lapagerie komentáře u knih
Nevím, jak jsem tuhle knížku mohla doteď míjet. Je úžasná. Janu obdivuji, nevím, zda bych dokázala unést to, co ona. A Hugo...Brečela bych.
Jsem ráda, že ta doba je už pryč.
Útlá knížka, ale plná emocí. Trochu mi připomněla kapitoly z poválečného období Zdivočelé země. Muselo to být těžké. Pro nově příchozí, pro vystěhované. Závěr mě tedy dostal...
Byla jsem docela zvědavá, jak se Češka popasuje s přechodem do úplně jiné kultury. Na to já bych asi odvahu neměla, ovšem je fakt, že s cizincem jsem nikdy ani nechodila. Deníkové záznamy se čtou hezky, ale postupem času jsem se nemohla zbavit pocitu, že s uplývajícím časem se Veronika začala nad Čechy "ofrňovat". Přístup jejího manžela k naší zemi a kultuře mi přišel odsuzující už od začátku. Já jsem Japonec a kdo je víc. Už třeba jen narážka na to, že se u nás učí ve škole stylem Evropa je celý svět a kolem je vzduchoprázdno. Přitom on sám neměl ani tušení, kde je Česká republika a jako dárek matce v hostitelské české rodině vezl punčochy...
Samozřejmě jsou v deníku vtipné okamžiky, plynoucí z odlišnosti obou světů, někdy hořkost, smutek, vyčerpání. Autorku obdivuji za odvahu odjet žít na druhý konec světa.
ALE, co mě dostalo nejvíc - oba se styděli za vzhled svého novorozeného dítěte? Moje děti taky nepobraly po narození krásu všehomíra, ale ani by mě nenapadlo se za ně stydět! Manžel radši hrál na mobilu, narození dítěte ho nudilo? A poté neměl ani chuť ho pochovat? Tohle bych asi nezkousla.
Takový milý historický román. Některé scény mi připomínaly seriál Panství Downton, u jiných jsem měla pocit, že už jsem je někde četla. Což je dost pravděpodobné, ono se toho asi moc nového vymyslet ani nedá. Ocenila bych více děje z válečného období, ale tady jde spíš jen o pomíjivou kulisu k příběhu hlavní hrdinky.
Celkem vzato se kniha hezky četla, ovšem název jsem musela dohledávat, protože po týdnu od přečtení mi zcela vypadl z hlavy.
Tenisová oddechovka, ideální na dovolenou. Přečíst a nechat ji v hotelové recepci pro dalšího zájemce. Dočetla jsem ji před týdnem a zaboha jsem si nemohla vzpomenout na název...
Ubohý geniální Erik. Člověk ho musí chápat. Nemohl být jiný. Příběh se mi líbil, dotváří Erikům příběh od samého počátku a sympatický byl i konec. Christina byla uvěřitelnější a Raoul stejně pitomý jako v Lerouxově příběhu. Dobře mu tak :)
Sympatický román, spíše směřující k červené knihovně. Anna Klevská je bezesporu hodně zajímavá postava a bohužel se o ní nic moc bližšího neví. V románu je podle mě velmi pravděpodobně zachycena její praktická a rozvážná povaha. Uměla se přizpůsobit a odhadnout své možnosti. A díky tomu přežila. I když to nebylo tak jednoduché a sluníčkové, jak je popsáno v této knize. Doporučuji proto knížku od Alison Weir - Královna s tajemstvím.
Jinak souhlasím s děsivým překladem, u některých vět se jejich smysl nedal ani pochopit.
Mám ráda tyhle generační příběhy. Ale nějak mi v příbězích něco chybělo. Jasná fakta, údaje, informace. Některé události byly jako v mlze, čtenář si musí domýšlet, co se asi stalo a někdy to ani vydedukovat nejde. Občas jsem se vracela, jestli jsem náhodou něco důležitého nepřeskočila. Ale ne, ono to tam napsáno není.
Celkem se mi kniha líbila, ale nebylo to přesně to, v co jsem doufala.
Dobře se mi četla první část, o životě Belle. Druhá polovina, o soudním procesu mě dost nudila, některé části jsem i prolétla jen zběžně. Zarazilo mě, že vlastně nebylo objasněno, zda Belle přežila či ne.
První díl jsem přečetla s chutí, měl náboj. Ráda jsem se tedy začetla do pokračování. Ovšem nadšení postupně opadalo.
Protože jsem o markýze četla více biografií, znala jsem přibližně její příběh. Ale nemyslím, že by to byla žena naivní a věčně zaláskovaná. Naopak jsem přesvědčená o její cílevědomosti a vědomí prostředků, jimiž lze cílů dosáhnout. Život metresy byl věčný boj a ona se držela na výsluní 20 let. Nemohla být naivní a žít hlavně ve prospěch druhých.
