Lady Dracula komentáře u knih

Mé první setkání s Jamesem dopadlo na výbornou. Hutná atmosféra, perfektní gradace příběhu.

Ačkoli jsem tak od půlky tušila některé věci a spousta jich byla předvídatelná, kupodivu mi to nijak nevadilo. Spíše jsem čekala, jak se s tím autor popere a musím říct, že mne mile překvapil.
Ono napsat horůrek, který by se zabýval myšlenkou převtělování, minulých životů a starých rozviklaných domů, jež v nás za temných nocí budí hrůzu sami o sobě, není snadné a chce to odvahu, kterou James měl \ má.
Zároveň je to kniha vhodná i pro něžné pohlaví, které, stejně jako já, dávají podobným knihám přednost před infantilní červenou knihovnou (nic proti Vám, dámy:)).

Jednoznačně doporučuji :)

2 29.07.2014

Nejlepší "pohádková" knížka, co znám aneb jak to dopadne, když Terry Pratchett nastaví pohádkám zrcadlo skutečné reality :)

P.S.: Gyta Oggová je moja krev :-D Ale přesto mám radši Bábi :)

3 25.07.2014

Začínám mít pocit, že Suzuki je něco jako takový knižní Hitchcock.
V době, kdy i malé děti již nudí sledování krvavých pohádek a u hororů celkem běžně usínáme, je Suzukiho "nevinná duchařina" svěžím větrem.
Opět bravurní tah na lidský strach, v různých podáních, kdy spojovacím článkem je voda. Ta je snad ještě děsivější než oheň, když se pomalu propadáte do její temnoty, cítíte tlak v uších, nemůžete dýchat...a nad Vámi mizí poslední paprsky zapadajícího Slunce....
Taky by jste si nejradši teď napustili vanu? :)

Je pravdou, že povídky mají předvídatelný konec, ale stejně...minimálně u dvou jsem pointu čekala trochu jinou. O to víc sem byla mile překvapená. A tak, alespoň pro mě, jsou povídky Neklidná voda a Akvarely velmi zajímavé.

Každopádně, kniha jako celek na tu jednu hvězdičku navíc nemá. Ale bylo to jen o malou škebli, velkou asi jako lidská dlaň s velmi zvláštní kresbou a z které růžové maso s fialovými žilkami přetékalo ven :)

5 17.07.2014

Bude to sice znít divně, ale povím Vám, že dříve, než otevřete knihu, podívejte se na filmy. Nebo se radši ani na filmy nedívejte. Protože kniha je v podstatě jiná. Lepší.
Ono vymyslet horor, který není úplná fantasmagorie je samo o sobě dosti náročné. Pokud k tomu ještě přimícháte trochu mezilidských vztahů, přidáte pořádné sousto poselství určené lidem a zasypete to pořádnou vrstvou hutné atmosféry, říká se tomu umění.

Suzuki nemá problém pitvat lidskou náturu a hrát si s velmi zvláštními věcmi jevy a v neposlední řadě i lidmi. A to se mi líbí :) Nepoužívá náročnou větnou stavbu ani strašidelné efekty (mám tím na mysli grimasy, litry krve a apod.), ale relativně krátké a úderné věty, mistrně využívá strachu a chytá Vás na něj jako rybář chytá své rybky (třeba i zlaté).

A konec? Kruh je věc nikoli hranatá, neudělá oděrky, ani Vás nezraní, přesto Vás poznamená. Vtáhne Vás do hlubin. Do hlubin zvláštního strachu a Vy jen budete doufat v to, že Vám čas nevyprší, protože kniha takovou moc nemá :)

P. S.: Při čtení kolem půlnoci, za naprostého ticha, kdy všichni okolo spali, se mi za hlavou ozvala tupá rána, která neměla zdánlivě příčinu (ani po ohledání veškerých skříní, dveří..vše bylo v naprostém normálu) a venku jemně začal ševelit vítr. Nic mě nemohlo překvapit a zatáhnout více do čtení, snad jen bouřka :)

