Lacie komentáře u knih
(SPOILER) Druhý díl mě natolik umořil, že jsem si před třetím musela přečíst něco jiného, protože se mi do něj nechtělo a nechtělo – a kniha opravdu hned naváže na zajetý systém, Chirurg získá vše, po čem jeho srdéčko zatouží... Ale konečně se aspoň trochu rozjel děj. Není to už trapné "veni, vidi, vici", ve třetím dílu se konečně postavy začínají chovat složitě, takže nevíme, kdo si za čím jde a jak to dopadne. Za rozvinutí děje proti minulým dílům (se dvěma hvězdami) přidávám hvězdu třetí. A za kakodémony čtvrtou, ty bych fakt chtěla:)
Ale Mahaněnko stejně jako u Cesty šamana i tady nějak podivně zápasí s tou cizokrajnou entitou, které se říká žena. Snad to jako ženská můžu napsat, ale Eunice mě dost prudí. Že Chirurg zbouchne v opilosti holku, kterou viděl jedinkrát v životě, pak se bez výhrad vezmou a nastěhují k sobě, ona je čistě náhodou herní génius a vyjednavač a vůbec jim to všechno klape, do toho pár "legračních" vsuvek, jak s ní mlátí těhotenské hormony, ale jinak se milujou... Ona ho pak podrazí, ale on na ní nezanevře, jede dál ve velké lásce a nakonec ona si uvědomí svou chybu a společně jdou za vítězstvím... no, tak za to zase jednu hvězdu ubírám, takže nakonec jsou tři.
Celkově vzato si tuhle sérii znovu pro radost nepřečtu.
(SPOILER) Druhý díl má trochu pomalejší rozjezd, i když to je možná tím, že jsem ho začala číst hned po prvním, takže jsem rozjetá skočila do klidnější vody. Correia naštěstí nezaplňuje stránky obsáhlými připomínkami minulého dílu, všichni jdou rovnou dál.
Ani jedna z linek mi nepřišla slabší, až možná na Radu - přála bych jí nějakou výraznější roli, třeba i v prozření Devedase, za mě by měl také zůstat klaďasem. Ovšem preferuju tu Ashokovu, pak Jagdishe a Gutche, za nimi Theru. Ashok je nezaměnitelný magor, jeho cesta za splněním poslání je obdivuhodná. Jagdish tomu dodává trochu rozumu a Gutch křiváckého lišáctví, díky nim se i Keta dá přežít.
Thera, její kouzelnické zajetí a zkouška, stejně jako Omandovy pikle, přináší další dílky do skládačky minulosti, jak ono to s těmi bohy bylo.
Ti se v tomto dílu posunuli od prorockého hlasu k ukázkám síly, z Ježíška máme bohy Olympu, uvidíme, kam to povede - aby to nakonec nebylo z bláta do louže, nebo rovnou pod drn.
Ale Omand, ach to je záporák - jeho vězeň, jeho ambice - nemůžu se dočkat, jak to s ním dopadne, doufám, že to bude stát za to! Nejsem si v tuhle chvíli vlastně vůbec jistá, jak je to se Sikassem... závěr to moc nerozebírá. Na jednu stranu by bylo super už se ho zbavit, padouchů je až až, ale pokud ne, očekávám nějakou lahůdku na závěr.
(SPOILER) Trojka je nejkecavější, nejpolitičtější, nejvýzkumnější a nejméně akční ze všech tří dílů. Politika, politika, křivé obvinění, soudy - nic moc pro mě. Agent Campbell, OK, ten mě nepřekvapil, Meyers ovšem ano, i když mě potěšilo, že Franksova morální integrita je pevná jako... Franksovy bicepsy :) Ale přiznávám, že mě zklamalo vyřešení Thorntona, nic víc?
Chad vyhnaný z domova cestuje, studuje, navštěvuje, pátrá po zvěstech o mavě, děsí okolí svými poznatky, a nakonec zorganizuje obří bitvu o záchranu světa.
Ať dělá, co dělá, moje sympatie si prostě nezískal, poněkud to pak napravil Earlův doslov, ale i tak mám LM i Kroniky radši.
