lapagerie komentáře u knih
Tohle je jeden velký chaos. Sotva jsem stíhala vnímat, kdo je kdo, kdo vlastně zrovna vypráví a kde/kdy se nachází. Knížka byl dárek, sama bych si ji ke čtení nevybrala. Už jen proto, že téma koncentračních táborů je asi nějaký nový superbyznys a jsme zaplaveni knihami se žlutou hvězdou a vězeňskými pruhy. Tím nechci nijak zlehčovat utrpení vězňů za války. Příběh z "porodnice" v Osvětimi je krutý, jiný být ani nemůže. Ale asi si zasloužil jiné zpracování.
Nebudu hodnotit, musela jsem odložit. Celkové ladění, politické narážky i volba problematiky mi nesděly a nechtělo se mi číst dál.
To je tak milá kniha! Nechápu, že jsem na ni nenarazila dřív. Už se těším na další díly, je to takové úsměvné pohlazení na duši, ačkoliv život farmářů a našeho veterináře byl tvrdý. Ale je to psané vtipně, lehce. Zasmějete se a když se kouknet z okna, skoro vidíte yorkshirské pastviny.
(SPOILER) Tenhle román voní. Květinami, jídlem, sluncem. Všechno je tak milé, laskavé. A pak se najednou začne vtírat trochu obava. Hlavně ať se nic špatného nestane. A pak, na straně 167 mi tekly slzy.
Napínavá a čtivá detektivka. Netvrdím, že mi zůstane v hlavě navždy, ale každopádně si ráda přečtu další díly v sérii
(SPOILER) Líčení cest malého chlapce po široširých zemích SSSR je poutavé, ale zažít bych to nechtěla. Druhá část, po příjezdu do Československa, už mě tak nevtáhla. Václav se mi stal protivnějším. Lehkomyslný puberťák, který se žene s průšvihu do průšvihu. A doslov autorky mě úplně rozštípnul. Jak se někdo mohl dobrovolně vrátit do SSSR a navíc v roce 1968?
Nebudu hodnotit, protože jsem prostě nebyla schopna ji přečíst. Pro mě příliš filosofické, spoustu rozebírání pocitů a myšlenek.
Oproti Vlně zločinnosti se opět vrátila ta stará Marie. Výlet do Nizozemska se povedl a těším se, jak to bude dál s aristokratkou a láskou
Čtivá záležitost, dá se za odpoledne zvládnout. Poslední dobou narážím na příběhy s dvěma časovými liniemi a většinou mě ta současná nebaví. Tady bych řekla, že to bylo vyrovnané, i když samozřejmě historická část byla "akčnější".
Těžko říct, jak by člověk reagoval, kdyby zjistil, že má v rodině možná udavače, který zavinil smrt blízkých. Pátral by? Nebo by zavřel oči a nechal to být.
Každopádně se mi moc líbí název knihy. Jizva nemusí být jen na těle.
Celkem fajn detektivka, i když mi něčím připomínala "TO". Možná tou partou kluků a zrzavé holky, letními prázdninami? Ale jo, jako záležitost na dvě tři odpoledně je to dobrý
Hynek mi pěkně lezl na nervy. Slaboch a zbabělec, takový jsem z něj měla pocit. Nespokojený s tím, jak žije, ačkoliv si všechno nadrobil sám. Neschopný se sebou něco udělat se dál potácí životem.
Jsem ráda, že jsem příběh dočetla, lehce mě štve neukončenost. Vracet se k němu ale nebudu, nato mi byl hlavní hrdina příliš nesympatický.
Tohle byla střela naprosto mimo. Není mi jasné, proč má kniha nálepku erotického románu. Kromě dvou, možná tří sexscén se neurotická hlavni hrdinka jen tak plácá dějem a rozjímá u psycholožky. Dočetla jsem, ale jen silou vůle a jsem šťastná, že jsem si knihu půjčla z knihovny. Vyhodit za ni peníze, pláču ještě teď.
Divila jsem se v průběhu čtení, proč není Krev démona také natočená. Když jsem se dobrala konce, divit jsem se přestala. Vysloveně mě naštval a otrávil. Přitom celý děj byl zajímavý, záhady, tajná znamení i postupy všech tří hlavních postav uvěřitelné. Toho konce je fakt škoda.
Krátké kapitoly o významných českých ženách se zajímavou grafikou. Spíš bych řekla, že je určeno pro mladší čtenáře, ale i tak zajímavé. Některé z osobností jsem ani neznala.
O dobrých sousedech, kteří se během pár let stali nepřáteli. Kdo byl v Sudetech v právu? Tak to se nedozvíte, ale dost si můžete přebrat z příbehu kamarádů Františka a Floriána.
Knížka se čte dobře, i když mě úplně nevtáhla a nevadilo mi odložit ji na pár dní. A radši píšu recenzi hned, než zapomenu, o čem byla.
Příběh se dobře čte, vtáhne. Sice mě moc nebavila dějová linka ze současnosti, ale já to tak prostě mám. Z vyprávění Hong Čehi jde mráz po zádech, člověk by byl radši, kdyby se jednalo o fikci. Tím nemyslím, že by tento příběh byl o jedné reálné osobě, ale to, že jde o skutečné příběhy mnoha žen, které Hong Čehi ztělesňuje. A to, že se Japonsko vlastně nikdy neomluvilo a vlastně i Korea jakoby zametla tuto kapitolu pod koberec, dělá kruté osudy "žen pro útěchu" ještě nicotnějšími.
Taková milá knížka s vtipným názvem. Žádné velké drama, děj příjemně plyne. Forma dopisů je nápaditá, nijak mě nerušila. Dočetla jsem, vrátím do knihovny, udělám si puntík do čtenářské výzvy. Ale bestseller? Jako proč?
Knížka zahrnuje hlavně období, které Frida trávila sama ve New Yorku a Paříži. Ale i čtenáři, neznalí Fridina života, se dokáží zorientovat, protože sem tam se v příběhu objeví odkaz minulosti (seznámení s Diegem, nehoda...).
I když se mi knížka četla dobře, nijak zvlášť mě nevtáhla. Jako by chyběla Fridina energie, její svéhlavost, vzpurnost, schopnost prožívat všechno na dřeň. Frida v této knížce mi přijde příliš umírněná, uhlazená, cenzurovaná? Nevím, jak přesně to vyjádřit, ale příběhu mi chyběla "šťáva".
Přečetla jsem a s klidem odnesu zpět do knihovny. Půjčovat si ji už nebudu. I když se mi Pravidla moštárny četla lépe než Poslední den na Klikaté řece, není to prostě můj šálek kávy. U Pravidel mi asi i pomohlo, že jsem viděla film (a přiznávám bez mučení, že se mi líbil víc jak kniha).
Homer i doktor Larch jsou zajímavé postavy, i když Homerovi moc nerozumím Ostatní figury mi lezou spíš na nervy. A vztah Cindy/Homer/Wally už je úplně mimo mé chápání.
Takže si odškrtávám "povinnou četbu" a vracet se nebudu.
Dvě dějové linie (válečná a pak 70/80. léta). Válečná byla přitažlivější. Osudy Marijke v bordelu v Buchenwaldu, její seznámení s Karlem, pátrání po manželovi. Naopak Lucianova "novější" linka mě moc nebavila a nakonec jsem ji pročítala jen zběžně. Konec uťatý, nedozvěděla jsem se vlastně skoro nic.