11 17.07.2014

Myslím, že pokud máte rádi Kinga, tak Vás nějaká ta fantasmagorická povídka nemůže překvapit. I když...ode dneška už asi veškeré nabídky práce z prádelen týkající se mojí osoby budu pořádně zvažovat :-D A pokud Vás neodradí hned první krysí povídka, která trochu přitažená za vlasy, dočkáte se minimálně zajímavého počtení. A možná taky přestanete kouřit. A konečně si pořádně uvědomíte, jak moc si ceníte a vážíte sourozenců (pokud nemáte, tak alespoň rodičů či jiných příbuzných:)).
Zkrátka a dobře, v tomhle souboru najdete úplně vše. Velké zvířátka, posedlé stroje, nadpřirozené postavičky, ale i mafiánského bosse či naprosto obyčejné kariéristy.
A mimochodem, je to skvělé čtení v čase půlnočním ;)

4 11.07.2014

Tak Vám nějak nevím....že by mě Pratchettova Továrna na sny nějak moc oslovila, se říct nedá. Asi bych knížku zredukovala na polovinu a z chudáka Kolíka nikdy neudělala hlavní postavu. Nesvědčí mu to.
Ale na druhou stranu, milý, rozmilý, prašivý Gaspoda, odmítající si připustit, že trochu té lidské lásky potřebuje, mne bavil :)

"Poslal bych ti morkovou kost, ve které by byl pilník, jenže ty bys ho sežral."
Laddie zvedl hlavu.
"Hodný kluk Laddie! Hodný kluk Gaspoda!"
"Psst! Psst! Měli ti alespoň dovolit promluvit s tvým právníkem," vrčel Gaspoda. "Připoutat někoho takovým způsobem, to je proti lidských právům."
"Hau!"
"No, já jim to oplatil. Šel jsem za tím ošklivějším až k domu, kde bydlí, a počural jsem mu celé dveře."

2 07.07.2014

Carrie, ach Carrie! Ty ubohá malá holčičko! Tys ošklivé káčátko, kterému nebylo dopřáno proměnit se v krásnou labuť a oslnit svět. Tak jsi to vzala do svých rukou...

Myslím, že z knihy je krásně patrno, že se jedná o Kingovu prvotinu.
Nicméně, je až fascinující, kolik toho na tak malém prostoru King dokázal zachytit: jednak vztah matky, náboženské fanatičky, s dcerou, která přes svou zdánlivou "stupiditu" až "příliš" věci chápe; školní šikanu, konkrétně ze strany děvčat (musím uznat, že tady se trefil). Naznačil i to, že spoustu věcí již dnes společnost bere jako samozřejmost, ačkoli to samozřejmostí být nemusí a mírně poukázal na všeobecně známý problém týkající se vyšší smetánky ("Já jsem pak Někdo, já jsem právník, mám kontakty, tak kdo je víc?").
Ale co se mi líbilo asi nejvíc, byl závěr. Žádný sladkobolný "hepyend", ale temná realita. Nebo spíše to, o čem v hloubi své duše sní skoro každý šikanovaný - vrátit vše, i s úroky a nehledět na mrtvoly, neřešit, zda je to správné řešení. V tu chvíli to hlavně řešení JE. Samozřejmě, tohle je jen jedna z alternativ možného řešení a naší holčičce ve výběru pomohly hlavně její schopnosti.
Kupodivu mi ani nějak moc nevadily novinové útržky a rozhovory vsunuté mezi části příběhu. Naopak, pomáhaly mi vytvořit si představu o tom, jak moc dívka trpěla a jak moc je společnost prohnilá (naštěstí se vždy najde nějaký ten hrdina ;)).

Celkově se ani moc nedivím filmovému zpracování, místy to skutečně působilo jako celkem slušný film. scénář :) Ale ani jako film bych to nehodnotila jako horor, ale spíše jako psychologické drama.
Každopádně, líbilo se :)

8 29.06.2014

"Čím mohu po -“
KVĚTY.
Cnělka zaváhal jen velmi krátce. „A k jakému účelu by měly, jaksi tento -“
PRO DÁMU.
„A máte na mysli něco konkrét -“
LILIE. BÍLÉ.
„Jistě? A jste si jistý, že lilie jsou to pra-?“
MÁM RÁD LILIE.
„Hm… já jen, že lilie jsou svým určením tak trochu ponuré -“
MÁM RÁD PONUR-
Zákazník zaváhal.
CO BYSTE MI DOPORUČIL?
Cnělka plynule přeřadil na vyšší rychlost. „V tomto směru jsou velmi vděčné růže,“ rozzářil se. „Nebo orchideje. V dnešních dnech mi hodně pánů říká, že dámy často mnohem více potěší jediný květ orchideje než velká kytice růží -“
DEJTE MI JICH HODNĚ.
„A mají to být růže, nebo orchideje?“
OBOJE.
Cnělkovy prsty, podobné úhořům v oleji, se nedočkavě zavlnily.
„Napadlo mě, že by se vám možná líbil tady ten překrásný vodopád Nervousa Gloriosa -“
VEZMU SI JICH SPOUSTU.
„A kdyby byl pán ochoten obětovat nějaký ten tolar navíc, troufnul bych si mu nabídnout tady ten jediný exemplář výjimečně vzácné -“
ANO.
„A což takhle -“
TAKÉ. VŠECHNO. S OZDOBNOU STUHOU.
*
Nějak nevím, co bych více dodala. Snad jen, že Smrť je náš přítel...:-)