(SPOILER) New Orleans dalo Pamětem šťávu, kterou první díl zoufale postrádal. Chad je sice stále stejný, ale město, lidé, hoodoo, boduje. K tomu se mnohem víc zapojí i další postavy LM, Earl, Ray III a IV a Milo. Dočkáme se nebývalého vzedmutí temných sil, tuny vlkodlaků, upírů, zombií a dalších potvor, kifo červi, Sobek a realitní agentka madam Courtney s drsnými gangy nosičů.
Hoodoo město a Hoodoo komando mají naprosto neobvyklé a skvěle se čtoucí vztahy s agenty UPKM i policie, škoda, že hlavní bitka tohle všechno přeorá.
Tenhle díl je skvělý, kdyby se třetí nesl v podobném duchu, jásala bych. Jenže závěrečná akce předznamenává roztržku, která se potáhne celým dílem třetím a ani objevení agenta Frankse mě s tím nesmířilo.
(SPOILER) Zatímco první díl byl jednoduchý ve jménu bitvy dobra (Grimnoir) proti Kancléři, druhý se nečekaně posunul do úplně jiné dimenze. Není všechno tak, jak to v prvním díle vypadalo, hranice mezi zlem a dobrem, přáteli a nepřáteli, se stírají. Na scénu přichází nový Nepřítel a rytíři jsou nuceni podívat se Magii hlouběji na zoubek.
Na Kronikách je nejlepší, jak mě příběh pořád překvapuje a drží v napětí, nové figury vstupují s nějakými předpoklady a očekáváním, na jakou stranu se nakonec postaví? Jak se vyvine linka Provázaného? A ty citace před každou kapitolou... ty jsou perfektní!
(SPOILER) Taková soukromnická odbočka, ve které se hodně dozvíme o Earlovi, jeho minulosti i osobnosti. Hodně se toho dozví i on sám o sobě, například jaké by to bylo, kdyby se mu splnilo jeho největší přání. K tomu si najde bezva babu a stane se šampionem vesmírné frakce.
Znovu se tu setkáváme s prohnilým státním aparátem, který radši kecá, než koná a neváhá lhát, podvádět a manipulovat, jehož hlavní představitel je vyloženě blbec. Stejně tak i béčkoví lovci, které si najme na pomoc se zvládnutím monstrkalypsy, všem jsem fandila, aby co nejdřív zařvali a napáchali co nejméně škod, nicméně se to nezdařilo stoprocentně. A na scénu přichází další vládní padouch, který nám teď bude šlapat na paty už asi navěky, jak to tak vypadá...
(SPOILER) Tohle je děsná série, fakt! Tuhle jsem někde musela čekat, takže jsem si vcelku náhodně vybrala knížku, co si pro zábavu připomenu (to je to prokletí čtečky) a samozřejmě jsem nakonec musela přečíst celou sérii zase pěkně od začátku do konce!
Na zdejších recenzích mě zaráží to bleskové srovnávání… Kotleta, Kulhánek – vážně? Možná bráno hodně zeširoka, že jsou tam i tuhle upíři, třeba jako v Twilight sáze, takže Stmívání je vlastně také celý Kulhánek :)
Já mám monstra, o kterých už něco vím, ráda, nemusím bádat, co že je to luska, lamie… Navíc jsem vždycky zvědavá, jak se k nim zachová další autor, něco přidá, ubere, úplně přeorá...
LM postavy mi přirostly k srdci, nejen základní tým, ale i ostatní, včetně Frankse. Popisy zbraní od takových nadšenců očekávám, epické bitky, oceňuju, že zranění je zranění, nevyléčí se za sekundu pouhou myšlenkou. A vtipy. Hlášky. Kecy. Ty rozhodně nechybí. Jediné, co mi přijde zbytečné, je ten tradiční spor LM kontra vláda, i když bez Frankse by to nebylo ono.
Zápletka je opravdu široká, než se dostaneme ke konci, zažijeme toho hromadu. Přesto dám jen čtyři hvězdy, a to za hlavního padoucha. Já prostě tyhle vesmírné megachobotnice nemám ráda, kamkoliv je někdo šoupne jako záporáka, ztrácí tím body. Čtyři hvězdy také dávám proto, že znám i další díly a vím, co mě čeká, možná, že bych jinak klikla těch pět.
Dvojka – šest hvězd!
:)
Ty postavy, které doplnily partičku z prvního dílu jsou výborné, jsem natěšena na nadcházející události, sem s nimi!
