Lady Dracula
komentáře u knih
Báseň o hašiši
Charles Baudelaire
Čím dál tím více se otvírám dílům a názorům obsahující tuhle tématiku. A není to jen díky zvědavosti, ale to ponechme stranou.
Ačkoli můj názor, zda zkusit či nikoli, byl vždy pevný, teď se tak trochu viklá ve větru a nebýt zdrav. důvodů, asi to okusím. Na druhou stranu má Baudelaire pravdu v tom, že mi moudří si chceme zachovat svou vůli, a tak budeme stát na vrcholku Olympu mezitím, co u jeho úpatí budou naříkat a prosit helióti zotročeni věčnou touhou po slasti a blaženosti, uměle vyvolanými.
Co mě velmi potěšilo a zároveň překvapilo byl fakt, že Charles s lehkostí sobě vlastní, básnickým umem, předložil přede mě na stříbrném podnose vše, co ochutnání hašiše člověku způsobí. Dokonale vykreslil veškeré pocity, vnímání zvuků a barev, ztráta pojmu o čase, chování člověka v tom dokonalém stavu zboštění, kdy výčitky jsou jen otravnou mouchou, skvrnou na okně, ukázal mi, jak člověk vnímá druhého, kterého miluje...
Možná se ptáte, jak o mohu chápat, když jsem nikdy neokusila to mámení pekelné. Ale lidské chování je opravdu snadno postřehnutelné, zvláště, pokud ten člověk s vámi sdílí delší čas. úsek v životě. A pak jen sedíte, čtete knihu Báseň o hašiši, tu a tam mírně pokývnete hlavou nebo se vám oči zalijí slzami, když si vzpomenete, na to, co bylo a jak moc to sedí.
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
"Na tuhle knihu se můžeme podívat pod mikroskopem. Pod čočkami v ní uvidíte život, který se tam valí nekonečným proudem. Čím více pórů, čím více pravdivě zachycených detailů života dokážeme dostat na jeden čtvereční centimetr papíru, tím jste literárnější. Ať je to jak chce, tohle je moje definice. Říkat detaily. Stále nové detaily. Dobří spisovatelé se života dotýkají často. Prostřední po něm jen občas rychle přejedou rukou. Špatní ho znásilní a dál se o něj nestarají."
Celkem zajímavá knížka se zvláštním stylem psaní, který mne nijak zvlášť nenadchnul. Často jsem se v tom vzletném jazyku ztrácela. Ale co se týká myšlenky, není špatná. Pro mne, jako knihomola, vlastně děsivá. Ale stále nějak nevím. Něco mi tam na 5 hvězdiček chybělo.
Král Krysa
James Clavell
Král Krysa. Podle názvu jsem čekala, že příběh se bude motat kolem krys. Že to bude o tom, jak se krysí farma vymkla Královi z rukou. Čekala jsem na to celou dobu, co jsem četla knihu a tento motor mne hnal dál. A přesto, že jsem se nedočkala svého vytouženého konce, dostala jsem něco jiného. Něco mnohem lepšího.
Tahle kniha je soubor všech možných typů lidí. Clavell se nebojí ukázat, jak moc dokáže pobyt v zajateckém táboře ovlivnit člověka. Pro mne to bylo nejvýstižnější v okamžiku, kdy popisoval, jak k Petrovi, prezentujícímu se jako relativně silná osobnost s mozkem na správném místě, přišel americký kapitán,kterýžto seskočil padákem na konci války, aby se o ně postaral, a Petr zoufale utekl. A to ještě nedávno štěkal po Seanovi něco o pravém muži.
Clavell se s tím skutečně nemazlí. Krutá realita je zobrazována bez jakýchkoli příkras, ukazuje, jak moc je těžké pro člověka hýčkaného táborem, kde má vše, vrátit se zpátky na zem, když zjistí, že vlastně nemá nic. Ani svoji tvář. Ukazuje, že pokud člověk dokáže odhalit svou podstatu, vžít se role, která mu byla určena a následně ji přenést i do života, může ho to stát život. Dříve obletovaný, protože znamenal něco, co v táboře chybělo a na konci je jím pohrdáno pro to, co bylo obdivováno. Tragický osud stíhá tragický osud.
