lapagerie
komentáře u knih
Alias Grace
Margaret Atwood
Alias Grace je snad nejvýstižnější název knihy, který jsem zatim zaznamenala. Jeho význam vám dojde az ke konci, ale k tomu konci se i pres objem stranek dopracujete celkem rychle. S Grace jsem sympatizovala, i kdyz ve mne pořád hlodal cervicek. Podílela se na vraždě?
Prosím vás, sestřičko
Hana Marie Körnerová (p)
Paní Körnerová umí psát čtivě, ačkoliv ne všechny její knihy mě zajímají. Z těch, které jsem si vybrala a přečetla, bych na první místo dala Heřmánkové údolí. Ale i "Sestřička" je hezky psaný příběh. Čekala jsem možná více dobových reálií, ale i tak jsem spokojená. Hvězdička dolů za useknutý konec. Ale protože existuje druhý díl, tak se to dá skousnout.
Provinilé radosti
Bertrice Small
nuda nuda... snad jen příběh, kdy hrdinka svého vybájeného milence "přesune" do reality, měla trošinku zajímavější konec.
Loupení jehňátek
Margaret Atwood
S touto knihou jsem se celkem trápila. Pořád jsem čekala, až se něco stane. A když se TO stalo, nebylo mi zase jasné, proč. Hodně otázek, málo odpovědí.
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Nebyla to špatná detektivka. Strike je sympaťák, žádný extra superman, přiměřeně obhroublý a přesto milý. Přesto jsem knihu četla poměrně dlouho,, nějak mi nevadilo ji na pár dní odložit. A to je pro mě mínus. V ději mi chyběl švih, víc napětí, akčnost. Netrvám na potocích krve a rozstřílených mafiánech. Ale tady se tak nějak pořád nic moc nedělo.
Zápisky mladého lékaře
Michail Bulgakov
Trochu mi Zápisky připomínaly Doktora Živaga. Asi to bude tou ruskou duší? Každopádně se útlá knížka čte hezky, někdy vás zamrazí, někdy se pousmějete... Příjemně strávené odpoledne.
Máňa a my druzí
Simona Bohatá
Sice jsem se narodila o něco později než autorka, ale některé vzpomínky mám stejné. A tak jsem se s chutí ponořila do minulých let Dětství v komunismu je totiž i moje dětství. Knížka na mě působila neuvěřitelně mile a i jsem se dost zasmála. Doporučuji.
Trhlina
Jozef Karika
Být mou dcerou, řeknu "Huuustýýý". Nad Trhlinou jsem strávila celé odpoledne a večer a hltala stranu za stranou. Moc se mi líbilo pojetí - přepsané nahrávky, odkazy na weby... Všechno vypadá tak pravdivě. A přesto radši budu věřit, že je to fikce. Ale kdyby mě někdo lákal na Tribeč, má smůlu:) Hvězdička dolů jen za jakoby neuzavřený konec, nemám je ráda.
Irská kuchařka
Mary Beth Keane
Tohle se čte samo. Mám ráda příběhy, které vychází se skutečných událostí. Tyfová Mary neměla lehký osud a těžko říct, jaká skutečně byla a co si skutečně o svém bacilonosičství myslela. Ale upřímně, kdyby mě někdo držel roky v izolaci bez (pro mě) zjevného důvodu a podrobných informací, taky bych se po propuštění snažila ukrýt a žít svůj normální život... Myslím, že neinformovanost širokých mas a nedokonalost a rizikovost medicíny měla obrovský vliv na Maryino chování.
Tam za vodou
Vladimír Páral
Je to typická Páralovka, to se nedá popřít. Ale oproti starším románům to prostě nemá "tu" šťávu...
Slib svatojánské noci
Jana Klimečková
Příběh tří vesnických dětí, které nepříznivý osud odvál společně do císařské Vídně. Postupně sledujeme jejich další život. Kniha se hezky čte, děj pěkně ubíhá.
Co se mi moc nelíbilo, bylo příliš pozitivní ladění. hrdinům se téměř vše daří, okolí je vstřícné a vše je zalité sluncem. A ani tragický zvrat v osudu jedné z hrdinek tuto linii jaksi nenarušuje. Trochu mi to připomínalo pohádky a trochu mě to zklamalo.