Konečně jsem po delší době vzala do ruky knihu, která mě nezklamala, ba naopak, nadchla. Já mám Atamanova ráda, radši tedy Obránce, Bylinkáře trochu míň, tohle bych zatím dala mezi ně. Mám přečtené oba díly a moc se těším, až vyjde další, že si je zase zopakuju – nelze to nějak jednoduše srovnat s Ruslanem ani Timem, ale zatím je to pestré, svižné, překvapivé... a až na tu linku utlačené frakce deroucí se ke světlu navzdory mizerným startovním podmínkám milosrdně apolitické, doufám, že se to nezvrtne.
Nějaké to mínus? Na Amazonu je deset dílů – to se načekám:(
(SPOILER) Nejsem uchvácena. Kniha nadchne úzce specializované fajnšmekry, které baví dvacet hodin v kuse hrát Pacmana a slovo od slova přeříkávat oblíbené filmy Halliday by byl jen o dva roky starší než já, také jsem strávila nějaké ty dny hraním textovek i arkádovek, zmiňované filmy, muzika a podobně mi nejsou cizí, ale nedokážu prostě obdivovat někoho, kdo bezezbytku zahodí celý svůj život a jen se dokola šťourá v každém Hallidayově prdu, co měl ten den k večeři, co u toho poslouchal a na co myslel Pro mě je kniha rozvleklá a zařadila se mezi těch pár, u kterých mám radši filmové zpracování.
Film milosrdně osekal zdlouhavé pasáže, a tím nemyslím jen ubíjející dobu mezi prolomením první brány a objevem druhého klíče zatímco ve filmu je první úkol jízda, v knize nůďo, druhý klíč a brána, třetí klíč jakž takž napínavé snad bylo, jestli Parzival stihne vypadnout dřív, než ho čapne ioi. Taktéž postapo svět, ve filmu dostatečně vykreslený, živořící lidé, přesto s jakousi nadějí, aspoň minimálními lidskými vztahy, rodinami v knize zubožené smažky bez budoucnosti, závislí na Oasis, ti lépe situovaní navíc zavření v paranoidních izolacích vlastních bytečků, myjící se odchlupujícím gelem, aby byli dokonale připraveni na to jediné, co je zajímá, další dávku:(
Ve filmu fungují mezilidské vztahy, kamarádství, i ta láska, spojenectví proti padouchům zato v knize hraje každý sám na sebe, pro mě zklamání. Navíc - a uznávám, že to možná bylo způsobeno tím, že jsem knihu nečetla, ale poslouchala (chápete někdo, že v dnešní době, s tímto tématem, nevyšla e-kniha?), Art3mis vyznívá jako zakomplexovaná blbka, výsměšný, pištivý hlásek, kterým ji namluvil, mě prudil až do konce a až do konce jsem neuvěřila, že by snad měla Wada ráda. Helen tímto problémem netrpěla, sice také pištěla, ale nebyla nafrněná, přezíravá ani nic podobného.
V poslední pětině konečně Wade nakopl svůj mozek, konečně zrealizoval smělý plán, konečně se sešel s ostatními, konečně se domluvili na spolupráci a konečně... aha, co teď? Partička je od sebe přes půl světa, na útěku, bez prostředků, vybavení, slušného připojení - jak to vyřešit, milý autore?
Ve škole jsme se vždycky smáli, když v antickém divadle nevěděli kudy a kam a kde se vzal, tu se vzal - deus ex machina:) I tady se najednou vyloupl, posbíral děti, vzal je k sobě domů, poskytl jim nejlepší vybavení a připojení a mě se to prostě nelíbilo. Oceňuji film, že tam se tohle nedostalo, museli si poradit sami, v knize nebýt zásahu shůry, tak mají smolíka a vyhraje Sorrento!
Za mě jednoznačně vede film, včetně výrazných zásahů do děje, které přinesl.
PS: Po té, co Halliday donutí všechny trochu schopné hráče obětovat soutěži šest let života... jim zanechá čudlík k vypnutí a vzkaz, ať nezapomenou žít v reálu. ;) Já bych jim to vypla z fleku!
(SPOILER) Tak tenhle díl je super a zároveň peklo. Super čtivý pro mě, peklo pro Mercy. Velmi lehce se dokážu vžít do jejích pocitů souvisejících se situací kolem Christy. Trpíme spolu snad půl knihy, než se konečně situace otočí a Christy se i v očích ostatních projeví jako slepice, Mercy boduje.
