lapagerie komentáře u knih

Nemám ráda zpopularizované knížky, které zrovna všichni čtou a jásají, jak jsou skvělé. Proto jsem se k Žítkovským bohyním odhodlala až nyní. A musím říct, že mě mile překvapily. Příběh je čtivý, nerušily mě ani dokumenty, ani rozložení kapitol. Trochu mě zklamal konec, ale pokud se autorka držela skutečnosti, asi se moc jiného udělat nedalo.
Nedávno jsem někde četla postesknutí obyvatel Žítkové nad tím, jak se k nim kvůli knize hrnou turisté a překvapilo mě, že autorka ponechala hlavním postavám skutečná jména. Přišlo mi to poněkud neomalené vzhledem k rodinám a blízkým postav.

8 31.12.2019

Nebudu hodnotit, protože jsem nedočetla. Nějak ne a ne najít v knize poutavou linku.

Iluminaci jsem přečetla za dvě odpoledne. Natolik mě pohltila, že jsem se nemohla odtrhnout. O svaté Hildegardě vím jen málo, a to v souvislosti s bylinkářstvím. A tak mě kniha vysloveně potěšila. O reklúzách jsem četla poprvé a jde mi mráz po zádech, když si to jen představím. Hildegarda tak žila přes 30 let! A vlastně nedobrovolně. Musela být duševně neuvěřitelně silná. Dokázala toho tolik v době, kdy byla žena něčím méněcenným.

9 10.12.2019

Fantastická věc. Richard Morgan je fascinující postava, muž s neuvěřitelnou vnitřní silou. Vůbec si nedokážu představit, jak někdo vůbec dokázal přežít rok trvající transport do Austrálie v tak úděsných podmínkách a pak vyhnanství na naprosto pustém místě.
Moc se mi líbí víceznačný název knihy, ovšem samozřejmě vám to dojde až během čtení.

2 10.12.2019

Všechny dosud čtené knihy pana Polácha si mi líbily, nejradši mám Richenzu a po ní A stanu se králem. Mefistův rukopis mě poněkud zklamal. Na mě byl děj příliš rozvleklý, občas jsem se ztrácela v časové lince. Postava Mefista mě vysloveně rušila. Navíc rudolfínská Praha pro mě není zas až tak přitažlivá. Trvalo mi dlouho, než jsem se prokousala na konec a přiznám, že jsem občas i pár stran přeskočila.

10.12.2019

Příběh je celkem trpký, stejně jako doba, ve které se odehrává. Padesátá léta, Gottwald u moci. Nikdo nemůže čekat jásavé okamžiky. Přesto se najdou. Okamžiky lásky, souznění, přátelství. Ale strachu, nejistoty, tvrdého vystřízlivění, podlézavosti, beznaděje, lhostejnosti tu najdete víc. Přesto se kniha dobře čte, mohu doporučit.

3 10.12.2019

Od tohoto autora moje první kniha. Nevím, jak moc vadí, že je až třetí v sérii. Jestli to může něco ovlivnit. Četlo se dobře, téma zajímavé, děj ubíhal, ale na druhou stranu mi nijak nevadilo knihu odložit a vrátit se k ní třeba za dva dny. Od tohoto autora si možná ještě něco přečtu, ale spíš jen pokud mi náhodně padne do ruky.

2 13.11.2019

O Černobylu se všeobecně ví, tak nějak ho bereme jako součást i naší minulosti. Dnes už o něm asi aktuálně nepřemýšlíme. Ale pro lidi, kteří žijí nebo žili v zóně, je to přítomnost a budoucnost.
Rozhodně doporučuji si přečíst. Jak zpovědi těch, které zasáhl přímo výbuch (pozůstalí po hasičích, likvidátorech), tak těch, které vysídlili nebo těch, kteří zůstali.
Je děsivé, jakým způsobem se Sovětský svaz zachoval. Záměrné utajování informací, zlehčování situace. Nikdo ty lidi nevaroval, nikdo jim nic nevysvětlil. Mnohdy byli poslání na smrt s vidinou odměny ve formě pár rublů navíc. Strašné.
Na druhou stranu se hodně projeví mentalita obyvatel tehdejšího SSSR. Hluboko zakořeněná víra ve vládnoucí moc, touha být hrdinou.

9 07.11.2019

Romantika až na půdu. Dvě ženy, které během par týdnů našly lásky svého života. Tak nepravděpodobné, až to bylo roztomilé. A muži, kteří jsou opravdu jen v románech. Až na podleho Vladimíra.

