lapagerie komentáře u knih

Byla jsem zvědavá, jak zvládla mladá holka náročnou trasu PCT. Klobouk dolů nad tím, co dokázala, to bez pochyby. Ale neseděl mi autorčin styl. Lucie se občas vyjadřuje jako náctiletá, hází rádobyvtípky, mluví o sobě ve třetí osobě. A to mi lezlo dost na nervy, přišlo mi to infantilní, místy trapné. V Luciině podání se jedná o veselé putování mezi jednotlivými burgery a Trail Magic, se spoustou superzábavných lidí, kteří ji všichni zbožňují a nemohou se dočkat, až ji poznají. Doufala jsem, že se dozvím víc z toho, jak zvládala to skutečné putování.
Lucie o sobě říká, že je extrovertka a je jí všude plno. Tomu ráda věřím. Ale já takové typy moc nemusím, možná proto mi její styl nesedl.

8 29.09.2020

Tak jsem se konečně prokousala až na konec. Není to čtení na jeden zátah, aspoň pro mě ne. O Václavu Havlovi jsem věděla to, co průměrný občan, narozený pár let před revolucí. Že to byl spisovatel, dramatik, disident, vězeň a prezident. Kniha pana Žantovského pomohla leccos objasnit, pochopit a dozvědět se víc. Havel byl dozajista složitá osobnost, bohém a na druhou stranu uvědomělý člověk. A mně se stal po přečtení sympatičtějším a bližším (i když jeho hry jsou pro mě i nadále těžko chápatelné). Biografie je povedená, s příjemným nadhledem a i vtipem.
Doporučila bych ji všem, kteří Havla odsuzují a přitom o něm samotném vlastně nic neví. Napadlo mě nedávno, že mezi ně patří ta spousta internetových přispěvatelů, kteří komentují zprávy na Novinkách a používají pro označení rozdílně smýšlejících lidí odsuzující termín "havloid".

6 25.09.2020

(SPOILER) Stará Valigurka je svérázná postava. Pevnou rukou vládne své rodině až do chvíle, kdy se nejstarší dceři rozpadne manželství, prostřední má muže ve vězení a nejmladší se nedokáže srovnat se situací doma. Celkem se těším na další díl, jak se s osudem Valigurky poperou.

21.09.2020

Shltla jsem během dvou dnů a celou dobu jsem uprchlíkům držela palce. Vůbec nechápu, jak dokázali přežít. Museli mít obrovskou vůli.
MOŽNÝ SPOILER
Co mi vadilo - konec. Chtěla bych vědět, jak to se všemi bylo dál. Setkali se ještě někdy? A trochu mě štvaly názvy kapitol, dalo se z nich vyčíst, že někdo zemře.

2 14.09.2020

Celkem vzato, nebylo to špatné. Němcové bych takových sedm let navíc přála. Jen se mi kniha hůř četla, občas jsem ztratila nit, zda se jedná o vzpomínku nebo jen myšlenku.

1 11.09.2020

Poslouchala jsem jako audioknihu, čtenou Václavem Neužilem. A jakkoliv je prima herec, tak na načítání audioknih asi moc není. Občas spolkne slabiku nebo udělá pauzu pro tam, kde nemá být. Každopádně je to hodně dobrá literatura faktu, srozumitelná, dobře "čitelná/poslouchatelná". A co se mi líbi, dost času je věnováno i situaci léta po výbuchu.

2 03.09.2020

Asi bych se nechtěla narodit jako homosexuál v Irsku, natož v poválečných létech. Silný vliv katolické církve se velmi podepsal na prakticky nulové toleranci k homosexualitě. Cyril bojuje se svou orientací vlastně celý svůj dospělý život. S touhou po kamarádovi, láskou k partnerovi a i vztahem k nevlastním rodičům. Pokouší se žít jako "normální" muž, ale ničí tím jen štěstí jiných. Příběh zajímavý.
Co mě nebavilo - skoky v čase a místech. Občas jsem hledala, jak se Cyril ocitl např. v New Yorku. Konec na mě přeslazený.

4 01.09.2020

Taková nevyvážená knížka. Občas mě děj vtáhl, občas jsem se nemohla dokopat k tomu, abych četla dál. Dopisy mezi Royem a Celestial byly zajímavé, vyprávění kolem mě moc nebralo. A sem tam mi chyběly podrobnosti, proč se něco stalo tak, jak se to stalo. Konec mě nezaujal.

2 01.09.2020

Tak jsem přelouskla po Dědictví i Pandořinu skříňku a názor měnit nebudu. U některých postav z druhé části jsem si sotva vzpomněla, kde se objevily v Dědictví a chyběly mi souvislosti. První část o Agátě byla zajímavější, ale prostě to nebylo to ONO, co bych od takového tématu čekala. Obávám se, že obě knihy v paměti dlouho neudržím.

1 27.08.2020

Tak jsem se do Zmizelé pustila po delší době podruhé - tedy přesněji řečeno, pustila jsem si audioknihu. A opět jsem si užívala fantastickou Janu Strykovou. Možná, kdybych knihu "jen" četla, nedala bych vysoké hodnocení. Stryková je prostě "Úžasná Amy", věříte jí každé slovo. Litujete ji, nenávidíte, souhlasíte s ní a nakonec nevíte, jestli jí máte fandit nebo ne. Nick taky budí ty správné rozporuplné pocity, ale Strykové Amy je nepřekonatelná.
Ohledně konce - já jsem s ním moc spokojená. To je to správné psycho.