9 03.06.2014

Žítkovské bohyně nebyly špatné. Vlastně byly dobré. Ne, dobře je za tři, ony byly něco víc. Ale ne zas o moc. Přesto mě donutily sednout si k netu a trochu se v jejich minulosti prohrabat. Cítila jsem se u toho jako zrádce, který o nich nic neví a přitom bydlí vlastně nedaleko.
Když jsem se pouštěla, společně s autorkou, po stopách Surmeny, bylo zajímavé odhalovat tajemství nejen její, ale i ostatních bohyň. Připadala jsem si jako hledač pokladů. Ale diamant ani zlatou korunu jsem nenašla. Na to byly postavy jakési plytké, nedodělané. Nedokázala jsem si k nim vytvořit vztah.
Možná se autorka přespříliš zaobírala vším tím okolo, aby to do sebe zapadlo, všechny ty články, časy, děje, postavy, až se právě postavám a jejich charakteristice věnovala nejméně. Ale tonoucí se i stébla chytá, a tak tak pokulhávající prozaičtější stránka byla vyvážena fakty a popisem přírody.
Tři a půl hvězdy dát nemohu, tak dávám čtyři s tím, že tohle dílko patří k tomu lepšímu, co české spisovatelské vody současné doby produkují :-)

8 03.06.2014

Knihy s Mrakoplašem (na rozdíl od asi hodně velké části čtenářů :)) mám vážně ráda. Nebo snad znáte ještě někoho, kdo je takový smolař až má neustále štěstí? (Kromě teda mne a kačera Donalda :)) Za to Erik mi lezl na nervy. Rozmazlený fracek, který si zaslouží snad jenom toho protivného papouška.
Co se týká děje, hned úvod ve Smrťově zahrádce byl smrtící :) Pak jsem si ale připadala jako na skleněné hoře, když hraji Proroctví: "Obětuj aspoň 4 životy a doplň si všechny magy." Pomalu jsem klouzala dolů, obětovala jsem chemii, pocítila spoustu bolesti při neustálém odkládání knížečky, chvílemi měla pocit, že to čtení je ztráta času, abych následně byla odměněna úžasným Peklem:-)

Pratchett opět ukázal, i na tak malém prostoru, že umí skvěle parodovat společnost a vůbec mu nevadí rýpnout si do minulosti a lidských přání. Ale to je právě to skvělé :) A musím říct, že jeho verze, ať už Trojské války nebo Pekla, jsou mi mnohem bližší než verze, které jsou notoricky známé :)

1 25.05.2014

"Kam odešli draci?"

Nahořklá pachuť z Pyramid se s postupující četbou vytrácela a já jsem měla čím dál tím více pocit, že pomalu okusuji jedno z nejšťavnatějších druhů ovoce. O to víc jsem zkroušeně zjistila, že už je konec a už žádné sladké sousto mě nečeká.

"Stráže, stráže" jsou jednou z nejlepších dosavadních knih, které jsem od Terryho četla. Mírně pohádkové, vtipné, důmyslné, opět morálním podtextem.
Nemám co bych jinak dodala, vše ostatní již bylo řečeno pode mnou.
Ráda se ke knize zase vrátím :)

4 22.05.2014

U 120 dní sodomy hodně záleží na tom, proč tu knihu chcete číst. Pokud ji otevřete z důvodu čiré zvědavosti, ale žaludek se vám zvedá už při oběrech krve, s největší pravděpodobností knihu nedočtete nebo budete hlásat něco o nechutnostech, prasárnách a apod (ty se tam samozřejmě dějí). Pokud se k tomu ale postavíte jako k vědeckému dílu, jakési encyklopedii sex. úchylek, minimálně vás to zaujme.

