lapagerie komentáře u knih
Lehká četba na jedno či dvě odpoledne. Trochu mě mrzel konec, to prozření, uvědomění a zářné zítřky.
První knížka se Sattlerem se mi moc líbila. Druhá už mě tolik nechytla a tato třetí stejně tak. Jako ano, čte se hezky, líbily se mi dobové reálie, ale tak nějak to nemělo jiskru.
A jak už někdo poznamenal - "známkový" jazyk? To byl opakovaný překlep nebo se znakovému jazkyku tak opravdu dříve říkalo?
Rekonstrukce se mi líbila ze všech knih autorky nejvíc. I když Eliščin příběh mi způsoboval husí kůži. Všechno se celkem hezky odvíjelo, pátrání slibně pokračovalo, Eliška se držela. Fandila jsem jí, ale čekala jsem nějaký finální "podraz", jak je autorčiným zvykem. A tedy jako obyvykle jsem po dočtení zůstala sedět, čučela do prázdna a nevěřila :D
Po dlouhé době jsem sáhla po detektivce a musím říct, že Klevisová je dobrá volba. Už jen proto, že jde o uvěřitelný příběh, který se může klidně stát na vsi, kam jezdíte na chalupu. Příběh hezky ubíhal, záhadna bylo tak akorát, vyšetřovatelé jsou normální lidi bez nadpřirozených detektivních schopností a podezřelí se podobají vašim sousedům. Líbilo se mi.
Něco šíleného. Jak může vůbec rodič něco takového udělat vlastnímu dítěti. Člověku se nechce věřit, že to snad je skutečnost. Protože připustit si existenci takových zrůd a jejich propracového systému je děsivé.
To co se dělo v lágrech za komunismu se ničím neliší od lágrů nacistů. Možná o to horší, protože tady nešlo o vyhlazení, ale to totální zničení duše člověka, ničení těla byl jen další "nápravný" prostředek. Je to šílené. Sadismus dozorců ve vás vyvolá pocit na zvracení to jen čtete. Co museli zažívat ti, pro které to byla skutečnost...
Ať mi ještě někdo řekne, že za komančů bylo líp. Omlátím mu tuhle knížku o hlavu.
Asi tak do poloviny knihy jsem byla zvědavá, jak to všechno dopadne a co je vlastně Ústav zač. Pak už jsem se spíše těšila, až bude konec. Námět je zajímavý, trochu mi připomínal Minority report. Ale chybělo mi tam to mrazení, které patří ke správné Kingovce.
Miluju Marka Ebena. Miluju jeho češtinu, způsob, jakým používá slova, tvoří věty. A tahle skvělá knížka fejetonů má čestné místo u mě v poličce.
Nechápu, jak někdo může celou svou rodinu přivést do tak extrémního způsobu života. A vymanit se z toho muselo být neuvěřitelně těžké. Obdivuju Taru, co dokázala. Cena za osvobození je ale obrovská.
Tak tohle byl pro mě jeden velký omyl. Romeo je namyšlený arogantní šovinista a jeho přístup k životu mi lezl na nervy. Jeho postoj názorně charakterizuje věta: "Vždyť je to jen ženská. Má právo bejt někdy debilní."
Zpočátku jsem měla podle jeho vyjadřování a chování pocit, že jde o puberťáka. Sprostými slovy se nešetří nejen v dialozích, ale i ve vyprávění samém.
"Lovestory" s Julií nepřinesla příběhu žádnou vzpruhu, žádný náboj. Poslední třetina knihy byla stravitelnější, ale i tak jsem byla ráda, že je konec. A konkrétně epilog opravdu tedy stál za to, neskutečně patetický výblitek.
Některé slovní obraty a rádobyvtipná slovní spojení mě dováděly k šílenství. Namátkou "nos měla malý, ale temperamentní" (jak může být nos temperamentní?), měl "povahu recyklovaného teenagera", "běžela po pláži a kejvaly se jí tam ty její hrozny hněvu", "máš to nejsvěžejší body", večeře mu "začaly zbytňovat břicho", sociální pracovnice Zorka Horká, stýská se mu po Praze, "tý děvce stověžatý", prsa jak "kilový perly" atd atd
Dál mi dost vadily opakované pravopisné chyby typu "podpadky", koupili "v Ikeji"...
Za mě tedy opravdu bída.
Nemohu říct, že se mi nečetlo dobře, ale téma mě nebavilo. Terorismu a uprchlíků je všude hodně, ocenila bych spíš klasickou "detektivku"
Seriál mě zaujal víc. Knížka mi přišla taková plochá, bez vzrušení, napětí.
Taková knížka na jedno odpoledne. Svět dnešních teenagerů, tak jak je vykreslený, je dost úzce zaměřený. Kde sehnat cigára, pivo, možná i holku. Nevím, moc mě to neoslovilo.
Nebyla jsem schopná dočíst. Přišlo mi to hrozně zmatené, vzájemně nesouvisející. Vzdala jsem to kolem 150 stránky.
Nečetla jsem zatím trilogii, tak nemohu hodnotit, jak moc je tento "předdíl" důležitý. Každopádně mě oba hlavní hrdinové lezli na nervy. Harry svým egoismem, Gina neustálou ochotou se mu podvolit. Závěr mi přišel jakoby přilepený, chybí velký časový úsek od příchodu do Sovětského svazu a tím pádem i vysvětlení, co se Gině vlastně v SSSR dělo.
Pokračování se mi líbilo více, asi právě proto, že se v něm bylo více děje, nejen porody a lékařské zákroky. Ano, je to hlavně "romantika", ale v dnešní době si člověk rád přečte podobnou oddychovku.
Takový "porodní deníček". Škoda, že nebylo více prostoru věnováno běžnému životu hrdinky, trochu mi to přišlo jako popisy porodů s nějakou tou omáčkou v mezičasech. Chyběl mi výraznější příběh. Ale jako oddechovka fajn, zkusím i druhý díl
Když jsem v knihovně narazila na pokračování Věčné lásky, byla jsem zvědavá, jestli si autorka u mě polepší. Nepolepšila. Další nádherná a dokonalá žena, která okouzlí všechny muže v dosahu. Neuvěřitelné příběhy "Angeliky", samozřejmě nechybí harém, osudová láska, spousta sexu atd atd... Nic nového, ale pro milovnice červené knihovny dobrý tip.
Tuhle knížku jsem dostala kdysi jako puberťačka a to bylo vzrůšo. Taková láááska a vášeň. Myslím, že jsem se při čtení určitě i červenala. Erotiky všude plno. Nedávno jsem v knihovně narazila na pokračování této ságy, a tak jsem si řekla, že si udělám takový lehký víkend s červenou knihovnou. Už dávno nejsem puberťačka a styl vyprávění mi přišel dost přitažený za vlasy a zbytečně vycpaný sexuálními výjevy. Na nudný víkend možná fajn, ale jinak fakt ne.