózou
Kamil Kalina
Publikace je docela stará, 1987. Přesto jsou tam informace, které stále platí. Autor má zjevně přesah nad běžnou psychiatrii, jsou znát velké zkušenosti a aktivní snaha hledat cesty, jak lidem s touto diagnózou pomoct. Jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.
Jedinou nevýhodou je, že autor má těch informací a zkušeností opravdu hodně, a snažil se je všechny do knihy dostat. Proto se někomu může zdát složitější, nebo méně přehledná. Asi by měla být hlavně určená pro pomáhající profesionály, pro pacienty a jejich rodiny až v druhé řadě.