Osobně jsem se po většinu prvního dílu docela nudila. Ne, že by mě ty praktiky neznechucovaly nebo, nedej bože, že bych některé zkoušela, ale vše se začalo tak nějak opakovat, vše se lišilo tak minimálně, že jsem docela rychle přestala vnímat, jak všemožně se jde ukájet, ale spíše mne zaujaly filozofické myšlenky mezi řádky, týkající se postavení žen, dětí, chudiny a apod.
Od druhého dílu vše nabralo spád a text byl podstatně chudší na pomalu básnické obraty. Vlastně to byl spíše takový výčet toho, čeho všeho jsou lidé schopni. A že toho je skutečně požehnaně a to to markýz ani nestihl dopsat!

Jedno je však jisté: To, nad čím se někteří ošklíbají a společnost o tom radši nemluví, se stále děje. Sice asi v menším měřítku, ale děje. Nastává však otázka, zda je to dobře či špatně, zda tabuizovat nebo to vyvést na světlo boží a tedy to tak nějak zoficiálnit a jaksi potvrdit...Osobně si myslím, že vše by mělo mít své hranice. Žádné vraždy ani skutečné týrání. Ale to už se dostávám tam, kam nechci.

Je to jednoduchá kniha, ale přitom velmi náročná...

15 12.05.2014

Tak já vám teda nevím. Po delší odmlce návrat k Pratchettovi a hned takové uzemnění.
Pyramidy jsou knihou vtipnou, to zajisté. Taky nápaditou, vždyť vymyslet tolik důvodů, proč pyramidy, staré pořádky jsou lepší a velbloudi jsou nejlepšími matematiky na světě, muselo být dosti náročné. Stejně tak vyhrát si s historií, zesměšnit lidskou povahu s takovou grácií, to se jen tak nevidí. Tak proč to zklamání?
Začátek byl fajn, příjemné zpestření i mého učebního období, ale po návratu do Starého království jsem začala mít pocit, jakoby se i sám Pratchett začal pohybovat v různých čas. smyčkách. Drhlo to a občas jsem měla zvláštní chuť knihu odložit.
I pro mě zatím nejslabší díl Zeměplochy.

P.S.: Hrozně mi tam chyběl Smrť :( :)

1 05.05.2014

Drahoušek Dexík je opět na scéně. Jenže nám začal nějak tatínkovatět! Neslýchané, nevídané! Dexter Morgan, monstrum, vlk v rouše beránčím a grimasou mírumilovného obyvatele Miami, začíná cítit něco jako emoce! A v důsledku toho dělá chyby.
Dexter je čím dál tím více lidštější a je to...no vskutku prapodivné. Nějak mi to malinko drhne a ačkoli se Jeff snaží seč může, aby se jeho ironický, jednoduchý a humorný text zaryl pod kůži, skutečně to jaksi není ono.
Nicméně je pravdou, že když by Dextera neposouval dál, zabředl by v marastu a časem by začal nejspíš vykrádat sám sebe. A navíc mám tak trochu pocit, že lidem se více líbilo, když byl Dexter tím chladnokrevným vrahem bez emocí, byť s jinou dávkou elegance, protože takový přece vrah má být. Lépe se tak na něj pohlíží. Ale běda, když se začíná ukazovat, že ona ta lidská schránka není až tak prázdná a hluboko v kufru za zadním sedadlem, kde trůní Temný společník, se ještě schovává mrňavá, miniaturní dušička, která v sobě ukrývá střípky pocitů.
Ačkoli kapitoly o Kubě byly sice nudnější, nevynechala bych je. Byly zajímavým zpestřením. Já se bavila a co Vy? :)

1 28.04.2014

Eh. Co tam sakra dělala Nimue?! Asi jsem silně ovlivněna z dětství, kdy má oblíbená pohádka byl dvojdílný film Merlin, ale prostě...Ne. Tak ženská mě tam fakt štvala. Ale Sylván to vem, bylo potřeba propojit jednotlivé střípky.

Každopádně, kruh se uzavřel, Uroboros se zakousl do vlastního ocasu a já teď nemám nad čím prokrastinovat. No, utnu zbytečné vsuvky a hurá k ději.
Z počátku jsem se docela nudila. Sapkowski je sice mistr vyprávění, ale nějak ...připadala jsem si jako jako vyvržena rozbouřeným mořem předchozích dějů na písečný ostrůvek, kdy jsem mezi zuby slyšela akorát tak skřípat sypký písek.

