lapagerie
komentáře u knih
Dolores Claibornová
Stephen King
Neobvykle jednou osobou vyprávěný příběh. Dolores je prostě sympatická ženská, která vzala věci do svych rukou a poradila si poněkud neobvykle. Ale účinně. Její styl vyprávění je velmi autentický a mně byl moc příjemný,
Bezpečný přístav
Nicholas Sparks
Sparksův příběh mě pohltil. Tajemství, které se kolem Katie vznáší, postupné odkrývání podrobností, rozvíjející se vztah i dramatické vyhrocení mi nedaly chvilku klidu. Bezva příběh na jedno přečtení pro chvíle, kdy chcete vypnout.
Vejce a já
Betty MacDonald
U téhle knížky jsem se jako náctiletá řehtala jako blázen. A sem tam se k ní ráda vrátím, i když ty záchvaty smíchu už mě nepřepadají. Možná proto, že už za těmi vtipnými situacemi vidím každodenní dřinu. To ale nic nemění na tom, že mi tahle knížka tak nějak umí dodat optimismu, když ho zrovna postrádám.
Bestie
Dominik Dán
To byl zas brutus. Je to asi zvláštní, ale nejvíc odporný mi přišel začátek s žížalou. Fakt se mi zvedal žaludek...
Jinak další bezva detektivka s Krauzem a jeho partičkou.
Oppenheimer: Americký Prométheus
Kai Bird
Posloucháno jako radiokniha zpracovaná Českým rozhlasem. Oppenheimer byl dozajista geniální a zároveň mi přišel jako mimoň. Ono to tak nějak k sobě asi patří. Myslím, že zrovna na jeho životní příběh se hodí přísloví: "Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění." Tolik let službě vlasti a vědě. A za odměnu? Odsouzení, ponížení. Morální výčitky.
Na film se chystám, tak jsem zvědavá na zpracování.
Popel všechny zarovná
Dominik Dán
To byl tedy humus. Obracel se mi žaludek nad devadesátkovými poměry, korupcí, provázaností podsvětí do nejvyšších míst. Ono to asi teď nebude moc jiné, ale radši o tom nepřemýšlím. Toto je moje druhá kniha ze série. První (Kráska a zvíře) jsem poslouchala jako rozhlasové audio a řekla jsem si, že bych mohla začít pěkně popořadě. No, číst toto jako úplně první nevím, zda bych měla chuť do dalších. Politika mě v krimi nebaví.
Vlaštovky z Černobylu
Morgan Audic
Náhodou popadnutá knížka v knihovně a velmi příjemné překvapení. Po všech severských krimi to bylo osvěžující. Úplně jiné prostředí, které je mi prostě bližší. Holt jsem dítě socialismu a dobře se mi vžívá do přemýšlení postav, které se narodily v podobné době. A k tomu vražda v Pripjati, třicet let po výbuchu a přece s explozí propojená? Geniální.
Svatojánské ořechy
Lenka Chalupová
Výborná knížka, čtivá. Doba, ve které se odehrává, je ponurá a leccos temného ještě vyplave na povrch. Nacistická minulost, komunistická přítomnost i budoucnost, straníci, kádrováci, udavači, závistníci, pomlouvači. A do toho vražda. Ale i láska a rodinná soudržnost. Tak akorát namixovaný koktejl, který udržuje napětí až do konce. A přece kvůli konci dávám o hvězdičku méně. Chtěla bych víc podrobností k tomu, jak se život postav dostal tam, kde je.
Silo
Hugh Howey
Příjemné překvapení. Nejsem zrovna fanda dystopických nebo postapokalyptických románů, ale tento mě zaujal. Představa života pod zemí, v obrovském silu, svázaném předpisy, nařízeními a strachem je děsivá. A když zjistíte, že to není všechno, jak se zdá, hltáte stránky jednu po druhé. Ale i tak jsem byla ráda, že už je konec. A že naděje je vždycky. Do dalších dílů se pouštět nebudu, ale věřím, že pro milovníky těchto typů příběhů budou nezbytné.
Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
Páni, ještě teď mě bolí nohy. Jako teda napsat knihu o tom, že 100 účastníků vlastně jen jde a jde a nedovolit čtenáři, aby se uzíval nudou, to umí jen King. Nečetla jsem anotaci, takže když ze pochodu vypadl první, spadla mi brada. A nemohla jsem se dočkat, jak to dopadne. Možností moc nebylo. A přece se našla ještě jiná, než jsem myslela.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
Nejsem čtenář biografií herců, většinou mě to nezajímá a nebaví. Ale tahle knížka má tolik pozitivních hodnocení, že jsem to zkusila. A byla jsem příjemně překvapená. Je vidět, že autor má smysl pro humor, vtipy nejsou křečovité nebo laciné. Tom se dokázal popasovat se slávou, i když to nebylo jednoduché a nechybí ani sesun po šikmé ploše nebo psychické potíže. Vypadá to, že nic neskrývá a opravdu zjistítte, kdo je Tom Felton ve skutečnosti.