+ další nová linka, tentokrát příbuzenská, na scéně se objeví Gary Laughingdog a rozhodně nezapadne
++ další nový přírůstek do smečky, jakkoliv se kojot potýká mezi vlkodlaky s potížemi, od tohoto dílu už nebude nejpřekvapivějším členem společnosti, Mercyino řešení neodvratné katastrofy je prostě geniální
– Tad nedobrovolně projevil něco ze svých schopností a byl odvolán za taťkou, situace v rezervaci není dobrá a hrozí, že by si Mercy pro své přátele musela dojít?
(SPOILER) Začátek je velká legrace, svatební přípravy mě nutí slzet smíchy. Svatební cesta se samozřejmě hned zpočátku zvrtne, i když bych nečekala, jak hodně. ALE! Konečně se dozvíme o Mercy a jejím původu všechno, dokonce tolik, až tomu ona sama odmítá věřit a teprve to postupně zpracuje a připustí. Říční znamení se nese v duchu indiánské mystiky promíchané s fae a starými bohy, tady můžu napsat jen že Mercy je hustá a hůl válí. Pro mě oddechový díl.
(SPOILER) Tak tohle je oříšek... První díl zklamání, Mirror World beznadějně nelákavý, flegmatický Oleg vytlačený vzhůru díky cheatové figuře a nevysvětlitelné intuici, akce nula.
Druhý díl jsem vyhlížela s nadějí, byla jsem fakt zvědavá, co přijde, navíc se mi dostalo povzbuzení, že to bude jen a jen lepší.
Lepší to sice bylo, ale nadšení se nekonalo. Herní svět je stále stejný, Olegův účet typu dři a zemři mě do hry netáhne. Dostaneme se do Citadely a poznáme nové kraje, které nám autor servíruje stylem vyhořelého průvodce při poslední šichtě (vpravo vidíte, vlevo vidíte, tady prší, támhle leje, támhle jsou šutry).
Když vidím, co všechno se kolem Olega točí, úplně mě svrbí, jak by to mohlo být skvělé, jenže zatímco u série Pouť mrtvého jsem si povzdechla, že je Korněv strohý, tady mě žádné trefné přídavné jméno ani nenapadá. Je to jako číst slohovku žáka třetí třídy: Vstal jsem, pak jsem šel k rybníku, pak jsem se vykoupal, pak jsem šel zpátky, pak jsem šel spát. A díky tomu je děj šedá šňůra, sem tam uzlík s náznakem barvy, na akci zase čekáme tři čtvrtiny knihy – a když už k ní dojde, největším nebezpečím se Oleg opět tak nějak protrpí ke zdárnému konci a tím to hasne.
Oleg ve hře pokračuje stylem, který mi lezl na nervy už v Rutině. Hned od první stránky je to samé tušení mi říkalo, něco mi říkalo, intuice mi říkala, něco se mi nezdálo… Hrou prochází naprosto nehorázně lehce, dostává další bonbónky, hm, co s tím, šup do báglu, třeba se to někdy hodí… emoci projeví jednou! Pokud mi byl v prvním dílu nesympatický, tady to nevylepšil. Na závěr opakovačka z prvního dílu: (nedobrovolné) rozhodnutí posunout se někam dál.
Každopádně flintu do žita neházím, konec slibuje novou lokaci a konečně snad i nějaké zlepšení postavy, tak doufejme, že se třetí díl opravdu už rozjede a že třeba přihodí aspoň jeden vtípek!
Opět!!! se mi vyplnilo přání, už třetí – nelíbilo se mi, že je Harry totální otloukánek a on se ve čtyřce značně vzpružil, chtěla jsem se něco dozvědět o jeho minulosti a další díl naservíroval informace, no a minule mě mrzelo, že se kvůli situaci s Lasciel stáhnul z děje Michael – a je tu zpět!
Takže vyslovuji další přání, chtěla bych se dozvědět, co dělá Marcone a jeho tajemná pacientka :)
Osmý díl: Vinen. Děj je zamotaný, hrozivý, propojený mnoha vedlejšími linkami, navádí nás do tolika směrů... aby pak rozuzlení vyniklo ve své jednoduchosti a nečekanosti. Zároveň vyvstávají další otázky, kdo stojí za všemi těmi stupňujícími se událostmi, nepokoji nezi upíry i královnami? Jak si Harry povede jako učitel, bude jeho učedník skutečně prospěšným, popasuje se s politickou situací Bílé rady, nebo ho to semele?