4 25.08.2020

Tuhle knihu máme doma už léta, ale já jsem se k ní nějak nemohla odhodlat. Teď jsem s ní tedy strávila dvě odpoledne a zas ji s klidem uklidím do regálu. Upřímně nevím, proč je kolem ní tolik halasu. Téma je opravdu zajímavé a dokáže oslovit, Charlie je sympaťák. Ale některé pasáže mi přišly zbytečné a natažené. Ale pokud původně šlo o povídku, pak se to tím vysvětluje. Každopádně celkově mě příběh až tak nezaujal a ke knize se nespíš vracet nebudu.

8 25.08.2020

Příběh Agnes se mi líbil, jen mi přišel příliš krátký. Letem světem. Doba její dospělosti a zralosti se odehraje na pár stránkách, zdálo se mi to nedotažené. Čekala jsem od druhé části návaznost, ale našla jsem jen útržky a u některých postav jsem ani netušila, kde se vzaly a jak se k Agnes vztahují. Ráda bych se byla o vazbách mezi postavami a jejich životech dozvědela víc. Škoda.
Mám půjčenou ještě Pandořinu skříňku, tak jsem zvedavá, jestli mě zaujme.

4 21.08.2020

Zajímavý nápad, to se musí nechat. Něco moc chci. Dostanu to za pár peněz a ještě můžu někomu udělat malilinkatý nepěkný žertík. Vždyť to ni není. A věřím, že by to i ve skutečnosti fungovalo, vždyť lidé jsou škodolibí.
Celkově se mi knížka líbila, i když mi přišla zbytečně dlouhá. Závěrečnou "bitvu" jsem už jen přelétla, zajímal mě jen osud Alana a Polly. Jiné Kingovky mám radši.

5 18.08.2020

První část knihy se zabývá Slánským, politikem. Jeho vzestupem a pádem z pohledů soudobého tisku, záznamů z výslechů, projevů. Zpětně vzato je to snůška bombastických řečí, prázdných frází. A to jak projevy oslavné, tak i ty, které ho měly potupit. Tato část je možná zdlouhavá a místy nudná, ale je třeba ji pročíst a získat informace a vžít se do té doby.
Druhá část, vyprávěná paní Slánskou je čtivější, lidsky bližší. Píše o muži, kterého milovala, o nelehkých dobách a tragických zážitcích. Perzekuce, které zažila po Slánského odsouzení, byly peklem na zemi. Musela to být silná žena, když to vydržela.

2 18.08.2020

Oproti Osvícení není Doktor Spánek jen horor. U Osvícení jsem se víc bála, u Doktora zase hltala stránky, abych se dozvěděla, jak to dopadne. A za mě dobrý :)

7 30.07.2020

Od doby, kdy rozhovor vznikl, uplynulo hodně vody a doba se změnila. Já sama jsem dobu komunismu zažila jen jako dítě základní školy a tedy nemám vlastní "zkušenost" s režimem jako takovým. Proto jsou pro mě některé Havlovy názory hůře chápatelné, vztahují se hodně ke kontextu doby. A přiznávám, že některé jeho filosofické úvahy na mě byly příliš složité. Přečetla jsem, pár věcí mě zaujalo i pobavilo (hlavně úvahy o stáří v návaznosti na to, co Havla čekalo po roce1989).

1 29.07.2020

Opět jsem nadšená. Moje záliba v rodinných ságách byla naprosto uspokojena a už se těším na další díl. Rodina Heřmanů se dál potýká s dobou i přízní a nepřízní osudu, někdo byl vytrestán za hříchy, někdo nevinně pyká za jednu chybu, jiný jde vytrvale za svým cílem a neohýbá přitom hřbet. Za mě opět skvělé počtení.

2 28.07.2020

Povídky, které vezmou za srdce. Sklo a porcelán a Na ulici ani noha. Tyhle dvě mě dostaly asi nejvíc.
"„Ten Hurvínek,“ řekla holčička s trochou zajíkání, „tak on je teď u nich?“„Já nevím, co tím myslíš,“ znejistěl muž na jevišti, „u koho má jako být?“„No, na komandatuře a tak.“„Hurvínek? Jak vás něco takového mohlo vůbec napadnout?“„Protože nemá žlutou hvězdu. Tu musíme mít přece všichni...“

3 16.07.2020

Poslední batalion se mi hodně líbil, připomněl mi trochu Remarqa a to jak "Na západní frontě klid", tak i "Cestu zpátky". A možná i "Ptačí zpěv" od Faulkse. Viktor je tvrdý, válkou obroušený chlap, který se nevzdává ani ve chvílích, kdy by to vzdali všichni.
Vzpomínky na boje jsou kruté, pořád si myslím, že Velká válka byla o dost krutější, než ta druhá o dvacet let později. Lidsky krutější.
O konci knihy bylo už hodně řečeno, je to nečekaný a hodně ostrý zvrat.

3 13.07.2020

Knihu jsem našla v knihovně, vystavenou k výročí pana Dietla. A protože mám ráda rodinné ságy, zkusila jsem. Příběh lékařského rodu Marcusů hodně připomínal Nemocnici a to jak charaktery postav, tak i stylem psaní a i některými slovními spojeními. Richard je celý starý doktor Sova. Doba je zvolená zajímavě, válka, rozdělení Německa, železná opona... Celkově mě ale příběh úplně nezaujal, možná jako audioverze by byl přitažlivější.

1 09.07.2020