Postupem času jsem se ale začínala bavit, hlavně tedy naším skvělým a nepřekonatelným trubadúrem, jemuž ženská krása stoupá do hlavy rychleji než hektolitry šumivého vína. No prostě, šumař, který ani na popravišti neztrácí hlavu. Doslova :)

Co mě ale víceméně vadilo, byly skoky v čase a prostoru. Seděla jsem nad knihou, ale asi jsem byla taky ztracena někde v časoprostoru, protože mi opět unikl smysl. Všeho. Ale sláva králi Artušovi. Co však téhle popelavé zaklínačce nezapomenu je fakt, že nebýt jejích bláznových skoků, nepotkal by nás mor ;) :-D

Nicméně, najednou jsme zpátky, najednou jsem uprostřed bitvy, najednou jsme opět vtaženi do děje a nic a nikdo nás neodtrhne od čtení. Prostřihy do polní nemocnice byly milým zpestřením, stejně jako připomenutí faktu, že na "operačním stole" je celkem jedno, zda jsme "přítel" či "nepřítel".

Co jsem si ale vychutnala a to se vším všudy a náležitě, byl chvilkový závěrečný souboj Smrti s Umrlcem neboli Ciri s Bonhartem. Jejich zásnuby se skutečně povedly, jen asi malinko zranily city jistého "mládence". A taky škoda skvělé čtveřice.

Ale tak nějak od bitvy to šlo z kopce. Trocha sentimentu, trocha romantiky, trocha filozofie, poukázání na lidskou zvířeckost...Ach jo, mám prostě pocit, že konec měl Sapkowski buď "ustřihnout" nebo udělat jinak. Cítím se totiž trochu zrazená a zklamaná, sága by si snad zasloužila lepší a důstojnější konec, když už dala tolik práce nebo se mýlím?

No, dobře, pořád je to ale skvost nad skvosty, ovšem když to vezmeme jako komplexní dílo a nerozebereme ságu na prvočinitele :)

4 22.04.2014

Zvláštní. Velmi zvláštní. Připadám si, jako bych měla několik nitek, které se postupně spojují v jednu tvořící závěrečné klubko (ale do toho je ještě daleko), s kterým si hraje černý či, chcete-li, zrzavý kocour (o jehož osudu se dozvíme v posledním díle;)).
Ciri, Ciri, Ciri. On nám ten fracek rychle dospívá. Respektive mnohem více chápe svět, jež není spravedlivý. A pomsta je tak sladká, šťavnatá, chutná jako ten nejsladší nektar, nejlepší med lesních včel, je hustá. Hustá jako rudá krev odkapávající z Vlaštovky na ledové zrcadlo. Ano, závěr je velmi působivý :)
A Leo Bonhart je působivý záporák.

3 22.04.2014

Zatím nejlepší díl a já nemám co napsat. Ne snad, že by mi došly slova chvály, vždyť u předchozích svou knih jsem napsala hotové elaboráty, ale řečeno už bylo vše.
Sapkowski je Mistr pera, Mistr fantasy na vysoké úrovni jenž mezi řádky ukrývá tolik pravdy o lidské povaze a lidském bytí až je to k neuvěření. A ještě k tomu stíhá vysvětlovat až vyvracet zažité mýty (konečně to s těma upírama chápu! :)) Sapkowski filozofuje, ale stejně tak dobře vystihuje obyčejného vesnického "burana". Zároveň přibližuje mužům ženský svět (i sněm :-D) a naopak.
Jsme prostě na vrcholu ságy a je to znát :)

5 09.04.2014

Teprve až po přečtení druhého dílu mi vše "seplo". Zbytečně jsme si stěžovali na to, že Krev elfů je vlastně z velké části jen o Ciri, vždyť ona samotné je vlastně přeci tou....STOP. Konec spoilování.

Krev elfů je jakýmsi "úvodem, něčím, co si člověk musí přečíst, aby pochopil, něco, co se ale vždy táhne" (psáno s nadsázkou, zvláště v tomto případě:)) v porovnání s druhým dílem ságy. Bylo naivní myslet si, že hranici nápaditosti a svižnosti nelze posunout. Sapkowski tak rozehrál hru. Velmi vysokou. Takovou, kdy se nehledí na ztráty a na konci zvítězí jen jeden. A ačkoli vím, kdo vyhraje, velmi mne baví býti překvapována.