Já jsem se sérií velmi spokojena, Harry se nejen zlepšuje jako čaroděj / strážce, ale je čím dál sympatičtější a jeho boj s vlastní temnou částí je díky Lasciel skvěle uchopený, je to skutečný souboj sil a žádné plačtivé výlevy, jako to bylo zpočátku.
Anna a Mercy. Z těchto dvou sérií mám radši Mercy, je mi celkově sympatičtější než omega Anna s kamennou tváří Charlesem. Dokonce musím říct, že Charlesovi jsem na chuť přišla až po přečtení série s Mercy Thompsonovou, protože ta ho polidšťuje.
Ale první díl, Štvanici, mám ráda, možná nejraději ze všech knih v sérii, líbí se mi seznamování Charlese a Anny, zápletka v ledových horách je dost výživná, ale ne zase tak temná. Charles se tu chová jako pravý okouzlený muž, mezi ním a Annou to funguje jak má a ostatní, Bran i Asil, doplňují děj. Znám i všechny další díly, takže s přihlédnutím k ostatním tady dávám 5 *.
V posledním tažení je opět skvělé, Thomas, Mouse, Butters. Je mi sympatická i Lasciel, nedá se svítit, Billy jako obvykle, mrzí mě, že Michael musí být ze hry. V Bílé radě se rozhýbají stojaté vody zatuchlosti a Harry se stane Strážcem, i když je to spíš znouzectnost. A Sue je bomba, také bych se svezla !
V každém dílu mám pocit, že je zápletka tak temná, že už to nemá kam temnět. A každý další díl mě přesvědčí, že může být ještě temněji. Musela jsem si začít Harryho prokládat oddechovkami, abych neměla noční můry.
Trochu mě děsí, jak padouši nabývají na síle a Harry pomalinku podléhá svodům dostupné moci... ustojí to nakonec? Ještě víc mě děsí, že za chvíli budu u konce první desítky dílů a ty další jsou v nedohlednu, tedy alespoň česky. Dalších deset v angličtině? To bude dlouhé čtení :( Leda bych řekla dceři, ať mi to přeloží, ať nemá anglinu ve škole nadarmo. Co ty na to, souhlasíš? :D
(SPOILER) Horník jako hlavní postava je fajn, ale Mirror World se mi zatím vůbec nelíbí. Je to taková hra na otroky a otrokáře, kdo nemá prachy, je v kelu. Beznaděj a nulové vyhlídky – kdo by tohle chtěl opravdu hrát?
Autor do knihy zamíchal všechno, co mu cestou cvrnklo o klobouk. Umírající holčička, kterou zachrání jen drahá operace. Její vyčerpaný, zoufalý otec, herní panic. Mafiánský slizoun ředitel banky. Kladný nevlastní bratr pracující pro MW (věříte mu?). Nebezpečný osobní nepřítel i kámoš hromotluk, co ho provede začátkem.
Přestože ví Oleg o hraní velké kulové, při výběru povolání a celkové strategie si vede jako ostřílený vlčák. Náhodně zvolená postava – ennan, poslední z mrtvé rasy stvořený zatímnevímeproč programátorem Pierrotem – je cheatová. Zatímco ostatní se namakají na každý bod pro vylepšení úrovně, Olegovi naskakují mrknutím oka a leveluje raketovou rychlostí, až se i sám jako podvodník cítí.
Olegovu veškerou herní invenci by zmákl robot s krumpáčem. Jakékoliv dění zajišťuje Pierrot, který mu podstrkuje jeden bonbónek za druhým, věci, mapy, táhne ho na vařené nudli a směřuje tam, kam sám chce. Děj je jednoduše nuda. I akce z obálky – obří pavouk v jeskyni – je tak statická, jak je namalovaná.
Trvá celých 85 % knihy, než se aspoň něco začne trochu dít! Postrkován Pierrotem se Oleg dojde podívat na první místa vyznačená v mapě a jako vrchol prvního dílu se rozhodne posunout ještě dál... tohle dává slovnímu spojení "pozvolný rozjezd" úplně nový význam.
