lapagerie komentáře u knih
Souhlasím s komentářem Renatecky i Taive. To, co by mě v příběhu zajímalo, to jsem tam nenašla. Sympatická mi byla Anita, ocenila bych, kdyby měla větší prostor. I Sonju bych byla ráda více "prozkoumala". Konec mě otrávil. Myslím, že za pár neděl si nebudu pamatovat, že jsem Slečnu M. četla.
Možná bych hodnotila jinak, kdyby mě tak ukrutně nerušily chybějící uvozovky u přímé řeči. Díky tomu jsem se občas v textu ztrácela, sem tam jsem netušila, kdo co vlastně řekl. Příběh mě neoslovil.
Příběh židovské dívky a katolického kněze, který se odehrává převážně během 2. světové války v Itálii. Asi tušíte, o čem to asi tak bude, čekáte i nějakou tu romantiku, zakázanou lásku. A moc se mýlit nebudete. Ale příběh ukazuje i jiné skutečnosti - postoj katolické církve k židovské otázce za války, rozporuplnost německých vojáků i okupantů. Hezké čtení.
Podle mě asi nejlepší autorčina knížka. Tři ženy, sestry a jejich matka. Bohunka obětovala matce život, manželství i svobodnou vůli. Marta se potýkala s pocitem nadbytečného nechtěného dítěte a marně se snaží Bohunku od matky osvobodit. Matka má sice v knize malý prostor, ale i na těch pár stranách se dokáže prosadit. Je přesvědčena o správnosti svého jednání. Trpký příběh o opičí lásce.
Velmi příjemná detektivka z počátku 20. století. Eliáš Sattler je takový český Sherlock Holmes, nadaný nevšedně citlivým čichem. Ani jeho Watson, Adam Křížek, nemůže chybět. Zaujalo mě, že jde o skutečné postavy. Sattler byl zjevně první český "čmuchal". Detektivka má spád, líbilo se mi prostředí, ve kterém se odehrává. Něco se dalo odhadnout dopředu, něco zůstalo skryto. Napětí tak akorát.
Rychlovka na odpoledne. Svobodná matka Jitka po jediné trpké zkušenosti nevěří mužům. Žije pro svého syna, je i úspěšná v práci, ale muži jsou pro ni přijatelní jen jako kamarádi. Konec knihy je celkem překvapivý, ale zdá se mi nereálný...
Další skvělá kniha Alison Weir. Po Kateřině Aragonské jsem se moc těšila na další díl ze série Tudorovských královen. A nejsem zklamaná. Čte se samo. A i odpůrci Anny Boleynové se dokážou vcítit do její nejistoty, strachu a zároveň touhy po moci.
Pokud se zaměřím na vyprávěný příběh, je to děsivé. Nehybné tělo, živá mysl. Jak dát najevo, že žiju? Nikdy bych to nechtěla zažít. Asi by si tuhle knihu měl přečíst personál nemocnic, kde pečují o pacienty ve stavu podobném kóma... Když se zaměřím na styl knihy, moc mě neoslovil. Čte se dobře, ale nemá švih.
Tak nějak nevím, jestli se mi příběh líbil. Ale spíš se přikláním k tomu, že ano. Určitě mě zaujala atmosféra poválečné doby. Bujaré večírky, pořádané ve snaze zahnat doznívající hrůzy z války. Do toho vysloužilci, zničení fyzicky i psychicky. Lehkomyslné mladé ženy a jejich konzervativní matky, které se nedokáží přizpůsobit změnám. To se mi líbilo. Hlavní postavy už méně. Lydia mi byla protivná. Nespokojená, sobecká a netolerantní vůči manželovi. Ava, znuděná zbohatlická dcerka se nakonec příjemně vyloupla, ale že to trvalo :) Beatrici bych přála něco lepšího a Sarah se nevymkla očekávání. Ale celkově se kniha čte příjemně, takže dávám tři hvězdy.
Slovo "zvyjebanec" se pro mě zařadí počtem hned za autorovým oblíbeným "zvednutím suknice"... :) Ale jinak příjemné oddechové víkendové čtení.
Velhartické pastorále se mi líbily více než Vražda v lázních, ale oba příběhy jsou napínavé a čtivé. A Jiří Adam je prostě sympaťák
Knížku jsem přečetla za jeden den. Všední a přesto poutavé příběhy čtyř kolegyň nabízejí pohled do "normálního" života. Andula, nespokojená s tím, co má, Lídu týrá manžel, Hanka je stará panna a mladičká Věrka má románek se ženatým. Do toho drbna Rambousková, která na každém, kromě syna, najde vlásek. Takový výřez z běžné společnosti na malém městě.
Sága rodu Forsythů je moje oblíbená. Proto jsem byla zvědavá na její pokračování. Ale horko těžko jsem se prokousala na konec. Na můj vkus příliš velkou část děje zaujímá Michael a jeho politika. Fleur je stále lehkomyslná a sobecká, ani mateřství ji nezměnilo. Soames oproti předchozímu dílu je lidštější a sympatičtější. Ocenila bych více podrobností o Jonovi, Ireně a dalších "žijících" postav ze Ságy. Poslední díl trilogie byly ale už podle mého vkusu.
Příjemný příběh z období vlády Marie Terezie a Jodef druhého. Můžeme nakouknout do života komorných a služebných. Grétl sama o sobě mi přišla trochu naivní, ale nakonec se se životem popasovala, jak mohla.
Čtivá záležitost. Příběh mě zaujal už kvůli zajímavému námětu o sektě Amišů. Nic moc jsem o nich nevěděla a dost mě to bavilo. Jinak příběh napínavý, zajímavé zápletky a i rozuzlení překvapí.
Tak tohle byla pro mě střela vedle. Příběh mě vůbec nezaujal, nedokázala jsem se vžít.
Zpočátku mi příběh přišel zajímavý. Dvě sestry, absolutně odlišné životy. Jedna bohémka, jedna dokonalá manželka a matka. A když se obě najednou ocitly bez partnerů, byla jsem zvědavá, jak se budou dál jejich osud vyvíjet. Jenže ona se děla jen červená knihovna a mě to zklamalo. Taky mi přišlo, že se daleko více času věnovalo Martě, než Elize, která mě zajímala.Takže ano, knihu si přečtěte, jde to hezky. Ale nečekejte hluboký příběh.
Oddechovka na odpoledne. Postava Heřmana mě štvala svojí arogancí a postojem "já jsem pámbu a kdo je víc", jeho bývalá žena je vzor rezignace a uťápnuté puťky. A hlavní hrdinka během krátké doby lehce překoná averzi rozmazlené nevlastní dcery, zaláskovanost nevlastního syna a ještě přiměje svého vyvoleného, aby včas prozřel a uzvědomil si, že bez ní neodkáže žít, a že dříve dělal všechno špatně. jen ten světový mír chybí.
Náhodně popadnutá knížka v knihovně. Cílevědomá Irena, její domácká sestra Marie, jejich společný osudový muž Pavel a plynoucí roky. Trojúhelník, kde dvě osoby se milují, dvě spolu žijí, dvě pojí krevní pouto. Do toho totalitní režim, který dokresluje obraz doby. Příběh se hezky četl, i když nevím, jestli nebyl trochu přitažený za vlasy. Tak velká láska s odříkáním na celý život snad ani neexistuje. I když v knížkách je povoleno vše, tak proč ne.