Lamanai komentáře u knih
I když jsem knih s podobnou tématikou přečetl už mnoho, Hana mi v podstatě nedovolila odtrhnout oči ani srdce od stránek. Nejsilnější pro mne byla první třetina příběhu (chronologicky poslední), ale to bylo dáno asi tím, že byla nejpřekvapivější a že se byl pak osud stejné rodiny nahlížen z dalších úhlů. Silné, emotivní, skvěle vystihující lidskost v okamžicích pod velkým tlakem. Za inspiraci děkuji autorům letošní výzvy (česká autorka). A dodávám, že je mi sympatické i to, že Alena Mornštajnová je podle krátké biografie vlastně moje profesní souputnice (učitelka angličtiny a překladatelka :-) P.S. Perfektně napsáno, překážel mi jediný kraťounký odstavec v celé knize, který byl jakýmsi povzdechem, že dřív se všechno dělalo, aby to vydrželo a dnes se vše dělá pro rychlou spotřebu - celkem souhlasím, ale bylo to takové moralizování, které bylo vyřčeno navíc. Na vysoké kvalitě knihy to nic nemění.
Okouzlující kniha. Vůbec se nedivím takřka stoprocentnímu hodnocení čtenářů. Tohle je literatura na vrcholné úrovni, nejen v rámci ČR, ale celosvětově. I přes označení pro mě spíše sci-fi, než fantasy. Při četbě jsem prožíval omámení připomínající opojný koktejl Malého prince, Duny, Atlasu mraků, Dračího doupěte a zřejmě ještě něčeho navíc, něčeho originálního. Nejen poslední kapitola je velmi aktuální. Příběh se silně humanistickým podtextem. Uchvátilo mě také geografické zasazení a použití dosud nevysvětlené historické události. Dětský hrdina Ilan vám přiroste k srdci. Poutavé vyprávění se přitom může pochlubit tak skvěle zvládnutou češtinou, že to v dnešní době laciných bestsellerů až dojímá. Petra Stehlíková se tak pro mě v našich geografických šířkách kvalitou připojila k Aleně Mornštajnové (což je ovšem úplně odlišný žánr) a Slovence Ivetě Pačutové s jejím dechberoucím, leč u nás nedoceněným Vykupitelem duší.
Přestože Žízeň byla spíš zklamáním, Nůž je... V jednom rozhovoru pro The Guardian řekl Jø Nesbø, že psaní knížek pro děti je radostné a lehké, jako hrát s jeho kapelou, zatímco psaní literatury pro dospělé je pracné a je to, jako psát pro a řídit symfonický orchestr. Tak tahle symfonie za tu lopotu stála! Tu si rozhodně poslechněte!
Nůž není jen mělká kriminálka o vraždě vyšetřované charismatickým alkoholikem. Je o lásce přecházející v nenávist, o nenávisti přecházející v lásku, o balancování na tom zrádně tenkém hřebenu mezi tím. O tom, jak blízko je surová válka územím, které fungují v relativním míru a z jeho bezpečí a pohodlí zasahují do těch rozdrážděných míst, jako když se zdravé tělo potřebuje podrbat na zadku. O lidech, kteří tam odjedou a vrací se tolik jiní. A taky o traumatech, která procházejí ti, kdo žijí v mírové oblasti. O bolesti. Nechybí ani pár nezbytných vědomostních trivia třešniček :-) Pro mě jednoznačně NEJLEPŠÍ KNIHA OD NESBØHO.
Měl jsem chvílemi stavy, kdy jsem dokázal přečíst jen tři, čtyři stránky a vyčerpáním odpadl. Zhruba ve třetině se to zlomilo. A posledních sto stran jsem dočítal se slzami rozostřeným zrakem. Válka. Změní vás, zabije vás, zabije něco ve vás. Z hloubky vaší osobnosti vyškrábne nejtemnější, ale i nejkrásněji světélkující tvory. Odnese vás mimo realitu. Vyvrhele povýší do šlechtického stavu, dovolí jim v bizarním obrazu najít svůj výrazný tah štětcem. A pak přijde mír. Okénko světlé naděje, ke kterému se jste se po tolik let upínali, se rozevře v nehostinnou oslňující propast. Bude ještě možné, vrátit se k předválečnému životu? Lze zahojit zpřetrhané svazky? Lze zacelit v srdcích rány po těch, jež jsme ztratili? Je možné překonat odcizení? Půjde ještě vůbec, hýčkat si denní radosti a něžnou realitu mírového dne? S vědomím existence atomové bomby? S živoucí vzpomínkou na předobraz pekla, kterým jste si prošli? Duširvoucí příběh.