A k tomu všemu jsem nenašla na Olegovi ani chlup, co by mi byl sympatický. Jako jo, umírá mu dcera, ale jeho nechuť ke hře, nezájem o věci kolem sebe, odhodlání se zničit, aby získal peníze... mě vůbec nelákají, když vyjde další díl, tak se opravdu netěším, že bych si tohle měla přečíst znovu pro osvěžení paměti. Dávám bod – půl za naději, že se to rozjede, půl si vysloužil Šibal.
(SPOILER) Gleb dělá psí kusy, burcuje spojence, hledá výhody, vymýšlí strategie – přesto je to všechno takové příštipkaření a i když odtikávají poslední sekundy imunity Velechrámu a na konci minulého dílu pořádně nakrkli Světlolícího, je celá partička kolem něj naprosto nepřipravená, když Světlouši převezmou iniciativu a nakopou jim zadele. Díky časové výhodě pak Glebovci vývoj zvrátí, ale to jsou všechno jen takové bojůvky, ta pořádná teprve přijde.
Co mě tady moc bavilo byly všechny bitky. Některým se věnovalo prostoru víc, jiné byly hop sem, hop tam, ale užila jsem si je. Gleb zatím pořád tahá z klobouku neotřelá řešení, i když i jemu už začíná téct do bot. Nepřítel užívá jeho teleportovou strategii bitev a zrádce z vlastních řad také slušně podkopne nohy. Ale měl by se nad sebou zamyslet – na jednu stranu se vysmívá Šuej-fangovcům, že stojí na osobnosti vůdce a bez něj se zhroutí – a sám má to samé. Jakmile je Gleb nedostupný, nikdo si ani nezaváže tkaničku. Pak se vrátí a oddychne si, že ostatní nestihli nic pokazit? Kam se poděli všichni ti Stasové a Krunýřové, kteří do té doby úspěšně veleli svým lidem?
Politika a ženy. To se v sérii zvrtlo a je to horší a horší. Ruský medvěd, ruská duše, bezostyšné debaty na téma poprav nepohodlných čínských spojenců v reálných válkách v době, kdy už nebyli třeba, masakr a následný projev prezidenta, medaile, slzičky. Ženy s plným poprsím neustále nosí jídlo a pití, uklízí a roztomile se červenají, když je kdokoliv osloví a odlifruje do postele. Ultra boss Ruata, která v prvních dílech zmákla úplně všechno, povodila si Gleba, přivolala božstvo, vytáhla manžela z Nicoty... se tu ustrašeně tiskne k jeho boku a on jí pohladí a políbí do sametových vlasů... Proč?
Tři hvězdy se mi dát nechtějí, protože ty bitky byly bezva, ale čtyři jsou moc. Takže 3,5, zaokrouhleno nahoru.
Děj nabírá obrátky, Alexe dohnala minulost a veškeré techniky, které si osvojil a díky kterým poslední dobou žije klidně, získal přátele a spokojený život – jsou k ničemu. Nakonec se musí o sebe postarat způsobem, který se mu nelíbí, ale další možností je smrt. Okruh jeho přátel se díky tomu zúží, což mi tedy od nich přišlo dost pokrytecké a nespravedlivé. Uvidíme dále.
(SPOILER) Pro mě je tahle série zatím jako schody, po kterých stoupáme. První díl – Alex Verus a Splétač osudu – byl rozjezd rovnou s dost vražednou zápletkou, bitkami a intrikami. Druhý Alex Verus a Magičtí tvorové přidal na brutalitě "světlého" padoucha a s ním spojených postav, třetí – Alex Verus a Děsuplná barabizna – tak tady bych se bála. Při pátrání Alexe ve vnitřním domě jsem byla úplně zaťatá strachy, co tam na něj bafne. Nelez tam, jdi už zpátky!!!
Nové postavy jsou skvělé a moc mě teď pro změnu těší Luna, že se snaží a že se jí daří. Ale mám potíže vypořádat se s dělením mágů na světlé a temné, ti temní jsou očekávatelní, zato u světlých zatím vidím snad jen dva v pohodě. I když možná jen Sondera, kdo ví, jaké má Thalisid celkové úmysly. Doufám, že tohle zlo a méně zjevné zlo se bude v průběhu dílů vyvíjet a směřovat k nějakému rozuzlení.
A k té romantické lince... já bych to viděla na Anne :D