Není to knížka, kterou bych si koupila, ale rozhdně nelituju, že jsem jí věnovala čas.
Zrcadlový muž
Lars Kepler
Joonu jsem nechala dlouho u ledu, ale když jsem v knihovně viděla Zrcadloveho muže, neváhala jsem. A byla to pecka. Žádná plytká omáčka, zbytečné dějové linky, příběh prostě frčí. I když jedno malinké minus bych udělila za trochu prebytecnou závěrečnou honičku.
Čtyři vichry
Kristin Hannah
Elsa opravdu neměla v životě zrovna štěstí. A když už se jí podařilo najít tu trochu štěstí a jistoty, zasáhly živly. Následovala bída, dřina, bída, dřina, zoufalství, bída, dřina. A Elsa bojuje pořád dál. Je totiž máma a musí se postarat o své dvě děti.
Musím říct, že to byla hodně tvrdá doba. Knížka mě donutila si o prachových bouřích a "špinavých třicátých" něco přečíst. Uprchlíci z postižených států to měli velmi těžké a mnoho z nich skončilo na dlouhé roky v ubohých provizorních podmínkách. Paradoxně ekonomický růst přineslo až zbrojení do 2. světové války...
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Další příběh, který voní. Ovocem, zemí, medem. To bylo počtení! Dvě rozbité duše, které se náhodou setkaly a jedna druhou mohly dát dohromady. Nádhera.
Dědina
Petra Dvořáková
Z Dědiny jsem nadšená. Jazyk vyprávění mě vůbec nerušil, prostě do příběhů patří. Žabomyší války mezi sousedy, nepovedená manželství, drby, tajnůstkaření. Taková správná česká vztahová bramboračka. Jediné, co mi dalo sem tam zabrat bylo uvědomit si, kdo zrovna vypráví a v jakém vztahu je k ostatním postavám.
Pro mě je tahle kniha sympatičtější a bližší než třeba Chirurg.
Jizva
Danuta Chlupová
Čtivá záležitost, dá se za odpoledne zvládnout. Poslední dobou narážím na příběhy s dvěma časovými liniemi a většinou mě ta současná nebaví. Tady bych řekla, že to bylo vyrovnané, i když samozřejmě historická část byla "akčnější".
Těžko říct, jak by člověk reagoval, kdyby zjistil, že má v rodině možná udavače, který zavinil smrt blízkých. Pátral by? Nebo by zavřel oči a nechal to být.
Každopádně se mi moc líbí název knihy. Jizva nemusí být jen na těle.
Na smrt
Jozef Karika
Bichle těžká jak hrom. Plná násilí, ukrutností, psychopatického jednání i myšlení. Je mi z toho všeho těžko a těšila jsem se, až bude konečně konec. Oba hlavní hrdinové jsou mimo moje chápání, zvedal se mi z nich žaludek. Karl je ukázkový fanatický esesák, Viktor zas nelítostný gangster (ovšem ukáže i cosi jako dobré srdce). Přesto jsem ráda, že jsem knihu dočetla, aniž bych se pozvracela. Slabším povahám nedoporučuju, hlavně ne v temných zimních měsících.
Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
Eugenii jsem si chtěla přečíst, protože šlo o skutečnou postavu a ráda čtu románová zpracování osudů. Ale po přečtení vím, že se ke knize vracet nebudu (resp. si ji nepůjčím z knihovny). Eugenie sama o sobě mi přišla studená, neempatická. Žije jen pro sebe a je stále nespokojená. Chladná k dětem i manželovi. Tam bych to ještě pochopila, byla provdána a nikdo se jí neptal, zda chce. Během války se tempo románu zrychlilo a bylo živější, dramatičtější. Konec mě ovšem zklamal. Doufala jsem, že se dozvím, jak se Eugenii dařilo v Americe v druhém manželství, co její dvě starší děti. Jak to, že se provdala tak rychle, když předtím milovala jiného... No, mám z knížky rozporuplné pocity a vracet se k ní nebudu.
151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem
Lucie Kutrová
Byla jsem zvědavá, jak zvládla mladá holka náročnou trasu PCT. Klobouk dolů nad tím, co dokázala, to bez pochyby. Ale neseděl mi autorčin styl. Lucie se občas vyjadřuje jako náctiletá, hází rádobyvtípky, mluví o sobě ve třetí osobě. A to mi lezlo dost na nervy, přišlo mi to infantilní, místy trapné. V Luciině podání se jedná o veselé putování mezi jednotlivými burgery a Trail Magic, se spoustou superzábavných lidí, kteří ji všichni zbožňují a nemohou se dočkat, až ji poznají. Doufala jsem, že se dozvím víc z toho, jak zvládala to skutečné putování.
Lucie o sobě říká, že je extrovertka a je jí všude plno. Tomu ráda věřím. Ale já takové typy moc nemusím, možná proto mi její styl nesedl.