L.Helena komentáře u knih
Obě předchozí autorovy knihy se mi moc líbily, tak jsem se na tuto opravdu těšila. Jenže jsem se celou dobu nemohla pořádně začíst, snad jediné, co mě nutilo číst dál, byl osud Dannyho. Závěr knihy mi přišel poněkud nečitelný, vůbec nevím, jestli jsem ho pochopila správně.
Audiokniha.
Moc mě nebavilo prostředí a vyloženě protivné mi byly ty rádoby chlapácké vtípky. I když to asi k hokeji patří, nevím, nikdy jsem v šatně hokejového týmu nebyla :-). Tady však šlo spíš o příběh, charaktery lidí a jejich jednání v mimořádné situaci. To se autorovi povedlo vystihnout poměrně dobře, jen mi to občas přišlo poněkud zdlouhavé a místy taky spíš ve stylu takového zobecněného moralizování. Ale to, jak se oběť a její blízcí, daleko hůř než se samotným činem, musí vyrovnávat s tím, co přijde potom, tak to je zde vykresleno opravdu výstižně.
Časem si určitě poslechnu i pokračování.
Knížky této paní spisovatelky mě opravdu baví. Nechybí romantika, napětí, dobrodružství… Sice spousta situací je založena na náhodě a neuvěřitelném štěstí, ale přesto, nebo právě proto, doslova hltám každou stránku.
Četla jsem oba díly hned po sobě a klidně bych si dala další pokračování této série. Jenže závěr se mi jeví jako ukončení příběhu, ale věřím tomu, že autorka je natolik šikovná, že dokáže vymyslet pokračování s další zajímavou zápletkou. Moc se přimlouvám za další díly.
Knížky této paní spisovatelky mě opravdu baví. Nechybí romantika, napětí, dobrodružství… Sice spousta situací je založena na náhodě a neuvěřitelném štěstí, ale přesto, nebo právě proto, doslova hltám každou stránku.
Hodně smutné čtení.
Zpočátku jsem měla obavy, že se bude jednat o sentimentální příběh se zázračným happyendem, jaký je možný jen v knihách. Jedná se však opravdu o tragický rodinný příběh… Ale i přes všechny ty smutné události je moc hezké, jak rodina dokáže držet pospolu, vzájemně se podporovat a odpouštět si.
Knížka mě opravdu bavila. Líbilo se mi prostředí – sídlo anglické aristokratické rodiny, a taky to, že postavy nebyly černobílé. Každá z nich byla svým způsobem jak obětí, tak i viníkem. Zůstává na čtenáři a jeho morálním hledisku, do jaké míry bude každou z postav odsuzovat nebo ji litovat.
Knížka se velice dobře čte. Mám na mysli formu nebo způsob, jakým je příběh vyprávěný. Obsah knihy je naopak hodně nelehký. Dvacáté století a především pak hrůzy komunismu zachycené v příběhu dvou bratrů, kteří nechtěli nic víc a nic míň, než dodržet daný slib. Navzdory tomu, že jde o velmi bolestný příběh, jsem se místy opravdu srdečně zasmála. Jenže byl to smích trpký a především dnešní, kdy se rozum spíše pozastavoval nad absurditou tehdejší doby. Ovšem situací, kdy mi při čtení bylo do pláče, těch je v knize daleko víc.
Tahle série je opravdový skvost. A to se dostávám teprve do její půlky. Baví mě na tom, že se vlastně jedná o romantické příběhy, ale obsahují spoustu zajímavých postav i událostí z historie, ke kterým bych se asi jinak ani nedostala, navíc mě baví u každé z knih si ještě sama dohledávat různé informace. Autorka si musela dát nesmírnou práci s propojením její literární fikce s historií.
Moc se těším na další díly.