Ostatní hrdinky mě nezaujaly, ukázaly se a zmizely. Za chvíli jsem ani nevědela jejich jména. Až tedy na neskutečně hloupou Marii Annu. Tak nebetyčná blbost snad ani nemohla existovat.
Zdá se mi, že se Brown už poněkud vyčerpal. Kniha se sice čte hezky, ale neměla spád a švih. Téma zajímavé, jako vždy, ale na rozdíl od třeba Andělů a démonů mi bylo úplně šumák, jak to dopadne. Děj se opakuje podobně jako v ostatních dílech - Langdon a nějaká kočka utíkají před pronásledovateli a za pochodu řeší nějaký ten celosvětový problém. Je to obehraná písnička.
Líbilo se mi jako vždy spousta okolních informací, autor si skutečně dává práci s rešeršemi a o zvoleném tématu rozhodně ví, co říci.
Tak tohle je určitě nejhorší z knih, které jsem od autorky četla. Docela jsem se těšila, doba, ve které se odehrává, je zajímavá a anotace byla slibná. Ale konce jsem se dobrala jen proto, že mi bylo líto času, který jsem knize už věnovala.
Hlavní hrdinka je povrchní, sebestředná nána, která jde tvrdě za svým "snem". Být bohatáááá.
SPOILER Manžel jí je dobrý jen k tomu, aby ji dotoval, zatímco si užívá s milenci a hledá tu lásku s velkým L. Kupodivu na ni nikdy nic nepraskne, všichni její muži ji milují, obdivují a padají k nohám. Hrdince vše vychází dle jejich představ. Je krásná, bohatá, úspěšná, chytrá, mívá správná vnuknutí a ví, jak se kdy zachovat, aby všechno klaplo k její spokojenosti. Taková superžena 19. století. Za mě naprosto nereálná.
Jo a spojení, že něco "tvrdí muziku" mě opravdu zalezlo krkem. O parforsních honech nemluvě.
Nevím proč, ale čekala jsem něco třeskutě vtipného. A ono se nekonalo. Tím nechci říct, že bych byla zklamaná, naopak. Hodně dobře se četlo a líbil se mi nápad zpracovat téma z pohledu obou dvou hlavních hrdinů. Začala jsem Jáchymem a musím říct, že mi dost lezl na nervy. Na mě byl až moc sobecký, žene se za prožitky a vlastně neví, co od života chce. I když těžko říct, co se honí v hlavě klukovi, který přišel na prahui dospělosti o rodiče...
Veroniččin příběh mi byl bližší (asi proto, že jsem taky holka :) ), dokázala jsem se do ní lépe vcítit. Jen mi se mi zdál tak nějak dost stručný. Nesympatická mi byla malá Ája, přišla mi nepřirozená.
Poměrně útlá knížka, ale plná hořkosti, intrik, msty. Do toho těžké období 50. let... Není to úplně lehké téma, ale každopádně zajímavé.
Další úžasná knížka ze série. Stejně jako u předchozích tří dílů se knížka čte sama. Škoda, že měl Jindřich VIII těch manželek jen šest, četla bych klidně těch knížek deset...
Byla jsem trochu zklamaná, asi jsem čekala víc nepravděpodobných nebo neuvěřitelných a přesto skutečných situací. Ale vcelku zajímavá kniha, rozhodně neobvyklá.
Zaujala mě anotace a období, ve kterém se děj odehrává. Příběh se četl dobře, je přehledný, nezahlcený postavami. Ale půjdu asi proti proudu ostatních komentářů, kniha mě nijak významně nezaujala. Dokážu pochopit hlavní hrdinku i její přístup k životu. Vadí mi ale postava Maxe. Podle mě je v jeho charakteru jasně čitelná touha autorky po tom, jaký by muž měl být. To znamená chrabrý, silný, obětavý, ochraňující, zároveň nadosmrti milující jedinou ženu, trpící léta jejím odmítáním, odpouštějící, plný porozumění pro její postoje a chování. Prostě něco jako duhový jednorožec.
Takže jako červená knihovna fajn, jinak nic pro mě.
Takové nemastné neslané čtení s předvídatelným dějem. Kniha mě nijak neoslovila, myslím, že na ni brzo zase zapomenu.
Česká detektivka mě příjemně překvapila. Byla napínavá, čtivá a hezky přiměřeně česká. Žádné výbuchy neznámých látek, nalezení vraha podle zrnka písku, utkvělého za oční bulvou oběti. Líbí se mi to, omrknu další díly.