2 29.10.2019

Přečetla jsem autorčin román "Po velmi tenké čáře" a ačkoliv mě příliš nezaujal, dala jsem tomu ještě šanci. Jak se Leona s životem dál popasuje.
Líbil se mi začátek, příběhy Leoniných rodičů a prarodičů. Ale pasáže, které se odehrávají v hlavě hrdinek (sny?), už mi přišly příliš abstraktní, chaotické. Samotný Leonin příběh mi místy přišel nesrozumitelný, možná sama Leona je pro mě nesrozumitelná a nechápu ji.

1 23.10.2019

Jedna cesta tří sester, čtyř dětí a psa jedním autem na rodinnou oslavu. Taková banální situace. A přesto je to příběh plný emocí. Každá se sester je jiná, přesvědčená o své pravdě, necháoe postoj ostatních. A nakonec je čeká ještě překvapení u rodičů.
Příběh nemá vlastně konec, je to takový náhled do života. A mně se líbil i proto, že v naší rodině to takhle není a za to mohu být vděčná.

4 15.10.2019

Brrr, teda nechtěla bych prožít to, co Mája. Strašná představa. A když si člověk uvědomí, že z velké části jde o skutečnou událost, je to o to příšernější. Davidovy stavy taky nic moc - zpočátku mi to připomnělo Karikovu Tmu. Musím říci, že jsem knížku shltla za odpoledne. Doporučuji číst v pošmourné dny, to se ta atmosféra hezky znásobí. A chválím obálku.
SPOILER:
Májino uvěznění a mučení vychází ze skutečné události - najděte si info o Hubertovi Pilčíkovi.

2 04.10.2019

Rychlovka na odpoledne. Poněkud mi vadilo, že po pár stránkách je jasné, o co jde. tak jasně, že se i dnes najdou holky, které naletí, ale že by jich byly takové stohy a viník se stále vyhýbal spravedlnosti? Líbila se mi pasáž, která pojednává o Haně. Smysl konce knihy mi jaksi uniká.

1 02.10.2019

Četla jsem z blogu "Krkavčí matky" jen velmi málo, ale protože jsme nedávno v blízké rodině zažili podobnou situaci, chtěla jsem vědět, jak se se smrtí Veronika vyrovnávala a třeba najít něco, co by nám pomohlo. Ale s jejím pojetím se nemůžu nějak ztotožnit. Na mě je příliš "sluníčkové" nebo "esoterické", či jak to nazvat. A také jsem čekala spíše klasickou knihu, nikoliv výtažky z blogu. Nesedělo mi to.

1 02.10.2019

Příběh se dobře čte, takže asi velký počet stránek nevadí. Ráda se vracím do let minulých, kdy jsem já sama byla dítě. Když jsem se dobrala k druhému "dílu", došlo mi, že ten jsem už četla. Ale neva, přelouskla jsem znovu. Nechtěla bych být v kůži Ilony, ale asi ani Laděny či Kamily. Každou potkaly hodně těžké časy.
Takže ve zkratce - příbeh bezva, ale pro mě ale zůstává nejlepší knížkou Heřmánkové údolí.

4 23.09.2019

Krásný, i když trpký příběh. Návrat manžela z 1. světové války nemusí pro Annu znamenat jen štěstí, i když by se to očekávalo...

3 18.09.2019

Prababicka, babička, vnučka, pravnucka. Marie, Václava, Ilona a Monika. Matky a dcery. Všechny poznamenané životem s někým, kdo si jich neváží, kdo je využívá, manipuluje. Sem tam vysvitne naděje, ale na jak dlouho?

5 08.09.2019

Tři ženy, kolegyně, které si nerozumějí. Každá má své tajemství v soukromém životě, překážky, které je téměř zlomily nebo které jim bráni v rozletu. Není to vesele čtení, je to čtení o životě.

1 08.09.2019

Miluju rodinné ságy, a tak jsem s Falknovskou hutí moc spokojená a těším se na pokračování.

3 29.08.2019

Mám ráda Annu Kareninu, a tak jsem se pustila i do Vojny a míru. Skončila jsem tak trochu rozpolcená v názoru. Hodně se mi líbily pasáže z "rodinného" života hlavních hrdinů. Ale stránky s popisy napoleonského tažení, bitev a vojenského života mě nebavily, stejně jako filosofické úvahy. Sem tam jsem se ztrácela v méně důležitých či okrajových postavách.
Smrt jednoho z hrdinů (nebudu psát, kterého) mě zaskočila. Ale taková byla doba, válka. Překvapily mě i změny v povahách např. Nataši, Nikolase a Pierra. A nebyly mi zcela sympatické.
Nejsem si jistá, že se k Vojně a míru někdy vrátím, ale třeba za pár let budu mít zas jiný náhled.

1 01.08.2019