lapagerie komentáře u knih

Šikmý kostel je všude a všichni ho čtou. Pustila jsem se do něj tedy také. Mám ráda tento typ příběhů a autorku chválím za téma i zpracování. I já jsem z hornického kraje, i když ne ostravského, a mám hornické předky. Tento příběh mi přibližuje i to, jak asi žili mí prapraprarodiče.
Osudy hrdinů se až neuvěřitelně proplétají a jejich esty jsou krkolomné, tvrdé a plné překážek. Nebyl to lehký život.

8 08.07.2020

Poslouchala jsem jako audioknihu a za mě spokojenost. Martin Preiss umí. Příběh je napínavý, hezky členěný, ubíhá. Jen ten přilepený konec mě tedy nenadchl, přišel mi zbytečný.

2 22.06.2020

Vůbec nejsem schopná se začíst. Přitom ale nevím, co přesně bych měla vytknout. Asi pomalý spád, málo napětí? Nevím, odkládám.

3 17.06.2020

Tak tohle se mi hodně líbilo. Možná více příběhy starší než nové, ale stále jde o jedno. Manžel odejde do práce a už se nevrátí. A vyrovnej se s tím, jak umíš.
Moc se mi líbila soudržnost společenství hornických rodin (ale to se týká opravdu spíše těch starších žen) a ostravský patriotismus.

5 26.05.2020

Asi jsem si špatně přečetla anotaci, ale doufala jsem, že se dozvím něco o Světlanině dětství, se Stalinem-otcem. Místo toho je ale kniha zaměřená na její život v dospělosti, a to mě trochu mrzelo. Musela mít těžký život, hnaná neustále dál minulostí, za kterou nemohla, bez schopnosti někde zakotvit. Vzbuzuje soucit. Nechápu ale, jak mohla opustit děti. To bych neodpustila.
Celkově jsem byla z knížky celkem zklamaná, nezaujala mě tak, jak jsem čekala.

1 26.05.2020

Povídky moc nemusím, ale tyhle se četly dobře. Nejvíc se mi líbila Nebe-peklo-ráj, připomněla mi (jako mnohým ostatním) Honzlovou. Ale i ostatní byly čtivé, ačkoliv ne vždy dopadly tak, jak bych čekala/doufala.

1 21.05.2020

Poslouchala jsem jako audioknihu a chválím interpreta, opravdu pěkně načteno. Příběh samotný mi místy přišel zbytečně rozvleklý a "vycpaný" úseky, které nijak nesouvisí s hlavním motivem (zmizení Caitlin). Ale asi mělo jít i o to, popsat každodenní život členů rodiny, kterou postihla taková ztráta. Závěr měl spád a napětí, líbil se mi. Jen ty kapitoly po "závěru" bych vypustila, přišly mi zbytečné.

2 19.05.2020

Krásné počtení, plné šumavské duše. Příběh se čte moc dobře, pěkně ubíhá. Přísloví o pýše, která předchází pád, je opravdu základním kamenem děje. Lidé, kteří se ženou za snadným výdělkem, nemyslí na budoucnost. S rostoucím snadno získaným blahobytem se uvolňují mravy a společnost upadá. Tak nějak mi to připomíná devadesátá léta minulého století.

10 14.05.2020

Knížka není obsáhlá, ale to je jen dobře. Víc komunistických zvěrstev už by bylo asi neúnosné. I tak se mi zvedal žaludek nad tou zvůlí. Přemýšlím, zda by si ji povinně neměli přečíst ti, kteří dnes bývalý režim vychvalují. Jenže se obávám, že by si pravdivost děje ani na okamžik nepřipustili.

2 12.05.2020

Po delší době thriller/detektivka, který mě opravdu vtáhl. Napínavý, propracovaný. Byla jsem napnutá až do konce.

6 12.05.2020

Starý příběh, a přesto stále čtivý. Na šumavských hřebenech nebyl lehký život. Byla jsem zvědavá, jak dopadne mladý adjunkt, jestli se mladá paní revírníková dokáže popasovat s životem v pustině. Doporučuji všem, pro které je Šumava srdeční záležitostí.