Do knihy se vůbec nedá začíst a upřímně závidím těm, kterým se to podařilo. Já jsem prostě četla jen příšerný zmatek situací vytržených z kontextu, navíc mnohdy nebylo ani jasné, kdy se jedná o realitu, vzpomínky, nebo o představy či dokonce bludy hlavní hrdinky. Kniha nemá začátek ani konec, jen několik nesourodých prostředků, je úplně jedno, kde začnete a kde skončíte, stejně z toho budete mít v hlavě akorát segedín, kterému se mimochodem nevyhnete snad na žádné stránce.
Spíš než čtivý příběh mi to přijde jako autorčina snaha šokovat čtenáře nekonvenčním provedením, výrazovými prostředky, naprosto ujetými situacemi. A nic na tom nezmění ani rady, že mám číst pomalu a pozorně, nebo že k tomu, abych knihu pochopila, musím dozrát. Myslím, že číst umím dostatečně dobře, zralá jsem až až, a taky jsem již natolik omlácená životem, abych poznala, jestli se mi knížka líbí, nebo ne.
První půlka hodně rozvleklá a nezáživná, navíc se střídají kapitoly z roku 1990 a 2017, takže jako byste četli paralelně dvě různé knihy. Když pak přestalo střídání kapitol, tak to konečně nabralo spád a vyklubal se z toho docela zajímavý příběh.
Zajímavý příběh, promyšlený děj, až neskutečně dobře se to čte. A to obě dějové linie, jak ta současná, tak i ta historická. Některé situace jsou předvídatelné, ale nevadí to. Spíš si říkáte, sakra, jak to, že to těm postavám pořád nedochází, když vám to docvaklo už před dvaceti stránkami.
Audiokniha. Vyšetřování se posouvá vpřed jen hodně pomalými krůčky. Daleko víc mě bavily pasáže ze soukromí Cormorana a Robin.
Po knize jsem v knihovně sáhla jen kvůli jménu autora, aniž bych věděla, o čem je. Když jsem začala číst, říkala jsem si, co se asi autorovi v životě přihodilo, že měl potřebu se vypsat těsně před Vánocemi z tak skličujících myšlenek. Umírající holčička, otec, kterému uteče synovo dětství, aniž by k němu dokázal mít nějaký opravdový srdečný vztah… Spíš než smutné nebo emotivní mi to však přišlo jen hodně pochmurné.
Jako povídka do časopisu nebo knižně v rámci souboru povídek, ano. Samostatně vydaná kniha mi ale přijde jen jako neúměrná snaha vytěžit co nejvíc na proslulosti autora (a nic na tom nezmění ani zdařilé ilustrace).
Před pár lety jsem knihu začala číst a trápila jsem se s ní někam ke sté straně, než jsem ji odložila. Nebavila mě, přišla mi zdlouhavá, nezáživná. Obvykle mám s knihami J.K.Rowlingové problém se začíst, ať už je píše pod jakýmkoliv pseudonymem (Harryho Pottera jsem ani nezkoušela, fantasy mě nebaví). Bylo mi líto, že jsem žádnou z jejích knih nedočetla, když obecně je to jedna z nejlepších současných autorek. Zkusila jsem tedy audioknihu a docela se to dalo poslouchat. I když víc mě bavily pasáže ze soukromí Cormorana a Robin, než samotný postup vyšetřování. Knihu bych asi ani dnes nečetla s chutí, ale poslouchat ji jako zvukovou kulisu u nějaké jiné činnosti mě docela bavilo. Takže určitě si poslechnu i další díly.
Nejsem cílová skupina tohoto žánru. Z detektivky a krimi tam není vůbec nic, je to čistokrevná fantasy, a ta bohužel není můj šálek čaje. I věkově spíš pro odrostlejší děti.
Zajímavá kniha, dobře se čte, ale vadí mi, že nám vydavatel tak okatě vnucuje, jaký názor máme na knihu mít. Když si na zadní straně obálky přečtu „Mrazivý thriller s koncem, na který nezapomenete“, je mi hned jasné, že v závěru přijde zvrat, a tak již celou dobu vím, že nakonec to bude úplně jinak, než se celou dobu jeví. Navíc v tomto případě moc možností, kde hledat toho, kdo za tím stojí, prostě není. A že by mi při čtení běhal mráz po zádech, to taky nemůžu říct. Spíš jen několik neobvyklých situací, kterých postupně přibývá, ale popsány spíš ve stylu románu pro ženy, než thrilleru.
