lapagerie komentáře u knih
Protože v knihovně neměli plánovanou Ženu roku 1900, sáhla jsem po této knize paní Šmahelové. Měla jsem trochu problémy zjistit, kdo z hrdinů zrovna prožívá popisovanou situaci a komu se vlastně ty myšlenky honí v hlavě. Jednotlivé přechody jsou oddělené jen odstavcem nebo prázdnou řádkou. Postupně se tak dozvídáte, jak situaci vnímá Marta, Arnošt, Balejová a další postavy. Ale i přesto je knížka zajímavá, i když mi žádná z postav k srdci nepřirostla a všechny mi byly něčím protivné. Vcelku jde o zoufalou situaci, ze které nikdo nemůže vyjít vítězně. A ten konec...
Zmizelá pro mě zůstává top, ale i Ostré předměty dokáží šokovat. Možná bych čekala výraznější ukončení i v případě vztahu hlavní hrdinky s matkou, ale i tak to bylo prima počtení.
Christinu jsem přečetla dovolené a nezanechala ve mně zásadní dojem. Oceňuju proměnu outsidera Arnieho, ta byla fakt dobrá. A zlo, koncentrované v autě? Proč ne.
Hezky čtivá Kingovka plná tradičních popisů červů vylezajících z praskajících očních bulv. Na to, jak je kniha objemná, se čte dobře, děj ubíhá a i přes různě poskládané časové linky je přehledná. Přesto mě až tak moc nezaujala, málo jsem se bála.
Příjemně strašidelné krátké povídky. Zaujaly mě dvě (Indiánská žena, Soudcův dům), ostatní byly slabší. Ale i tak prima mírně mrazivé čtení pro večer.
Příjemná Galsworthyovská klasika. Konzervativní a staromilský Horác Pendyce, jeho odevzdaná a přesto silná žena i lehkovážný syn krásně vykreslují atmosféru své doby. I když mě knížka neupoutala tak jako moje oblíbená Sága, bylo to hezké počtení.
Kdyby kniha mohla vonět dějem, cítila bych provensálské koření a asi olejové barvy. Příběh se mi moc líbila. Ondinin život nebyl jednoduchý, ale pestrý. Její setkání s Picassem ji navždy ovlivnilo. Ji i její rodinu. Tím příběh umožňuje druhou dějovou linku ze současnosti. Célinin příběh už pro mě nebyl tak poutavý, ale přesto příjemně čtivý. Proč jsem ubrala hvězdičku? Sem tam mi přišel příběh uspěchaný. A další píšu ve spoileru.
SPOILER: Nemám ráda jásavé happyendy a nelíbila se mi vědma, která Céline navedla, kde hledat. Trochu přitažené za vlasy.
Zajímavý fiktivní náhled na poslední období života Van Gogha. Vypravěčkou je dcera doktora Gacheta a předkládá trochu příběh, než jak jej známe my.
Knížka se dobře čte, má příjemnou atmosféru.
Dlouho jsem se chystala, že si přečtu první díl, ale je stále půjčený. Tak jsem sáhla po druhém. No, upřímně, nijak uchvácena jsem nebyla. Zápletka s Violet měla přitažený konec, ostatní figury nijak nepřekvapily. Jediná sympaťanda byla paní Maud. Doufala jsem ve víc nemocničních "reálií". Myslím, že se mi Sestřičky brzo vykouří z hlavy a první díl už shánět nebudz.
Uf. Dlouho jsem se k Mementu přemlouvala, tahle témata mě dost "zasahují". Když si představím, že by něco takového potkalo moje děti... Ale pro mě zůstává top Děti ze stanice ZOO
Mnoho povyku pro nic. Nevím, proč má tahle kniha nálepku Bestseller. Řekla bych, že je to běžná detektivka, odlišná jen tím, že hlavní hrdinka je alkoholička...
Byla jsem velmi příjemně překvapená. Čtyři ženy, spojené rodinou, čtyři období historie, jeden kraj. Nejvíc na mě zapůsobil příběh Marýny. Zažila nejtěžší chvíle - obě války, smrt dítěte, manžela, nekonečnou dřinu a přesto dokázala mít radost ze života. Spoustu jejích myšlenek bych přijala za své.
Růža mě moc neoslovila, byla na můl vkus příliš "tolerantní" a živelná, nevím přesně, jak ji popsat. Ale i ona se dokázala popasovat se životem.
Josefka je něha sama, měla jsem ji ráda.
A Fany, ta mi nic moc nedala.
Kniha mi připomněla ságu Poštulkových - Kamenný řád. Takže tomu, komu se Marýna líbila, doporučuji.
Další kniha se dvěma časovými liniemi. Jako obvykle mě současná moc nebavila. Děj, odehrávjící se za války užý byl zajímavější. I když jsem čekala více úryvků ze života Hazel v programu Lebensborn, chápu, že ona není hlavní hrdinkou. Celkově ale mi přišlo téma života Elsie, plné potenciálu, jaksi nedotažené...
Jedna z mála knih, kterou jsem se nedokopala dočíst do konce. Současná dějová linka mě nebavila vůbec, děj v minulosti se zpočátku zdál zajímavý, ale jak se do toho vložila špionáž, otrávilo mě to. Nalistovala jsem jen tak ze zvědavosti konec a nekonalo se žádné překvapení... za mě tedy totální nuda
Upřímně řečeno, čekala jsem víc. Všichni čtou Jojo Moyes, všichni jsou z ní nadšeni. Pro mě to byl jen celkem banální příběh, který mě ani nevtáhl. Taková oddechovka na víkend.
Jsem z knihy trochu rozpačitá. Dvě časové linie mě nerušily, i když ta současná mě tolik nebavila. Pátrání Arthura bylo svižnější, ačkoliv konec mě trochu zklamal. Čekala jsem větší "bombu". Konec Haroldovy dějové linky mi skoro unikl, najednou jsem byla na konci knihy a kde nic tu nic...
Našla jsem v knize hodně pro mě důležitých informaci, doporučuji.
To byla úžasná knížka. Sice bichle, ale nepřijde vám to. Příběh i čas ubíhá a vy nevnímáte. Dvě sestry, válka a jejich boj. Isabelle touží pro Francii udělat víc, Vianne chce se svou dcerou "jen" přežít. Osobně mi byla bližší Vianne, jako máma chápu její pohnutky. Nechci prozrazovat nic z děje, proto se nebudu rozepisovat. Asi jen to, že hrdinství má více podob.
Přečteno za dopoledne. Ačkoliv podobné příběhy nejsou mým oblíbeným tématem, byla jsem příjemně překvapená. Julie mi lezla od začátku na nervy. Nepochopila, že výchova dítěte není jasně narýsovaný plán. Agnes mi bylo líto, s takovou matkou nemohla dopadnout jinak. Konec mě zarazil, čekala jsem nějaké uzavření.
Příjemný příběh pěti sester, z nichž čtyři se vystřídaly v posteli Ludvíka XV. Jejich věhlas sice pak zastínily mesdames de Pompadour a du Barry, ale zapomenuty nejsou. Knížka je rozdělena na kapitoly, které vypráví jednotlivé sestry. Přesto je přehledná, čtenář se neztratí. Osobně mi byla nejvíce sympatická pokorná Luisa, ačkoliv na pozici oficiální metresy se zjevně nehodila. Pauline a Marie Anna byly sebestředné manipulátorky, Diana hloupá, ale přímá. Hortenzie, jediná, která se královou milenkou nestala, nijak nepřekvapí.