lapagerie komentáře u knih
Ztotožnila bych se s předchozími komentáři, hlavně uživateli Boba289 a Nerevanin.
Dost mi trvalo, než jsem se začetla. A pořád jsem čekala na to "NĚCO". A ono nic. Děj si líně plyne, sem tam nějaké menší pozdvižení, ale je vše tak nějak neukončené, nevyřešené, nakousnuté. A to nemusím.
Zajímavé téma - kočovný cirkus za 2. světové války. Noa i Astrid jsou sympatické, odhodlané hrdinky. Nejsem si tedy jistá, zda by bylo možné základní výcvik vzdušné akrobatky zvládnout za měsíc a půl, ale je to román. Proč tedy ne. Celkově je knížka příjemná, dobře se čte, ale nezanechala ve mě hlubší dojem.
Rychlovka na odpoledne. Čte se dobře, děj ubíhá, ačkoliv není vlastně příliš dramatický. Líbily se mi vsuvky o Martě, jejím uvažování. Daly příběhu lákavý podtext a nakonec vlastně i rozřešení, které ale zůstalo vyšetřovatelům utajeno. Zajímavý nápad.
Na rozdíl od Petrolejových lamp mě volné pokračování nezaujalo. Trakl není postava, která by mě strhla a vojenské prostředí mě neláká. Mrzelo mě, že v příběhu už nemá Štěpka až na pár zmínek místo.
Jsem z knížky fakt rozpačitá. Strach a Trhlina byly jiné kafe. Ne, že bych neměla u Tmy sem tam husinu, hlavně ze začátku ve scénách, kdy z hrdiny strach přímo prýští. Tam se dá vžít do jeho situace, paniky. Ale postupně mi přišlo, že příběh nemá hlavu a patu. Konec tedy překvapivý, to uznávám.
Tiché roky mě zaujaly. Stavěla bych je první místo s Hotýlkem, za ně Slepou mapu a pak Hanu. Líbilo se mi členění kapitol na dva vypravěče a spojení pomocí závěrečných a prvních slov kapitoly. Nápadité. Jen mě mrzí, že konec byl tak... jak to říct... useknutý? Gradaci chápu, ale mě by zajímalo, co bylo pak.
Ocenit chci i velmi trefný název, který vyjadřuje všechno, co se v knize děje. Tiché roky nejsou jen o němotě, ale i o mlčení a neschopnosti komunikace.
V knížce jsem našla situace, které jsou u nás doma běžné. Nejsem si jistá, zda budu schopna praktikovat navrhované postupy řešení, ale za pokus to stojí.
Je zajímavé, že člověk zapomene, jak se cítil jako puberťák, co ho štvalo a jak vnímal svět. Škoda, třeba bych tď byla jako matka dospívajících dětí chápavější k jejich chování:)
Ač je Netopýr prvním ze série, četla jsem ho až jako nekolikátý v pořadí. A nejsem si jistá, že kdybych byla Netopýrem začala, zda bych vůbec další Harryho případy četla. Knížka mě nepohltila, klidně jsem ji na pár dní odložila a pak zas pokračovala. Další případy Harryho Holea mě dostaly víc.
Většina komentářů vystihuje i moje dojmy z knihy. A pro ty, kteří mají rádi filmová zpracování - Balada o pilotovi se myslím hodně povedla.
Povídky opravdu stojí za to si přečíst. Hodně se mi líbila úvodní Tichá pošta. Taky mi přijde fajn, že se osoby v povídkách jsou provázané a najdete je i v jiných spisech pana Stránského.
Tohle by si meli přečíst všichni ti, kteří vzlykaji po časech pred Sametem. A ze jich neni málo. Možná by se rozpomneli... Ke knize samotné - obcas jsem se ztrácela v generacích a postavách. Ale i tak se četlo dobře. Líbilo se mi malické, nekolikavetne propojeni se Zdivočelou zemí.
O Fridě jsem četla dost, takže mám představu o jejím životě. Nebýt toho, asi bych se těžko orientovala. Opravdu je to dílem spíše halucinace, do které se míchají skutečné zážitky. Co je pravda nejde úplně odhalit.
Knížka se čte dost těžko.
Mám z příběhu rozpačitý dojem. Místy jsem se ztrácela a nevěděla jsem, co se které hrdince přihodilo a co je přivedlo do situace, která se zrovna odehrává. Celé mi to přišlo takové mlhavé. O Johance ani Ilonce vlastně nemohu říct nic, jsou bezvýrazné. Leona vyčnívá víc, i díky svému pobytu v léčebně. To je asi nejvýraznější část knihy, její bezmoc, strach a zoufalství. Ale celkem mě kniha neuchvátila. Dočetla jsem a asi brzo zapomenu.
Kratičké povídky z běžného života. Tak to vypadá na prvni pohled. Ale každá povídka ma mrazivý a kryty podtext ...
Kdyby se dalo o detektivce napsat, že je milá, tak bych to napsala. Strach za oponou není plný odsekaných končetin nebo vydloubaných očí. Naopak jemně splétá nitky klasické detektivky. Trochu mi připomíná Hercula Poirota nebo třeba Sherlocka Holmese. Ani tam netekly potoky krve, a přesto jsou to příběhy napínavé. A to se mi líbí. Akorát mě mrzelo, že Adam Křížek byl tentokrát upozaděn.
Nemohu hodnotit, protože jsem se prostě nedokázala začíst. Přitom Želary i Jozovu Hanuli jsem shltla jedním dechem. Nevím, možná nebylo to správné roční období nebo byla slabá ozónová vrstva. Zkusím to jindy.
Konečně jsem se k Haně dostala. Jako plus musím uvést, že je příbeh hezky a čtivě napsaný, děj ubíhá a i když tak trochu tušíte, co se stalo, dokáže Hanin osud stále překvapit. Jako mínus bych asi dala obrovskou popularitu knihy. Velké očekávání, které se nenaplnilo. Není to kniha, kterou bych nutně chtěla mít doma a číst znovu. O holokaustu jsem četla i silnější příběhy.
Sérii s Harry Holem louskám různě na přeskáčku podle nálady a možností, takže ke Švábům jsem se dostala až teď. Poslouchala jsem jako audioknihu a chci do nebes vychválit Hynka Čermáka. Fantazie. A i díky tomu dávám 5*
František Nepil je moje srdcovka. Vždycky pohladí na duši. A tahle knížka není výjimka.