Četl jsem ji hned, jakmile vyšla v angličtině a ještě sem nebylo možné zadávat hodnocení, takže už si pamatuju jen to, že mě hodně bavila. Následná debata o TG komunitě už mi připadá hodně bizarní, nic problematického jsem tam neshledal. Těším se na šestku, The Ink Black Heart (mimochodem, mnoho čtenářů už v komentářích začalo šířit hejty kvůli předchozí aféře kolem TG a odrazují od knihy, aniž by ji sami četli).
Budu zase za remcala, ale mám ke knize několik výhrad. Ačkoli jsem rád, že se těmto důležitým tématům věnuje pozornost, nemohu si nevšímat rostoucího počtu bestsellerů s tématem holokaustu. Bestsellerů napsaných čtivě. Nekomplikovaně a líbivě. Výsledkem je, že například tatérovo vyprávění připomíná Forresta Gumpa, který se dostal do koncentračního tábora. Ten styl vyprávění téma jakoby odlehčuje, za mě asi trochu bagatelizuje. Je to jako by Lale prožíval zčásti letní tábor, působí to chvílemi jako hra. Autorka se nepouští do větších popisů zvěrstev, spokojí se s rychlou emoční reakcí postav na viděné či prožité. Možná trochu hřeší na to, že čtenář už má povědomí o hrůzách, které se tam děly. Stejně tak se paní spisovatelka asi bála neurazit Lalea nebo jeho stále žijícího syna a vykreslila Lalea dost nekriticky, jako rozverného, skoro bez výjimky optimistického chlapíka s rovnou páteří a silným odhodláním, který je vždy připraven pomoci a který si vždycky poradí. To samozřejmě vychází také z toho, jak se tatér sám vykreslil, když autorce vzpomínky svěřoval. Takže ano, kniha ve mně vzbudila trochu rozpaky. Ve srovnání s klasiky, kteří navíc ty hrůzy prošli sami a napsali o tom komplikovanější a hlubší svědectví, jako Lustig, Wiesel a další, je tohle prostě odvar, moderní "bestseller". Přitom se to téma dá uchopit i daleko vážněji a svědomitěji, jak ukazuje například skvělá Mornštajnová. A přitom ten příběh je sám o sobě samozřejmě silný a zajímavý.
I druhý díl ságy je silným příběhem zasazeným do pohnutých dějin v oblasti, kde byl život vždy složitý. Dějiny dobře známe, proto se mnohé, co se v knize přihodí, dá očekávat. Zajímavé je tak především vidět tehdejší život z úhlu běžných lidí a očima různých postav, které nám umožňují nahlédnout do více společenských prostředí. Mně na knize přijde nejzajímavější její regionální aspekt. Poslouchal jsem v audio verzi.
Když na mě z prvních stran vykoukl "dokonale odhlučněný sklep", chtěl jsem knížku zahodit do kouta. Nějak už mě tohle profláklé prostředí přestává bavit, navíc jsem právě dočetl severský kriminálku, kde taková kobka opět nechyběla. Ale Martin Goffa je pašák. Klidně si napíše takovou jakože nenápadnou historku a vy ji prostě zhltnete jak jednohubku. Zase dobrý.
Pěkná rozpočítávačka :-) Myslím, že se královna detektivních příběhů při psaní dobře bavila. Líbí se mi ten nadhled, vlastně je to celé trošku žert, nadsázka a takové spisovatelské dovršení spravedlnosti pomyslným potrestáním viníků, kteří trestu unikli.
Tohle fakt jo! Dominik Dán si mě získal zpět už minulou knihou, na kterou tato zčásti příběhově navazuje. Oddělení vražd zdánlivě bez mrtvoly, ale pak. To téma, tak důležité a skvěle zpracované. Žádná zbytečná akce, poctivá policejní práce, lidské pochyby, cynický humor pomáhající týmu zvládnout náporna psychiku, citlivé momenty. Vynikající.
Opomíjené téma, silný příběh, podmanivé podání, díky kterému knihu doslova zhltnete. Zatímco německé zločiny se bezprostředně po skončení války začaly zcela správně pranýřovat, zrůdné činy Sovětů procházely bez povšimnutí, dokonce za zpěvů oslavných hrdinských chorálů v pozadí, v dalších "spřátelených zemích" pre-socialistického bloku. Vykořeňování rodin, deportace nepohodlných, rozbíjení morálky, tvrdé zlomení člověka a stavění systému na práskačství a zradě - v tom byl (nejen) Stalin přeborník. Víc takových knih, zvláště v době, kdy se z mocenské agrese opět stává standard.
Příběh ale nenese jen svědectví. Přináší také poselství o nezlomnosti víry a síle lásky, dokonce i "lásky k nepříteli". Bez zaváhání doporučuji k přečtení a nechávám si čtenářské dveře otevřené k novému silnému tématu.