Jenže i takový je život. A byl více šťasten ten, kdo přežil nebo ten, který zemřel?
Cizinec
Albert Camus
Naprosto šílené dílo. Nečetlo se mi zrovna nejlépe. Děj je vyprávěn strašně suchopárně, hrdina je opravdu jakoby bez emocí a jeho jediným popudem je sex. pud a radost z přírody. Má to málo stránek, což je výhodné. Nicméně, nebýt to na seznamu, tak bych se tomu asi vyhla.
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
"Kam kráčíš" je kniha, která mě pohltila. Nemám ve zvyku brečet u filmu, natož u knih, ale tohle dílo mě dokázalo rozplakat. Proč? Realisticky popsané všechny útrapy, kterými museli projít první křesťané, je docela silné kafe. I když tuhle berličku lidstva odsuzuji, musím uznat jednu věc: původní myšlenka byla správná, bohužel středověk zavedl jiná pravidla a z křesťanské lásky nám zbyl jen pojem a náboženští fanatikové podobní Crispovi.
Přestože je to relativně obsáhlé a podrobné dílo napsané na téměř 500ti stranách, což může být překážkou pro méně náročné čtenáře, myslím si, že tu knihu by si měl skutečně přečíst každý. Dostatečná, až nadprůměrná slovní zásoba zaručila Sienkiewiczovu čtenáři skutečně nadpozemský požitek z četby. A přestože je venku i film, ne zrovna vysoce hodnocený, myslím si, že když už člověk tedy zavrhne knížku, měl by se podívat aspoň na ten snímek. Ačkoli se tak připraví o opravdu nevšední zážitek. Opravdu skvostní dílo, za které právem dostal autor Nobelovu cenu.
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Taková milá pohádka, která se časem vypracovala v majestátní dílo. Četlo se to velmi dobře, ostatně jako skoro všechny Tolkienova díla, jelikož využívá humor, ironii, hovorový jazyk i umělecké výrazy.
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Knihu jsme četla na dvakrát, protože mě zpočátku absolutně nebavila, takže mi na stole ležela celkem dlouho rozečtená, než jsme se rozhodla s ní skoncovat,začala jsem si číst od začátku a dobrala jsem se i konce. Celkově mě to dílo vytáčelo svými popisy, no jo, realismus, ale pak mě nakonec oslovila i tím, s jakou bravurou byla vykreslena touha po snech, marnivost i nevšímavost manžela. Celkem milé dílo, musím říci na konec.
Zločin lorda Artura Savila (4 povídky)
Oscar Wilde
Wilde mě navnadil Obrazem tak dokonale, že jsem se rozhodla pro další knihu z jeho dílny a...ne, že by mě to přímo zklamalo, ale tak nějak mi přišlo, že ona kraťounká povídka, Miliónový model hned na začátku, byla setsakramentsky zábavnější než samotný příběh.
Jestli jsem to pochopila správně, lord Savil si vlastně za ty bezesné noci mohl sám, protože uvěřil lživým slovům chiromanta. Bral vražd jako povinnost, která je mu vepsána do ruky osudem a ačkoli, jak píše Wilde měl sice zdravý rozum, tady ho zahodil nejspíš do koše, jelikož ho nějak nenapadlo, že to vše může být jedna veliká lež. Ale očividně chiromant byl natolik zběhlý v mimice, že mu to lord snědl i s navijákem. A po splnění povinnosti už bylo jen štěstí....
Že by si to Wilde vlastně vsugeroval?
P.S. Sfinga se mi někde vytratila z knihy...
Strašidlo cantervillské
Oscar Wilde
Velmi mne pobavilo toto pojetí od Wildeho. S jemným humorem popisuje eskapády strašidla, které se vlastně cítí nešťastně, ačkoli si to samo nepřipouští a je na své činy spíše náležitě hrdý. Až mladá slečna mu otevře oči...
Trochu pohádka, trochu poučný příběh se strašidelným námětem aneb jak na pár stránkách lze člověka rozplakat i rozesmát.
Tajemný hrad v Karpatech
Jules Verne
Tak nějak si říkám, že jsem od této knížky čekala mnohem, mnohem více než to, co na mě vyskočilo. Velmi mě rušily neustále kladené otázky a pocitu, že si sem tam lehounce autor protiřečí mne taky neopustil.