5 07.05.2020

Ale jo, na jedno odpoledne jo. Příběh jednoduchý, pro mě dost naivní. Ty zvraty a náhlé podezřelé záblesky v očích. A duch k tomu. Proč ne. Na to jedno odpoledne.

1 07.05.2020

Nejdřív jsem se nemohla začíst a dokonce jsem začínala asi natřikrát. Pak se ale začalo skutečně něco dít a bylo to celkem napínavé. Ovšem celá kniha mohla klidně skončit tak o třicet stránek dřív. Pachatel nalezen, tečka. Trochu to budilo dojem, že autor měl předepsaný počet stran a musel je něčím docpat. Ale námět zajímavý, to zas ano.

28.04.2020

Asi nejsem ten správný cílový čtenář. Po Skleněném pokoji jsem zkusila ještě Pražské jaro a se stejnými pocity. Chybí mi zřetelný konec osudů postav. Co se stalo s Lenkou? Jak dopadl vztah mezi Jamiem a Ellie? Příběh je vzhledem k době celkem poutavý, ale na mě moc rozvláčný. Absence některých pasáží bych ocenila, naopak jsem postrádala leckterá vysvětlení. Stejně jako u Skleněného pokoje, který mě zaujal o něco více.

1 27.04.2020

Asi nechápu jinotaje nebo mám proste chabou fantazii. Cely příběh je napínavý, ovšem konec není vysvětlením toho, co se dělo a proč se to dělo. Nepochopila jsem. Chválím audiopřednes.

1 16.04.2020

Já tak nějak nevím. Sice jsem knihu přečetla, ale trvalo mi to celkem dlouho a musela jsem se občas i nutit k pokračování. Líbil se mi popis domu a jeho atmosféry, přidrzlá postava Hany i jemné Liesel. Vadil mi chladný Viktor, jeho vztah ke Katalině. A když už jsem se začetla, najednou se děj posunul o roky napřed a to, co mě zajímalo, jsem se nedozvěděla. A nebo jen zběžně. Ale je pravda, že román se týká hlavně domu, osoby, které jím prochází jsou tak nějak vedlejší.

2 14.04.2020

Slavík byl úžasný. Čekala jsem, jak mě chytne Velká samota. A nejsem zklamaná. Příběh se odvíjel jinak, než jsem myslela, ale o to mě víc vtáhl. Na Aljašce musel být (a asi stále je), tvrdý život. A pro Leni ještě horší o to, co musela zažívat a s čím se vyrovnávat.
Dokážu pochopit myšlení Ernta, trpícího posttraumatickým syndromem, o kterém v té době nikdo nic nevěděl. Dokážu pochopit nekonečnost dlouhé tmavé zimy. Ale nedokážu pochopit matku, která nic neudělá pro to, aby život jejího dítěte byl šťastný a "normální". Předstírá a omlouvá. Neodsuzuju Ernta, odsuzuju Coru.

12 05.03.2020

Obdivuji Hannu. Musela to být neuvěřitelně silná žena. Z toho, co zažila, se ale vyvinul i určitý chlad a odstup. Forma obrany, kterou lze pochopit, ale která vás při čtení kvůli Hanniným dětem i muži mrzí. Johanna i Anna jsou obě Hanniným odkazem, do určité míry kopírují její zkušenosti, názory a postoj k mužům. Nemají ale její sílu.
Každopádně Hannin příběh by si zasloužil vlastní knihu, zajímala by mě podrobněji.

3 02.03.2020

Róza byla matka, jakou bych nikomu nepřála. Intrikánská, nespravedlivá, tvrdá, sebestředná. Její rodina se díky její "péči" úplně rozpadla. Ocenila bych i vyprávění z pohledu Kamily, její názory mi chyběly k utvoření celkového pohledu.

4 02.03.2020

Ještě teď mám husí kůži. Předpokládám, že ze mě by eloj nebyla a zůstala bych mezi těmi, které se nesmí reprodukovat. Drsné téma. Trochu mi to připomnělo Příběh služebnice.
Vložené dokumenty, nařízení... velmi osvěžující a hodně to napomáhá vžít se do děje. A pohádka Červená Nanna - no páni. "A nikdy nikdy nikdy se nevdala..."

8 02.03.2020