"Co víme o lásce? Láska je jako hruška. Hruška je sladká a má určitý tvar. Zkuste přesně definovat tvar hrušky." Marigold měl pravdu. Pouto, jež nelze zpřetrhat, láska, která nikdy nevyhasne....Zásluhou té male "zmije" (:)) se Geralt znovu potkává z Yen (tehdy mne napadalo, zda Sapkowski zná tak dobře ženy:)). A smrt kráčí ve stopách jak Ciri, tak Geralta. Takže zcela logicky a ne trochu nečekaně, vypukne po banketu čarodějů (mimochodem, iluze týkající se jídla jsou vážně pohoršující ;)), kam Yen Geralta jako svůj doprovod a svého přítele vezme, boj. Pak už to jde ráz naráz.
Ale my pokračujeme na cestě s Ciri, která se teleportuje z Tor Lara na poušť Korath. Tady si, podle mně, malinko Sapkowski ulítl (dobře, nefandím jednorožcům, můj problém vím:)), ale vše vyvážil svou "vypsaností". Napsat min. jednu kapitolu z pohledu dítěte tak, aby vás vtáhla do děje, fandili jste někomu, koho vlastně nemusíte a fascinovaně sledovali ohnivou Falku, to se jen tak nevidí.

A konec? Ciri mezi Potkanama. Ještě těžší náraz do reality, která se pak ukáže býti vlastně relativně příjemnou. Nicméně, i tak to bolí a studená voda otisky prstů už nikdy nesmyje. Ale samota je děsivější. Nic nezbylo. Jen nenávist a pomsta. Čas opovržení.

"Od krve máš ruce, Falko, od krve máš šat."

6 05.04.2014

Na úvod: pokud jste předtím nečetli povídky, budete mít problém. Sice nebude velký asi jako Cintra, ale bude tam. Na druhou stranu Vás to donutí otevřít a přečíst si ty povídky, už jenom kvůli tomu pochopení. A přiznejme si, možná jsou i malinko lepší. Ale jenom o ždibíček! O jeden malinký záblesk fialkových očí.

První díl ságy o Zaklínači a Ciri je vlastně spíše o Ciri.
Ale taky tak trochu i o Yen, kdy chtě nechtě mám pocit, že Sapkowski potřeboval zdůraznit fakt, že tahleta ženská, kterou většina nemá ráda (hrdě se hlásím k tomu, že jí fandím :-D ), vlastně zase tak zlá není. Že hluboko, hluboko za zamčenými dveřmi se ukrývá i srdce, jež není z kamene.

Se Lvíčetem z Cintry projdeme nejen tvrdým výcvikem v sídle zaklínačů, ale mrkneme se i na to, jak se vyučuje taková magie (a pište si, že to žádná sranda není!). Přesto, přese všechnu inteligenci, velké smaragdové oči a neskutečný charakter, nějak mám se Škaredkou osobní problém. Kupodivu mi ta její dokonalost leze na nervy. Ne, dobře, dokonalá není, má chyby a také je dělá, ale přijde mi, že je to jediná postava, která není šedá nebo chcete-li, barevná. Ale jak říkám, to už je můj osobní problém. A koneckonců, jsme teprve na začátku a já jí ještě dávám šanci (cha, i když vím, jak to dopadne:-D) ;)

A tak nějak na závěr: Sapkowski zde konečně mohl rozehrát své nástroje, prokázat svůj um a obohatit slovní zásobu nejednoho fanouška fantasy (a to nejen teenagera;)) Ale nejenom talent na vyjadřování, ale i genialita myšlenek, spousta pravdy mezi řádky, poukazování na problémy společnosti a ve společnosti, postavy lidštější než by se mohlo zdát...To je to, co činí Sapkowskeho tím panem NĚKÝM.

Takže, nezastavujeme, nýbrž pokračujeme vesele dál! Válka se blíží :)

16 31.03.2014

"Lidé si s oblibou vymýšlejí nestvůry a hrůzy. Sami si pak připadají méně odporní." (Ač z první povídkové knihy, tento citát mi utkvěl v paměti a nesla jsem si ho s sebou nejen celou druhou povídkovou knihu, ale ponesu si ho i dál do života :))
Jinak nemám co dodat, snad jen, že povídka Věčný oheň je skutečně mistrovské dílo, jak už bylo psáno pode mnou a mne nezbývá nic jiného než jen souhlasit :)

5 30.03.2014