Myšlenka možná pěkná, ale....něco mi tam chybělo. Něco, co by mne nutilo číst dál a dál...něco, co by mne vtáhlo do děje...
O myších a lidech
John Steinbeck
Jazyk knihy je velmi lidový se spoustou nespisovných a nářečních vyjádření, což ho velmi přizpůsobuje povaze hlavních postav a prostředí, kde se děj této novely odehrává.
Jedná se o velmi působivé a smutné dílko, které můžu všem vřele doporučit.
Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
Velmi mi to připomínalo Brama Stokera a jeho Drákulu. Dílo je si velmi podobné slohově, možná se mi to zdá. Prvky hororu tam najít můžeme, ale že by to mělo nějaký strašidelná ráz? Na druhou stranu mě ta kniha velmi bavila, četla se dobře.
Čarodějnice ďáblovy nevěsty
Jean-Michel Sallmann
Kniha se četla velmi rychle, jelikož je plna ilustrací, nejen dobových. Občas mi sice vadilo, že se orientovala hlavně na francouzské dějiny, ale to se dalo přežít. Co ale ne byl fakt, že konci knihy se začaly objevovat tiskařské chyby, což ale tedy není vina autora. Jinak to byla celkem zajímavá četba na večer:)
Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
Tohle humorné dílko je fajn na (nejen) deštivé večery, když si člověk chce zlepšit náladu pod dni plném náročné práce. Ačkoli se jedná o studenty angličtiny, díky mistru překladateli nabudete dojmu, že takhle nějak se učí cizinci českému jazyku.
Skutečně, velmi milé dílko:)
Silmarillion
J. R. R. Tolkien
Kniha je velmi náročná na čtení, zvlášť, když to praktikujete ve škole, v hodinách. Ale i tak, celkově se docela špatně orientuje ve jménech a kdo, s kým, jak, proč a za kolik. Pokud si to však napíšete, přestává nabývat problém obludných rozměrů a je snazší se v tom vyznat. Když se to vezme kolem a kolem, je tato kniha jakýmsi úvodem do světa Středozemě aneb jak to všechno začalo.
Celkově kniha špatná není, jen holt náročná.
Otec Goriot
Honoré de Balzac
No, upřímně, očekávala jsem od toho trochu víc. Je pravdou, že toto realistické dílo je skutečně dobré, ale spousta těch odboček a metafor a různých názorových vsuvek docela komplikovala hlavní dějovou linii. Tedy vlastně obě. Ale pokud mám hodnotit pestrost jazyka, tak neskutečné. Jelikož je to dílo povinné četby, přečetla jsem si,ale víc bych asi nemusela.
Radúz a Mahulena
Julius Zeyer
Taková příjemná pohádka, jejíž děj je notoricky známý. Dílko, které se dobře čte.
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Jelikož jsem od této kinhy nevěděla co čekat, byla jsem velmi mile překvapena. Hodně jsem se u ní nasmála či šokovaně koukala do textu, jestli si ze mě autor dělá srandu. Satan je tady krásně polidštěn, dokonce trpí revmatismem, což se stává zřídka. Díky faustovským motivům, groteskním situacím, čtivosti a zajímavým pojetím, se mi kniha velmi líbila. Problémem snad mohou být jen tři časové roviny, množství postav, z nichž každé má tři různá oslovení, takže orientace je těžší. Jinak ale vše OK. Vážně, myslím, si, že by mohla býti více uznávaná.
Dva proti Říši
Jiří Šulc
O atentátu, si troufám říct, že něco málo vím a mile mě překvapilo, že kniha opravdu mapuje téměř den po dni, přesně tak, jak to šlo za sebou. Žádné okecávky, pěkně přímočaře.
Nenazvala bych to psychologickým románem, ale spíš historickým románem. Podle knihy si člověk může udělat náhled na statečnost Kubiše i Gabčíka a na jejich vzájemný vztah, který byl mimochodem, velmi blízký.
Knihu doporučuji i těm, kteří se nezajímají o dějiny druhé světové, je to velmi pěkně zpracované.