Powered by Kleenex. Řvete smíchy, řvete dojetím, žasnete a to poslední, co chcete, je odložit tuhle knížku.
Výborné. Pro mě bylo tedy dost těžké chápat všechny ty technické rozbory, takže po čase už to tak jako prošumělo skrz, abych se posunul dále v příběhu. Konec jsem čekal jiný a to se mi už dlouho nestalo. O síle neobvyklého přátelství i pevnosti ducha. A se smyslem pro humor, k tomu všemu.
Nechal jsem knížku objednat do knihovny a hned po zakoupení si ji odchytil. Neměl jsem žádná konkrétní očekávání, spíš jsem byl zvědavý a snad i mírně nedůvěřivý (vidět obálku v knihkupectví, nenapadlo by mne po výtisku sáhnout). Tak já vám to tedy povím, i když dost zmateně, skrze bezprostřední dojmy, jo? TO JE VÁM TAKOVÁ NÁDHERA!!! Jsem okouzlen, co okouzlen, očarován! Nadpřirozený prvek mi nepřijde nikterak nevhodný, není to žádné fantasy, je to poezie v próze, magický realismus. Citlivě vyprávěný příběh, respektující rytmus přírody i její vrtochy, stejně jako krajinu lidské duše. Bez souzení či zášti, s pochopením pro slabosti a krásou v živých podrobnostech. Fialová stužka coby záložka provázející celou knihou je moc milou drobností, oživující a vtahující přímo do stránek. Krásný jazyk (až na pár drobností obrovská poklona také panu překladateli). Teď jsem jen dost zvědavý, jak budu v knihovně vysvětlovat ty proslzené stránky :-) Halajovi! Ach!
Byl jsem už na univerzitě, když vyšla první kniha s HP, ale moje děti s ním vyrůstají. Čteme před spaním. Líbí se mi, jak dospívají i samotné příběhy. Knihu od knihy jde o dospělejší příběh, v kouzelnickém světě se řeší problémy veskrze lidské. Skvělé je, že Rowlingová nezůstala u jednoho schématu, ale nebojí se hledat nové, originální zápletky (projevuje se to i v její detektivní sérii, její invenci jí kdekdo může tiše závidět). Harry Potter je také vděčný ke čtení nahlas, skýtá totiž řadu možností, jak se na tom vyřádit a dobrodružství si náležitě hlasově užít. V Ohnivém poháru je zase o něco přítomnější téma smrti, zrady, příklonu ke zlu. Postavy nejsou ploché a i starým známým se dostáváme hlouběji pod kůži.
Umně napsané, náklaďák emocí, náhled do exotických kulis, bez zbytečných přestřelek a akčních scén, a přitom napínavé. Ten lidský rozměr a zároveň jeho nezneužití velmi oceňuji. Goffa mě baví a oslovuje, přečtu si i další příběhy.
Ta knížka je krásná a taky tragická. Nádherné akvarelové ilustrace a srdcervoucí příběh. Možná by ani nemělo být možné ji hodnotit, protože je to jako fotka vyhublého afrického dítěte s mouchami kolem očí - pocit, že jsme trošku citově vydíráni. Jenže ten příběh je tak důležitej, že to tak asi má být. Na mnoho lidí by to ale mohlo mít opačný efekt. Asi dvakrát jsem tam šklobrtl o překlad. Na knihu si každopádně těch pár minut vyhraďte, stojí za to.
Tohle bylo velmi příjemné překvapení. Akorát jsem měl trošku pocit, že autorka hodně nasazuje na chlapy, což by mi bylo jedno, kdyby to pak už nebylo tak otravné :-) není tam žádná velká akce a já mám komornější spád u kriminálek rád. Zároveň kvůli tomu ale hvězdu i ubírám, protože v takovém případě se snažím rád případ "rozlousknout" a tady mi přišlo, že to moc nešlo. Hodně falešných stop a pro čtenáře nedostatek vodítek, takže může jen čistě střílet víceméně naslepo. Od autorky si ale určitě přečtu i další knížky ze série.
Důmyslně vystavěný příběh. Nejdříve jako klidně plynoucí, široká řeka. Pak někde zavadí o kmen trčící do proudu a roztočí vír událostí, strhává do sebe všechny ty křivdy, msty a následky sepnuté svorkou jednoho století. A taky hvězdičky hodnocení. U mě nakonec za plný počet a děkuju za skvělé zpracování tématu, do kterého se málokdo bojí šťouchnout. A i když je celková podoba knihy asi záměr vydavatele, obálka je pro mě odpudivá a bezpečně splňuje 15. téma letošní výzvy ????