Zajímavý příběh, kniha se velice dobře čte. Obsahuje několik dějových překvapení, bohužel celkem předvídatelných.
SPOILER !!! Kdo se na knihu teprve chystáte, nečtěte dál můj komentář!
Dva hlavní aktéři, poměrně záhy je jasné, že skutečnost, kterou nám předkládají, v jednom případě není pravdivá. Dá se tušit, že větší padouch bude ten, se kterým zpočátku čtenář více sympatizuje. Navíc jeden z nich vypráví v první osobě, což přímo navádí k tomu, si pravdu upravovat podle sebe. Kdežto vyprávění ve třetí osobě již z podstaty zavání větší objektivností. A když pak dojde k vraždě, ale tělo není k nalezení, je celkem jasné, jak se věci ve skutečnosti mají. Takže nakonec se čtenářovy sympatie k hlavním postavám totálně obrátí, navíc když se ten původní padouch rozhodne obětovat za očištění pošramocené pověsti svého sourozence, tak už čtenáři opravdu nezbude, než jej obdivovat a zbožňovat.
Ale i přes tu průhlednost zvratů jsem si čtení knihy užila.
Co je pro pachatele větší zadostiučinění? Udělený trest anebo vlastní náprava škod, které způsobil svým proviněním?
Hodně povedená knížka.
Zpočátku mě to poměrně bavilo, myslela jsem, že autorka opustila svůj zajetý stereotyp a zkusila příběh z trochu jiného prostředí i žánru. Nejprve mi obě setry byly docela sympatické, postupně se však můj postoj k nim úplně měnil. Dvě vesnické drbny, kterým se všichni svěřují se svými problémy, pro každého mají spoustu rad jak si zařídit život, jakoby široko daleko pouze ony měly patent na rozum, přitom samy mají máslo na hlavě. Čekala jsem, že se nějak zajímavě vyvine příběh kolem ztracené pekařky perníčků, ale bylo to strašně naivní. Drbny byly chytřejší než policie a advokáti, na nějaké GDPR se tady prostě nehrálo, z první ruky se k nim dostávaly informace, které pokud by neměly být utajeny ze strategických důvodů, tak by určitě měly podléhat utajení alespoň z důvodu úředních postupů. Ke konci mi byly obě hlavní hrdinky už vyloženě protivné a bylo mi úplně jedno, kdo s kým spí nebo kdo koho zbouchnul. Celý příběh byl šíleně povrchní a ve stylu brakového bulvárního časopisu. A že je kniha zařazena do žánru „Detektivky, krimi“, no to si snad děláte pr***
Nebyl to žádný napínavý thriller, spíš slušná detektivka, kde na začátku je zločin a pak jeho postupné odkrývání. Žádná snaha šokovat přílišnou brutalitou, jen poctivá vyšetřovatelská rutina. Ale způsob popisování děje, nebo jazyk, jakým spolu osoby komunikovaly, mi vůbec nesedl. Dialogy byly plné sarkasmu, rádoby vtipných narážek a přirovnání… Kdyby to byl způsob komunikace jedné, dvou postav, ale vyjadřovali se tak prakticky všichni – vyšetřovatelé, svědci, obvinění… Snad žádná postava neuměla říct něco konkrétního, aniž by ve své řeči nepoužila nějakou jízlivou formulaci nebo nezaobalila svou řeč do ironického způsobu vyjádření. Tohle mi vadilo už u prvního dílu, a tady bych řekla, že to bylo ještě markantnější. Štvalo mě to natolik, že jsem se vůbec nemohla pořádně začíst.
Velké množství tiskových chyb se taky nedal přehlédnout.