Měj mě rád/a
Markéta Hejkalová
Skvělá věc. Pokud jste genealog amatér, můžete zajásat a začít rozplétat vazby mezi jednotlivými postavami. Já takový nadšenec nejsem a poznámky jsem si psát nechtěla. A tak jsem se s každou kapitolou víc a víc ztrácela, až nakonec jsem pomalu netušila, kdo jsem vlastně já... Přitom anotace byla slibná.
Křižovatky žen
Taťána Březinová
Ráda si čtu podobné příběhy, jsou tak uvěřitelné, tak normální. První novela o plnoštíhlé Magdě mě moc nepohltila, ale četla jsem hezky. čekala jsem nějaké konkrétnější rozuzlení, ale jeho absence mi ani nevadila. tzak to v životě chodí. Druhá novela o dámském klubu byla zajímavější, rozvětvenější, pestřejší. Zajímaly mě osudy jednotlivých členek klubu, jejich tajemství a temné stránky. Docela by mě zajkímalo, jak to se všemi bylo dál.
Pískový vrch
Joanna Bator
Šedivá fotka na obálce krásně vystihuje celý příběh. Šedivá je pro mě základní barva Pískového vrchu a celého Valbřichu i jeho obyvatel. Příběh byl místy hodně syrový a drsný, některé otevřené konce mě dostaly. Zpočátku jsem jen tiše zírala a občas nechtěla pokračovat, ale když se začtete, už se neodtrhnete.
A Bůh pravil: Budiž Jonáš
Sebastian Niedlich
Zajímavý nápad, ale za mě tedy jaksi nedomrlý, nedotažený. Párkrát jsem se ze srdce zasmála, ale jako celek mě knížka nebavila. Na to, že není příliš obsáhlá, jsem ji četla dost dlouho.
Psychiatr
Caleb Carr
nedokázala jsem se vůbec začíst. Je ovšem pravda, že jsem předtím viděla seriál, který se hodně povedl. Těžko odhadnout jak by to bylo, kdybych děj neznala předem. Ale nezaujal mě ani styl psaní,.
Divočina
Cheryl Strayed
Nohy mě bolí ještě teď. Neumím si vůbec představit, že bych sbalila svůj život a vlastně nepřipravená (fyzicky ani psychicky) se vydala kamsi do hor, kde by jedinou mojí obranou proti medvědovi byla píšťalka. Každopádně knížka je to boží, i když mi vypravěčka a její jednání místy není blízké.
Mlhy na Blatech
Karel Klostermann
Po Klostermannovi jsem sáhla poprvé a nejsem si jistá, jestli se k němu ještě vrátím. Mlhy na Blatech se četly hezky, atmosféra byla správně "šumavská", ale děj mě nějak nezaujal. I když některé postavy, hlavně Vojta, měly zajímavý vývoj. Jiné byly předvídatelné a ničím nepřekvapily.
Celkově pro mě nenáročný "vesnický" román. Pro odlehčení je to jistě příjemná četba.
Běsa
Dita Táborská
Tenhle příběh mě zasáhl asi ještě víc, než Malinka. Na začátku dvě sestry dvojčata, z nichž jedna tvoří část té druhé. BěSa. Život je od sebe odtrhne a obě tím trpí, i když každá jinak. A ty zvraty v ději... Už doufáte, že to vypadá dobře a najednou zas sešup.
Líbilo se mi propojení s Malinkou a to, že se její příběh objasnil a asi i uzavřel.
Nejvíc mě mrazilo při pomyšlení na to, jak málo stačí a z praštěný puberťačky je ztracená existence. Doufám, že to jako máma NIKDY nezažiju.
A hodně se mi líbila pasáž, kde Ježíš zkoumá kapacitu Majčina srdce. Ačkoliv nejsem věřící, tohle bylo vážně něco.
Hvězdička dolů kvůli občasné nepřehlednosti, sem tam mi trvalo, než jsem si začlenila nové postavy
Tábor padlých žen
Anton Baláž
Knížka se hezky četla, i když jsem čekala něco trochu jiného - spíše ve stylu p. Stránského. Ale jak je uvedeno ke konci, šlo o první vlnu vězňů, kteří nevyhovovali režimu a podmínky v táboře nebyly ještě tak vynalézavě kruté jako později.
Téma bylo zajímavé, o "převýchově" prostitutek jsem zatím nečetla.
